Author Archive

Trasa: cca 30 km, Hrdějovice, Borecká rokle dolu, Libnič, Hůry

Výškové metry: začátek nezměřen a pak 170 m

Účast:  Pavel T., Vítek S., Petr Š., Zdeny, Stenly, Petr Pok., Jirka Tu.

Vyjížďku nedokončil: Jirka Tu. se připojil cestou

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: mapa

Komentář: Tentokrát byla vyjížďka celá v mrazu a ke všemu nás čekal Majkl, který svolal předvánoční setkání do Šnytu, takže nebyla síla, která by nás v divočině udržela déle než lehce přes 2 hodiny. I tak jsme si dost zadováděli na namrzlých kořenech i v blátě (přeci jen nemrzlo dost). Dále jsme průzkumem objevili, že průjezd po zelené TZ pod Adamovem dálnice nezničí, značka povede propustkem pod ní. Povede, zatím však nevede. Takže jsme se drápali na dálniční těleso nahoru, kde jsme zjistili, že dálnice už je vyasfaltovaná. Přemýšleli jsme, jestli se po ní neprojet, ale nedali jsme dohromady, jestli by to na cestě do Šnytu byla zkratka, a tak jsme zase šplhali dolu (někteří odvážně v sedle bez ztráty kytičky). U piva jsme se nás  sešlo víc, pěkně jsme poseděli, ale těm co přišli, přijeli na city bajku, nebo dokonce přiběhli, se vyjížďka nepočítá!!

Bajku zdar V.S.

Trasa: 43 km, panelka, Černý Dub, Boršov, Opalice, Kosov, Milíkovice, Hamr, Doudleby, Koháč

Výškové metry: 370 m

Účast:  Pavel T., Vítek S., Kuba J.

Vyjížďku nedokončil: Kuba J. nedojel ohřát se na Koháč

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek S

GPS: mapa

Komentář: Stále covidem a technickými problémy prořídlý peloton dostal tentokrát další ránu – přemluvit se vyrazit do deště a bahna chce celého bajkera. Snažil jsem se vybrat jezdivější trasu po zpevněných cestách, ale i tak jsme byli zabahnění kvalitně. A asi nebude věřit, ale i tak to bylo hezké 🙂 . A závěr na Koháči byl parádní jako vždy. 

V.S.

[Show slideshow]

Trasa: 36km, Hoch, Hosín, Hluboká, hospoda

Výškové metry: 330 m

Účast:  Pavel T., Vítek S., Stenly, Zdeny, Kuba J., Jirka V.

Vyjížďku nedokončil: Jirka V. se obětoval a jel napřed držet místo ke Zdendovi. Naopak Stenly a Pavel T. vynechali návštěvu u Nezmara. Pavel měl nečekaný důvod – odmítl návrh na distanční výuku od Nezmara a jel domů vyzkoušet syna před písemkou z fyziky osobně. Jak to dopadlo se snad dozvíme příště 🙂

Pád: Zdeny

Defekt: Pavel T.

Trackmaker: všichni

GPS: mapa

Komentář: Absence tradičních trasérů nás vrhla do nejistoty. Nápadů na směr vyjížďky na startu naštěstí padalo dost a nebyl problém jeden vybrat. A pak ho cestou upravovat 🙂 .  Začali jsme Boreckou roklí, pokračovali lajnou nad Hrdějovicema, výjezdem na vrch Račice nad Hosínem a sjezdem k Hluboké. Tam se na 500 metrech odehrálo vše podstatné. Neobjevili jsme sjezd k silnici u jezu, popadali tam stromy a byl zarostlý, asi navždy ztracený. Vzali jsme to tedy mezi domky, kde Zdenálovi zajiskřili oči, když uviděl technický sjezd po schodech. Střelil to tam – my ostatní jsme se křižovali o odvraceli zrak a ani neuvažovali, že bychom ho následovali. Dopadlo to dobře, bez pádu. Ukázalo se ale, že to je vydlážděné koryto vedoucí někomu na zahradu, takže se Zdenál sápal zpátky. Napadané listí na kamenech klouzalo, a nebylo to tedy tak jednoduché jako dolů a došlo k pádu a naražení jezdce na několika místech 🙂 . Naštěstí měl čas se vzpamatovat, protože Pavel píchnul a měnil duši. No a když jsme se rozjeli, tak se Jirka rozhodnul jet přímo k Nezmarovi držet místo. Projeli jsme se ještě k zámku a pěšinkou ve svahu, trejlíkem směrem k Babě a kousek po žluté kolem obory. Pak jsme si dali Munický trejl a kolem Bezdreva přes Dasný spěchali k Nezmarovi.

V.S.

Trasa: 26km, Třebín, Závraty, Boršov

Výškové metry: 336m

Účast:  Pavel T., Vítek S., Petr Š., Stenly, Zdeny, Kuba J.

Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: mapa

Komentář: O víkendu nasněžilo, takže jsme se těšili na vyjížďku na sněhu. Oteplilo se, takže nás navíc čekaly louže a rozbředlé bahýnko, ale na sníh taky došlo. Největší zábava nás čekala na polích, protože docela foukalo a nafoukané závěje byly super, opravdový prašánek. Nicméně to bylo náročné, promoklé tretry a mokré kalhoty na prd.l (zejména u těch co neměli blatník 🙂 ) nás brzo zahnaly k Bursonovi na kachnu. I ta byla vynikající, takže se tohle úterý povedlo všechno!

V.S.

[Show slideshow]

Trasa: 37km, Vidov, Doudleby, Římov, Kameňák, Včelná

Výškové metry: 423m

Účast:  Míra D., Pavel T., Pavel K., Vítek S., Petr Š., Jirka V.

Vyjížďku nedokončil: Venca K. – dorazil až do hospody

Pád: Jirka V.

Defekt: Jirka V. porucha teleskopické sedlovky, vybité světlo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Trasér nás vytáhnul k Římovu. Teplota již klesla pod nulu, takže nás a naše vybavení začaly prověřovat záludnosti zimního nočního ježdění. Následuje pár poznatků získaných na této vyjížďce:

• noci jsou chladné – řešení – teplé prádlo a/nebo otužování
• teleskopická sedlovka může zamrznout v otevřeném stavu, takže nedrží ve zvolené pozici, což naprosto přehodí její funkci. Když na ní jezdec sedí, tak zajede a tak se mu špatně šlape, když jezdec jde z terénu ze sedla, tak vyjede a překáží – řešení – mechanismus otvírání sedlovky vyčistit a vyhnout se mazání přípravky obsahující vodu nebo oprášit a namontovat pevnou sedlovku
• kořeny a kameny jsou namrzlé – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy
• baterie se v zimě rychleji vybíjí – řešení – důsledně nabíjet, vozit náhradní baterie
• na namrzlém listí se prodlužuje brzdná dráha – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy, také pomůže snížit jezdcovu hmotnost
• voda z bidonu je studená a nedá se pít – řešení – počkat na točené pivo, je teplejší

Při návratu jsme vešli do první otevřené hospody, kterou jsme potkali – na okraji Rožnova U Bursona. Na pivo a čaj s rumem jsme zvyklí, jídlo bylo pestřejší. Nabídka zněla poslední 2 utopenci, nebo paprikový lusk s osmi. Až když byli utopenci vráceni jako nepoživatelní se hospodský nechal obměkčit a naservíroval nám zítřejší guláš.  A ten byl vynikající. Na závěr jsme dostali nabídku, která se neodmítá – příští úterý je k obědu kachní prso s knedlíkem a zelím. Když se nahlásíme, tak nám ho hospodský na večer schová! Přihlášky vedeme na viberu.

V.S.

[Show slideshow]

Trasa: 43 km, Boršov, červená TZ na Dívčák, Vrábče zastávka, Závraty, Mokré

Výškové metry: 521 m

Účast:  Míra D., Pavel T., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Jirka V., Zdeny

Vyjížďku nedokončil: Jirka V. se zapomněl cestou v lese, Vláďa Ř. se zapomněl cestou na skokáncích nad Mokrým

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Tentokrát jsme největší komplikaci měli už u Jiráskova jezu po 150 metrech cesty. Pro opravu jezu tam byla zaplotovaná cyklostezka tak dokonale, že se půlka pelotonu chytila, zamotala a nemohla ven 🙂 . Nakonec to vyšlo a mohli jsme si užít červenou podél řeky na Dívčák. Tam jsme si projeli pár lesních pěšinek a přes panelku mířili do Budějc. Nad Mokrým nám trasér ukázal lajnu se skokánky tak akorát pro nás, ideální pro trénink začátečníků, ale co se mě týče ne po tmě, takže jsem stejně všechno poctivě objel. Ale pěkné to bylo, až bude chvilka, tak bych si to za světla projel 🙂 . V Mokrým jsme ještě projeli pumptrack a pak už mířili ke Zdendovi, kde ale bylo plno, tak jsme byli bezradní. Nápadů na hospodu padlo hodně, ale vždy se našel někdo, kdo ji vetoval – moc daleko, moc nóbl, je tam zima, maj tam jen Budvar, … ještě že ten Šnyt prošel (i když až ve druhém kole). Ve středu bylo volno, tak asi proto jsme se taky uvolnili a počkali až na zavíračku. Po debatě s obsluhou, že to poslední pivo je opravdu poslední, jsme při placení každý dostali jako pozornost podniku plechovku Platana na cestu. Míra nezaváhal, hned ji otevřel a nalil si ji do půllitru od posledního piva. No ještě se ve Šnytu musí učit, kapůrková se podává jinak 🙂 🙂 . 

Nakonec jsme ještě skočili na pivo a jukebox v Dick baru, kdo to náramně žilo. Tenhle legendární song jsme hledali, ale pamatovali si jen refrén a ne název, tak pro příště: Tři sestry, Kenda

V.S.

NO: Slovenčina pozná pôvabný výraz kapurková, ktorý pochádza z východniarskych nárečí. Kapura je termín pre bránu, kapurková je teda posledný panák, ktorý si návšteva dá vo dverách predtým, ako nás opustí a vyberie sa do sveta.

poznámka autora – sám jsem se dopátral, že prý pokud hospodský nemohl vyhnat opilce z lokálu, jelikož se drželi futer (asi kapury), tak jim přinesl poslední panáky, oni po nich šáhli, přičemž se pustili futer, hospodský zabouchnul a šel spát.

Trasa: 39km, Kaliště, Hradce, Kluk, hřebenovka, Bohouškovická myslivna, Sv. Vít, Lipí, Mokré

Výškové metry: 630m

Účast:  Jirka T., Míra D., Pavel T., Jakub J., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Milan J., Jirka V., Banán, Zdeny, Lojza

Vyjížďku nedokončil: Vláďa Ř., Milan J. (připojil se pod Klukem)

Pád: Banán, a myslím ještě někdo

Defekt: Vítek S., Jirka V. – utržená přehazovačka

Trackmaker: Pavel K.

GPS: https://mapy.cz/s/nabumunuhu

Komentář: Podzimní plískanice zatím nenastaly, takže bylo ideální počasí. To se projevilo na účasti. Nejvíc nás bylo ve Slavči, i když vrchol trval asi jen 30 vteřin. Čekal tam na nás  Milan, přivítali jsme se a vyrazili na Kluka. To už ale bez Vládi, který nezachytil start, jelikož ladil sedlovku. Výjezd po pěšinkách a hřebenovka nezklame nikdy a trasér navíc zařadil netradiční sjezd, motání se houštím a nakonec i trejly, takže jsme si chrochtaly blahem. Jen ta zlomená přehazovačka zamrzela, no alespoň patce se nic nestalo 🙁 . Jak je tohle možné? Pod Klukem byla už namrzlá tráva a vyjížďka dlouhá, skoro 4 hodinová. Nezbylo tedy než zajet na čaj s rumem k Nezmarovi. Raději jsme se, po tom co jsme předvedli po poslední vyjížďce, ve dveřích zeptali, jestli můžeme dál. Zdenda nás přivítal s úsměvem, vše odpuštěno!

V.S.

[Show slideshow]

Trasa: 66 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 1923 m

Účast: Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Hony, Venóš, Kory, Pavel T., Eri, Petr Pok., Petr Pod., Banán, Honza L.

cestou jsme setřásli omladinu Dana D. (ve třech brodech pro hlad)  a Máru L. (za hřebenem Kluka ze studijních důvodů)

Pád: asi nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Majk, Vítek S.

GPS: sports-tracker

Komentář: Státní svátek nám umožnil cestu za hranice tradičních nezmarských destinací. Majkl zorganizoval vyjížďku směr Kájov přes Boletice. Trasu svěřil mě. A tímto se hned na začátku musím pokárat a omluvit se za příliš ambiciózní plán. Naplánovaná trasa byla parádní, bajkové klenoty – červená podél Vltavy, zelená na Kluka a celá hřebenovka a na závěr Boletice. Ale začátek měl být rychlejší, abychom na konci měli více času na projetí lokality, kam se běžně nedostaneme. Start byl ve 14 hodin a tmu jsme tušili kolem 19 hodin. Že to s dojezdem za světla bude na hraně někteří odhalili už doma a přibalili si světla. Některým to došlo cestou (už před Klukem 🙂 ), a tak si z trasy vystupovali aby ušetřili síly. Sice později, než by bylo vhodné, ale celkem kompaktně jsme se dostali k Březovíku. Tam jsme najeli na zelenou TZ přes VVP Boletice. Turisti sem moc nezabloudí, tak je cestička málo prošláplá, zarostlá a bohužel i málo značená. Sjeli jsme ze značky, ale pomocí GPS jsme se z toho nějak vymotali. Na to, že už asi měsíc nepršelo, to bylo překvapivě podmáčené a řadu Nezmarů to překvapilo. Už jsme si asi odvykli 🙂 . Největší švanda byla kolem Kravského vrchu. Cesta na kopci byla široká, ale každých pár metrů jáma plná vody. Bylo znát, že tam jezdí vozidla, kterým bahno a půl metru hluboké louže nevadí. Vše navíc zarostlé trávou a křovím. Když se cesta stočila dolů, tak se nám v půlce sjezdu opět ztratila značka. Zjistili jsme, že odbočovala nahoře. Tady se naše cesty rozdělili.

Část (nazývejme ji Á, i když to nic neznamená) se odhodlala vyjet zpět do kopce na značku a dál dojet po silnici do Boletic. Tam jsme podle plánu dojeli ke kostelu Sv. Mikoláše na vrchu Olymp. Pod hradiště Raziberk jsme si dali adrenalinový trejl po pastvině. Kravičky vypadali, že cyklisty vidí poprvé, zvědavě si nás prohlíželi, z naší cesty se jim do poslední chvíle uhýbat nechtělo a až na poslední chvíli se zjančili, některé s námi dokonce běželi. Nepomohlo ani vlídné slovo, které by je prý mělo uklidnit. Už se dost stmívalo, takže přejezd Raziberku jsme vynechali. To nakonec bylo jediné, co se z plánu nepodařilo … chybělo 30 minut. Do Kájova už nám zbývalo jen přejet Přelštický les a vyšlo to úplně přesně. Na poslední 2,5 km cesty jsme si vybalili světla. V Kájově už lehce po 19. hodině padla tma.

Část (nazývejme ji Bé, i když to nic neznamená) se rozhodla na značku nevracet a naopak sjet dolu, kde byl podle mapy “buzerplac” a napojení na silnici až do Boletic. Naneštěstí narazili na ostré vojenské cvičení (vidět prý byly i Pandury), což jim sdělila strážní služba, která je vrátila odkud přijeli. Tak se nakonec také museli vydrápat zpátky na kopec na opuštěnou značku a jet stejně jako skupina A. Už pak ale nezbyl čas závěrečnou část terénem a do Kájova dojeli po silnici.

V Kájově jsme se znovu setkali a dumali co dál. Hospoda u nádraží vypadala podle fbk zavřeně, ve druhé místní nikdo z nás nebyl a tak se nabízela i možnost dojet do Krumlova (cca 7 km), kde byla hospoda u nádraží jistá. Nakonec jsme zkusili neprobádanou místní hospodu Konibar. Tam nás čekalo velké překvapení. Prostředí nevídané i na město, natož na Kájov. Nabídka stejků a stařených mas zarazila i znalce. Výčepní plný elánu akčně nařezal něco na ochutnání na prkýnka – to se bohužel myslím nepodařilo vyfotit s jakou rychlí to zmizelo. A když řezal, tak aby jsme neměli prostoje, nechal Vencu dokonce čepovat pivo. Venca ten státní svátek pojal jako svátek, koneckonců to byl jeho svátek 🙂 , Venco díky! Na cestu jsme i petky dostali. A tak se už na místě začala plánovat trasa pro příští návštěvu!

Bohužel vlak jel brzo a navíc jsme věděli, že vlastně nejede. Čekala nás náhradní doprava busem. Jeden měl jet ve 20:32, druhý ve 20:45. Takticky jsme vyrazili na ten první, kdyby byl nějaký problém, aby byl ten druhý v záloze. Dojeli jsme k nádraží, kde byla hospoda nakonec otevřená. Někteří nezaváhali a využili toho, i když do odjezdu jsme měli jen pár minut. Bus ve 20:32 nedorazil. Bohužel jsme na něj čekali dobře, ale na špatném místě. Zastávka náhradní autobusové dopravy byla na hlavní silnici a bus k nádraží nezajížděl. Naštěstí nás to napadlo a na druhý bus ve 20:45 jsme se přesunuli.  Přijeli dva prázdné busy a jedna dodávka na kola. Pán od dodávky tvrdil, že rekord naložených kol je 12 a měl pravdu. Nás bylo 13. Naštěstí řidič busu byl akční a tak jsme dvě kola dali do zavazadlového prostoru pod busem. Cesta byla parádní, ale aby nás hodili rovnou k hospodě se nám je přemluvit nepodařilo. Takže do Singru jsme museli přejet na kole. Byl jsem ve skupince co utekla po prvním pivu, tak snad report někdo doplní 🙂 .

V.S.

[Show slideshow]

N.O.: Wikipedie říká:

Pandur II je modulární vozidlo, tvořené svařovaným tělesem s volitelnou tloušťkou pancíře (ochrana proti protipancéřovým střelám ráže 7,62 až 14,5 mm), kolovým podvozkem a možností zbraňové věže. Ta může nést kanon ráže až 120 mm, řízené protitankové střely, kanón ráže 30 mm, případně s dálkovým ovládáním Samson 🙂 🙂 . Posádku tvoří dva muži, varianta bez věže pojme 12 vojáků, s věží pouze 7. Vozidlo lze transportovat např. letadlem Lockheed C-130 Hercules.

V březnu 2009 česká vláda Mirka Topolánka schválila nákup 107 transportérů Pandur II pro českou armádu za zhruba 14,4 miliardy korun. Armáda České republiky odebrala celkem 107 vozidel Pandur II šesti verzí, rozdělených do dvou skupin: kolová bojová vozidla a kolové obrněné transportéry. Sedmou verzi představují vozidla dodatečně upravená na standard KBVP M1 RVS. Čtyři vozidla byla v rámci českého kontingentu bojově nasazena v Afghánistánu. V roce 2017 objednala AČR dalších 20 Pandurů velitelsko-štábní a spojovací verze.