Author Archive

Z přirozené lenosti a pohodlí jsem ještě v 10 hod dopoledne váhal, jestli to má cenu, když tak leje. Radar ale věštil, že bude už jen líp, tak jako že jo. Akce začíná losováním posádek do lodí, čímž faktor náhody ředí ambice a spojuje zrno s plevami. Mě si vytáhl Vlasta, podsaditý svalovec s pirátským šátkem. Očima sjel mou, proti němu vychrtlou, postavu trochu odměřeně, vztyčil zaťatou pěst a vyhrknul otázku (na niž čekal jedinou odpověď) : “pojedem na krev?”  Tož, byl jsem překvapen, ale souhlasil jsem 😉 Pak ještě dodal, že jezdí Krále Šumavy a tak..hmm. Pořadatelé chtějí asi závod více profesionalizovat, tak prodloužili prodloužitelné tratě (voda, běh). Na kanoích jsme tedy bojovali nejprve proti větru asi 300 m na startovní linii, aby jsme si to pak odpádlovali zpět v tempu. Zrušily se objezdné bóje, ale přibyl “finish coridor” těsně před výlezem z vody. Tam se vařila voda, až kapři skákali ven, fakt! Bohužel jsme asi jako jedni z mála dodrželi startovní linii a po výstřelu z brokovnice museli balík dohánět, nicméně jak Vlasta slíbil, tak udělal. Letěli jsme jak raketa na Dunaji a vyloďovali se na takovém 15.-20.místě. Samozřejmě ani já se neflákal! Parádní výsledek dosáhl (tradičně) jmenovec a kamarád Petr Pokorný, který ve spojení s atletickým junákem na háčku kladivovali tak skvěle, že se jejich příď dotýkala břehů u Bošileckého mostku jako druhá! Následoval běh do depa pro kolo, kde jsem měl mašinu (chytře) připravenou na výjezd hráze (ostatní to vedli), čímž jsem získal asi 3 místa. Šup přes mostek a na šotolinku. Kolem rybníka to samozřejmě svištělo, převýšení celkem asi 30m, polovina (dojezd) po asfaltu. Snaha byla získat v terénu, ale zase nepřehánět, aby zbyly síly. Většina sokolíků se takhle právě utavila, takže na prvním kilometru jsme se předjížděli jak zběsilí, ale pak už jsem jim ujel a nikdo mě celou zbylou cestu (dlouhých asi 10 km 🙂 ) nepředjel. Tímto děkuji bajkerské a silniční sekci za výcvik fyzický i taktický 😉 Zároveň se ale čelo nepřibližovalo až tak rychle, jak bych si přál a, hlavně, cíl se nezadržitelně blížil. Docvaknul jsem kluka na 4. místě (btw. jel na trekingové hapině, že bych se s ní i na nákup do Jednoty styděl) a já se mu jal vysvětlovat princip střídání se, abysme dojeli toho před náma. On na to, že to právě říkal už ten před náma a pak mu ujel, takže na to moc neslyší. Jeho chyba. Párkrát jsem ho vystřídal, ale on se rozhodl, že bude prostě přede mnou, takže jsem se pěkně vyvážel a šetřil síly na běh, který byl letos o poznání delší. Před “horskou prémií” s kótou vyšší asi o 5 metrů než okolí jsem mu přátelsky nabídl společný nástup, ale nabídku nepřijal a tak jsem se pokoušel tu trojku co byla přede mnou sjet trochu na krev. Týpek byl ale dobře zatáhlý a hlavně mu to (opět romanticky přes Bošilecký mostek) i běželo, takže nebyla šance být lepší než čtvrtý. Za odměnu jsem si pak cestou domu dal v Globusu řízek s BRAMBOROVÝM salátem 🙂

Pěkná akce, jako vždy, žádný těžký závod, ale přátelská atmoška, což je hlavní. Příště, kluci, ale jedeme na raftech a ukážeme jim sílu kolektivu! BKNEZMAR, nás nic nezastaví!

NZO (nelze jinak) :

Na tom bošileckym mostku
hrály tam dvě panny v kostku
Hrály hrály hrály až se obehrály
shodily se z mostku

Nejsou všechny holky stejný
některá má voči černý
Některá má voči, některá má voči
některá má černý

Nevěř holka chlapci, nevěř
na řičici vodu neměř
Voda ti vyteče, chlapec ti uteče
bude lásky konec
voda ti vyteče chlapec ti uteče ,
bude lásky konec

[Show slideshow]

Trasa: 40 km, tašky, Vrábče zastávka, kolem Křemežského rybníka, čistírna, žlutá nahoru, Chlum, Loučej, Pod Růžovým vrchem, Uhlířská hájovna, hájovna Plánský, spojka na modrou, k Modrému obrázku, Granátník, trailík na Letnou, Plešovice

Výškové metry: 912 m

Účast: Eri, Venca, Vítek Sirotek, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Sochy, Pavel Samec, Bivoj, Honza Mareš, Vláďa Hais, Ondra, Víčko, Petr Šikl, Míra Dvořák, Majkl

Pád: Vítek,Venca

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: www.endomondo.com

Komentář:  Po silničním zasedání to chtělo vytočit nohy a ostatním ukázat krásy dlouhých výjezdů a asfaltu. Předposranost skupiny, moje měkká povaha a zbytečná demokracie odřízla z plánu trasy už několikrát naplánované Vyšenské kopce – hlavní cíl. No nic, snad příště, ale určitě ne letos. Plán jsme tak nesplnili o bratru 200 výškových, nicméně i tak zněly cestou domů pochvaly za trasu, což potěší. O to přeci jde.

Zase se ukázalo,že Béčko není žádné béčko,do hospody přijeli později a nejspíš měli i víc kilců..to ne úplně ocenil Víčko,který se k nim bláhově připojil… 🙂

Další rozdělení skupiny proběhlo ve vlaku, který měl dva nezávislé a neprůchozí vagony a 2  průvodčí. My “našeho” průvodčího odbyli s tím, že platí ta druhá skupina, což překvapivě dopadlo, jen si Hony přeběhl vybrat desátek v podobě petky pivka od pana Nováka, který nás takto vybavil na cestu. Málem mu to ujelo – na rozdíl od vyjížďky, kde majitelé nových celobrk na hodně hrubém kamenivu dominovali…ale! Je třeba nepřehánět,čti dál….

Pro mě hezká vyjížďka, utahováky, šotolinka i těžký terén. Na něm právě ztroskotal naspeedovaný Víteček… Někdo nás asi nemá rád – proč se každé nové kolo musí zrovna pokřtít pádem/šrámem?

Po kolikáté už opakujeme prosbu k nebesům? Snad je to už fakt konec všem neštěstím!

NZO: parafrází veršů obilného kouzelníka připomeneme včerejšek (asfalt a cestou potkaný pomníček smrtelného pracovního úrazu-jak jsme byli v hostinci poučeni) a hostinec u vstřícného pana Nováka, jenž neměl než pivo, k lítosti “vinaře” Peti, který (jako ostatní) v Rakousku výrazně zlepšil svou němčinu 😉

[Show slideshow]

Trasa: 52km  zelená Třebín, žlutá Dubné, Čakovec, Skalka, červená pod Buglatou, modrá na Kuklov, pod Bulový, Dobročkov, Březovík, Chvalšiny, Kájov

Výškové metry: 936 m

Účast: Eri, Aleš, Petr Šikl, Víťa Sirotek, Pavel Tíkal, Banán, Kory, Petr Pokorný, Venca, Vítek Kořínek, Kocour, Tonda, Přema, Sochy, Vláďa, Pavel Dolejší

Pád: Sochy

Defekt: Vítek S.

Trackmaker: Vítek Sirotek (a pak už jen vůně řízku)

GPS: Endomondo

Komentář: Znáte ten moderní koncept filmů kdy se propojí víc na první pohled samostatných příběhů. Tak takové “historky z podhůří” se včera odehrály. Mělo to být dlouhé a počasí (zase) nic moc. Brutální spurt od začátku odkrágloval Sochyho, který díru přehlédl a tak přelétl. Ondra nebyl, tak se řeči moc nevedly 😉 , ale někde u Čakovce, jak začalo krápat, kdosi prohlásil, že si vybírá jen ty vlhké. Na upřesňující dotaz, zda myslí vyjížďky nebo co či koho, se někdo jiný ozval, že to je (asi i jeho) celoživotní motto 😉 Vyšťavující výjezd na Skalku, pod jejímž vrcholem Vítek S. přeřadil dosud chybějícího Vítka K. do B, čímž si zadělal na potíže. Po 100 metrech se obloha zatáhla, zásah shora strčil zdola Vítkovi do přehazky klacek a patka byla v perdeli. Krátce na to dojel Vítek K. rychle schovávající voodoo do dresu. Ani šiklovné ruce nepomohly, takže jsme přišli o trackmakera. Boží tresty začaly děsit asi i další se špatným svědomím, tak se skupinka opět o něco ztenčila, po čemž se překvapivě? udělalo relativně hezky (asi odpadli opravdu ti hříšníci). Tempo ale nevadlo a skoupě heslovitý popis trasy-“teď po červený, pak po modrý” dal zavdat další atomizaci skupiny. Zatímco regulerní Béčko jelo už dávno jinudy, nejlepší z Áčka (AA skupina) pálili na Kuklov, já na rozcestníku, kde na všechny strany vedla modrá, zvolil tu nejhorší možnost a ocitl se po dlouhém bahnitém sjezdu v Trešňovém Újezdci (jinak moc pěkná vesnička!). Tak jsem si jako AB skupina dal indivindi výjezd zpět přes Smědeček. Skupina AC (Vítek K. a Banán) to jistila správnou cestou zezadu s tím, že si nadjedou po asfaltu. AA jsem dojel pod Březovíkem, kde se vylíhli z louky se slovy, že se ta turistická jet nedá (neprošláplá, bahno, pršelo..). Marný byl můj (pravda nesmělý) pokus vnutit skupině ještě aspoň kus po turistické. Asi nás nějaký vojenský bůh měl odradit od ilegálního vstupu do Prostoru. Nebo spíš ta vidina objednaného řízku…Tak se valilo (za deště) po dětské prdýlce až do Kájova. V hospodě nás čekalo AC družstvo a teprve po nás přijelo B, které jsme zjevně podjeli, páč ti gerojové už od Dobročkova drtili turistickou značku a do Kájova vtrhli přes Boletice-nejenže měli víc km, ale jako jediní vlastně splnili hlavní záměr výletu..(což bylo toto : http://mapy.cz/s/NFfl) Tak Klobouček! No, na rozdíl od řízku to byla taková nemastná neslaná vyjíždka..asi to budeme muset risknout ještě někdy jindy..pokud pánbůh dá..

NZO : nečekal jsem, že budu psát tolik reportů, tak mi dochází veršovánky. Určitou temnotu a boží řízení této vyjížďky tedy spojíme s proroctvím, jež spojuje vše co se včera stalo a nadhozené kinematografické téma 😉

Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh

[Show slideshow]

Trasa: 47km  Roudné, Včelná, Kameňák, Římov, Velešínský hrad, modrou na Pořešín, bypass, modrou do Kaplice, červenou Omlenice a Bujanov

Výškové metry: 910m – hmmm

Účast: Ondra, Aleš,  Petr Šikl, Víťa Sirotek, Bivoj, Ondra Míka, Pavel Tíkal, Banán, Kory, Eri, Petr Pokorný, Venca, Pavel Dolejší, Roman Farka, Vláďa Hais, Přema

Pád: Ondra L, Ondra M, Petr Pokorný

Defekt: Kory

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: endomondo

Komentář: Co by kdyby. To je často zbytečné řešit. Já tím ale začít musím. Původní (důmyslný) plán byl jet trochu jinudy než obvykle (pomotat nové stezky) a hlavně tematicky spojit 4 hrady, resp. zříceniny-Maškovec, Velešín, Pořešín, Louzek. 52 km jako loni, takže jetelné, plán příjezdu do hospody 20:30. Norové nakreslili prognozu docela příznivě, tak se dalo tušit jen drobné zmoknutí, pokud vůbec.

Na Startu mi to začly bořit hlasy: „po asfaltu nejmíň do Římova!“ a taky trochu ty mraky kolem nás. Ondra mě ale podpořil:“jeď kudy ty chceš!“ Tak se jelo. Některým to prý připadalo jako bloudění a opakované hledání výjezdu z ČB, ale vězte, že jsme jeli přesně podle plánu, jen jsem operativně korigoval trasu dle času a nečasu. Temno nad Kotkem a za našimi zády urychlilo cestu na přehradu, kde se začly dít věci. Ondra M zažil, dle jeho slov, nejbližší setkání s bleskem v životě, rozeznal i detaily jisker. Špásování o romantice při bouřce na Velešínském hradě s dívkou, již znáš jen trochu, ale úzkost jí donutí se přitulit, se přetavilo v opravdový plavák právě na tom místě. Bohužel nebylo s kým se tulit (nepočítaje partu smradlavých kamarádů) a ty padající větve taky nic moc.. jelo se v hustém dešti dál. Přístřeší zavřené hospody v Sedlci bylo svědky nečekaného odstoupení Pilníka roku 2015 z etapy (účast se mu počítá jakoby jel s Béčkem) a jasnovidectví Banána, který předpověděl, že když pojedem hned dál, dostanem se do oka, kde neprší. Byli jsme stejně durch, tak nám to bylo jedno. Světe div se, zatímco ti, co se vraceli nebo teprve z Budějek vyjížděli (Hony, Kosa) referovali o krupobití, zaplavených cestách atd., viz foto, my si to od Svatého Jána štrádovali sice mokří, ale úplně suchou cestou. Nejvíc to vyhrál Bivoj, který toho dne už podruhé (prvně Kaufland) potkal (nečekaně) ztracenou skupinu, schovaný v zastávce busu, překvapivě suchý! Idylku však měl, bohužel, brzy zkazit ošklivý pád pana Ondry, jehož hemisféry byly krátkodobě přetíženy současným vyprávěním se mnou (před ním) a s Erim(jel za ním) a tak nezbyla kapacita na dostatečnou pozornost na trati…Snad jen ruka Páně ho zadržela před zřícením se do řeky. Od silničního mostu přes Malši se tedy volala asistenční služba a hlavně začlo zase pršet. Nevypadal chlapec vůbec dobře, ale i tak jsme ho tam nechali, páč Nezmara nic nezastaví 😉 ..snad, Ondro, vše v poho?…ale ta úprava helmy super!to je časovková verze? 🙂 Od Pořešína jsem měl připravenou lahůdku, ale že bude až tak lahodná jsem ani neplánoval. Objezdný trailík mezi řekou a Pořešíncem vyšel parádně, věděl jsem tam o jednom rozbahněném místě, kterého jsem chtěl kamarády ušetřit jízdou mezi klasy. Netrefil jsem ale správně vjezd na pole, resp. trefil jsem přesně tu hlubokou bažinu, takže jsem se zapích jak do kolostavu a k velikému pobavení všech jsem po chvíli zmítání se plesknul sebou do toho kančího kaliště. Zacvaknutej. Než se chlapci dosmáli, umyl jsem se koupelí v nedalekém rybníku, u kterého Pavel zamáčkl slzu vzpomínkou na grilovací večírky jeho ranného mládí. V Kaplici padlo rozhodnutí, že červená značka vystřídá modrou a tak jsme obětovali Louzek ve prospěch včasného příjezdu do hospody. Přesně podle plánu jsme 20:30 usedli v osmi ke stolu, kde už bylo prostřeno pro patnáct a z hrnce vynikajícího vepřového na houbách se jen kouřilo..ňam…21:23 jel vlak, tak jsme se cpali jak jsme kdo uměli. 20:55 se rozletěli dveře hostince a ve dveřích jak andílci 2 bílé pláštěnky-Kory a Ondra M. Ti jeli naopak do Kaplice po rychlých cestách, ale Louzek si dali. Sebrali Alešovi, který si potřetí přidával, hrnec, naštěstí v něm akorát pro ně zbylo. Do vlaku nás vzali,  Aleš se žádostí o jízdenku do Adamova opět neuspěl a tak aspoň ve snaze zaklít už konečně! ta neštěstí, která letos Nezmary potkávají, usedl schválně na místo jinak vyčleněné ten den pro Ondru 😉 Paní průvodčí tentokrát ale dýško vzala!, a za „odměnu“ prošla nechtíc potápěčskou přípravou „na začátku vagonu nádech, na konci výdech“. I ti Japonci v kupé zjevně přemýšleli, zda není lepší si ty sluchátka z uší vecpat do nosních dírek, ale přežili to a určitě o nás už v Tokiu kolují historky. Ve vlaku se pak vedly mnohé chytré řeči i díky chytré vodě v PET flaškách, které nám na cestu v Bujanově přidali. A do toho přišla sms od hostinského, že nám děkuje za návštěvu (ve které hospodě se vám to už stalo?)…

A když se vrátím k úvodu-z plánovaných 4 zřícenin jsme viděli jen 2 ruiny, ale protože jsme (a to nebylo v plánu) potkali v ČB na cyklostezce Marothu a Zajíce (všimli jste si vůbec?), a to jsou taky pěkný trosky, tak se mi můj záměr vlastně naplnil 🙂

Takže parádní výlet, psal bych ještě dál, ale nechám něco na vás… 😉

NZO : mám prostě rád pointy, propojená témata, takže pro ten déšť a zranění nemohu jinak a když byly ty hrady dva, budou i dvě veršovánky, ta druhá je pro (odvezeného) Ondru, ať se mu to dobře léčí a ať se zase sejdem v té (správné!) hospodě… 😉

[Show slideshow]

Tak hoši, máme tu letos 2 ceny, o které se vyplatí bojovat.

Tu první vyfouknul nějakej Froom, druhá je ještě ve hře… 😉

Trasa: 63km, tašky, Hradce, Slavče, zelená na Kluka, červená na Švelhán a Skalku, České Chalupy, Brloh, Rohy, Pod Růžovým vrchem, sjezd do Loučeje, Křemže, pod Klukem, Hradce, Lipí, Kaliště a zelená domů

Výškové metry: 1029 m

Účast: Eri, Venca, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Kory

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://www.endomondo.com/users/11862576/workouts/759909410

Komentář: Vy, co jste čekali 105 km budete asi zklamáni. Eri to pojal čestně a prohlásil, že takhle zvítězit nechce (a že to dodržel, viz níže čas příjezdu na pivo). K jeho cti lze navíc přičíst, že se těsně před vyjížďkou vycepoval na časovku z Cepu (takže on těch 105 km má), kde tráví s rodinou na zážitky bohatou a na proteiny chudou dovču. Ostatní dovolenkáři nedorazili, takže nedávno zavedené pravidlo “patnácti” nebylo aplikovatelné. To bysme se načekali…Dvojice chrtů (Eri+Venca) však hodlala peloton ještě ztenčit. Na taškách jsme ztratili první kus, nad Hradci MUDr.Eri rychlou psychoanalýzou Koryho určil, že to má v hlavě. Ten se svěřil, že má mj. něco s Pressfitem a ještě že si potřebuje promluvit s Vencou, ale to prý až cestou, aby nezdržoval. Už si nepromluvil 🙂 (ale jury mu účast uznala). Zbyvší trojici mušketýrů jsem na Kluku oznámil, že pokud chtějí report, budou si mě muset hlídat. Zasáhlo asi samo nebe a doručilo už někde od Brloha Pavlovi do nožiček křeče a tak došlo i na kochání se krajinou, mimochodem moc hezkou. Za zmínku ještě stojí nekonečný utahovák po louce s vyšší trávou cestou na Rohy, nekonečný sjezd do Křemže (opačně by to bylo taky výživné!) a zkušené (náhodné?) objíždění mraku, který hrozil deštíkem a provázel nás půl cesty. Pro mě fakt hezká vyjížďka, trochu krajem nepoznaným, rychlá(v Kozlovně jsme byli 20:35), nezáludná..a tak nějak, Eri, nevím, co se ti na tom Pulmonu nelíbí… 😉 ..snad jen ty výškové metry..což mi připomíná, že byla diskuze, zda v případě rovnosti účastí nerozhoduje spíš výška než délka..(?)..nebo snad průměrná rychlost? 🙂

Tak či tak, ALEA IACTA EST, hošánci, bude to letos zajímavý boj!  Tím spíše, že nám do něj stále hovoří také cizí vlivy-v hospě šla fáma, že Přemovi se to nehojí jak má?? A pozor! Na Start dorazil i Petr Šiklů, jehož “specialized dlahu” prý proplatila pojišťovna a skoro s náma by i jel, to je přístup..

NZO: a protože nehoda není NÁHODA a meloun není hamburger, dáme si náhodně jeden kus stylu DADA

Tak zní píseň dadaisty

ani smutná ani k smíchu

jenž se zbláznil do cyklistky

ani smutné ani k smíchu

Ale v ten den manžel jeden

poznal vše a podle plánu

těla složil do tří beden

poslal je do vatikánu.

A milenci

po tom hříchu

nejsou smutní ani k smíchu

Jezte mozky bez důvodu

Perte svého vojáka

dada

dada

pijte vodu

Píseň zpívá si cyklista

jenž byl dada tělem duší

jenž byl vůbec dadaista

jak jdou dada tělem duší

Ještěr obraz rukavice

oblek‘ jak Vám píseň poví

rukavice z ještěřice

pad kol krku papežovi

Pupek kvete

to mu sluší

nemá dada ve své duši

Pijte mléko lenochodů

perte svoji čokoládu

dada

dada

jezte telecí

To se nedá. Koukal bych na ty naše hrdiny pořád.

Někdo převezměte štafetu, já jdu spát, joo? 😉

mapa s pohybem Loudalů online ZDE

pořadí a jejich sms

Takhle jsem je zachytil před chvilkou (čas 01:10) , na hranici Středočeského a Plzeňského kraje, supr čupr, jedou jak dráhy, minimální ztráta na čelo, rozhodně top třetina. Tak držíme palce!

dnes 8:40

18:40

a pak že se v týhle zemi málo hulí…vypadá to jako mořskej koník, ale není to..(asi teda) :-)..safra, ať tím projedete klucka líp, už se blížíte..

a takhle to samé dávají naši mistři (2.6. 20:45) :

vyhajaný?Tak hurá do práce, ju? 😉

a stejné místo ve stejný čas na radaru. Dobré ráno, Veitname!

Trasy:

Pátek :

skupina 1 : Modrava – Poledník – Modrava – pivovar – Březník – Modrava

skupina 2 : Modrava – Tříjezerní slať – Poledník – Rybárna – Modrava

Sobota: Modrava-Na Ztraceném-Ptačí nádrž-Černá Hora-Stráž-Bučina-Holubí skála-most Teplá Vltava-pod Tetřevem přes Korýtko-Filipova Huť-Černohorská nádrž-Modrava

Neděle:

skupina 1 : skating na Schoneben

skupina 2 : výstup na Třístoličník

Účast: Ondra, Honza Mareš, Přemek, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Eri, Aleš, Pavel Samec, Víčko, Ondra Míka, Vítek Kořínek,  Standa Tabery, Eda, Tomáš Dvořák, Pavel Straka, Vláďa Řehoř

GPS: Pátek, Sobota, Neděle

Komentář:

Pátek: Jak lze vysledovat z tras, letos, při 5.ročníku, nešlo šumavské hřebeny přecházet, ale tak nějak dokola obcházet. Sněhová situace nás napínala do poslední chvíle,no nakonec jsme se rozhodli,že nebudeme riskovat pěší pochod ze Stožce do Nové Pece a zvolíme jistotu-doprava autem na Modravu. Tradiční ubytovací základny jsme zachovali a podle svých možností a preferencí jsme se sjížděli na Modravu. Někdo ráno (před Zlatou Stezkou to sice chvíli vypadalo,že se jedná o automobilový přejezd Šumavy a opět se ukázalo,že je-li výjezdní zasedání moc blízko a nejede se sockou,tak se nám kolektiv malinko rozpadá), někdo odpoledne, každopádně všichni měli dost času i příležitosti si pěkně zaběžkovat. Skupina 1 ve složení Eri,Víčko,Standa.Aleš,Samík,Anče,Přema dobyla jako první vrchol Poledníku,kde sněhu bylo dosti,ale rolba jaksi zaspala a byla to mooc pěkná hančovina,vosky nevosky klouzalo to jako kráva,takže tricepsy dostaly trošku zabrat, skejtaři Vláda a Eda to zkusili taky,ale pak se přeci jen vydali do jakžtakž upravené stopy směr Filipovka.Po krátkém občerstvení v pivovaře LYER-cca 3 kusy každý a  krátkém výživném šlofíku v pelíšku se výše jmenovaní vydali  vstříc slibované rolbě směr Březník.Opět se potvrdilo,že večer s čelovkou je to nejlepší,sníh krásně držel,žádný lidi,na Březníku potkali rolbu..tedy paráda. Skupina 2 ve složení Vítek Sirotek,Petr Pokorný, Majkl, Pavel Straka vyrazila asi v 15 hod od modravského pivovaru (aniž tušila, že skupina 1 je t.č. právě uvnitř) také směr Poledník s přibalenými čelovkami, na něž nakonec ani nedošlo. Nebyla to jen přitažlivost pivovaru Lyer, odkud nás vysoukala skoro až zavíračka, ale tak nějak jsme usoudili, že na první den je pro rozjezd 28 km až dost. Všichni se pak sešli Na Zlaté stezce a své zážitky si vyměnili.

Sobota: Snídaně, mazání, laborace, který vosk bude lepší – v noci mrzlo, ale mělo se (dost) oteplit. Nějaké zprávy ze stopy přinesl také Eri, který nemohl dospat a za kuropění vyběhl na předsnídaňovou etapičku(10 km), což mu leckdo nechtěl věřit. Dorazil také zbytek z Budějc a tak došlo na jedinou hromadnou fotku – na začátku stopy v Modravě. Natěšených lyžařů bylo všeobecně hodně, zprvu jsme se trochu museli proklestit, pobavil mě pán někde u Modravského mostu, když ke své (zřejmě) manželce procedil: “už nás zas dojel další autobus..”:-) Obídek, do značné míry společný, proběhl na Bučině, výborné byly ty lívance. Velká debata o další trase, ač nás bylo celkem méně než 20, Eri prý 20x vysvětloval, kde je Holubí skála a Židovská či Tetřeví cesta. Podle chuti každého soudruha se pak Nezmaři trochu rozprchli po Šumavě, aby se skoro všichni sešli na Filipovce. Poslední úsek ke Korýtku byl opět pěkná hančovina. Příjemné občerstvení bylo třeba vytrávit, tak se to na Modravu vzalo mírnou oklikou směr Lovčí skála, jejíž dobytí si vyžádalo přimáznout klisterem. Sjezdík od Černohorské nádrže jsme si vychutnávali. Přejezd do Stožce se musel uskutečnit auty, holé louky při cestě nás ujistily, že to opravdu nešlo jinak. Penzion U Pstruha zůstal u osvědčené objednávací metody a tak se večerem znovu neslo třináctku na desítku, desítku na patnácku, panáky na jedničku a tak podobně 🙂

Neděle: Opět podle chuti, sil a preferencí se vytvořily skupinky těch co domu museli, chtěli a těch co nemuseli a nechtěli, případně těch co nesměli a tak jsme se rozjeli auty k domovům, ke stadionu Schoneben a nás 6 vláčkem do Nové Peci a pak na Třístoličník, což byl výlet moc hezký, zvládli jsme to i bez sněžnic (Majkl dokonce v polobotkách), i když jsme se místy bořili i pod kolena. Odměnou byla pěkná hospoda na vrcholu a z další kultury omrzlá kaplička, kterou jsme nakonec v husté mlze našli. Za běžkařskou sekci Eri jeho slovy prohlašuje, že “sníh i tratě zde byly super připravené, zvláště na skejt paráda…jako již poněkolikáté o tomto víkendu došlo k rozdělení skupiny,tentokrát díky husté mlze opravdu na jednotlivce,takže ve finále jsem si jako na nezmarské akci zvané přechod Šumavy opravdu nepřipadal 🙂 ale bylo to skvělé jako vždy,když člověk může být venku s kamarády,sportovat,večer pít pivo a poslouchat rady starších či zkušenějších či štastnějších…” 😉

Skol !

P.S. Jako loni – díky všem za účast a díky Přemkovi za organizaci. BK NEZMAR: Nic nás nezastaví!

[Show slideshow]