Author Archive
21 září, 2016 | 
Author: Trasa: 42 km, podél Malše Roudné, Vidov, modrá Heřmaň, kolem mohyly, úbočím zpět směr Plav, Doubleby, modrá Horní Stropnice, Hamr, křížová cesta, Římov, po žluté zpět, Kameňák, kolem kolejí, Včelná, Rožnov
Výškové metry: 550 m
Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra (jen ze soucitu a jako odměna že dorazil alespoň na pivo), Kocour, Tonda, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Kory, Bivoj, Honza Mareš, Banán
Pád: Banán, Tonda
Defekt: Ondra – trhač ořechů, Tonda – při pádu ohnul patku
3GC: Tonda
Trackmaker: Hony (chvilku Ondra, chvilku Vítek)
Komentář:
POSLEDNÍ VYJÍŽDKA OD 17 HOD byla zároveň první tak trochu podzimní – pořád ještě suché cestičky, sem tam louže po víkendovém dešti, ale už nižší teplota, kolem 11°C. Pěšinky kolem Malše jsme projížděli svižně až nad soutok Malše se Stropnicí. Při oddechování na polní cestě po skončení terénu volal z dáli Ondra o pomoc, diagnostika byla přesná – prý mu nejede kolo. Postupně dojíždějící zpřesňovali informace, asi strhnutý ořech či co. Peťa se mu vydal zpět pomoci, i když už jsme tušili, že závada nebude opravitelná. Ještě chvíli jsme potom doufali, že alespoň Peťa se vrátí do peletonu, až nechá Ondru svému osudu, ale Peťa se hrdinsky rozhodl Ondru dotáhnout domu – ke slovu přišla guma … a co se mezi hochy na vyjížďce s gumou stane, zůstane mezi nimi. Oba v hospodě seděli zamlklí a nechtěli se o tom bavit. Ondrovi se prý moc hodil trénink z Karlovic (vlek za představec). Do konce vyjížďky se už nic zásadního nestalo (až na malé blouděníčko na Včelné), moc pěkně jsme se projeli, terén od začátku do konce, k Nezmarovi jsme dojížděli se soumrakem.
Zdar V.
NZO dnes inspirováno nevšedním setkáním na vyjížďce:
Náš páv není úplně zdráv
Doktora jsme zavolali
Rukou nad ním máv
Řekl nám, že simuluje
Schválně že se nečepýří
Prý to pozná podle toho
Barvama že zdravě hýří
Náš páv stejně nebude zdráv
Doktor tomu nerozumí
Je to doktor práv
P.S. Příští vyjížďka startuje v 16.30!!!!!!!
11.09.2016 proběhl 22. ročník cyklistické časovky do vrchu Kleť (závod seriálu JAL 2016)
Informace o závodu a jeho histori
Letošní roční reprezentovali v nezmarských barvách Martin Ehrenberger a Aleš Peterka, dále pak v barvách svých týmů Míra Jiřička a Pepa Vlášek.
Nezmaři – výsledky:
Martin Ehrenberger – kategorie C – 4. místo, celkově 21. místo – v čase 0:30:23
Aleš Peterka – kategorie B – 20. míst, celkově 58. místo – v čase 0:35:30
Eriho komentář: “Rychleji to dneska neslo…dojezd z cb na kole a bramborova v kategorii :-)”
Eri
Trasa: 38 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, prďák po zelené na Kluka, sjezd do Vrábče, Tři brody a po červené kolem řeky k Nezmarovi.
Výškové metry: 602 m
Účast: Eri, Venca, Aleš, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Kocour, Petr Pokorný, Majkl, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Kory, Bivoj, Pavel Samec, Venca Drbout, Honza Mareš, Banán, Honza Mikolášek, Filip Toul.
Pád: Přemek
Defekt: Samouš – trhač řetězů, Eri – defekt u bezdomáčů
Trackmaker: Hony
Komentář: Počasí na jedničku vytvořilo ideální příležitost otestovat výkonnost týmu a užít si suchou červenou kolem Vltavy. Přihlásil jsem se tedy o trasérství a nasměroval skupinu na Švábák. Nasazení ostrého počátečního tempa při přesunu do Slavče zažehnal Ondra svou žádostí: “Hony, držto na začátku na čtvrt plynu.” Díky tomu se podařilo udržet celou dvacetičlennou skupinu až pod prďák na Kluka. Zde došlo na test fyzické výkonnosti a technických dovedností při výjezdu. Tentokráte odmaturoval Šiklín, Vítek a Kory. Dobrá práce!!! Ambice, které jsem do sebe vkládal se bohužel nepodařilo uskutečnit, jednomu šlápnutí téměř před cílem jsem se nevyhnul. Po cestě jsme ztratili Sochyho trpícího žaludečními potížemi. Pod vrcholem Kluka se oddělilo béčko. Záplava hormonů způsobená fyzickou zátěží cloumala nezadržitelně týmem, což mělo za následek ztrátu Majkla objíždějícího prďák vedlejší pěšinou. Po sjezdu do Vrábče těžbou rozdrásaným úbočím Kluka, ukázal Samouš svou ukrutnou sílu a přetrhl řetěz. Mechanické okénko zahájil hrubou silou Aleš a s téměř chirurgickou přesností dokončil pan doktor Šikl. Lehká časová prodleva tak napomohla Majklově návratu ke skupině “A”. Sjezd přes Tři brody na červenou byl ideálně jetelný, jak už jsem to dlouho nezažil. U Cábů jsme se setkali s béčkem, které zvolilo těžší variantu výjezdu Třemi brody, aby se s námi posléze potkalo U Rybů. Červená kolem Vltavy byla pojata jako sprint jednotlivců. Všechny skupiny se definitivně sjeli těsně před nadjezdem přes E55, kde začala eskapáda Eriho a Vítka. Tito se oddělili, aby si užili průjezd kolem bezdomáčů pod mostem. Zbytek valil po novém asfaltu, část zahla na polní cestu k Vltavě. U Meťáku zachytil Ondra Eriho SOS, který pořídil defekt, na jehož zdárnou opravu chyběla jedna zásadní pomůcka – pumpička. Eri si ji ve chvatu nevzal a Vítek, jemuž byla odcizena s kolem, ji ještě nezakoupil. V tu dobu již byli Ondra se Šiklínem na záchranné pumpičkové akci. Závěr vyjížďky se tak lehce zkomplikoval, ale všechny chmury se pak rozplynuly nad půllitrem zlatavého Samsona.
Hony
NZO:
Krajina zalitá sluncem a stíny, nahoru dolů od bahna a hlíny. Klikatá stezka mezi stromy, pěšina úzká mezi domy. Strom života přeťat má kořen, stojí tu stále přírodou stvořen. Cesta se ztrácí v kolejích strojů, cestička jež vede nás domů. Přátelství pevné a stálé, bok po boku vedoucí dále. Trnitá stezka kolem skal, odbočka již jsem nečekal. Města a vesnice v měsíčním hávu, zlatavý pohár jež vyčistí hlavu. Ulice, dlážděné chodníky, začneme znovu od píky.
Trasa: 42 km, stezka po pravém břehu Vltavy na Trägrák, Hrdějovice, pod Babou, lesem ke Kubaťáku, Hosínem na vrchol kopce Račice, po hlubockém maratonu, Zámostí, lesem na Kanín, výjezd k oboře, podél obory na Chotýčany, kořenovka kolem Libochovky, kolem kolejí k letišti, Hosín, lesem pod Babu, přes Kněžské Dvory na plovárnu.
Výškové metry: 627
Účast: Eri, Venca, Vítek Sirotek, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Sochy, Kory, Pavel Samec, Pavel Dolejší, Bivoj, Víťa Kořínek, Honza Mareš, Honza Mikolášek, Pavel Kosař, Jirka Tuček
Pád: Pavel Dolejší
Defekt: Pavel Samec, Aleš – 2x, Venca – 4x (v hospodě) … hoši to mi nedělejte jedna duše byla Vítka a druhá Pavla T. 🙂 …to byla revize náhradních duší
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Po patnácti neúčastech v řadě jsem stanul znovu na startu úterních vyjížděk. Na pilníka už to holt letos nebude, ale kvůli tomu to přeci neděláme ne. Velká škoda je toho, že jsem přišel o patnáct jistě nezapomenutelných zážitků, a to je ten důvod o který tu běží. Mít o čem na stará kolena vyprávět.
Dnešní švih byl trochu víc jezdivější než jsem čekal, ale jistě si v něm každý našel to své. Doufám, že i Ondra, kterému vyjížďku sice nemohu uznat, ale na startu jsme si alespoň trochu popovídali. Doufám, že se kolínko rychle a zcela uzdraví. Určitě Samík, kterého tentokráte zachránil Vítek před jistojistou smrtí uprostřed hlubockých hvozdů. Aleš, jisto jistě při nekonečné řadě defektů zadního kola zapříčiněného nekvalitní páskou v ráfku. Pronesl však hlášku, kterou si budu dlouho pamatovat: “Když jsem přešel z dvacet šestky na devěta dvacítku, myslel jsem si, že jsem nesmrtelnej.” Vyjíždkou se nesly obecně debaty o celopérech, jednopřevodnících, plastech a kulhavých kolech. Všichni dobře víme, kdo za to může.
V hospodě na plovárně při západu slunce jsme společně oslavili Koryho čtyřicáté narozeniny. Celou akci završil Vencovo pomalý defekt. Jeho čtyřnásobný pokus o opravu musel být zaznamenán i do statistik. To se opravdu nevidí každý den. Sedm defektů na tři bikery je taková statistická lahůdka.
Nejde to jinak, musím se podělit o své úterní zážitky v časovém sledu:
Úterý 16.08.2016: 13:00 – SMS: Máte kolo k vyzvednutí v Cykloextra 14:26 – bus Kaplice-ČB 15:30 – vyzvedávám kolo Cannodale Scalpel-Si Carbon 2 16:00 – montáž SPD, seřízení posedu, montáž košíku na bidon 17:00 – stojím s mazlíkem na startu 20:00 – Na Plovárně 23:30 – loučíme se s Petrem Pokorným na brzkou viděnou v pátek 8:30 hod u Benziny 23:31 – objíždím opilce, ten ukročí do strany, dostávám bodyček a válím se i s mazlíkem mezi popelnicemi 23:35 – opírám lehounce odřeného mazlíka o skříň a sundavám roztrženou zánovní větrovku. Doufám, že to bylo naše první a zároveň poslední společné bebíčko. Kvalitní den, plný výživných zážitků. Hony NZO: Chvilka štěstí bývá krátká, kola roztoč, neváhej, nepřijdeme přeci zkrátka, vyjížďku si užívej. Novotou se dnešek blyští, nohy do pedálů tlač, nezůstanem přeci pyšní, kamarády s sebou máš. Čtvrté gumy byly sjety, duše zalepit se dá, nastavme si delší mety, výhra bude brzy tvá. Carpe diem. (Dřív než shnijem)
Trasa: 22 km, po levém břehu Malše na Malák, kolem Špačkárny, pravý břeh Malše do Roudného, Vidovským svahem pod kolejemi, nad kolejemi, přes Doubravici do Hodějovického lesa, červená na Staré Hodějovice, sjezd k Hodějovickému potoku, Kosovo front flip, pěšky do kopce na Srubec, asfalt přes Starou Pohůrku a nádražní lávku na plovárnu.
Počasí: 7°C, zataženo
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Jiří Tuček, Lojza Orgoň, Vladimír Řehoř, Radek Anderle alias Banán
Pád: Pavel Kosař
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Na start posledního Night Ridu dorazilo celkem devět členů Esklátor gangu. U vrchního trasera bylo od posledně objednáno něco speciálního, abychom si na závěr pořádně užili techniku v rychlém sledu, bez přílišných prostojů. Po počáteční klasice v podobě městských cyklostezek došlo na kopírování Malše po stezkách vedoucích těsně kolem pravého břehu. Tedy něco, kudy tradičně nejezdíme. Následoval přejezd k Vidovské stráni a její křižování nejprve pod kolejemi a poté nad kolejemi. Nevídaná věc, i v takovéto lokalitě pro mnohé z nás prvně projeté singltracky. Ještě po cestě Kosu chválíme za skvostně namotanou trasu. Známý Hodějovický les, opět trochu jinak a již hbitě míříme sjezdem k Hodějovickému potoku. Z poza plotu lesní školky vybíhá dvojice ohařů, Kosa sahá po brzdových pákách, nechce trefit ani jednoho z nich. Předvádí ukázkový front flip a tvrdý dopad na zem. Zvedá se ze země, ale tentokráte to nevypadá úplně dobře. Nastává lehce hororová situace, helma a brýle sice odvedli svou nenahraditelnou práci, ale nechráněná tvář doznala vážné újmy. Tržná rána a pod ní proťatá tvář deseticentimetrovou větvičkou. Pěšky míříme ke Srubeckému rybníku, kde nakládá Kosu do auta Peťanovo příbuzný. Volíme variantu rychlého odvozu na chirurgickou ambulanci českobudějovické nemocnice. Situací decimovaný zbytek gangu ukončuje vyjížďku a nejkratší cestou míří na plovárnu.
Začátek oslavy konce noční sezóny se nesl v pochmurném duchu až do doby, než se rozrazily dveře salónku a s úsměvem na rtu se objevil Kosa. S tváří zašněrovanou a větývkou coby suvenýrem ve zkumavce, naštěstí bez jiných vážnějších zranění. Pokud si pro nás chtěl na závěr Kosa připravit něco speciálního, nepochybně se mu to podařilo. Veselí a předávání cen nejlepším mohlo naplno propuknout.
Nejlepším Night Riderem ročníku 2015-2016 se již po třetí stal Petr Šikl s pouhou jednou neúčastí z dvaceti dvou vyjížděk. Mimořádný a příkladný výkon.
Pro tento ročník byla vyhlášena speciální cena pro nejlepšího Trackmakera, kterou získal Pavel Kosař za provedení místy, které bychom jen těžko hledali. Velká chvála kterou si dovolím vznést za všechny. Díky.
Byla to zase vydařená sezóna.
Hony
Trocha statistiky: NIGHT RIDE
Trasa: 25 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, výjezd na svážnici, k vysílači, sjezd do Bohouškovic, Pasíčka, na vrchol Chlumečského vrchu, objezd po vrstevnici, Křemže, kolem Křemžského potoka do Holubova.
Počasí: 1°C, zataženo – čerstvý sníh
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Radek Anderle alias Banán
Pád: Banán
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Tak po čtvrté máme možnost zajezdit si na sněhu. Dnes ráno nám příroda nadělila místy až čtyři centimetry čerstvého sněhu, který během dne při teplotě až 7°C téměř roztál. Naše cesta proto směřovala co nejvýš, abychom si zbytky této nadílky užili. Zelená na Kluka byla blátivá, ale jen co jsme projeli Slavče, čekala na nás louka pokrytá mokrým sněhem. S každým výškovým metrem sněhu přibývalo a u vysílače jsme prstem naměřili zhruba čtyři centimetry. Možná to bylo i méně, protože první nástřel hovořil o centimetrech pěti, ale Vítek výrok hbitě dementoval. Prý se nediví, že nám doma manželky nechtějí věřit ty báchorky o pětadvaceti centimetrových hovadech. No? Opustili jsme plodnou debatu a vyrazili neprošlapanou pěšinou dolů. Banán vyzkoušel pád do bílých peřin, tvrdil, že to tak doslova bylo, po dopadu se i s kolem klouzal ještě několik metrů než zastavil. Vypadal skoro jako sněhulák.
Na Chlumečském vrchu působily toho večera zvláštní síly, kola stála bez cizí pomoci a ve svitu lampiónů se na sněhu zjevil nápis Esklalátor. Vše jsme se pokusili zaznamenat pomocí mobilních telefonů a o zázrak na Chlumečském vrchu se podělit i s vámi. Největším zázrakem ovšem bylo, že se ve sjezdu dolů nikomu nic nestalo, Vítek totiž předvedl slušný skok ze strmé pěšiny na vodorovnou lesní cestu, sklidil pochvalný obdiv a jelo se směr Křemže. Pěšinu kolem Křeměžského potoka jsme vynechat nemohli a prodírání maliním v kopci za železničním mostem u Holubova už vůbec ne. Byl to takový závěrečný pokus o průzkum nových možností v potláčání.
Shodli jsme se, že to bylo v této noční sezóně nejlepší poježdění ve sněhu, navíc kombinované se zpáteční jízdou vlakem a závěrečným eskalátorem. U piva na plovárně jsme domluvili oslavu konce noční sezóny.
Příští úterý 22.03.2016 zhruba v 19:30 hod jste zváni na posezení s Eskalátor gangem, abychom společně uzavřeli letošní Night Ride.
Hony
Trasa: 25 km, kolem Malše ke Špačkům, kolem Starohodějovického potoka, kolem Hodějovického potoka, kolem Naděje, Na Škardě, Švajce, kolem Dobrovodského potoka, sjezdařská dráha, přes Dobrou Vodu na hráz rybníka, okolo Rejžků, motačka lesem, kolem hřbitova, zadem za Zvonárnou na Vrbenskou a plovárnu.
Počasí: 2°C, zataženo – sem tam kapka, sem tam vločka
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Blíží se půl šestá, do okna bubnují dešťové kapky, teploměr ukazuje hodnotu 2°C. Ničeho nedbám a připravuji se na vyjížďku, potkávám sousedku jež ihned poznamenává: “To se ti do toho počasí chce?” Následuje moje obligátní odpověď: “Je přeci úterý, počasí s tím nemá nic společného.” Na kole jsem díky jarním prázdninám a chřipce neseděl čtrnáct dní a i přes nepřízeň počasí se na vyjížďku opravdu těším. Vyrážíme směrem na Hodějovice, což je předzvěst kvalitního bikového vyžití. Z asfaltu na Staré Hodějovice zahýbáme kolem plotu, následují dvě lávky přes potok, prudký výjezd a noříme se do lesa abychom zdolali nástrahy navlhlých pěšin. Je to k nevíře, ale i zde se dají najít místa kde alespoň někteří z nás jedou poprvé. Dostáváme se k úzké dřevěné lávce přes Hodějovický potok těsně u chatové osady. Lojza předvádí skok hodný nominace na nejlepší trik Night Ridu. Zhruba v polovině dvoumetrové lávky ztrácí rovnováhu, sjíždí do boku a doskakuje na protější břeh. Pád do hlubokého, povodněmi vymletého potočního koryta se nekoná, biker sklízí pochvalný obdiv. Pouštíme se do dalších lesních pěšin, kupodivu bez bláta, i když nás téměř během celé cesty provázejí dešťové kapky, s ubíhajícím časem měnících se ve sněhové vločky. Závěr patří nočnímu průjezdu městem a už míříme na plovárnu na zasloužený Bernard.
Hony
Trasa: 40 km, po stezce na Meťák, točna Rožnov, koleje, Včelná, kolem stadionu, lesem na Kameňák, kolem Bukovce, přes hlavku na Milíkovice, Dolní Svince, Prostřední Svince, Mojné, napojení na červenou do Mirkovic, Malčice, stoupání na Spálený vrch, Věžovatá Pláně, Poluška, po modré na Rejty a Kaplici – nádraží.
Počasí: 2°C, zataženo
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Václav Krutina, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Samec, Martin Ehrenberger
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Je to tady, Poluška. Oblíbená bikerská destinace nabízející vše: asfalt, šotolinu, louku, singlík, bahno, sníh, led, kořeny, rovinu, stoupání a sjezd. Takto jsem komentoval loňskou vyjížďku do této lokality a platí to i pro tu letošní. Pravda, led nebyl, ale bahno na kole po sjezdu z Polušky bylo ztuhlé díky klesající teplotě pod nulu, jinak vše sedí do slova a písmene. První část trasy je v podstatě zahřívací přípravná část, to podstatné začíná po nájezdu na červenou v Milíkovicích. Odehrává se zde to, co lze považovat za podstatu Mountain bikingu. Eufórie končí pod vrcholem Polušky, střídá ji závěrečný oddychový sjezd po asfaltu do Kaplice – nádraží. V Pizzerii v zatáčce nás vítají s otevřenou náručí, soupravou čaje s rumem a Kozlem 11°. Pro vrchního není jak se zdá nic překážkou, zcela v duchu náš zákazník náš pán. Točené pivo do vlaku řeší bleskurychlým dopitím 1,5l koly a využitím 2l tetrapacku od pomerančového džusu Pfanner. Na tři čtvrtě hodiny jsme se sice staly pasivními kuřáky, ale ta pohoda stála za to, tedy až na jedno člena který chtěl stále odcházet na vlak aby nám neujel. V Os 3806 Ferdinad Kindermann jsem zdolali zmíněnou zásobu zlatavého moku, díky níž posílila naše odvaha a příslušnost k Eskalátor gangu. Vystupujeme z vlaku a už to běží: perón, schody, hala, schody, podchod, eskalátor. Po výjezdu eskalátorem se otáčím, abych se ujistil, že nemáme v zádech ochranku a v ten okamžik vidím, jak letí Vítkovo přední kolo do výšky, padá na střední část jezdícího zábradlí, padá Erimu, který stojí těsně za ním do předního kola, zasekávají se jim kola mezi schody a stojící část zábradlí, Vítek rychle vytrhává kolo, Eri třeští oči. Esklaátor je vyplivne a výsledkem je “Užovka” jak to Pťan nazval. Protože se přední kolo do vidlice opravdu nevešlo, srovnali jsme ho do přijatelnější osmičky. Jednu chvíli jsme na tom předním kole stáli tři, Eri se toho neúčastnil, protože na to nemá hmotnostní dispozice. Vítek z toho vyšel bez ztráty kytičky. No co dodat, zásada je dodržování bezpečných rozestupů. Jistě to tam bude někde napsané, vedle toho zákazu vjezdu na kolech. Tenhle nával vzrušení nás nasměroval rovnou na plovárnu, kde jsme vše zakončili rundou Bernarda a Jégra.
Hony
