Author Archive
17 srpna, 2021 | 
Author: Trasa: 39 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 969 získaných metrů
Účast: Eri, Bivoj, Víťa S., Majkl, Zdeny, Kuba J., Venca K., Jiří Zibura, Koubič, Přemek, Míra D., Venca D., Kocour, Stanley
Pád: asi nikdo
Defekt: Venca D.
Trackmaker: Eri
GPS: trasa
Komentář: Klasický muka přes Křemežský luka, super sjezd po červené do Červeného dvora a romantika přes Lázy, Vyšenské kopce , krumlovská nádražka … bylo to fajn … dokonce i Víta S. prohlásil “na to, že to bylo přes Klet, to bylo i docela hezký” nebo to nebylo tak strašný nebo tak nějak to řekl …
Eri
Klasický marketing, něco zamlčet a na konci něco slíbit 🙂 🙂
V.S.
Zakončení sezóny Night Ride 2020-2021 dopadlo jako její zahájení – vyjížďkou, která se neuskutečnila. Z 22 možných vyjížděk jsme vyjeli jen na 5. Při dodržení protiepidemiologických opatření jsme mohlo vyjet jen od 24.11.2020 do 22.12.2020. V ostatních termínech bylo povoleno společně rekreačně sportovat jen 2 osobám. Na účast na vyjížďce bychom tak museli založit pořadník, což jsme nechtěli a organizované vyjížďky raději zrušili. Zažili jsme tak nezvyklou volnost a jezdili neorganizovaně – zajímavá zkušenost po tech letech. Dokonce jsme zjistil, že umím na kole jezdit i v pondělí!
Díky všem za těch pár společných vyjížděk, doufejme, že jich v letní sezóně bude mnohem víc!
Bajku zdar V.
Trasa: ?? km, Borek, okolo střelnice po zelené do Červeného Újezdcem, Vávra, k Libniči, Klauda, Jivno, Mrhal, Rudolfov
Výškové metry: ?? m
Účast: Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S.
Vyjížďku nedokončil: Buď Vítek S. a Míra D. nebo Hony a Jirka T. – podle toho, kdo byl v té chvíli zrovna trasér 🙂
Pád: nikdo
Defekt: Vítek S. – píšu si jeden defekt za 2x mytí řetězu v potoce a 1x trn v plášti dovezený až domů
Trackmaker: Jirka T., Vítek S.
GPS:
Komentář: Tentokrát jsme se sešli v menším počtu a bez traséra. Naštěstí jsme sami dokázali vymyslet kam zhruba jet. Zima pořád nikde, prší místo aby sněžilo, pěšinky jsou blátivé a ne zamrzlé. Nicméně jsme byl na startu optimistou a přesvědčoval spolubajkery, že dnes by to s bahnem tak hrozné být nemuselo, že sice dopoledne sprchlo, ale ne tolik. Ó jak jsem se mýlil! Zelená přes Mojský les byla jedna velká bahenní lázeň. Taky jsem svému bajku musel lázeň dopřát, ale v potoku, kde jsem se snažil omýt pastorky (abych je alespoň viděl) a řetěz (aby se nesukoval). Do bahna se mému bajku vyloženě nechce a dává mi to najevo. Vím to, tak jsem byl připraven, sebou jsem měl i mazání. I tak to vydrželo jen chvíli a cestou jsem to musel ještě jednou zopáknout. Po trápení v bahně jsme si alespoň užili sjezd k Libniči a pak si projeli pěknou pěšinku nad hlavní silnicí na Lišov. Přejet přes ní směrem k Americe už se nedá, ale stojí za jet pěšinkou podél směrem na Lišov. Jen by to chtělo jezdit častěji nebo trochu proklestit. V Jivně jsme chtěli rozjímat u betléma, ale tentokrát ho místní nevystavili. Po sjezdu od Mrhalu jsme se Mírou najednou ocitli sami (čelo nám zahlo), což jsme využili k ukončení (mého) trápení a do Budějc dojeli po silnici. Domu jsem navíc dojel s defektem, ale naštěstí jsem nemusel měnit duši. Co si přát od Ježíška a do Nového roku? Kromě světového míru a všem zdraví snad jen abychom na letošních NR okusili něco z tria mráz, sníh, posezení v hospodě. Tak nezlobte, ať to vyjde!
Bajku zdar V.
Trasa: 33 km, Mokré, panelka, Závraty, motanice v lese “Pianina” (jak jsem se později dočetl v mapě), Vrábče, motanice úbočím Kluka, Slavče, Hradce, Kaliště, Třebín
Výškové metry: 965 m
Účast: Pavel K., Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Venca K., Lojza, Kuba J.
Vyjížďku nedokončil: Kuba J. se odpojil někdy ještě před Vrábčí, Lojza se odpojil před motanicí na Klukovi – bolelo ho zádo naražené při víkendových skopičinách na trejlech
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
GPS: sports-tracker
Komentář: Před vyjížďkou opět proběhla košatá debata v kolik a kde. Naštěstí trasér zavelel a, už i pro následující Night ride – do odvolání, platí v 17 hod u HOCHa. Příště ovšem bohužel znovu pouze pro prvních 6, takže doražte včas! Po naplnění kapacity první vlna odjíždí 🙂 . Letošní zima ještě nezačala, takže jsme opět jezdili po zelených loukách a bahnitých cestách. Naštěstí to nebylo tak hrozné jako minule. Něco z louží a bahna se vsáklo, něco stačilo vyschnout a jízda tak byla příjemnější. Trasér si pro nás znovu připravil novinky! Každou vyjížďku si říkám: “Proboha jak dlouho to vydrží? Jak je možné, že po deseti letech ježdění kolem Budějc jsem na každé další vyjížďce ztracen na nádherných pěšinkách, na kterých jsem poprvé?”. Je zajímavé, že i místní jsou často překvapeni, že kolem někdo jede na kole. Nějaký dobrý pán nás cestou hlasitě upozorňoval, že jedeme po soukromém pozemku. Nešlo s tím nic dělat, trasér se mu alespoň omluvil a zmizel v mlází. Tam naštěstí ztratili stopu i dva trhači, co nám pán poslal na pomoc, aby nám ukázali správnou cestu. Zajímavé byly pěšinky pod Klukem – kus podél čerstvě křiklavě žlutě natřených hraničních kamenů, kus podél bílých hraničních kamenů, … škoda že už to nikdy nenajdu. Snad nás tam Pavel zase někdy vezme. Jedinou kaňkou na vyjížďce je ta neukončenost na závěr. Hospody jsou tentokrát otevřené jen do 20 hod. I s tím se dá pracovat. Padali různé návrhy. První hned u Hocha. Neměli bysme to otočit, dát si na startu tři piva a pak teprve jet do divočiny? Potenciál měl i návrh na úbočí Kluka. V dálce na nás mžourala světýlka ve Vrábči, někde jsme tušili to z hospůdky. No ale odolali jsme, kolem 20 hod jsme se vrátili do Budějc a rozjeli se domů na lahváče.
Bajku zdar V.
Trasa: 30 km, Rudolfov, motanice pod Mrhalem, motanice pod Hlincovkou, Dobrá Voda, náměstí
Výškové metry: 400 m
Účast: Pavel K., Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Zub, Venca K., Banán, Kuba J.
Vyjížďku nedokončil: Pavel K., Jirka T., Zub bez cíle na náměstí
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
Komentář: Tentokrát nás trekmejker povodil pod Mrhalem a pod Hlincovkou. V tato místa se béřeme několikrát ročně, ale Pavel nás protáhnul takovými pěšinkami, že jsem většinu vyjížďky ani nevěděl kde jsme. Trasérské perly jako vždy a navíc také přituhlo, takže bahno už bylo zmrzlé. Sice to víc klouzalo, ale aspoň je zábava. Obzvlášť sjezd po stráni, kde řádili lesáci a kde na nás na zemi číhalo mraky namrzlých větví, nás velmi prověřil. A došlo i na brod. No prostě povedená noční vyjížďka. Při sjezdu z Dobré Vody si z peletonu postupně vystupovali odpadlíci a jen ti nejvytrvalejší to dotáhli až na náměstí. Tam jsme zakotvili u stánku, kde dokonce byla venkovní plynová lampa. Po naší reklamaci, že ten nealko punč a ani ta lampa moc nehřeje, se nad námi pán ustrnul a … vyměnil bombu. To pak byl fajrunk! Odvážlivci si dokonce sundávali boty, že prý to na tom koberečku hřeje víc než studenej vzduch uzavřenej v botách. A ti nejdrsnější si ty letní tretry u plamene nahřívali. I přes to bylo nutné pít jeden punč za druhým, okořeněný špetkou kamarádství, zážitků a radosti z pohybu, jinak bysme tam nevydrželi. Mě osobně 4 stačili, jak psal Banán, návrat jak od Nezmara. Příště snad už bude i posezení vevnitř!
Bajku zdar V.
Trasa: 35 km, motanice ke Kvítkovicům, úbočí Kluka, Lipí, motanice k Mokrému
Výškové metry: 979 m
Účast: Pavel K., Lojza, Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S.
Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
Komentář: Start Night ride ovlivnil, jako letos všechno, Corona virus. První 4 vyjížďky byly bohužel pouze virtuální – jezdilo se individuálně, trakmaker se věnoval najíždění cestiček, jejichž záznam trasy nám pak posílal. První opravdická vyjížďka tedy mohla být, až když na nás PES začal vrčet trochu méně. Od pondělí platil stupeň 4, kdy je povoleno rekreační sportování venku v maximálně 6 lidech. Tuto kapacitu jsme naplnili přesně, tak jsme ani nemuseli startovat ve vlnách. Teplota byla kolem nuly nebo lehce pod ní, místy hustá mlha s mrholením. Pro mě osobně velký teplotní šok, na zimní počasí jsem se neotužil postupně, takže mě byla pěkná zima. Klouzavé kořeny, místy namrznuto, místy bahno, haprující osvětlení, technické neduhy na kolech, … to už je taková klasika. Hlavně, že už se můžeme zase projet! No a jednou nám snad otevřou i hospody, tak dojde i na to ohřátí na závěr.
Bajku zdar V.
Trasa: 50 km podle mapy.cz, Vidov, Nová Ves, Lomec, Sedlo, Polžov, Ločenice, výhled od vodojemu nad Sv. Jánem, Římov, Doudleby, Plav, Vidov
Výškové metry: 567 m podle Sportstrackera a 560 m podle mapy.cz
Účast: Víťa S., Hony, Přema, Míra D., Dan D., Venca D., Zdeny, Duby, Stanley
Béčko: Kocour, Vráťa, Vláďa, Honza D., Honza A.
Pád: Venca D.
Defekt: asi nikdo
Trackmaker: Vítek S.
GPS: www.sports-tracker.com a trasa v mapy.cz
Komentář: Původně jsem si myslel na delší trasu až k mostu přes Malši u Pořešína a zpět top bajkovou modrou TZ. Vypadalo to ale na déšť a jelikož je tato trasa i za dobrého počasí na hraně dojezdnosti, tak z toho vyšla kratší, poměrně jezdivá, trasa přes Svatý Ján. V rámci urychlení jsme vynechali i Todeňskou horu, kde jsme lotos už beztak byli. Nakonec jsme nezmokli, ale přesto jsme byli zvlhlí všichni od louží, někdo i víc, a poslední ránu jsme dostali v hospodě. Na trase totiž čekalo několik záludností:
- na Vencu D. při nájezdu na “suchý” brod přes Malši u Doudleb. Časté deště zvedly hladinu tak, že na betonové lávce bylo několik centimetrů vody. Nakonec jsme si řekli, že to opatrně přejdeme za cenu mokra v botách, nechtělo se nám to objíždět horem po modré TZ. Všichni jsme tedy pokorně slezli až na Vencu, který do toho šel hrdinně, ale bohužel neúspěšně. Navíc při nájezdu proud odplavil štěrk, takže na lávku tam byl schod, kde se Venca zadrhnul a pád spojil s koupelí.
- na Zdenyho, který jako vůdce smečky na křižovatkách, kde jezdíme 20 krát za rok a pořád stejně, se znalostí kam jedeme, tvrdošíjně odbočoval doprava, když správně to bylo doleva. Poprvé mě to překvapilo, podruhé pobavilo, potřetí už nestačily ani výmluvy, že je tady náplava 🙂
- na Dana D., juniora kterému technicky nikdo z nás nestačí, nově namontované nášlapy – na platformách by sjezdy na krev dával, ale v nášlapech se bál a raději vedl, navíc bylo potřeba vícekrát utahovat … no každý to známe
- na nás všechny na Maláku závlahový systém fotbalového hřiště, který se jednou za čas pootočil a řádně nám zkropil kola.
- na nás všechny na Maláku rvačka s konkurenčním cyklokroužkem – na Maláku se objevil krásný nerezový stojan na kola, kde se kola věší za sedlo. Je na něm cedulka “rezervováno pro cyklokroužek”. To my pochopitelně jsme, tak jsme neváhali a poté, co nám kola zkropil závlahový systém, jsme stojan obsadili. Po chvíli se objevil konkurenční cyklokroužek, který si tam stojan instaloval pro sebe, a dožadoval se jeho uvolnění. V početní převaze jsme byli, posílilo nás i běčko, tak bysme ho asi uhájili, ale na rvačku nakonec nedošlo. Cyklokroužek je Větrák (kterému se tam kolo jako jedinému překvapivě nevejde) a jeho silniční parta.
Bajku zdar V.
Kam na jarní výjezdní zasedání? Tahle otázka rezonovala ve vzduchu již delší dobu, ale rozhodnutí ne a ne padnout. Na 4-té vyjížďce, kdy áčko si odskočilo na soustředění za sluníčkem na Malorku😊, nás zůstala minipartička (4 kusy) v hospodě Septim na Pohůrce. Samozřejmě padla i otázka na VZ, diskuze k termínu a místu. Padlo několik návrhů. Já jsem navrhl Krušné hory – Klínovec, kde jsem vyzkoušel místní traily na loňské dovolené. Jakmile padl tento návrh, tak jsme u něj zůstali a já byl direktivně určen za pořadatele. V termínu 21.-23.6. jsme se setkali na Božím Daru.
Jirka Zibura dorazil ze služební cesty v Německu o něco dříve, nezaváhal a vyrazil se projet na Klínovecké tratě. Při našem příjezdu už s nadšením hlásil, že je to super. Dali jsme večeři. Mezitím dojeli ostatní účastníci a rozjela se zábava. Kolem desáté, kdy jsme byli v nejlepším, nám slečny za barem oznámili jsme unavené a budem končit. Nakonec jsme je ukecali. Natočili nám několik džbánků piva a přesunuli nás do herny. S občerstvením k pivu to byla bída. Podle slečen je týden před hlavní sezónou a šéf ještě nic bohužel nenakoupil.
Ale k samotnému ježdění. Na pátek jsme rozhodli, že jsme někteří z nás ochotni strávit celý den jen na trailech (Trailpark Klínovec)
Cestou na Klínovec jsme se rozdělili na skupinu (já, Zdeny, Bivoj a Míra), která s heslem „dnes ani metr do kopce nepojedem“, sjela dolů po žluté k lanovce. Koupili jsme celodenní jízdenky a zábava mohla začít. Ještě jsme se zdrželi v půjčovně. Bivoj s Mírou si chtěli vyzkoušet celopéra. Druhá skupina to odjela do kopce přes Klínovec a poté sjela po trailech k lanovce. Dole jsme se zase rozdělili. Někdo si udělal výlet po okolí. Jiní si několikrát sjeli traily a pak na výlet. A další si to dávali nahoru a dolů vlastní silou. Mimochodem výjezd nahoru na Klínovec je o 500 výškových metrech na vzdálenosti ca. 5km. Jirko a Hony smekáme před Vámi. Vydrželo jim to celý den. Zpět k trailům. Na výběr je několik tras od modré nejlehčí, přes červenou a černou až po downhillovou. Začali jsme od modré, která je sice dlouhá (10km) i zábavná, ale většinu dne jsme trávili na červené. Ta je o něco kratší (8km), ale ještě o něco zábavnější. Vyzkoušeli jsme i černou. S hardtailem už to není taková zábava, ale ještě je s naší hlavou sjízdná. Výhoda fulla je již značná. Na downhillovou trať si troufl jen někdo a místy si i užíval. Je to náročné a je třeba už lepší stroj. Po poledni dojel i Vítek, kterého zdržel v Budějcích kontrolní den na Mánesovce (zatracení úředníci si nemohli vybrat lepší termín). Zastihl nás v dobré náladě po několikátém sjezdu. S nadšením jsme mu hlásili, jak je to super. Vítek se po prvním sjezdu rozzářil také a vydrželo mu to až do konce. Záznam ze Zdenálova garminu mluví za vše (105km a převýšení 5300m). Záznam ve tvaru pily. Samozřejmě se nám nevyhnuli ani časté defekty. Poslední defekt utrpěl Míra, kdy s půjčeným kolem bez výbavy na opravu, musel sjíždět půl trasy na prázdném kole. Každý z nás si ten den prožil po svém a myslím, že i s velkým uspokojením. Večer proběhla večeře ve vedlejší hospodě a nakonec jsme po zavíračce skončili v místním pajzlu, kam ještě zákaz kouření nedošel. Zato výčepní byl super. Došlo i na to, že Míra se chytl jako DJ.
Sobotní výjezdem jsme již opustili Klínovec a vydali se za poznáváním okolí. Hony si ještě před snídaní vyběhl do Německa na východ slunce. Celodenní ježdění do kopce a z kopce ho málo unavilo😊. Já s Vítkem jsme dopředu každý připravili svoji trasu. Naše trasa se z velké části shodovala. Jeli jsme směrem na Rolavu (stará továrna na cín), kterou proslavila scéna ze seriálu Rapl. Tento seriál nás provázel během celé vyjížďky (Pivo Rapl, chaloupka kde Rapl bydlel, továrna na cín..). Začátek byl po Ježíškově cestě na rozhýbání. Dojeli jsme k Blatenskému příkopu a podél něj až na Blatenský vrch. Podél příkopu začala drsná bajkeřina, která některé z nás budila ve snu ještě několik dní. Z jedné strany příkop. Z druhé strany mladé smrčky, které místy zasahovaly až do příkopu a snažily se nás dostat do příkopu. Někoho dostaly až za příkop. A to nejhorší mezi tím. Jeden kořen za druhým. Kocour s Víčkem to vzdali a dojeli na Blatenský vrch po silnici, kde na nás počkali. Zbytek mužstva se nevzdával a pomalu postupoval vpřed. V polovině cesty k Blatenskému vrchu jsme potkali v Rýžovně pivovar Rapl. Pivo tam sice ještě nevařili, ale z pípy už uvařené jinde a dovezené teklo. Museli jsme se na druhou polovinu povzbudit. Čepovala tam slečna, kterou jsme den před tím potkávali na trailech se slušnou výbavou. Jezdila i downhillovou trať. Petr Podhola se s ní o tom bavil a doporučila mu se na tu trať pustit s minimálně 160mm zdvihama. To naše kola zdaleka nedosahovala ☹. Mezitím už Kocour volal, kde se couráme. Ale náš postup nebyl o nic rychlejší. Na Blatenský vrch jsme dorazili po 2hod. jízdě a 14-ti km vysilující jízdy. Další postup byl tak rychlý, že jsme ujeli Kocourovi a potkali ho až v hospodě v Perninku při návratu. K továrně na Rolavě jsme dojeli po asfaltě a šotolině. Tam nás čekalo trochu zpestření v podobě mladé odhalené slečny, která se tu fotila ještě s dalšími dost zvláštně oblečenými postavami. Cestu nazpátek jsme absolvovali po náročné a pěkné červené směrem přes Pernink. Dojeli jsme tam těsně předtím, než začalo pršet. Další dvě hodiny jsme tam strávili. Platili jsme asi na třikrát, protože déšť nás nechtěl pustit dál. Zbytek trasy přes Plešivec jsme už vzhledem k času a počasí vzdali. Cestou se ale vyčasilo a my se ještě zastavili na venkovním posezení u pivovaru Rapl.
Nedělní výjezdem jsme jeli přes v sobotu vynechaný Plešivec. Někteří ho už měli za sebou z pátečního výletu. Nahoře proběhla debata o variantách dalšího postupu. Nakonec jsme určili trasu po modré a zelené přes Lípu a dále na Mariánskou. Sjezd po kamenné cestě z Plešivce způsobil pád tří borců v jeden okamžik, ale každý v jiném místě. Bylo to bez následků. Postupně se z mužstva oddělovali jednotlivci, tak jak potřebovali dojet domů. Skupina, která nikam nechvátala si určila za další cíl Popovský kříž (vyhlídka na Jáchymov a do kraje). Podle mapy to vypadalo na podle Vítka „fun cestu“, ale skutečnost byla šotolinová cesta. Další cesta po žluté už byla zajímavější. Na té jsme se však dále roztrhali. Hony chvátal do Budějc a Mírovo střevní problémy nás zdrželi. Poslední trojice (já, Míra a Vítek) jsme dojeli v klidu pod Klínovec k lanovce. Cestou jsme ještě potkali Koryho. Ten si dal výjezd na Klínovec vlastními silami v rámci tréninku. My, co už jsme se silami byli na štíru jsme dali za vděk lanovce. Aspoň jsme si užili sjezd do Božího Daru a tím skončilo naše uspokojení v Krušných horách.
nedělní trasa (na Klínovec se jelo lanovkou, ale mapy.cz mi to tam nedovolí trasovat 🙂 )
Pavel Tíkal