Author Archive
16 října, 2015 | 
Author: 10.10.2015 se uskutečnil 2. ročník orientačního závodu dvojic na horském kole MTBO Novohradské hory. BK NEZMAR se v rámci podzimního výjezdního zasedání přepravil v pátek do Hojné vody z ČB kolmo, taktéž v neděli zpět.
Účast byla dobrá, na trať se vydalo 7 dvojic, kamaráda do nepohody si dopředu domluvili Láďa + Petr a Jarun + Snoopy. Nezmaři se nalosovali v pátek večer v hospodě, žádná karlovarská losovačka, vše transparentní, pak ale došlo k nepěknému kupčení a úplatkům … no, nakonec to bylo uznáno. Pár z nás se účastnilo 1. ročníku v roce 2013, takže někteří mohli čerpat ze zkušeností (což se úplně nepotvrdilo) a hlavně se lépe takticky připravit (což se potvrdilo :)).
Na trať jsme se postupně vydávali kolem 10 hodiny, cyklistické počasí – žádné vedro, ale ani zima, zataženo a hlavně bez deště. Tentokrát všichni zvolili stejný postup, po hřebeni směr Kamenec a pak se nějak dostat zpět. Úroveň byla vysoká, 6 ze sedmi dvojic objelo všechny vrcholy, takže i tentokrát musely rozhodnout hospody. Dojížděli jsme za mlhy a tmy v 18:30 a myslel jsem, že beznadějně poslední. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že mezi 18:23 a 18:30 dojely 4 dvojice, další 18:06 a 17:45. Jen jedni pospíchali a byli doma v 16:12.
7. Láďa+Petr, 440 bodů, čas na trase 7:55, po započítání bonusů 7:25
Hoši zaplatili nováčkovskou daň a taky se asi nechtěli úplně honit po silnicích. Ve vyrovnaném boji o poslední místo jim nakonec chyběli body za hospody Žofín a Baronův most, u kterých museli být blízko, naopak překvapili navštívením občerstvení v Leopoldově, i když bez konzumace – smutný povzdech „hospodský ujel traktorem“ (body uděleny, časový bonus ne). Dost jim uškodil přesun mezi Ulrichovem (kde jsme byli společně) a Jelením vrchem, kde byli za 1:16 a já s Honym jsme to měli za 28 minut.
6. Eri+Majkl, 468 bodů, čas na trase 8:16, po započítání bonusů 7:16
Dvojice úspěšných z minulého ročníku – členové stříbrné a bronzové hlídky. Nutno říct, že minule k trasování připuštěni nebyli, takže letos to pro ně byla trochu premiéra, minimálně s mapou :). Dobrý výkon, hospody byly, jen se trochu zdrželi a k obhajobě se tedy ani nepřiblížili. Myslím, že si to ale o to víc užili.
5. Jarun+Snoopy, 474 bodů, čas na trase 8:13, po započítání bonusů 7:13
Společně jeli i minule, letos ale zvolili jiný postup, Kraví horu na začátek ještě v plné síle a ne na konec unavení. Těžko říct co zvolí přístě, na rozjezd to také není úplně ono, Snoopy prý dovezl snídani jen do poloviny kopce :). S Erim a Majklem měli úplně shodný postup, hospody a i čas, rozhodly pouhé 3 minuty, o které udrželi vedení. Eri s Majklem je na silnici mezi Černým údolím a cílem předjížděli, a byl to prý zajímavý pohled – Snoopymu odešlo koleno, takže ho Jarun tlačil a Snoopy si při šlapání pomáhal stlačováním kolene rukou – jaké odhodlání a vůle! V úterý na vyjížďce padl dotaz, jestli už je Snoopy po operaci :). Jarun podle svých slov nezapomene dohledávku kontroly na Kolářově vrchu, z Tanků za 41 minut (pro srovnání já s Honym za 9 minut).
Dvojice na 5.-7. místě byly hodně vyrovnané. Všechny dvojice sehnaly dost bodů (610, 620, 620), ale přijely hodně po limitu (odečet 170, 152 a 146 bodů). Nakonec tedy v boji o červenou lucernu (Lanterne rouge, nebo-li Červená lucerna. Ten výraz pochází ze světa železnic, z dávných dob, kdy zřízenci ještě zavěšovali na poslední vagony vlaku takové červené lucerny, které pak výpravčím signalizovaly, že vlak odjíždí a uvolňuje kolej. Později toto označení převzala Tour de France a přidělila mužům, jimž patřila poslední příčka v pořadí) rozhodlo jen 34 bodů = 17 minut. Naproti tomu hlídka na 4. místě to měla úplně jinak. Tři stateční sehnaly „pouze“ 550 bodů, ale přijeli v limitu.
4. Ondra+Ondra+Samouš, 550 bodů, čas na trase 6:04, po započítání bonusů 5:49
Podle slov jich samých jeli na pohůdku, až se nám bude chtít tak si zajdeme do hospody na oběd a uvidíme. Shodou nešťastných náhod to prý bylo zase až po třetí hodině :). Tím, že přijeli v limitu, ale přeskočili 3 dvojice, dost vypovídá to, že byli v cíli o 2 hodiny dříve! Času ke sběru bodů měli dost, dokonce projeli kolem otevřených hospod, mohli mít daleko více bodů! Otázkou jsou 2 vrcholy, které nenavštívili. Kdyby je chtěli dát, tak by za ně měli sice 40 bodů, ale myslím, že by je to zdrželo víc než 31 minut (což je čas, za který by je museli objet, aby nedostali penalizaci – 11 minut jim zbylo a po dalších 20ti minutách by ze 40 bodů byla 0 a dále penalizace), takže chválím racionální orienťácké rozhodnutí :), i když vím, že Na Jelení vrch zapomněli (špatně poskládaná mapa) a na Kraví horu se vykašlali – Ondra se prý v cíli ptal, co ta Krví hora na závěr, odpověď „Jak to myslíš?“ vše vyřešila.
První 3 dvojice se popraly o vítězství, a co si budeme nalhávat, zase se to zvrhlo v hospodské a silniční peklo. V každé dvojici byl člen, který minule skončil mezi prvními třemi, všichni znalci Novohradský hor, chalupáři z podhůří. Už v pátek v hospodě se vášnivě diskutovalo, jasné bylo, že vyhraje ten, kdo objede nejvíc hospod. Vedle tradičních padali typy jako Malonty, Bělá, Janova Ves, nový penzion ukrytý v lesích (ani jsem si nezapamatoval, jak se jmenuje). Nakonec to bylo velmi vyrovnané, napínavé až do konce. Během setkání na trase běžela fantazie na plno a ve hlavách šrotovala taktika.
3. Venca+Petr P., 670 bodů, čas na trase 7:37, po započítání bonusů 5:37
Vrcholy samozřejmě všechny, v Leopoldově zavřeno (body uděleny), v Pohorské vsi hospoda Poslední šance zavřená, tak našli jinou, čímž získali nejen body ale i časový bonus! Při přejezdu do Benešova navštívili jako jediní občerstvení u Sýkorky v Lužnici (nikdo jiný nevěřil, že bude otevřeno) a hospodu v Kuří (o které jsem já ani nevěděl). V Benešově v hospodě jsme se 3 favorizované dvojice potkaly, pokecaly, druhé trochu vystrašily tím, kde jsme už byli a kam ještě pojedeme :). Samozřejmě jsme každý trochu mlžil, aby konkurenci psychicky odrovnal. Na Kruťákův vážně míněný dotaz „byli jste v Malontech?“ jsem s kamennou tváří přikývl :). Hoši nakonec najeli 670 bodů, což bylo loni 1. místo (jeli vlastně úplně to samé co loňský vítěz), letos to stačilo na obhajobu bronzu. Parádní výkon.
2. Vítek+Hony, 690 bodů, čas na trase 8:21, po započítání bonusů 5:51
Jako tvůrce závodu jsem se tentokrát chtěl jen vézt a netrasovat, když jsem ale zjistil, že Hony to chce dát bez mapníku s mapou v kapse, jsem se zhrozil a zapojil se do boje o mety nejvyšší. Tím, že jsme všichni vyrazili stejnou trasou a s malými časovými odstupy, jsme se na trase potkávali, s největšími konkurenty to bylo dost zajímavé. Střídali jsme se o vedení podle toho, jak kdo trefil nejrychlejší trasu mezi vrcholy. Ze startu jsme vyrazili předposlední, Přemek+Petr Š. sjížděli z Kraví hory, mi na ní stoupali, odjíždíme z Vysoké ve chvíli, kdy tam oni přijíždějí, stejné na Jelením hřbetu a Žofíně, na Jánský vrch stoupáme společně, na Myslivnu malinko odjedem, odtud vypálíme a bohužel mojí chybou se připravujeme o cca 10 minut (přejetá odbočka na Lovčí hřbet), čímž si myslím, že už to nedoženeme. Potkáváme je znovu na Baronově mostu, když zrovna odjíždějí (dost se divili, že jsme za nimi, Přemek nás dokonce podezíral, že jsme najeli něco, o čem oni nevědí). Bohužel se musím vyprázdnit, dalších 10 minut pryč a naděje na úspěch podle mě v čudu. Do závodu se nečekaně dostáváme Za tanky, kam přijíždíme, když oni odjíždí jako první, s Láďou a Petrem v zádech. Naopak na Kolářově vrchu první Láďa s Petrem, pak mi a nakonec Přemek s Petrem Š.. Jako správní orienťáci opouštíme Kolářův vrch každý jiným směrem. Na Ulrichově pro změnu mi poslední (nejdřív přes bažinu a pak moje chyba v navigaci), Láďa s Petrem nás informují, že Přemek a Petr Š. už jsou odtud pryč. Po třetí si myslím, že už nám definitivně pláchli a po třetí je sjíždíme na Jelením vrchu a už se jich držíme jako klíšťata. Hlavně proto jsme nakonec druzí, protože těžíme z Přemkovy přípravy a trasování hospod. Takže nejdřív nás zatáhne do Leopoldova, kde se na hospodského musíme dobouchat, ale nakonec nám natočí – bohužel Samson a to letošní poslední (naší objednávkou došel sud) – kvalita? Zlatej Zdenda :). S Honym jsme plánovali navštívit kozí farmu a na hranici sebeobětování urvat body za půllitr mlíka, ale Přemek nás vrátí do reality, že je zavřeno. V Pohorské vsi jsme před otvíračkou, v Černém údolí si dáváme čaj s rumem (je hrozná zima), já jdu zase na záchod (v bříšku nepěkně) a těším se, že to dojedeme do cíle a maximálně zajedeme na Dobrou vodu. Přemek ovšem jede na vítězství a parťák se tvářil tak smutně, že jsem se, i když jsem věděl, že to bude 30 km po silnici od hospody k hospodě, nechal přemluvit (i když mi bylo dost zle a při propočtech mi vycházelo, že to budeme mít jen tak tak s limitem). Vypálili jsme tedy směr Benešov, nejdříve ještě odbočka do Kuří na Bábel, pak Benešov (Becherovka na trávení), kde jsme potkali Vencu s Petrem P.. Trochu jsme se hecovali, ale nakonec odkryli karty, kolik hospod máme. Takže už bylo víceméně jasné, kolik budou Venca s Petrem mít bodů, i když riziko že lišácky mlží tam bylo 🙂 a kolik je ještě potřeba sehnat, abychom je předjeli. Přemek se však držel plánu totální destrukce, urvat všechny body co jdou, takže dále do Hartunkova a pivo od kámoše (nakonec jsem neuznal), Rychnov (jablíčka), Svébohy (zelená), Horní stropnice (jablíčka) a čekal nás brutální výjezd do cíle, s občerstvením na Dobré vodě (závěrečné pivo). Nakonec jsem skoro ani nevěděl, jak jsem se dostal do cíle, natož jestli jsme dali limit. Až teď po přepočítání jsem zjistil, že limit jsme stihli pouze o 9 minut. Najeli jsme 95 km a 2200 výškových metrů.
1. Přemek + Petr Š., 700 bodů, čas na trase 8:22, po započítání bonusů 5:37
Jakmile si Přemek, největší místní znalec, nalosoval Peťu Š., tak asi všichni začali tušit, jak to dopadne :). Fyzicky oba bez problémů, Přemek za celou cestu nevytáhnul mapu, jen jednou si prý na 5 vteřin přibrzdil na rozcestí, že si není úplně jistý! Taktika s hospodami bezchybná, jen občerstvení u Sýkorky v Lužnici bylo na dosah, ale nejeli tam, Přemek měl informaci, že bude zavřeno (nakonec nebylo, Venca+Petr P. tam byli). Já s Honym jsme se jich drželi, dokonce jsme měli i lepší čas na trati, jelikož jsme startovali po nich. Co tedy rozhodlo? Na Myslivně dostali frťana od turistů co tam měli piknik! Uznal jsem jim za to body i časový bonus, něco podobného předvedli na Kamenci, ale podle jejich slov to přímo frťan nebyl (tak co tedy?), takže za Kamenec nemají nic. Zasloužení vítězové závodu, asi v absolutním rekordu, jelikož jestli to někdy zopakujeme, tak nejspíš upravím pravidla, protože to už je o zdraví (psychické i fyzické :)).
http://www.sports-tracker.com/#/workout/premek/561a9628e4b0459474f972f2
Díky všem za účast, blahopřeji k dosaženým výkonům a snad se vám líbilo.
Letošní podzimní zasedání bylo opravdu výjezdní, jelikož jsme z ČB vyjeli po ose v pátek 9.10.2015 ráno. Pár se nás sešlo na předstartovním srazu v hotelu Budweis, kde jsme posnídali pivo, kávu, dortík, smažená vajíčka – podle vkusu každého soudruha. Letmý start byl poté na náměstí, kde jsem se ještě posilnili petkou ze Svachovy Lhotky. Počasí celkem dobré, sice mokro po dvoudenním dešti ve středu a ve čtvrtek, ale celkem teplo, beze srážek. Vyrazli jsme směr Mladé, odkalovačka, Hodějovice, přes les ke kolejím, po modré TZ k Žižkovi, Borovany, Borovanský mlýn, po červené TZ do Trhových Svinů. Tady došlo ke střetu názorů, zda už obědvat, pouze svačit, nebo jet dál a doufat v pozdní oběd. Ti co věděli, kam se jede, si alespoň koupili něco v masně a snědli to na stojáka u kol. Naučná stezka kolem Buškova Hamru (kde jsem při přejezdu lávky provedl klik v potoce, bohužel cyklistické tricáky mě neunesly a dále jsem pokračoval s mokrým pupíkem) a pak už jen červená do Slavče (zpestřená Ondrovým oblíbeným trikem frontflipnohand tentokrát s tím, že kolo zůstane stát na řídítkách “kola se točí dál, Ondra už práci vzdal …”) a hlavně výjezd do sedla Kohouta – prudký, mokré kořeny a kameny – velmi náročné. Ze sedla na Slepici, přechod hřebene, kochání na vyhlídce, sjezd do Klení a dál po žluté TZ na Žumberk. Tady byl konečně oběd, což kvitovali zejména ti, co v Trhových Svinech uvěřili, že když pojedeme dál, bude oběd za hodinu a půl. Skutečnost byla tři a půl :). Obával jsem se tmy, tak jsem peleton vyhnal ven před pátou a pokračovali jsme po modré TZ přes Rychnov, stoupání nad Konratice a dále po červené do Hojné Vody – tam jsme sedli do hospody a nevylezli, dokud nás nevyhnali. To bylo bohužel docela brzo, kolem 21 hod, ale byli nekompromisní. Na ubytku byl pro nás připraven soudek, tak jsme se dorazili. Na kole 75 km a 1600 výškových metrů.
V sobotu se uskutečnil 2. ročník MTBO Novohradské hory – komentář včetně vyhodnocení bude v jiné rubrice. Večer opět v místní hospodě, scénky se zavíračkou, zpestřené tím, že někteří radili paní, která 30 let dělala v Mastných krámech, jak se má provozovat hospoda a jak se připravuje o peníze, když nás vyhazuje :). Každopádně ve 22 hod už jsme zase byli u našeho sudu.
V neděli ráno byla pěkná kosa, pod Kuní horou jsem měl na tacháči 3°C, mlhavo po nočním dešti, naše klasické bikerské počasí. K domovu jsme vyrazili po červené TZ směr Benešov nad Černou, Cikánský+Zaječí vrch, to nejlepší bajkování co nám mohou NH nabídnout. V náročném terénu se nám skupinka roztrhala, tradičně jsme na vrcholcích čekali, ovšem tentokrát netradičně na Peťu Š.. Chvíli jsme si říkali, že snad tlačí, ale ne, on dokonce nesl – řetěz zasekl za kazetu tak dokonale, že se nám ho podařilo vyrvat až na pokraji zoufalství. Z Benešova stále po červené, Slepici jsme podjeli západně, přes sedlo na Kohout, sjezd stezičkami k Soběnovu a pak do Besednice. Tam jsme si dali oběd, nečekaně už kolem 13 hod, zdolali Sabošovku a přes Malče a Chlumskou horu jeli na Svatý Ján. Odtud sjezd po červené k přehradě a dále kolem Malše k domovu. Závěrečné zhodnocení v Kozlovně. Celkem 65 km a 1050 výškových metrů.
Tuto akci pořádá skupinka kamarádů, z nichž někteří jsou Nezmaři. A jelikož se letos Nezmarů účastnilo poměrně dost, tak jsme si řekli, že si to zaslouží zvěčnit na našich stránkách.
Tak tedy již tradiční akce (4. ročník) pro rodiče, milovníky cyklistiky, a jejich děti, které se milování cyklistiky právě zde učí (s většími či menšími úspěchy 🙂 ) se konala na Srubu ASGARD u rybníka Březina poblíž Roseče. Z Nezmarů jsme se tam potkali já, Hony, Petr P., Majkl, Kory, Venca K., Ondra (pouze sobotní vyjížďka) – nádherná účast (15 rodin, celkem 24 dospělých a 26 dětí). Je to spartánská akce, okořeněná naprostou ztrátou soukromí. Srub je nádherný, ale jakýkoli zvuk vydaný v jakémkoli místě je slyšet po celém srubu. Zejména pikantní je to v noci, spí se hromadně ve 3 ložnicích, a ráno se celou snídani hlasuje, kdo chrápal nejvíc.
V pátek jsme se sešli, opekli buřty, vypili první sud piva + nějaké kalíšky. Sobotní ráno bylo tedy mlhavé, a to i ve skutečnosti, já to vím, spal jsem venku. Startovní pole se rozdělilo do dvou skupin a ta zdatnější vyrazila přes Roseč, okolo Penzionu Pecák v Evženově údolí (kdy byla bohužel svatba, my se tedy jeli občerstvit jinam, ale co ten chudák co tam uvíznul?), přes Karštejn na Metel. Tady jsme doplnili hladinky, podiskutovali, co to je vlastně za řeku, a jeli dál na Vlkov, když mi dokonce ani děti stánek neuznaly a dožadovaly se “regulérní” hospody. Tam to bylo parádní, jídlo, pití, i přes nával vše v pohodě. Zpestřením bylo, že u hospody byl kontrolní bod Orientačního závodu historických vozidel http://czveteranklub.cz/akce/selske-baroko-2015, takže před námi defilovali nablýskaní veteráni, motorky i auta z první republiky, řidiči v dobovém oblečení. Mě nejvíc zaujali 3 vojenští motocyklisté v uniformách z 50. let i s puškami i samopaly. Když si u kontroly začal jeden číst Rudé právo, tak iluze byla dokonalá, ano, “muž s koženou brašnou nesmí projet”. Zpět jsme jeli malinko jinak, přes hráz Velké Holné a u Jitky v Roseči jsme to zhodnotili, krásný výlet, sice nebylo nejtepleji ale nepršelo, 40m km ujeli všichni, i předškolní děti, parádní výkon. Večer opékání prasečí nohy, pivo … jako dycky.
V neděli pěkně fučel vítr a byla dost kosa, docela jsem se divil, že jsme vyrazili, je vidět, že už jsme všichni zatažení, dokonce i děti se moc necukaly. Trasa přes Ratiboř, okolo Barbory k nové Rozhledně na Rýdově kopci (zpravodaj Peťa P: “pro zájemce o info, co se dá za 15M vystřihnout:
http://www.jh.cz/cs/mesto/projekty-mesta-clanky/rozhledna-ryduv-kopec-debolin.html”
http://www.cd89.cz/rozhledna-debolin-ryduv-kopec)
Dále jsme pokračovali přes Děbolín, letiště do JH do vyzkoušené hospody “Dobré časy“. Opět je náš peleton prověřil, a i když jsme byli ohlášeni, tak to malinko trvalo. Nakonec ale myslím dobré, dančí gulášek z místního chovu výborný. Odtud už méně vesele do kopce přes Buk zpět ke srubu. Celkem 20 km.
Myslím že celkově moc povedená akce, děti si z ní snad taky něco odnesly (kromě rýmy z té zimy), nedej bože to, že kolo je super věc. Díky organizátorům, také zejména manželkám za úklid.
Zdar V.
Druhý ročník “nezávodního poloorientačního MTB happeningu” se v sobotu konal na Javorníku jakožto Javornický pazdřivec, a to pod heslem “kdo se bojí nesmí do lesa!” 😉
Ještě týden před závodem to vypadalo na masivní výjezd Nezmarů, ale nakonec se nás sešlo pár a tak jsme si mohli říkat : je nás málo, ale samý dobrý 🙂 . Z Nezmarů, skoro Nezmarů a přátel Nezmarů jsme se sešli já, Eri, Petr P., Roman F., Láďa, Milan.
Já dorazil v sobotu, ale už páteční akce prý stála za to. Na start se postavilo 69 bikerů, balík vyrazil docela v poklidném tempu, vzali jsme to od konce a postupně se propracovávali vpřed, jel jsem s Erim na doslech, s Romanem jsme se potkávali, Peťa to jistil pár minut za námi. Na Kašperku jsme se s Erim dokonce ocitli v čele, když nás nějakej turista poslal do lesa, že tam před chvíli jelo 20 závodníků. Rychle jsme vyhodnotili, že tam asi opravdu jeli, ale spíš to bude jinudy a jeli po štěrkové cestě na Kašperky – to se ukázalo jako správná trasa, ti co zahnuli do lesa se vraceli, vedení jsme neudrželi, v kamenitém sjezdu nás všichni předjeli. Sklesali jsme až k Otavě a odtud stoupali na Sedlo. Pod Sedlem v Albrechticích pár lidí sedělo na pivku, moc se nám do toho nechtělo, hlavně kvůli následnému výjezdu. Nahoře jsme se sešli já, Eri, nějakej klučina a po chvíli dorazil Roman. Trať se rozdvojovala na enduro a brutal sjezd, borci na checkpointu podle toho nabízeli pivo nebo zelenou. Dost nás překvapila informace, že jsme na 3.-6. místě. Jeli jsme s Erim enduro sjezd, dále infarktové stoupání po louce, kde jsme dohonili Romana, který ze Sedla odjížděl až po nás, ale vzal brutal sjezd. Ve výjezdu na Ždánov mě začaly brát křeče, takže se mi postupně všichni ztráceli a nakonec jsem byl rád, že jsem dojel. Eri ukázal co má v nohách, ve výjezdu na Královský kámen setřásl ostatní, na checkpointu že na nás počká, ale borci z kontroly na něj nevěřícně koukali, jestli není blbej, že je 3. ať kouká jet – tak jel a byl na bedně – čas 3:21, 46 km, 1400 výškových. Roman 4., já 6., Petr P. 21. místo.
V cíli bylo krásně, uvolněná atmosféra, pivíčko, klobásky, stejky, promítání, tombola, trial show. Moc podařené. Taky jsme testovali e-biky a klucka, myslím, že tam všichni skončíme. Kdo je náchylnější na závislosti, ať to raději ani nezkouší. Večírek začal hned po dojezdu ve 14 hod, tak sem se ani nedivil, že mě došly síly před půlnocí a šel jsem spát, naštěstí na louku u sociální léčebny (jak příhodné). Láďa s Milanem spali na hřišti a ráno si stěžovali, že večírek šel s nimi i do spacáku, soundsystémy prý utichly v půl páté.
Nezbývá než doporučit všem, i jako rodinný výlet. Pár odvážlivců bylo i s rodinami, dokonce vyslali potomky do dětských závodů (Nezmarčata na fotkách) a myslím, že se všem líbilo. Moc pěkná organizace.
díky organizátorům a příště? … tak určitě.. 😉
Zdar V.
P.S. od Petra : nezbývá než se připojit ke gratulacím organizátorům, ale i borcům z první desítky(Eri na bedně-hustý!). S ohledem na to, že má jít o jeden z nejnáročnějších MTB podujatí (česky eventů) v rámci republiky, klobrc dolů, např. Vítek si prý (a není důvod zrovna jemu nevěřit) ani jednou nešlápl. Já si šlápl asi 10x, ne vše šlo vyjet a sjet. Asi mě rozhodilo, že před sjezdem po červené se podávala zelená, to by měli organizátoři vylepšit. Jinak jsem si to užil parádně, supr tratě, které daly vzpomenout na VZ Sušice, krásné počasí (na rozdíl od VZ). Pár slovy: těžký, ale krásný. Z pověrčivosti jsem si vzal startovací číslo 42 (moje šťastné číslo je 24) a pak karetní partii na trati s pokerface dohrál na symbolické pozici 21 (oko bere). Nebylo to jednoduchý, páč klucí místní asi mají menší pud sebezáchovy (nebo jen míň dětí) a tak jsme se vzájemně předjížděli-já je do kopce, oni mě s kopce, párkrát(2x) jsme se ztratili-to byla asi taktika domestiků-se slovy „jede se tudy, já to tady znám…“ zřejmě vylepšovali pozice svých lídrů 🙂 , cestou jsem se stihl i kochat výhledy, defekty ostatních a ke konci i souputníky válejícími se v prachu u cesty v sevření křečí (to první, možná i oboje je, jak víme, chyba jezdce), čemuž jsem se zkušeně vyhnul a kýžené místo s pro mě nečekaně pěkným časem pod 4hod udržel-no, nějak jsem se pochválit musel 😉
Výjezdní zasedání se blíží a zde jsou hlavní informace
Letos jsme zvolili domácí půdu, nejspíš asi hlavně proto, že se nikdo neujal organizace za hranicí okresu. Nicméně “naše” hory jsou perlou, takže je jedině dobře, že si je někteří oživí a jiní objeví.
Tak tedy … NOVOHRADSKÉ HORY
TERMÍN : 9.-11.října 2015
Itinerář :
!středa!: zabalení a předání proviantu Petrovi Šiklovi mezi 18-19hod, který vše odveze na Hojnou Vodu, kde bude ubytování v Penzionu Pod Kaštany
pátek:
Předstartovní snídaně – Hotel Budweis (kavárna) v 9:00 hod (káva, míchaná vajíčka, párečky, …)
Start na náměstí Přemysla Otakara II. v 10:00 hod
odjezd z ČB např. po trase Trhové Sviny, červená do sedla Kohouta, Kohout, Slepice, žlutá do Klení, Rychnov, modrá a už jsme tam
sobota: 2.ročník MTBO Novohradské hory, pravidla stejná jako při 1.ročníku: http://www.bknezmar.cz/?p=690, inspirace na webu v sekci Ostatní akce
neděle: v sedle směr ČB např. po trase červená do Benešova nad Černou, žlutá k přehradě, Kaplice, modrá podél Malše
pondělí, úterý: vyzvednutí věcí, které budou přivezeny autem zpět do ČB
Účast můžete potvrdit přímo na tomto odkazu : http://doodle.com/tsrxp2wqzua5g56t
Vyrazit s kolem a spacákem jsme zkombinovali s Lojzovou akcí Vrchařská koruna Jižních Čech. Plán byl vyrazit v pátek vlakem do Strakonic a v neděli dojet na kole. Termín domluven narychlo, ale pár dobrodruhů se odhodlalo.
Pátek – na nádraží jsme se sešli ve čtyřech – Petr Šikl, Láďa (kterého jsme přemluvili v úterý, že to teda s náma zkusí), Majkl (s tím že v sobotu se odpojí) a já. Vybavení co kdo uznal za vhodné, někdo batoh, někdo batoh a nosič, já pouze nosič, vážil jsem, naložené kolo 20 kg, tedy o 6 kg navíc než na běžnou vyjížďku, trošku je potřeba si na to zvyknout, kolo reaguje jinak, ale překvapivě je jízda i v těžkém terénu bez omezení, Peťa dokonce přes klády dával bunny hop! Předpověď počasí nádherná, bez srážek, v pátek malinko zima, sobotní ráno nejchladněji, ale postupně až k 25°C.
Ve Strakonicích jsme sedli na kolo v 15 hod a vyrazili směr Volyně. Po pár kilometrech měl Majkl karambol, přední kolo zosmené (Peťa vyléčil), naražený malíček (je to tvrďák, jel dál). Až pod Mařský vrch to byla krásná cesta, nahoru jsme trošku bloudili, nejdřív zmatená značka a pak snaha jet lepší cestou, nošení přes ohradníky, kameny, tlačení přes neprostupný les – pravý bike :). Sjezd a směr Boubín, prokličkovali jsme se až k dřevěným schodům, dál jsme vedli, nesli. Láďa si vyhodnotil, že o Vrchařskou korunu mu nejde a Boubín objel, sešli jsme se na Bobíku. To už sluníčko zapadalo, takže jsme vyrazili směr Křišťanovický rybník, kde jsme měli tip na kemp s hospodou. Přes hrad Hus to bylo hustý, horolezectví s bikem v ruce, ale poháněla nás vidina odměny v restauraci, dojeli jsme ve 21 hod, už se stmívalo. Kemp jsme našli, restaurace byl stánek, kde zavírali ve 22 hod, nabídka 4 jídel – langoš na slano, sladko, hranolky s kečupem, s tatarkou. Chlapec dodržel slovo a po desáté zavřel. Jelikož už byla hrozná kosa, pivo nikde, tak jsme se rozhodli přejet kopec do Blažejovic, kde nám místňáci doporučili skutečnou hospodu. Láďovi se už nechtělo, strávil večer u ohně s partou holek (i pro nás to bylo lákavé, ale nepodlehli jsme!), čekal prý do půl druhý, jestli se ho některé zželí a vezme si ho do tepla, ale potom co zůstal u ohně jen s kytaristou, kterej řek, že tam bude i spát, šel přečkat noc do spacáku pod strom. A to se po dojezdu dokonce šel vykoupat, což všem u ohně, aby zvýšil svoje šance, řekl. Cesta potmě ve 3 se 2 čelovkama byla dobrodružná, v Blažejovicích hospoda za mostem, kterej byl zbouranej, ale otevřená, zavíračka o půlnoci. Pivo, rum, utopenec se slanýma tyčkama, chleba nebyl. Tajně jsme doufali, že zavíračku malinko protáhnou, štamgasti byli celkem v ráži, ale hospodský minutu po půlnoci řek konec a do 30 vteřin byli venku, pěkně je má vycvičený. Uprosili jsme ho aspoň na flašku Troškovy medoviny (druhá volba byla zelená) a petku piva sebou. Venku bylo naprosto jasno a neskutečná zima. Majkl objevil zastávku autobusu, kde se zdálo o něco tepleji, krásný pokojíček, malinko tvrdé spaní (Majkl pouze na folii pro přežití!), dopili jsme flašku, na pivo už nebyla síla. Takovou zimu jsem už dlouho nezažil, u svého cyklospacáku jsem porušil návod na použítí (komfort +14, limit +10, extrém -2°C), dneska jsem se dočetl, že ve Volarech bylo -0,4°C. Na kole 65 km, 1950 výškových metrů.
Sobota – od rána sluníčko, teploučko. Po silnici jsme dojeli na Libínské sedlo, potkali se s Láďou, marně hledali otevřenou hospodu (co jsme taky čekali, v 9 hodin ráno – řekl nám hospodský a šel asi vařit oběd). Definitivně jsme se zahřáli výjezdem na Libín, kde jsme posnídali párek v rohlíku. Tady se s námi očekávaně rozloučil Majkl a jel do Lhenic. Láďa se taky rozloučil, trochu neočekávaně, ale hlásil už dopředu, že projekt objíždět vrcholy ho neláká, že by si našel hezčí cestu (což je asi pravda, my na ty vrcholy ale museli). Měl taky obavy o svoji výkonost, ale to byl jediný, jel úplně v pohodě a myslím, že by to dal. Každopádně se vydal k domovu, takže jsme s Petrem dál krotit horu jeli už sami. Peťa po sjezdu z Libína zjistil, že má vytržený drát z ráfku na zadním kole (asi z nočního přesunu), neopravitelné, ale naštěstí to vydrželo celou cestu. Směr Arnoštov, na Knížecí stolec vlastní cestou + kamenitý výjezd, ten nás tedy prověřil. Sjezd k Lipnu, přes Pěknou do Pece. Pozdní oběd u Merlina (jako dycky svíčková). Přejezd pod Vítkův kámen po kanále přes Rakousko, nudných 25 km, ale asi nejlepší volba. Technický výjezd ke zřícenině a pak závěrečná bikově krásná část – sjezd k Výtoni, Kapličky, Uhlířský vrch, Vyklestilka – probíhala těžba dřeva, ale dalo se. Závěrečný sjezd a invaze do vodáckého kempu ve Vyšším brodě, konečná v 19 hod. Pár piv, koupání ve Vltavě (kurva studená), piva, rumy, večeře, 2. večeře, zákusek, … zavřeli asi o půlnoci. Celkem 112 km, 1950 výškových metrů.
Neděle – tentokrát nebyla zima (možná i tím, že jsem šel spát střízlivější a přiobléknul se, což mi minulou noc úplně nevyšlo, to sem si akorát sundal tretry), snídaně párečky a smažená vajíčka. Vyrazili jsme asi v 10 hod, na Kraví horu je to parádní, dost náročný, nádhera. Přejezd do Rožmberka s krásnými výhledy, jen jsme se nemohli dohodnout, co je to před námi za hory (pak jsme zjistili) – dál žlutou značkou bloudivkou ke kempu, odtud po modré – krpál jak kráva (hřeben nad Vltavou mezi Rožmberkem a Rožmitálem, vůbec jsem netušil, že tam něco takového je), lesem, tlačenka přes pařezy, značka na stromech je už někde na pile, rozhodně ne v lese. Sjezd do Rožmitálu za to ale stojí, odtud na Polušku samý asfalt, ale dost do kopce. A sjezd z Polušky do Mirkovic – nekončící extáze, dále Žabař-Černice-Zlatá koruna, v kempu sme si dali oběd a dorazili to po červené kolem vody, na závěr mě málem kousnul pes u bezdomáčů pod mostem. Na Meťák jsme dorazili asi v 16 hod, že to trochu zhodnotíme. Jak jsem se dostal domu si nepamatuji, asi se o mě postarala manželka, která tam hrála volejbal. Celkem 65 km, 1500 výškových metrů.
Kdo nezažil neuvěří, parádní výlet, díky spolubikerům. A velká pochvala a poděkování Lojzovi za ideu tohohle výletu, teď už chválím, i když cestou, jestli ti o víkendu zvonilo v uších, jsme tě místama moc nechválili 🙂
Už se těším na příště.
Trasa v cykloserveru www.cykloserver.cz
Sobotní trasa, trochu vlastních zkušeností, rady od Legenďáků, vše konzultováno a upraveno s místním průvodcem.
cca 90 km, 2700 výškových
http://www.cykloserver.cz/f/a217181617/
prvních 25 km je po rovině, což trochu mírní obavy z délky výletu, nepříjemným doprovodný jevem je samozřejmě to, že převýšení nastoupáme na menší vzdálenosti, a ano, do kopce se dá i tlačit (někdy i z kopce). Ale nebojte se, místa pro zajetí do většího terénu, případně objetí po vlídnějším povrchu a nedejbože třeba i zkrácení jsou, jsem natěšen 🙂
zdar V.
Trasa: ±106 km
Pátek : Gerlova Huť-Polom-jezero Laka-Frantův most-Prášily-Předěl-(někteří Poledník-Předěl)-Javoří Pila-Modrava
Sobota: Modrava-Ptačí nádrž-Černá Hora-(někdo Bučina)-Knížecí Pláně-Strážný-Mlaka-Krásná Hora-Stožec(někdo Nové Údolí, někteří i přes Deutschland..)
Neděle: Stožec-Šumavskou magistrálou kolem Schwarzenberského kanálu na Hučinu-pod Plešné Jezero(Eri na něj) – Říjiště-Láz(Nová Pec)
Účast: Ondra, Honza Mareš, Přemek, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Eri, Aleš, Petr Šikl, jeho švagr, Pavel Samec, Víčko, Ondra Míka, Vítek Kořínek, Honza Ludvík, Standa Tabery, Filip Toul, Eda, Tomáš Dvořák, Tomáš Veselý, Kolie Dakota
GPS: Pátek
Sobota (startovalo se z Modravy, takže to bylo delší cca o 2 km)
Komentář:
Další ročník zavedené akce byl opět plný hlubokých zážitků, ale co si budeme namlouvat – největší běžkařskou euforii jsme zažili až v neděli kolem půl páté v Kozlovně na Husovce. Nebudu ale předbíhat a vezmu to hezky od začátku:
Čtvrtek: Pár týdnů před odjezdem Peťa P. rozvířil diskuzi k dopravě do Železné rudy. Tím to skončilo a už to vypadalo, že pojedeme klasicky vláčkem. Nakonec ale došlo k přeorganizování – mezi 9 a 12 hod den před odjezdem! Mimořádný organizační výkon, dodnes se divím, že nikdo nečekal v 5:45 na vlakáči a že v 7:45 jsme odjížděli objednaným busem. Dobrá volba vzhledem k tomu, že jsme si přispali a na místo dorazili dříve.
Pátek: Doprava busem klapla, vstupenka na palubu za 300 Kč, pivko v ceně. Využili jsme toho, že nás bus vyhodí kde chceme a vystoupili na Gerlově Huti. Celý den bylo krásné počasí, svítilo sluníčko, teplota nad nulou. S mazáním a nemazáním si každý poradil po svém, peleton byl nervózní a na nikoho se nečeká, takže k roztrhání pole došlo už na startu. Na Polomu k tomu proběhla diskuze, ale po slovech “tak snad počkáme né?” se půlka lidí rozjela a bylo po společné vyjížďce, ve skupinkách jsme jeli různě a sešli se na oběd v Prášilech. Výjezd na Poledník v rozbředlém sněhu byl náročný, nejlepší to vybruslili, třeba já šel s běžkami v ruce. Sjezd excelentní, kolem Rybárny pár vytátých míst, pár objížděk loukami. Opravdu všichni jsme se sešli v pivovaru Lyer odkud jsme se individuálně přesunuli na Zlatou stezku, tradiční ubytování.
Sobota: Snídaně, mazání. Domluvený start 9:30 nedočkavci ulili o 20 minut, takže mě dost pobavilo líčení Petra P., který vyrazil v 9:25 s tím, že si trošku poodjede a ostatní ho dojedou. Ještě na Černé hoře si myslel, že je první, tou dobou už ale první skupinka byla skoro na Knížecích pláních! Takže postup opět ve skupinkách, s někým jsem se viděl u snídaně a pak až u večeře. V sobotu bylo zataženo, teplota lehce pod nulou, startovní pole prořídlo o pár odpadlíků. Cestou se skupinky občerstvovaly na tradičních místech – Alpská vyhlídka na Bučině, Knížecí Pláně, Strážný hospoda, Strážný benzínka. Za zmínku stojí postup bratří L. kteří si střihli cestu na Polku a směrem na Strážný probloudili netradičně přes nějakou obůrku. Za Strážným začali trable se sněhem, vytátých míst bylo hodně, někdo to obcházel, někdo přecházel, někdo zouval, podle toho jak si kdo vážil materiálu. Postupně jsme se sešli v hospodě v Novém Údolí, a to i s Áčkem, které to opět vzalo z Bučiny do Nového Údolí přes Německo (jsem zvědav koho Eri přemluví příště, zdá se mi, že kdo to jel už nechce a zbytek na to nemá 🙂 ). Dorazil dokonce Honza L., který jel rovnou do Stožce a do Nového Údolí si zaběhnul – a zpět taky. Ostatní to do Stožce vzali vlakem, ubytování a večírek u Pstruha. Klasické hospodské řeči, plánování dalších akcí, diagnóza Víťova nemocného kolena, … plodná byla i diskuze o zítřejším postupu, rozptyl byl obrovský – od seru na to a jedu vlakem ze Stožce až po jedu vlakem z Nové Pece v 16 hod.
Neděle: Víťa K. koleno nerozchodil a šel v doprovodu ošetřujícího lékaře na vlak 🙂 , ostatní se vydali směr Nová Pec, kde byl na 12:15 domluvený odvoz autobusem, domluvený v neděli ráno! Trochu sprint, ale pozdější doprava nebyla možná, až v 16 hod vlak z nové Pece. Počasí jako v sobotu, zataženo, lehce pod nulou. Se sněhem kolem kanálu to bylo horší, pár vytátých míst, také sjezd k Říjišti byl místy beze sněhu. Na Říjišti jsme se občerstvili a začalo sněžit, takže jsme dojížděli na čerstvém sněhu (7,5 mm) – nicméně na loukách už skoro nic nebylo, ještě že nás bus vyzvednul na Lázy. V 13:30 jsme vystupovali u výstaviště a ti, kterým bylo líto přijít domu tak brzo, když mají propustku až do večera, šli do Kozlovny na pivo. Nečekaně jsme tam s běžkařskými botami na nohou a s lyžemi v ruce zapadli, jelikož se na mistrovství světa zrovna jel mužský závod na 50 km. Zhodnotili jsme styl, nasazení, frekvenci, šlo jim to skoro jako nám. Lukáš Bauer skoro celý závod na čele a ten závěr – stříbrná medajle!!! Lepší závěr běžkařského víkendu jsme si nemohli přát.
Skol V.S.
Special thanks : Zdenda Gregor & his bus company, České dráhy a Damašek transport family
P.S. Čest všem, kteří dojeli do cíle-viz foto. A díky Přemkovi za organizaci etc. BK NEZMAR: Nic nás nezastaví!
