Author Archive
2 května, 2024 | 
Author: Trasa: 40 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 716 m
Účast: Ondra, Hony, Zdenál, Venóš, Přema, Víťa S., Eri, Majkl, Míra, Bivoj, Petr Podhola, Venca D., Sochy, Kory, Jirka V., Honza M, Honza D.
Pád: Sochy, Ondra, Vítek S.
Defekt: nikdo
Trackmaker: Zdenál – a hezký to bylo!
GPS: https://mapy.cz/s/dofozotele
Komentář: Minule v úterý přes den sněžilo a v úterý přibylo 20 stupňů. Nejvíc jsme však byli hotoví (já tedy určitě) nikoli z parádních trailů, které vydrncanější (absence pravidelné údržby) už snad ani být nemohou, ale z toho, že jsme po cestě potkali v mechu dva podborováky/suchohřiby! Dva vzrostlé. V dubnu. Nečekají nás dobré časy…
O.
NO: A jako minule, stejná báseň Františka Hrubína, jen aktuální sloky 🙂
Tak utíkají dny a týdny,
jak je les na Květušku vlídný.
“Jahody, jahody
když vyjde slunko zlaté,
radostí zčervenáte –
jahody, jahody,
co dáte lahody.”
Květuška jí a zpívá
a jahod neubývá.
“Motýle, motýlku,
květiny, kde je která,
zulíbáš do večera –
motýle motýlku,
kdepak máš postýlku?”
Za motýlem se žene,
tvářičky rozpálené.
“Včelička, včelička –
květ jí vzal do náručí
a ona bzučí, bzučí –
včelička, včelička,
sestřička sluníčka!”
Včelička Květušku učí,
jak se tu v lese bzučí.
🙂
Trasa: 34 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: m
Účast: Ondra, Hony, Zdenál, Aleš, Venóš, Přema, Víťa S., Radek Plšek, David Č., Zása, Sláva, Tauby, Koubič, Kocour, Sochy, Vláďa,
Pád: Venóš (že by útočil na cenu výsostně mou?), Tauby, Sláva, Mačička – frontflip no hand a zlomené žebro 🙁
Defekt: Vítek – při bezdušákách se dá foukání (bez kterého nelze dojet) považovat za defekt?
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/hamezocedo
Komentář: V celkem velké (a vzhledem k mrazivému počasí překvapivě velké) skupině jsem chtěl pojezdit na úsecích kdys krásných a zvědět, jak postoupila příroda po vykácení a obnově lesa. Tak tedy: odvodňovací důlní strouhy na Hlincovce příroda ještě zpátky nevydala 🙁 A hoši jel jsem tam, nikoli proto, že bujabéza je na Mallorce a pojeb traséra tak bude menší (jak se mi snažil podsunout Zdeněček), ale protože jestli to mělo někdy mít šanci na úspěch, tak před pučením malin! A další záměrné odbočky u Mrhalu na stezičky, které vypadaly slibně, už opravdu byly motivovány trochu složením skupiny s velkým bajkerským srdcem 😉 Děkuji za otevřenou hlavu k neustrnutí v zajetých kolejích!
O.
NO: A snad poslední rozloučení se zimou, která v úterý fakt byla 🙁 připojuji velice aktuální verše Františka Hrubína!
To byla zima na dnešek!
Kde se tu v máji vzala?
Mrzlo a sněhem k půlnoci
zahrada zapadala.
Ach, kdepak zima. Ta je pryč.
Zimice má však pořád klíč
od kruté zimy, svojí matky,
jak může láká mrazy zpátky –
když trochu zaspí sluníčko
Zimice půlnoc otevře jim,
táhnou se honem k nohám jejím
a stačí mrazu maličko,
křehoučké jarní květy spálí,
jež se už mrazu nenadály.
Trasa: 44 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 665 m
Účast: Ondra, Hony, Pavel T., Zdenál, Aleš, Venóš, Přema, Bivoj, Víťa S., Míra D., Radek Plšek, David Č., Kocour, Sochy, Víťa K., Vláďa, Honza D.,
Pád: Víťa S., Venóš
Defekt: Ondra
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/nekaculumo
Komentář: Třetí vyjížďku při návratech nízkých teplot nebylo potřeba šponovat do žádných dálek a tak jsem se rozhodl bloumat po stezičkách k Trocnovu. Bloumání po zapadlých krajích u železničního strážního domku mezi Radosticema a Trocnovem mohlo však skončit zle nedobře, neboť nezodpovědný (bojácný?) majitel samoty tam má na volno puštěny dva opravdu velké chlupaté psy (alá Bernský salašnický) a ti, když se za námi rozběhli, tolik jsem přidal, že i odbočku na pěšinu jsem minul a chlapce o další bajkovou lahůdku ochudil. Nejhůře na tom však byl Bivoj, kterého hafínci po pastevecku oddělili od stáda 🙂 a ve stádu Nezmarském nebyl jediný, který by se odvážil hafíky od Bivoje odehnat. Palce jsme mu ale drželi! Bivoj má ale zřejmě dobré srdce, což zvíře vždy pozná, takže nakonec zakousnut nebyl. Osobně sázím také na to, že ho zachránil dlouhý vous, neb když hafíci mezi námi holátky viděli osrstěné zviřátko, mysleli, že je od nich 🙂
O.
NO: Nezmarské edukační okénko zřejmě nějaký ohlas má, neb se mi občas ozývají ostatní Nezmaři s tipem na zajímavou informaci k případnému šíření. Tentokrát jsem byl upozorněn, že 2 dny před naší třetí vyjížďkou, se slaví svátek bruslařů, neb ten den je svátkem sv. Lidwiny – jako mladá se topila po propadnutí na bruslení (v Holandsku). 14.4. svátek bruslařů… Jak se ten svět proměnil, že? Tak snad za tohle okénko nebudu peskován “pravověrci kategorií”, že se to sem nehodí 🙂
Trasa: 35 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 517 m
Účast: Ondra, Hony, Pavel T., Zdenál, Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Míra D., Zása, Radek Plšek, Marek L., Kocour, Venca D., Ondra M., Sochy, Víťa K., Dan, Koubič, Kory, Víčko, Vráťa, Vláďa, Honza M., Honza D., Honza A.,
Pád: VD 50 i s krví, Ondra, Víťa S., Bivoj
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/faguhotamo
Komentář: Minule jednoduchá jízda po loukách, tentokrát zase techničtější varianta. Tak snad i příští úterek bude ve znamení pestrosti. Zbývá jen všechny, co se neúčastnili vyjížďky od sjezdu k Doudlebskýmu vodopádu, upozornit, že si tam zřejmě nějaká parta bajk nadšenců dala brigádu a celý úsek (dříve hodně o nošení) je jetelný. Včetně vybudování bypassu kolem velkých kamenů. A když už je to celé jetelné, tak proč si to kazit na skalce z ostrohu nad Malší, že Hony? 🙂 Premiéra!
O.
NO: A takhle vypadá Doudlebský vodopád, když není vyschlý jako včera (proto jsme k němu ani nezacházeli). Foto je z 15. 4. 2023, čili škoda, že minulý rok jsme jeli v ten čas jinam 🙁
Trasa: 46 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 204 m
Účast: Ondra, Hony, Pavel T., Zdenál, Aleš, Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Míra D., David Čapek, Radek Plšek, Kocour, Václav a Martin K. (father & son – v případě synka premiéra), Eri, Petr. P., Venca D., Ondra M., Sochy, Jirka V., Vráťa, Vláďa, Honza M., Honza D., Honza A.,
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra,
GPS: https://mapy.cz/s/mesejotota
Komentář: A je to tu zase: stejný cíl, stejný směr, mnohohlavé stádo. A pak už zase každý další týden, úterek co úterek. Jako každý rok před začátkem sezóny si říkám, jestli tu bude ještě někdo, pro koho bude ukazování Kubatových menhirů novinkou? A pořád je kde brát! Tři nepoučení posluchači historky o tom, proč a kde hlava byla sťata a kam až se zakutálela 🙂 . A k tomu Nezmaři, co ctí tradici se vším všudy (Bivoj: Ještě nikdy jsem si menhiry a historku nenechal ujít!).
Samostatný odstavec si zaslouží Martin K. (Vendo, můžu to napsat až takhle moc adresně? 🙂 ) se stává držitelem rekordu nejmladšího účastníka, který v pelotónu s ostatními plnohodnotně absolvoval vyjížďku. 13 let! Velký potlesk za fyzičku, velký potlesk na techniku (kterou ho, jak jsme správně v hospodě odhadli, neučil otec, muhehe). Tolik by se mi chtělo spojit do humorných průpovídek poslední vyjížďku minulého roku a první letošní! Prsty ale nechám svrbět…
Ve dvou se to lépe táhne 😉
O.
NO: Všiml jsem si, že si nikdo moc neprohlíží nápisy na Kubatovo pomníku. Takže vám ten nejpodstatnější odcituji v Nezmarském okénku.
„Přísahám, že naše právo jest pravé a svaté. A je-li má přísaha pravá, smyje Bůh mou krev nevinnou, která padne na nespravedlivé soudce.“
Jo a slavnosti se u pomníku konaly od roku 1904 do roku 1949 – překonají Nezmaři délku zachovávání tradice (cíle první vyjížďky)? 🙂
Letošní zima byla velmi podivná. Nechci jí nazvat nezimou, ale jen a právě proto, že zajistila mimořádné podmínky pro Nordic skating! Ještě nikdy se mi v životě nestalo, abych nabruslil za zimu více než najel na běžkách. Zároveň se svými 150 nabruslenými kilometry nejsem Nezmarským šampionem, kterým je (světe div se) Eri, který nabruslil úctyhodných 230 km (nejvíce mě pobavilo 40 km najetých opakovaným kroužením na Dvořišti v šeru a mrznoucím dešti. Pravá Eriovina 🙂 ). Sezóna ledu (pro Nezmary) trvala neuvěřitelných 19 dní 🙂 ! Od výletu na Dehtář 11.1. až do overturu na Lipně 30.1.
Takže co vše Nezmaři stihli? Mráz byl sice celkem dlouho, ale ne příliš třeskutý, takže nebylo možno jezdit nikde na tekoucí vodě, velké objemné přehrady (Orlík) na tom též byly špatně a pozornost jsme tedy zaměřili na rybníky, menší přehrady, či vybranou část Lipna. Dvojice, trojice, či (velice nesprávně!!!) sólo výlety odškrtli – všechny Vrbenské rybníky (Eri samozřejmě, já jen některé), Dehtář, Velký Tisý, Koclířov, Dvořiště a část Lipna, hromadné výpravy pak obbruslili Cep I, Staňkov se Špačkovem a Římovskou přehradu.
V průběhu let je vidět, že počáteční škarohlídství alá: “Na co si budu kupovat Nordicy, když je nepoužiju ani každou zimu” opadává a Nordicy jsou již dnes ve vlastnictví 7 Nezmarů a každý kdo koupi učinil, nikdy nelitoval. Samozřejmě že jsou a budou zimy, kdy je člověk nevytáhne, ale pohodlí bruslení v běžkařské botičce s praktičností rychlého zutí pouhým odepnutím běžkařského vázání a hlavně (!) s bonusem o dost rychlejší jízdy, skutečně klopýtání v nepohodlných kanadách odsouvá do kategorie přežitku. Po výletu na Římov však také všichni kanaďani slibovali, že už nebudou příští rok zdržovat a řeknou si Ježíškovi. Tak uvidíme 🙂
A co bylo letos highlightem? Bruslení na Cepu na skle s viditelností několik metrů do hloubky? Bruslení krajinou “norského typu” přímo po hranici na Staňkově? Romantika na Římově opepřená probořeným divočákem (neměl vyprošťovací bodce!), který následně v ledu zamrzl a přičinlivá zvířátka vše nad ledem zkonzumovala až na kosti? Nebo snad každej západ slunce a zlatá hodinka, kdy fotí každý jak na běžícím pásu? Těžko vybrat. Pokaždé je to nádhera a vždy o samotě, neb na ledu člověk davy vážně nepotká. A snad už i po opakovaných názorných ukázkách praktikování bezpečnostních zásad chování při bruslení a při popisování bezpečnostních pravidel kluci uvěřili, že se tento sport dá provozovat bezpečně! Zvlášť když jedu s odlepem před skupinou první, muhehe.
Tak snad zase příští rok, boys! Těším se na Ježíškovo nadílku.
O.
NO: K tématu bezpečnosti bruslení se vrátím příslovím z míst, kde led neznají 🙂
Nedívej se, kam jsi spadl, podívej se, kde jsi uklouzl. Africké přísloví
Dneska všichni říkají a všude píše se
že prej je moderní a zdravý,
jen tak chodit po lese,
a já bych řekl, že na tom kruci asi něco musí bejt,
když o tom zpívá na svým albu
už i Justin Timberlake
Úryvkem z Pokáčovo písně “V lese” by se myslím dal charakterizovat myšlenkový pochod všech, co se nakonec letošní taškařice zúčastnili. Ano, o běžkách nebylo třeba vůbec hovořit, kolo se zavrhlo také záhy a tak zbyli jen zájemci, kterým přišel dobrej nápad chodit/běhat po Šumavě pěšky. Jednalo se o Aleše, Ondru M., Víťu K., Honzu, Honyho, Samouše, Bivoje (novic!!), Přemka, Majkla, Dana, Peťu P., Eriho, Mačičoura, Láďu a mě.
Pátek: kilometry nelze určit, každej jinak, naše skupina nejméně 🙂 https://mapy.cz/s/lageherubu
Celý týden před přechodem probíhala na Viberu poměrně výživná debata, která se dlouhou dobu usadit nemohla a nemohla, až vznikly v podstatě tři názorově rozdělené skupiny, které už se pak o své pravdě vzájemně nepřesvědčovaly 🙂 Vlajku “Přechod” nakonec drželi jen Hony s Erim, ostatní až na neděli volili okruhové varianty. Eri s Honym jako správní sportovci nejen že běželi, ale i vždy natočili největší číslo km – v případě pátku byla jejich trasa něco alá z Kvildy přes Čeňkovu pilu na Modravu. Skupina kolem Přemy také ušla celkem dost kilometrů a my, kteří jsme dojeli na Modravu až po čtvrté odpoledne, stihli natočit jen deset, které jsme mazaně rozdělili na 5 km přehledným a celkem suchým terénem za světla a 5 km nepřehledným bažinatým terénem za tmy (někteří bez čelovek). No klasická Nezmařina. Večer proběhl v poklidu, jen Láďa Hais objednáním rundy rumů na své sedmdesátky vlil všem “mladým” do hlavy pochybnosti, jestli ještě v sedmdesáti budem hopkat po lese… Věk a umírněnost v konzumaci probudila všechny dávno před snídaní v osm 🙂 jak se již stává hezkou tradicí.
Sobota: Eri, Hony, Honza asi 44 km během, my ostatní pěšky do 25 km, v našem případě touto cestou: https://mapy.cz/s/mapujobezu
Já i valná většina ostatních vyhodnotila trasu z Modravy do Nového Údolí za příliš dlouhou a ve velké části i dobře známou a tudíž ne příliš atraktivní. Začali jsme tedy hledat alternativní points of interest a shoda všech vyústila v záměr navštívit místa, kudy nevede běžkařská/a mnohdy ani žádná jiná trasa – zaniklé obce po vyhnání Němců a staré menhirové místo k určování slunovratu. V těchto místech je mi vždy úzko, když vidím tu zvolna zarůstající, avšak stále zřetelnou “kulturní krajinu”, kde z každé zídky mezi políčky a úhory přímo srší ty staletí lidské práce, snažící se odvalení každičkého kamene z pole. A k tomu ruina stále patrné třípatrové školy, aj smutné dvacáté století. Odlehčeme si tedy opět Pokáčem
Světlo pro selfíčka je zde ultra zoufalý,
řekl bych že kdyby to tu vykáceli,
líp by udělali,
samá houba, čertsvej vzduch
a samej hmyz,
do přirody fakt chodit neměl bys!
Já do našeho plánu implementoval i chůzi po hranicích a ač se kluci zpočátku lehce vzpouzeli (nebyla to zrovna procházka po zpevněné cestě) myslím, že byli nakonec všichni okouzleni. Jen ten Víťa K. začal (aniž by si stěžoval!) vypadat utrápeně a počal asi (až!!!) na 20 km krátit trasu. Nakonec to dopadlo tak, že si z bot totálně oddělal paty a “Přechod” pro něj bohužel skončil. Po přejezdu do Nové Pece jsme skočili na vlak a v Novém Údolí si odbyli ubytovací premiéru.
Neděle: téměř všichni jsme šli/běželi identickou trasu, takže 22 km bude asi to číslo nejblíž pravdě https://mapy.cz/s/kenehadage
Hony nám poradil na Třístoličník trasu Německem – sice jsme si to prodloužili o tři km, ale zato jsme viděli krásné kaskádové vodopády a tip to byl rozhodně na pochvalu! Chlapci však neměli stáhnuté mapové podklady a po zohlednění Pokáčovo veršů
Žádnej signál, žádná wifi, žádný data zde nemám,
teda data jsou tu éčko
a to fakt nepočítám.
se s určováním směru museli spolehnout na mě, který mapové podklady Německa stáhnuté měl 🙂 Předem jsme věděli, že na hřebenu je 140 cm sněhu a tak se jednalo konečně o pravou zimní aktivitu. Sníh dost tál a tak byl výstup spíš výstupem potokem, který se prodral sněhovými poli, ale bylo to celé moc krásné! Horní partie byly umlácené větrem a mrazem a tak se propadávali jen ti těžší z nás a já se jim posmíval 🙂 Hřeben je po Kyrilovi a kůrovci holý, takže nás celý den provázely nádherné výhledy v obě strany (i Alpy byly zahlédnuty). Přechod hřebene Třístoličník – Plechý považuji za Šumavský top a všichni z něj byli nadšení. Škoda jen, že jsem zapomněl odbočit k Plešnýmu jezeru na fotopoint a tak se mé lákání Bivoje na neskutečně atraktivní místo k focení ukázalo kontraproduktivním. Promiň, příště 🙁 Což snad nebude příští rok – zase bych rád nazul běžky!
O.
P.s. Při dlouhém pochodu a večerním pivu se Vám ale člověk dostane na rozličná témata… Od Bandery, přes nitrodělžní tělíska ze zlata, přetnutí chámovodů, investování plonkového milionu, až na vázaný poslanecký mandát za první republiky 🙂
P.s.2 A Víťa je prej po chirurgickém odstranění hematomů z pat dobrej…
NO:
Dneska jsem v lese byl a už tam nepudu,
nikde jsem nezažil takhle ukrutnou nudu!
Trasa: 24 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 305 m
Účast: Ondra, Hony, Venóš, Pavel T., Zdenál, Aleš, Majkl, Přema, Bivoj, Víťa S., Míra D., Venca D., David Čapek, Kocour, Jirka V., Sochy,
Pád: nikdo
Defekt: Pavel T. přetrhl řetěz
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/jajutaranu
Komentář: Kdyby se měl report psát jen pro ty, kteří na vyjížďce a na oslavě byli a ne pro ty, kteří nic z toho neabsolvovali, byl by velice stručný. Párkrát bych do textu okopíroval výkřik Áááááááá a každý už by pochopil, co bylo určující pro ten večer 🙂 Ale nebojte, jsem diskrétní a co Nezmaři uvaří, sami sní. Áááááááááááá. Takže přidám jen tradiční noticku, že na tradičním místě nastupující Pilníci (Hony a Venóš) vytáhli šampíčka, my jim zakřičeli hip hip hurá a sezóny byl konec. Áááááááááááááá. U Nezmara nám hoši zařídili občerstvení, s tradičním menu se však nespokojili a k tataráku a studeným mísám upekli ještě Krtkův dort a mnoho z nás prvně u Nezmara testovalo i kvalitu jeho kávovaru. “Nápoj zapomnění” (terminus technikus pro přípitek poslední každoroční vyjížďky – bez jednoznačného složení) až po okraj vyplňující podstavec Nezmarského grálu se tentokrát pro změnu nefortifikoval ani slivovicí, ani vodkou, ale byl posilněn jégrem, což jsme s Mírou vyhodnotili jako chuťový krok správným směrem! Pak snad myslím přišel i chuťový experiment s dolihováním zelenou a i ten byl se šampíčkem a jégrem v harmonii 🙂 Bostonský škrtič (útočí pozdě v noci a zanechává po sobě mnoho obětí) tentokrát neútočil zas až tak pozdě, a malá četnost obětí byla však vykoupena brutalitou útoku. Naštěstí se Sedm statečných (The magnificent seven) Bostonskému škrtiči postavilo a dítkám živitele rodiny zachránilo!
Ať žijí Pilnící roku 2023 Venca a Hony a mimo hoši děkujem píši Áááááááááááá!
O.
NO: Áááááááááááááááááááááá
NO2: Málokdy se v edukačním okénku opakuji, ale perla české literatury k nezmarské závěrečné prostě patří. Roli Švejka se tentokrát zmocnil Aleš:
…Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáře dopravil do drožky. V drožce polní kurát upadl v úplnou otupělost a považoval Švejka za plukovníka Justa od 75. pěšího pluku a několikrát za sebou opakoval: „Nehněvej se, kamaráde, že ti tykám. Jsem prase.“
Jednu chvíli se zdálo, že drkotáním drožky o dlažbu přichází k rozumu. To se posadil rovně a začal zpívat nějaký úryvek z neznámé písně. Může být též, že to byla jeho fantazie:
Vzpomínám na zlaté časy,
když mne houpal na klíně,
bydleli jsme toho času
u Domažlic v Merklíně.
Po chvíli však upadl opět do úplné otupělosti, a obraceje se k Švejkovi, otázal se, přihmuřuje jedno oko: „Jak se vám dnes daří, milostivá? — Pojedete někam na letní byt?“ řekl po krátké přestávce, a vida všechno dvojatě, otázal se: „Vy račte mít už dospělého syna?“ Přitom ukazoval prstem na Švejka.
„Sedneš!“ zakřičel na něho Švejk, když polní kurát chtěl vylézt na sedadlo, „nemysli si, že tě nenaučím pořádku.“
Polní kurát ztichl a díval se malýma prasečíma očima ven z drožky, naprosto nechápaje, co se to vlastně s ním děje.
Ztratil úplně všechny pojmy, a obraceje se na Švejka, řekl tesklivě: „Paní, dejte mně první třídu.“ Učinil pokus spustiti si kalhoty.
„Hned se zapneš, svině!“ rozkřikl se Švejk, „už tě znají všichni drožkáři, poblil jsi se už jednou, a ještě teď tohle. Nemysli si, že zůstaneš zas něco dlužen jako posledně.“