Author Archive

Trasa: 24 km, Sokolský ostrov, po nábřeží ke strojárně, lávka přes nádraží, za Suché Vrbné – okolo sportovního areálu, odkalovací nádrž, roklí kolem Hodějovického potoka na Srubec, po červené na Švajce, dál kolem Dobrovodského potoka, pod Třebotovice, hráz Lusného rybníka, nahoru na Dubičák, kolem hřbitova na Dobrou Vodu, středem Sucháče na nádražní lávku, zpět okolo strojárny, náměstí a do Perly.

Počasí: 0°C, jasno, úplněk

Účast: Petr Šikl, Pavel Kosař, Lojza Orgoň, Martin Ehrenberger, Jindra Vimr

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: není

Komentář: moc se jim líbila (jako vždy), místy byl i sníh, bláto prý moc nebylo (což se mi nechce věřit, když to bylo na tajícím sněhu) 🙂

Vítek S.

Jak říká Lojza: “Každá vyjížďka se mi líbí, protože rád jezdím na kole a navíc s partou kamarádů. Na počasí nezáleží.”

Do Perly dorazil po 10 km běhu Venca, Víťa s novým sestřihem a já s doznívající rýmičkou.

Hony

Sraz na příští úterní vyjížďce v 17:30 hod u Dlouhého mostu, strana u Hocha.

[Show slideshow]

Trasa: 28 km, Špačkárna, Doubravice, lesem polem Hůrka, terénem sjezd do Nové Vsi, po červené TZ Borovnice, podél potoka a výjezd, setkání s modrou TZ, po ní přes potok směr Heřmaň (lávka je), lesem kolem vysílače, Heřmaň, úpravna vody, odkaliště, Vidov, podél Malše, Samson, Perla

Počasí: -2°C, jasno, úplněk

Účast: Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Kosař, Pavel Samec, Venca Krutina

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: není

Komentář: vyjížďka za mrazu a trochu po sněhu – místy byl navátý, někde jen poprašek, v lese nic. Každopádně zatím asi nejvíc zimní vyjížďka, konečně bez bláta, za sucha – i když hlubší bahno a louže byly zmrzlé jen na povrchu a pláště se do nich roztomile zařezávali, někdy nečekaně – skryté pod popraškem sněhu, obzvláště pikantní to bylo při sjezdech a v kombinaci s naopak zmrzlými kolejemi nám to připravilo pár perných chvilek. Všichni se s tím však vypořádal se ctí, takže žádný pád. Přejezdy po stráních, kde sníh pod koli krásně křupal, jiskřil ve světlech lamp, výhledy na osvětlené budějovice, úplněk, moc pěkné. Škoda jen, že jsme sebou neměli dvorního fotografa.

Vítek S.

Sraz na příští úterní vyjížďce v 17:30 hod u Dlouhého mostu, strana u Hocha.

Naplánovali jsme klasiku kolem Vltavy po červené až na Dívčák, kolem Hamru do Třísova, přes kamenné zahrádky a mohyly nad Třísovem do Holubova, návrat vlakem.

Doma mi však řekli, že příští úterý se mi na kolo chtít nebude, takže příště beze mě, další týden jsou jarní prázdniny=další neúčast, o stezku kolem Vltavy bych nerad přišel, co ji jet až 18.NR 24.2.2015?

I když zima ještě pořádně nezačala, tak se nám blíží jaro a je potřeba se připravit až se nás zeptá na to, co jsme dělali v zimě a kam pojedeme 🙂 . Nějaké nápady na jarní zasedání byly, tak je oživuji a doplňuji. Spíš jako studnici, z které by jsme mohli čerpat, třeba i na podzim.

Další nápady, doplnění, upřesnění vítány, pište na web, do komentářů, posílejte mejlem, vše zveřejníme. Zdar V.

1) Rychlebské hory

Už několik let mluvíme o tom navštívit legendární traily v Rychlebských horách http://www.rychlebskestezky.cz/cs/. Zprávy o návštěvách jsou nadšené, někteří z nás už to zkusili. Mohl by fungovat podobný model jako loni v Jizerských horách.

– pátek “volný den” – individuální ježdění podle vkusu každého soudruha, ve skupinkách dle výkonnosti, technické zdatnosti a chuti. Myslím, že na výběr je dost a každý si to užije.

– sobota klasická Nezmarská vyjížďka po okolí, např. hřeben Rychlebských hor od Javorníku po Smrk.

– neděle kratší vyjížďka po okolí.

2) Lužické hory

Kdysi jsem se zúčastnil akce Lužiské sedmistovky http://www.l700.cz/ – takticko-desorientační MTB maraton.  Jde o to objet po vlastní trase všech 10 vrcholů Lužických hor vyšších než 700 m n.m. Já to jel 8 hodin i s obědem, cca 80 km. Super akce, koná se pravidleně v půlce června, pro pár místních, žádná masová akce. Kdo přijde na start tak se zapíše a vyrazí, čas startu a trasa je na každém, po dojezdu na místě párty. Byla by to krásná celodenní sobotní vyjížďka, jedou se jednotlivci nebo ve dvojicích, ale pro naši potřebu bysme to mohli pojmout jako grupeto.

Na pátek a na neděli bychom naplánovali něco v okolí, České Švýcarsko, Lužiské hory, Podještědí

3) Valašsko

http://www.trails.cz/cs/

tuhle lokalitu objevil a vyzkoušel Eri, který ji vřele doporučuje. Množství trailů, jen vybrat.

4) Cyklo aréna Vysočina

http://www.vysocina.bike

dá se zkombinovat s výletem do Bohem zapomenutých Žďárských vrchů

údajně přiměřené ubytko a výborná strava na Medlově

Dobrý tip Petra P., tady by jsme se určitě pěkně vyřádili, navíc je to na půlce cesty, Vysočinu máme skoro za rohem.

Takto dopadla anketa o termínu:

a v průběhu běžkování po Šumavě byla nakonec téměř aklamací zvolena destinace RYCHLEBSKÉ STEZKY!

Lednový víkend tradičně Přemek zajišťuje ubytování na faře na Kvildě, ideální pro běžkařské soustředění. Partička kolem Přemka (z Nezmarů Přemek, Kocour, Vláďa H., Suďák) tentokrát objekt nenaplnila, zbývající 2 pokoje nabídl Přemek do širšího pléna Nezmarů. A tehdy se zrodil plán – výjezd na běžky s manželkami a dětmi. Kapacitu 12 osob jsme hravě zaplnili celkem 16ti 🙂 nadšenými běžkaři – 5 Nezmarů (Vítek S., Hony, Honza L., Majkl, Petr P.), 4 Nezmarky, 8 Nezmarčat.

Se sněhem letos v lednu opět bída, s obavami jsme se na Kvildě sešli v sobotu ráno. Plánovaná cesta z Kvildy na Horskou Kvildu byla místy bez sněhu, tak jsme zkusili přejet na Modravu a vyrazit na Březník. Nakonec jsme byli mile překvapeni, sněhu dost, kvalita docela dobrá, dokonce stopa byla. Celou sobotu drobně sněžilo. Větší děti dojeli až na Březník, zbytek to obracel na rozcestí Na ztraceném. Na to, že někteří potomci stáli na běžkách prvně, dost dobré výkony. Závěrečné občerstvení jsme si dali v našem prověřeném zařízení Na Zlaté stezce.

Večírek byl impozantní, zahájili jsme ho v místním pivovaru, kde to v 18 hod vypadalo jak na Silvestra kolem půlnoci, zábava v plném proudu. Dokonce jsme se tam setkali s Honzou M. a Filipem T. – koncentrace Nezmarů nevídaná. Když jsme se dostavili na ubytko, tak i tam se pařilo na plný pecky. Přemek kytara, taneční parket zaplněn. S naším příchodem došlo i na taneční sóla a tance na stole. Parádní večer, všichni jsme se, myslím, dost dobře pobavili.

V neděli bylo trochu čerstvého sněhu, vyrazili jsme na Prameny Vltavy. Začátek bída –  asfalt, na něm 2 cm ledu a na něm 1 cm sněhu. Ale čím výš tím líp, takže na pramenech už byla dobrá stopa a krásné svezení (tvrdili ti co tam dojeli).

Celkově mě tento víkend nadchnul a doufám, že to někdy zopakujeme.

Zdar V.

REPORTÁŽ HONZY L. Z AKCE KLEKLULI 30.12.2014

30. 12. 2014 se pár hodin před Night Ridem odehrála i jedna povedená akce, která přes svůj čistě běžecký charakter přilákala i spousty cyklistů. Již XV. ročník běhu Klekluli z Českého Krumlova přes Kleť a Kluk do Litvínovic. Dlouho jsem nad účastí v tomto krosovém běhu přemýšlel, ale termín kolem přelomu roku a respektu hodné parametry trati (28 km s převýšením 852 m) mi účast vždy překazily. Letos se ale sudičky sešly a tak jsem se rozhodl zúčastnit.

I přes to že by dalo říci, že poslední dobou trochu běhám, tak s kopci příliš zkušeností nemám a přiznám se tedy, že jsem si byl předem výběh na Kleť a Kluka zkusit, abych věděl, co to se mnou udělá (a dobře jsem udělal). Do kopců mi to šlo překvapivě docela dobře. Zato z kopce to byla tragédie. Nejen že oba seběhy z Kletě pro mě skončily pádem (první cesta dolů dokonce 2x), ale stehna jsem druhý den dost cítil a při cestě na oběd se zoufale přidržoval zábradlí. Ale jak se říká, těžce na cvičišti lehce na bojišti a získaná zkušenost mě naučila, že z kopce to nemůžu rvát full gas, ale hlavně opatrně 🙂

V den závodu, ukazuje teploměr za oknem mínus 12, což mě přivádí k úvahám co na sebe. Teploty v předcházejícím období byly přece jenom někde jinde. Po zralé úvaze zůstávám u původní podzimní varianty a spoléhám (správně), že slunečný den teploty vyžene brzy nahoru.

Druhou maličkostí, kterou musím vyřešit je co si obout. Závod je sice označen jako krosový, ale významná část vede po lesních cestách nebo dokonce asfaltu či betonu  – ano modří už vědí. Je to panelka. Takže klasické lehké silničky by se dost hodily. Obávám se ale seběhu s Kletě a tak volím těžší krosový model.

Ráno se nechám odvézt na start (každý ušetřený metr dobrý), platím startovné, připínám si startovní číslo a nenápadně si všímám, co mají ostatní borci na nohou. Překvapuje mě, že převládají silničky. Zvolil jsem tedy jako nezkušený novic špatně? Znovu zapochybuji nad výběrem bot, na výměnu je však již pozdě. Nasedáme do autobusu a v družném rozhovoru přijíždíme na nádraží do ČK, kde je start – klasicky u vlakového nádraží. Atmosféra i složení borců je opravdu podobná jako na zářijové časovce.

Start v 11:11 a jde se nato. Z Krumlova to ze začátku nijak nehrotím a rozvážným tempem dědy Lebedy se sunu nahoru a postupně ukrajuji výškové metry. Jedu si svoje tempo a i když mě předbíhá pár borců, do kterých bych to neřekl (ať už vzhledem k jejich věku nebo postavě), zůstávám v klidu a říkám si, že závod je dlouhý a kdybych akceptoval jejich tempo, mohl bych za to později „zaplatit“ – Roman dobře ví o čem mluví.

Nahoru na Kleť se dostávám asi za 43 minut nijak nadšen z toho, jak mi jede motor. Kolem chaty se dokonce projdu, abych protáhl nohy a pak se spustím dolů. A tehdy to začalo! Přede mnou se opatrně plácá asi šest borců, ošlapávaje opatrně kam ve sněhu položit své silničky, aby je to neposlalo na zem. Obíhám prvního a zjišťuji, že boty jsem dnes vybral dobře!! Sedí jako přibité. Přidám tedy trochu tempo, resp. pouštím brzdu a tradá dolů. Při předbíhání další skupinky se ozve od postaršího borce uznalý výkřik: „Takhle se běhá z Kletě!“ Nakopnut adrenalinem zapomínám na své předsevzetí, zařazuji full gas a spoléhaje na své gripy valím sněhem dolů. Celkem jsem dolů předběhl fakt snad 15 – 20 lidí. Skáču dropy a vybíhám v tempu zatáčky. Úžasné. Poté, co jsem sjel tuhle sněhovou čáru, jsem jako polit živou vodou a závod si fakt užívám. Přesto nepropadám předčasné euforii, protože vím, co mě ještě čeká a že do cíle to bude ještě chvíli trvat. Už na asfaltu do Krásetína se vracím do reality. Dobíhají mě zase zpátky borci, které jsem předběhl a při stoupání z Holubova na Mříč si již jen opět držím své strojové tempo bez ohledu na ostatní a nohy již začínají cítit únavu.

Po občerstvení u výsypky začínám zdolávat Kluka, ale nohám se do běhu již moc nechce. Asi ve třetině stoupání mě předbíhá slečna v modré šustce. Její tempo ani náznakem neakceptuji a pokračuji dále v kombinaci běhu a chůze dlouhými kroky s pumpování rukou do stehen (pump track 🙂 ). Svým tempem se tedy dostanu v poklidu na vrchol a po známé zelené směle dolů. Zde se vyplatila znalost tratě, kterou jsem získal častými vyjížďkami do této oblasti. Byli i tací (a z vyprávění jsem pochopil, že nejen letos), kteří odbočku přehlédli a běželi dále po červené až k vysílači. V seběhu opět odhazuji strach, nabírám rychlost a předbíhám asi 6 lidí. Ve Slavči už vím, že dnes asi neupadnu, nicméně do cíle pořád zbývá poctivých 10 kilometrů. Nasazuji konstantní tempo, kterému důvěřuji, že mě dovede do cíle a z Hradců po zasněžené zelené, která bývá jinak nepříjemně bahnitá, sbíhám k rozcestí u Kaliště. Zde trasa závodu opouští zelenou a pokračuje po slavné a oblíbené panelce. Zde už mi závod úplně „nechutná“. Cítím i trochu lýtka, ale držím konstantní tempo a běžím do Šindláku. Po výběhu na silnici mě už brzká vidina cíle a asfalt, na kterém se naopak moje krosovky moc nechytají, nedonutí zrychlit a tak mě na závěr ještě asi tři borci zpátky na oplátku předbíhají. Ty už mám ale na párku, v dálce vidím kapličku, fandící děti a Lenku. Zatáčím na zahrádku hostince U Zlaté stoky a jsem v cíli v čase 2:35:20. Hlasatel (ano byl tam i speaker) vyhlašuje nejen mé jméno, ale i příslušnost k oddílu a tak se oslava Nezmarů nese éterem.

Po doběhu využívám blízkosti svého obydlí a nechávám se opět odvézt domů, kde si vychutnám oběd a teplou sprchu. Oblečen v suchém a navoněn vyrážím na kole!! zpět do hostince, zúčastnit se vyhlášení výsledků a zatleskat těm, kteří to přeci jenom běželi rychleji než já. Nakonec jsem skončil 30. ze 149, což osobně považuji neskromně za úspěšnou reprezentaci BK Nezmar. A z holek mě předběhla jen ta šustka na Klukovi 🙂 . Po vyhlášení dávám ještě dvě pivka a odjíždím na Silvestra, což je mi až trochu líto, protože jsem doufal, že na následujícím běžeckém večírku bych se mohl přece jen s nějakou běhnou seznámit. No nic, tak třeba příště.

Tuto reportáž píšu, abych ctěné členy spolku navnadil k účasti na příštím ročníku a to včetně následné předsilvestrovské oslavy. A abych přidal nějakou tu vábničku, tak závěrem připomínám, že se tento závod dá běžet i dvojících – předávka je pod Klukem.

Tak co najde se příští rok někdo?

Další účastníci: Filip Toul, Petr Novotný, Lojza Orgoň a Míra Jiřička na občerstvovačce – velké díky.

Odkaz na web, kde jsou fotky a výsledky

https://cs-cz.facebook.com/Klekluli

Honza L.

P.S. Kromě jiného mě tento závod přivádí i na myšlenku zřídit si Facebook, protože veškeré info o tomto závodě včetně přihlašování a výsledků probíhalo jen přes FB a vypadá to, že Klekluli není v tomto směru bílá vrána.

Přechod Šumavy  27.2 – 1.3.2015

Odjezd vlakem z Č.B.  do Železné Rudy v pátek 27.2.2015 v 6.05 hod.  Vlak z Nové Pece odjíždí bohužel jen v 10 hod. a potom až v 15.47 . Při dobrých sněhových podmínkách je možné jet i dál.

Naplnil se počet účastníků.

Ubytování  – první noc na Modravě Na zlaté stezce, druhá ve Stožci penzion Pstruh. Na první noc nechce zálohu, na druhou ano  – do konce ledna.

Ubytování u Pstruha stojí buď 680 + 21  Kč s polopenzí, nebo  570 Kč  jen snídaně + 21 Kč  poplatek OU.

Takže se rozhodněte, kdo  chcete  jednotné jídlo jako polopenzi  a kdo si chce  vybrat podle jídelního lístku.

Podle toho  mi napište  a pošlete  příslušnou částku ( 701 Kč, nebo  591 Kč ) na můj účet. Zpětnou informaci stačí poslat mně a já to objednám, myslím že ostatním je jedno, co si dá kdo k večeři.

číslo účtu je v mejlu. VS třeba vaše pořadové číslo, ale lepší je napsat do zprávy  jméno plátce, abych se v tom líp orientoval.

Dík. Přema.

Tentokrát jsme pod vedením Víti Kořínka zamířili do Sušice. Pár z nás se nemohlo dočkat, tak do Penzionu U Vítovců dorazilo už ve čtvrtek večer, ostatní se přidali v pátek ráno.

Na pátek byl naplánován výjezd na Javornické okruhy. Ze Sušice jsme vyrazili po červené TZ směr Sedlo, poblíž Albrechtic jsme se napojili na trasu “Javornického Pazdřivce” – okruh 48 km a 1750 m převýšení. Výpravu ovlivnili 3 okolnosti – chybný směr jízdy okolo Sedla, vynechávající navigace GPS (každou druhou odbočku jsme přejeli a vraceli se) a to, že meteorologové se tentokrát trefili a pátek byl deštivý. Pod Sedlem se stal první … nemilá věc této výpravy – věděl jsem, že okruh se jede proti směru hodinových ručiček, ale neodhalil jsem, že okruh troří “osmičku”, tedy že z Albrechtic se jede na Sedlo. Místo toho jsme Sedlo obkroužili a pokračovali na Kašperk. Tam už naše výprava nebyla kompletní, otcové zakladatelé jeli vlastní trasu na Javorník (nakonce byli jediní kdo se tam podíval a navštívil v místní restauraci vepřové hody) a Petr Pokorný fungoval jako spojka mezi oběma skupinami (připojil se v Kašperkách). Sjezd z Kašperku k Otavě u Anína byl parádní, “borový singlík” se moc líbil, stejně tak přejezd do Radešova. Neustále mrholení začalo bohužel přecházet v déšť. Část peletonu proto jela do Kašperek po silnici, zbytek po žluté TZ a přes Sibeniční vrch. To už opravdu dost chcalo, ohlasy na tuto terénní zajížďku opravdu nebyly pozitivní. Při rychlém sjezdu po louce nás nemile překvapil natažený drát přes cestu, Kory se ale projevil jako džentlmen a vzal to na sebe (jel první), naštěstí se mu jako zázrakem nic nestalo. V hospodě jsme se najedli, napili, pokusili se uschnout, a hlavně zásadně upravili trasu. Na technické pasáže na Javorníku se nám za mokra nechtělo, takže zkratka po zelené na Kašperk (velmi prudký výjezd po asfaltu). Odtud tlačenka přes Pustý hrádek a opět po trase JP přes Nadějov pod Sedlo. Odtud chybně vpravo do Kakánova a prudký výšlap na Sedlo. Navíc jsme ztratili trasu a tlačili, nosili kolmo lesem vzhůru. Ze Sedla byl ovšem moc pěkný dlouhý sjezd, vlastně až do Sušice. Cestou se nám ještě podařilo rozmotat Peťovi Pokornému uzel na řetězu, i když to chvílemi vypadalo, že nám ukáže, jak zvládá pumptrack. Celkem myslím hodnotných 50 km, 1580 m výškových.

Večírek probíhal po celé Sušici – sauna, pivo na stojáka, hotel Fialka, disko, Rokový Kloub, kebab, …

V sobutu ráno se k nám přidali legenďáci. Víťa Kořínek připravil trasu směr Klatovy, po modré do Petrovic, žluté a červené do Velhartic a pak po červené až do Klatov, lesní cesty nahoru dolu, výškové metry přibývaly. V Klatovech jsme poobědvali na náměstí a potom pokračovali po žluté na vrch Barák. Tady nás Ví’ta protáhnul místním singletrekem zakončeným bikeparkem Kocourov – jak symbolické, ale Kocour byl na vlastní trase a nikdo na jeho počest nedal Kocour drop. Dále nám Ví’ta ukázal svojí chalupu, dal napít vody ze studánky, ale na větší pohoštění nebyl čas, když jsme se vyškrábali znovu na hřeben a v dáli viděli Svatobor, bylo jasné, že to se světlem bude o fous. Debaty na zkrácení byly, ale Ví’ta se ukázal jako pevný vůdce (což dokázal už ráno, když si pozici v peletonu hlídal tak důrazně, že poslal Aleše k plotu) a dál jsme se drželi trasy – do Kolínce po vesnických asfaltkách a dále po žluté a červené. Peloton přeci jen trochu prořídl, ale většina se na Svatobor vyškrábala a se zapadajícím slunkem jsme si dali sjezd. Ti kdo nejvíce věřili ve svojí techniku po šterkovém chodníčku s kamennými schody – opravdová lahůdka, ale všichni jsme si párkrát raději slezli, obzvlášť potom, co Aleš dovršil hatrik kotoulem po schodech (samozřejmě byly 2 výjmky, které nám předvedli, jak se to jezdí, všichni víme o kom je řeč). Dojez do Sušice byl s posledním světlem, takže paráda. Celkem 85 km, 2300 výškových metrů, počasí bez deště, chvílemi i sluníčko.

Večírek byl více než komorní, grupu trvořilo skoro Sedm statečných, Bylo nás o něco víc než pět – ano, na večírek a nedělní bajk nás zbylo 6!!

V neděli jsme se popojeli auty na Javorník s cílem dokončit plánovaný okruh Pazdřivce. Bylo krásně jasno, sluníčko, z vrcholků výhledy na nížinu v mlze, takhle si představuji bajk. Na Javornické okruhy znalci prý vyráží, když pár dní neprší – my jsme se, jak pravil Eri, spokolili s pár hodinami. Terén byl tězký, mokré kořeny a kameny, ale úvodní pasáž přes Javorník a Ždánov byla moc hezká. Trochu jsme se zamyslili nad trasou, na Sedlo se nikomu moc nechtělo, času bylo dost, tak jsem přes Chlum sjeli do údolí Zlatého potoka. Odtud po červené na Popelnou (trasa možná raději na pěší turistiku, ale nádherná) kde jsme so občerstvili a vyrazili směr Královský kámen a odtud sjezd do Javorníku. Eri chytl klacek do předního kola, takže na výlet bude mít i drobnou vzpomínku na holeni. Na Javorníku na nás čekala odměna – vepřové hody v restauraci Krásná vyhlídka, takže jsme víkend na bajku krásně zakončili, 32 km, 950 výškových metrů.

V.

[Show slideshow]

1 2 ... 4 ►

Guru dalšího VZ je Víťa Kořínek, v termínu 26.-28.9.2014 v okolí Sušice.

PÁTEK: vypadá to na návštěvu Javornických okruhů http://javornickeokruhy.cz/, okruh po trase Javornického Pazdřivce, zpráva od místňáků je tady:

“Mapa ke shlédnutí ZDE – javornickeokruhy.cz/cervena2-trailova-symfonie-pazdrivec.mapa.html , GPX log pak ke stažení ZDE – javornickeokruhy.cz/res/gps/javornickeokruhy-cervena2-trailova_symfonie_pazdrivec.gpx

Trasa byla poměrně náročná a abych předešel možným problémům, tak rovnou řeknu, že na projetí doporučuji vyrazit nejpozději v 10.00 (a pauzy na občerstvení zbytečně neprotahovat) a jako kolo minimálně buď HT s kvalitní vzduchovou vidlicí, 27,5″ nebo 29″ kola a 2,25″ šíře pneu výhodou, Trail/AM full se zdvihy 120 a výše optimální. (já to jezdím na 29″ HT s 2,30 a 2,35″ pneu + teleskopická sedlovka a ještě mě z pondělního uklízení celé trasy bolí zápěstí, nohy už konečně přestaly 🙂

Pokud si jí dáte, pak budu moc rád, když mi napíšete, jak se Vám trasa líbila – dopředu říkám, že trasa má poměrně velké převýšení na relativně malou vzdálenost, takže stoupání můžou i bolet! 🙂 ”

já jen dodávám, že nic co bysme nezvládli! 🙂

SOBOTA: Víťa Kořínek připravil trasu:

“Na cykloserveru jsem naklikal jednu trasu – viz příloha, která je pěkná byť vede od Sušice spíš do šumavského podhůří než na Šumavu, jel jsem jí letos”

http://www.cykloserver.cz/f/20f0163773/

NEDĚLE: se uvidí

zdar V.