Author Archive
7 prosince, 2016 | 
Author: Trasa: 37 km, po modré kolem Malše až do Vidova, kolem úpravny vody do Heřmaně, znovu na modrou do Doudleb, Dolní Stropnice až na Hamr, Hamerským lesem do Plavnice, po žluté kolem mohyl na Včelnou, lesní pěšinou k vodárně, sjezd ke kolejím, podél nich až Mezi Tratě, Meťák a kolem Vltavy až do Juvelu.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Banán, Stanly, Vítek, Pavel Tíkal, Šiklín, Samouš, Vláďa, Alešák
Pád: Samouš
Defekt: nikdo
Trackmaker: Šiklín
Komentář:
Kapitola o Alšovi
Noční bike si tentokráte dopřál i Aleš. Velmi kvalitně motivován Vítkem při jejich poledním setkání poptal na Viberu světlo a postavil se v půl šesté na start. Spoře oděn, tak jak jiní vyráží při teplotách o deset stupňů vyšších, vyrazil do mrazivé noci. Se ctí se tak pasoval do řad Night Riderů.
Kapitola o Samoušovi
Kdo to ještě neví, tak náš oblíbený řezník Špejlík práskne do bot a opustí nás. Od února příštího roku zahnízdí v Sušici a svůj Face propůjčí značce Ponnath. Je to velká škoda, protože jsme se spolu před šesti lety upsaly Nezmarům a do dneška společně zažily nemalá dobrodružství. Na bike ovšem nezanevře, pilovat bude na Svatoboru a na výjezdních zasedání překvapí brilantní technikou a nabušenými kladivy.
Kapitola o cestě
Máz je to, co si biker z celého srdce přeje. Je to přesně pravý opak letních veder. Jak říká Honza Kopka, proti chladu se bránit lze, proti horku však jen velmi obtížně. V zimně prostě dáš full gas a je to. Pozor ale na zamrzlé louže, na těch to zatraceně klouže, Samík o tom ví své. Cestou bahno nepotkáš, i na místech kde po celý zbytek roku jinak leží, pustit se do oranice problém není. Mrazivá noc je to, co biker rád má.
Hony
PS: Příští úterý 13.12.2016 vyrážíme vlakem do Písku, výjezd na Velký Mehelník, cesta do Protivína přes Vysoký Kamýk a návrat vlakem.
Sraz na nádraží v 15:55 hod nejpozději (vlak odjíždí v 16:04), zpět v ČB budeme ve 21:55 hod.
Trasa: 39 km, Švábák, Mokré, Závraty, Švehlany, Vrábče zast., kolem kapličky, vytlačit brutální trhák na zelenou, do Sedla Kluku, po hřebeni k Bohušovické myslivně, pod Horu, k Myslivně, Habří, Lipí, Kaliště, Třebín a Čtyrákem do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Venca, Banán, Stanly, Lojza, Pavel Tíkal, Kosa, Eri, Samouš, Jakub Folbr
Pád: Venca
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Je to k nevíře, do první mrazivé noci je připraveno vyrazit deset bikerů, a to chybí Šiklín s Vítekem, kteří objíždějí vrcholy pro nominaci na Loudání. Eri si přivedl posilu, která se prý v bikerské obci vždy hodí, stomatochirurga Jakuba. Sympatický chlapík s číslovkou 91 v rodném listě, nefrfňá, jede mu to, směrem co traser určí, do hospody po vyjížďce zajde. Hoši, hoši, to je ukázkový přístup, mnozí by si z něho mohly vzít příklad a navíc nám výrazně sráží věkový průměr skupiny.
Potřeba brázdění sněhových závějí nás vede úbočím masivu Kluka těsně pod jeho vrchol. Sněhové radovánky se však nekonají, odpolední sněhové přeháňky byly jistojistě lokálního charakteru. Hřebenovka je pokryta do hněda zbarveným listím, které šustí pod našimi koly. Samíkovo hlad a všudypřítomný mráz žene skupinu svižným tempem zpět domů. Míjíme nový studentský klubu v univerzitním kampusu zaplněný hloučky osamocených studentek. Mi však jedem dál, utvořit svůj vlastní osamocený hlouček do oblíbené Čéčovky.
Hony
PS: Nepřehlédněte Eriho přípravu na čerty.
Trasa: 33 km, kolem Dobrovodského potoka na Dobrou Vodu, kolem hřbitova, po červené pod Dubičákem, kolem Dubičného potoka na Hlincovku, Kodetka, nahoru kolem vysílače, sjezd k Mrhalu, po hrázi, zadem kolem Locus Perennis do Lišova, žlutá pod Větrník, kolem potoka na Libnič, Hůry, zadem ke slévárně, Husovka a do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Jan Mareš, Vítek Sirotek, Václav Krutina, Banán, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Eri, Vláďa Řehoř
Pád: Banán
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Směr je jasný, vyrážíme na Lišov! Sotva vjedeme do lesa nad Dobrou Vodou, nemá valná většina skupiny ani potuchy, kde že to jezdíme. Ježdění přes letní sezónu s pohledem zabodnutým do zadní gumy bikera před sebou situaci v nočním terénu nikterak nenahrává. Záchytnými body se tak mnohým stávají lanovka na Dubičáku, těch okolo Budějovic opravdu mnoho není, dopravní značka “LIŠOV”, číst doufám umíme všichni a v neposlední řadě víloha hospody Čéčovka, na kterou se již všichni moc těší. Cíle je dosaženo, půllitry se již plní.
Hony
Trasa: 25 km, nádražní lávka, okolo baseballového hřiště, odkaliště, přes Hodějovický potok, Na Škardu, motačka kolem Švajců, V Lesích nad Dobrovodským potokem, výjezd sjezdařskou dráhou, obecním lesem nad Dobrou Vodou, na Dibičák, okolo hřbitova ke Zvonárně a Sucháčem na nádraží až do Čéčovky.
Výškové metry: 543 m
Účast: Jan Mareš, Vítek Sirotek, Tomáš Staněk – Stanly, Petr Šikl, Pavel Samec
Pád: Pavel Samec, Vítek Sirotek
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Úterý odpoledne, pípne mi zpráva na Viberu a už to zase jede:
15:32 Kosa – Těšil jsem se na mrazivější ježdění, ale dneska to bohužel nestihnu. Užijte si jízdu.
16:47 Tuča – Já taky nejedu, sedím na plovárně…
17:08 Lojza – Nemám kolo. Příští týden.
17:10 Banán – Klucí, špatné počasí, náhradní plán je sauna v Kecenicích a pak pifo Na Zahrádce. Jinak píšu v cyklo hadrech ku…!
17:12 Pavel Tíkal – Koukal jsem na radar a taky jsem vyměkl. Snad příště.
17:12 Hony – Pánové, to je pěknej bordel.
17:15 Banán – Mám kolo čisté, naleštěné a potřebuju vyměnit olej ve vidlici a olej v brzdách, tak to nechci zase zasrat.
17:22 Hony – No to je ale velice chabý důvod.
Jedinou skutečně dobrou výmluvu má Eri – ručičce se ještě nechce, naražená a sešitá ručička musí odpočívat.
Začíná pršet a tak místo na Kleť vyrážíme na Dubičák s nadějí, že pojezdíme alespoň na zbytcích sněhu. Jediný sníh který cestou potkáváme, je v lese kolem Švajců, a to jen jeho zbytky. Sněhu je sice málo, ale za to namrzlých kořenů je opravdu dostatek, jízda vyžaduje maximální soustředěnost. Nahoře na Dubičáku není po sněhu ani památky. Pršet nepřestává, a tak míříme do hospůdky. Dnes s námi vyrazil i Samík, proto použiju jeho hlášku k zhodnocení této vyjížďky: “Kurz aber intensiv!” Pět bikerů, pět rozdílných názorů na volbu destinace restauračního zařízení. Rezervaci stolu Na Zahrádce jsem zrušil hned na startu, v In Locu kam chtěl jet Peťan je uzavřená párty, jedeme proto do Čéčovky a doufáme, že bude volno. Vše klaplo a dokonce přestalo i pršet.
Hledal jsem nějaký záznam včerejšího počasí v ČB, našel jsem jen Třeboň, ale to je za humny a docela to odpovídá včerejšímu průběhu v Budějkách. Kluci zakroužkoval jsem ten déšť. Přesně od 17:30 do 22:00, to je jak naschvál.
Hony
Trasa: 38 km, Švábák, Šindlák, panelka na Klaiště, modrá na Lipí, kolem hřbitova, kolem Dechtářského potoka na Hradce, zelená na Slavče, pravá, výjezd Průsekem, bobová dráha, výjezd kolem obory na červenou, sjezd dolů nad Bohouškovice, nahoru do sedla Kluka, sjezd na zelenou do Slavče, Hradce, Kaliště, Třebín, U Hada, Čtyrákem do hospody Na Zahrádce.
Výškové metry: 797 m
Účast: Jan Mareš, Václav Krutina, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň, Jiří Tuček, Radek Anderle – Banán, Tomáš Staněk – Stanly, Pavel Tíkal
Pád: nikdo
Defekt: Pavel Tíkal
Trackmaker: Václav Krutina
Komentář: První slova dnes patří Tobě Koso. Za všechny srdečně gratuluji k druhorozenému synu Tomáškovi a přeji mu hodně štěstí a zdraví v budoucím životě. Tomášku, při prvních bikerských krůčcích by se tohle přání mohlo hodit.
Jak jsem již naznačil, Kosa si doma v teplíčku užívá nového přírůstku do rodiny a my ostatní se vydáváme křižovat chladné nočního úbočí Kluka. Vyjížďku si bere Venca z jehož hlasu a jiskřičky v oku tuším nadcházející dobrodružství. Tuča nestíhá, bude nás sjíždět, Siklín taktéž, někde na Kluku se máme potkat s Vláďou? Ze začátku se trochu pereme s tempem, je to už klasika, někomu chytají saze a jiným dochází síly. Téměř na každé křižovatce polemizujeme nad otázkami: “Čekat či nečekat, volat či nevolat?” Abych ušetřil čas, volám už i za jízdy, píšu na Viberu.
Za Slavčí zahýbáme netradičně doprava a dáváme si výjezd prudkým prďákem zvaným Průsek, jenž zkušeně pokoří jen Vítek. Před bobovou dráhou bloudíme, les je v místech kde se na dráhu najíždí vytěžen, vše vypadá za svitu měsíce úplně jinak. Víťovy zprvu nevěříme, ale už po několikáté všem neomylně předvádí svou brilantní orientaci v terénu. Pod koly křupe zmrzlé bahno, sjíždíme bobovku dolů, abychom mohly znovu vystoupat na červenou kolem lesních obor. Nahoře je naplánované setkání s Tučou, Šiklín nestíhá a vyráží tentokráte na sólo vyjížďku. Na Viberu v sekci Night Ride má přiřazeno staré číslo, o našich plánech setkání tedy nic neví, celou dobu mu píšu zbytečně. Ztracený Stanly se setkává s Tučou, aby se posléze znovu rozdělili a každý jel svou cestou. Moji trudomyslnost způsobenou multimediální smrští během vyjížďky vyléčil Tuča v sedle Kluku, kam směřovalo naše společné třetí stoupání. Lahodný zlatavý mok rozjasnil oči všech a vyhnal z mé hlavy všechny chmury.
Cesta domů je onou klasikou po zelené, kterou jsem zprvu plánovali dobít Kluka. Je pěkně blátivá a v lese před Kalištěm trhá Pavel Tíkal patku. Debata o přestavbě na singlespeeda nikam nevede a tak necháváme Páju na pospas v lese. Volá SOS manželce, netušíc, že její mírné zpoždění dovede jeho kroky až do Třebína. Cíl naší vyjížďky byl domluven předem, máme se všichni setkat v Čéčovce. Vypadá to, že ani tohle neklapne, Čéčovka je plná, Šiklín volí vedlejší Juvel, Vláďa jede Na Zahrádku, mi do KMP, zde je však plno. Opravdu netuším, kde se stal chyba, svolávám všechny do Restaurace Na Zahrádce, kde si posléze domlouváme novou noční základnu. Zvoní mi znovu telefon, volá Pája, že ho manželka vysadila u Čéčovky, už se ničemu nediví a dává si sprint, aby stihl pár pivek před zavíračkou.
Venco, vím, že ne všichni pěli na zvolenou trasu a tempo chválu, ale já Ti musím vyseknout poklonu. Poskládal jsi to moc pěkně a vyzkoušel jsi si trasování v noci, kdy ve dne jasné věci vypadají úplně jinak. Za mne ideální trasa, kterou zaboduješ v letní sezóně. Potvrzuje se, že s množstvím trasérů roste i různorodost tras.
Hony
Trasa: 34 km, stezka kolem Vltavy, Meťák, Mezi Tratě, okolo skokanské dráhy, pod viadukt, nahoru k vodárně, nahoru na Včelnou k vysílači, kus po žluté, lesem na Plav, na Heřmaň, kolem Zborovského potoka, Borovnice, po hrázi Šandleráku, Nová Ves, Nedabyle, Doubravice, hodějovickým lesem, ke Špačkům, kolem Malše, po Jiráskově nábřeží do Čéčovky.
Výškové metry: 450 m
Účast: Petr Šikl, Jan Mareš, Pavel Kosař, Václav Krutina, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň, Martin Ehrenberger, Jiří Tuček, Radek Anderle, Tomáš Staněk
Pád: Martin Ehrenberger
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: První noční vyjížďka je tady, na startu již za tmy se schází členové Eskalátor gangu. Po pravdě, na tohle jsem se už těšil, po 31 týdnech vyrážíme znovu do tmy rozjasněné světly našich lamp a podle odezvy ostatních nejsem sám. Vstříc nočním dobrodružstvím vyráží i zbrusu nová krev Tomáš Staněk alias Stanly, vyzbrojen jen chabým světýlkem a plátěnými kalhoty. Helmu nemá, čehož jsem si všiml až na fotkách a patří mu za to výrazné pokárání.
Statistika praví o pádech následovně:
2013-14 … 13 pádů (1 pád na hlavu)
2014-15 … 25 pádů (1.6 pádu na hlavu) – velkou měrou šesti zářezů přispěl Samouš
2015-16 … 16 pádů (1,3 pádu na hlavu)
Mimochodem, Samouš tuto kategorii naprosto ovládl, zvítězil v ní ve všech ročnících. Naštěstí bez větší úhony.
Nejsou to však jen pády, čemu helma čelí, v noci jsou to často i neviditelné větve, které se vynoří ze tmy na poslední chvíli. Má helma by o tom mohla vyprávět. Tedy, příště na startu pouze s helmou a adekvátním světlem, které je další neméně důležitou výbavou pro nočního bikera. Podotýkám, že i záložní světlo bývá v hloubi temného lesa k nezaplacení. O tom již mnozí z nás také leccos ví.
Konečně startujeme, je sucho a 10°C dovoluje použití podzimních dresů v kombinaci s holými lýtky. Noříme se do tmy a záhy čekáme na hrázi rybníka u Lesní kolonie na Včelné. Stanly nikde, čekáme a po značné době vyrážíme, Banána pozdrží čůrání a ztrácí se i on, aby se se Stenlym znovu připojili na žluté mezi Včlnou a Pavem. Banán a já jsme dovybavili Stenlyho záložními světly, protože jak jsem již naznačil na začátku, kdo nevidí, nejede. Rozvážným tempem, které uvítali všichni co ne zrovna pravidelně jezdili v letní sezóně, jsme dorazili nad Zborovský potok, kde nám Eri předvedl ukázkový nedotočený front flip přes řídítka, které při tom ohnul. Rychlé technické okénko Peťi Šikla a jede se dál, již bez zaváhání až do Čéčovky.
Hony
Změna času oznamuje začátek nočních pojížděk.
V úterý v 17:30 před Hochem odstartuje první jízda vstříc nočním dobrodružstvím.
Těším se na Vás všechny, kteří nechtějí končit s kolodováděním jenom proto, že nastává zimní čas.
Pavel Kosař
Trasa: 24 km, levý břeh Malše do Roudného, Vidov, přes koleje do Nedabyle, Hůrka, tradiční zastávka na šampíčko, Štětky a už jen asfalt přes Hodějovice a Špačkárnu znovu levým břehem Malše ke Zdendovi.
Výškové metry: 286 m
Účast: Eri, Venca, Pavel Tikal, Aleš, Vítek, Majkl, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Honza Mareš, Banán, Víko, Honza Mikoláš
Pád: Petr Pokorný
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Letní sezóna utekla jako voda a právě voda spadlá z nebe nám přichystala pro závěrečnou vyjížďku, tradičně trasovanou na Hůrku kluzký povrch. Pokud jsem škarohlídsky komentoval náladu vyjížďky minulé, přirovnával ji k prodloužené cestě do hospody, ta závěrečná by si to zasloužila mnohem víc. Úterní vyjížďka však není pouze o výkonech, je to akce i kulturně společenská a právě z těchto důvodů se nejednalo o vyjížďku nudnou. Vyjížďka by se dala nazvat “Nezmarskou trilogií”, večírek u Zdendy pak zcela samostatnou kapitolou : “Král je mrtev, ať žije král”.
Část první – Biker bažantnicí bloudí.
Závěrečná vyjížďka! Cestou na start zajíždím ke Zdendovi odložit si nějaké věci do úschovy na večer. Potvrzujeme si příjezd na sedmou hodinu a velikou, velikánskou, účast. Na startu přichází studená sprcha, hrstka Nezmarů, Ondra nikde! Nejdůležitější účastník na startu ale je, a tak vyrážíme pod vedením Peťana po modré do Vidova. Na kolejích nad Vidovem se pracuje – po páté hodině? Vzorně upravený násep rozrýváme před zraky udivených dělníků se slovy: “Kluci zas to po nás urovnejte!” Traser nás vede netradičním sjezdem na louku u železničního přejezdu, aby trefil pěšinku u bažantnice vedoucí zpět na druhé kolo sjezdu. Pěšin je ale několik, jedna zarostlejší než druhá, družstvo potláčá, bloudí, kveruluje, na povely trasera nikdo nedbá. Trháme se do skupin, každá jede jiným směrem. Biker co vlastní hlavu má, pokynů nedbá, vraceti se musí. Času rychle ubývá, míříme tak přímo k lesu pod Hůrkou.
Část druhá – Od rituálu k tradici je blízko, k lumpárně je nejblíž.
Ha! Na louce u lesa stojí modrá “Fóbie”! Bliká! Láká nás k sobě! Rituál, jenž vykonáváme v lesíku u Hůrky již několik let, se tentokráte odehrává na louce před ním. Z modré škodovky vylézá Ondra, proč kodrcat se na start v potu chřipky, když novým Králem Nezmarů se touto vyjížďkou jasně stává Eri! Nechybí šampíčko, Ondrou připravený svařák, klobásky. Dosud úřadující král Venca, vzorově oděn v dresu Pilníka roku, předává pomyslné žezlo do rukou svého nástupce. Vše je stvrzeno přípitkem a rukou podáním za mohutného hlaholu jásající družiny. Toto jsou momenty, o kterých budeme vášnivě hovořit, připomínat si je a předávat dalším Nezmarům…fňuk, fňuk. Vlhké oči dojetí se rozjasňují k úsměvu, když Ondra kouzlem promění Fóbii 1.2HTP na WRC a breakuje na posečené louce. Kdo se nezasmál doteď, tomu pomohl Petr P. komickým pádem na téže louce. To není alkohol, co naše auto či kolo řídí, to jen jen malý uličník v nás stále žije. A to je dobře.
Část třetí – Za soumraku silnice je přítelem mým.
Soumrak se nezadržitelně blíží, nedává nám šanci užít si poslední trejl letošní letní sezóny v Hodějovickém lese. Asfalt je to jediné, co na poslední společné cestě “krotí” naše horská kola. Ani to však Nezmara nezarmoutí, je to přeci nejbezpečnější cesta ke Zdendovi na závěrečný večírek, na který se již všichni těší. Konec se nezadržitelně blíží. Lehounký deštík těsně před příjezdem do hospody zvlhnul ty, co až dosud odolali a snad byl deštěm štěstí pro Eriho.. Nebo avizoval spršku scének, co následovala u Nezmara? 😉
Kapitola závěrečná – Král je mrtev, ať žije král.
Večírek je v plném proudu, Zdenda nestačí roztáčet pivo, na stole přistává první runda panáků. Dveře rozráží Samouš, přináší tatarákem na třech tácech vyobrazený nápis BKN a hromadu topinek. Rozjíždí se nevídaná hostina, na stole přistává druhá runda panáků. Eri bere do ruky cenu Pilníka a postupně vyvolává jména Pilníků vyrytých navždy do plaket na podstavci, na stole přistává další runda panáků. Banán předvádí ukázkového kozáčka, jen s obtížemi se to ostatní pokoušejí napodobit, na stole přistává další runda panáků. Eri si nechce nechat ujít přípitek z podstavce Pilníka roku, nezabrání mu v tom ani Venca, tušící možné následky. Pohár je naplněn Samsonem, jehož chuť Eri vyladí panákem slivovice. Jako první připije z poháru a posílá jej dál, aby i ostatní Nezmaři připili novému králi. Myslím, že vznikl další rituál hodný tradic, jen cenu Pilníka tomu musíme (asi) přizpůsobit, aby vydržela do dalších let. Uvidíme, co řekne pak truhlář 😉 Večírek nabírá obrátky, Venca předvádí umírání krále, obnažuje své a Banánovo tělo, snad jen trochu tuším, jaký to mělo důvod. Ale jaký důvod měla hra na fackování, nevím opravdu ještě ani dnes. Neuvěřitelný pohled na v kruhu stojící Nezmary, jež se dokola fackují, musela konsternovat všechny zbylé hosty včetně Zdendy. Nejsilnější zážitek z toho musel mít Banán s Alešem, kteří předvedli fackovací scénku z komedie Sudá a lichá se Spencerem a Hillem. Tohle nevymyslíš.
Zas bylo všechno a možná ještě víc, tak zase příště, čau a Tě pic.
Hony
P.S. nezapomeňte, že se rychle blíží Dokolná, což je i ofigo členská schůze, tak čtěte web a přihlašte se.
NZO: Koukám u psaní na ČT Art – Pierre Bonnard, jsem pod vlivem postimpresionistické umělecké skupiny Les Nabis. Dnes tedy pod pseudonymem Jean Maraise.
Nebylo by konce bez začátku, mostů bez divokých řek, loučení pak bez návratu, jezer jež nemají břeh. Konec v začátek se mění, zrozen v křižovatkách cest, na zlomu překrásného snění, začátek tu znovu jest. Začátek bez konce není, cesta hledá si svůj směr, mosty stavět se však cení, začít také by jsi měl. JM
