Author Archive
30 dubna, 2018 | 
Author: Trasa: 46 km, po stezce na Meťák, kolem řeky k bezdomáčům, Boršov, červená k Rybům, trail nad Rybů, u Cáby, zelená, kolem Dvořáčkovy strouhy, sjezd zpět, tři brody, na vyhlídku na Dívčák, sjezd dolů, červená do Boršova, obýváčkem bezdomáčů a kolem Meťáku po stezce k Nezmarovi.
Výškové metry: m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Stanley, Duby, Zdeny
Pád: Venca Drbout, Venca Krutina, Petr Pokorný, Vítek Sirotek
Defekt: Víťa Kořínek, Aleš, Eri (cestou na start), Peťa Pokorný prasklé tři dráty
TGC: Petr Pokorný
Trackmaker: Hony a tak nějak všichni
Komentář: Nedá mi to a ještě jednou otevřu téma trasování. Ondra hned v začátku sezóny vhodil rukavici do ringu a ponechal trasování ostatním. Byl to následek remcání nad první jarní klasikou a v pořadí druhou, výjezdy protkanou etapou. Onu pomyslnou rukavici zvedl Majkl, vzápětí já se svou Hosínskou zanádražkou. Je tu třetí výzva k trasování a k té se kupodivu nikdo nemá. Eri chybí (nestíhá, posléze nás na červené sjede), jistě by výzvu přijal. Ani ostatní přítomní traserští matadoři se k činům nemají, beru tedy nelehký úkol podruhé v řadě za sebou na svá bedra. Vyrážíme na další klasiku, červenou na Dívčák. Původní plán byl velkorysejší, dojet do Zlatky a vrátit se po druhém břehu. Již v začátku byl plán nalomen Vítkovo defektem u lávky přes Dlouhou louku, rozplynul se v trailu před Rybů, kde pořídil defekt Aleš. Zůstal osamocen s Ondrou a ve dvojici podstoupili lepení. Celou akci opravy známe jen z Ondova vyprávění. Ve zkratce asi takto: Aleš poslal všechny dopředu s tím, že náhradní duši má, ukázalo se však, že prodřenou. Plášť i přes jeho ukrutnou sílu nedokázal bez montpák sundat, ty ale neměl, trn v plášti nemohl najít a pumpičku taky neměl. Skupina již komplet čekala u Rybů, vracet se nikomu na záchrannou akci nechtělo, došlo tedy na lepení. Kdo měl vlastně to lepení nevím, myslím že také Ondra, ostatně jako vše zprvu zmíněné. Před Rybů jsme se pustili do novinky objevené na jedné z nočních vyjížděk panem Kosou. Šlo o krátký trailík, zakončený přísným sjezdem! Se zvýšeným tepem pokračujeme dále, u prvního z brodů vřazujeme okruh zakončeným dalším sjezdem. Míříme k vyhlídce na Dívčák. Zde se snad vždycky ztratíme, jak v letní sezóně, tak v té noční. Prokleté místo, a to i proto, že zde Peťa Pokorný pořídil zásadní defefkt. Do zadního kola se mu připletla silněší větev, ozval se praskot, větev se rozlétla na kousky. Vše v tu chvíli vypadalo dobře, avšak po bližší prohlídce zadního kola chyběli tři dráty za sebou. Peťovo další cesta tak vedla k nejbližší vlakové zastávce. V této chvíli musím pokárat skupinu, která nedbala výzev trasera a pustila se dopředu se slovy, že jedou hledat cestu. Vyhlídku sice našli, ale zcela z nepochopitelných důvodů nám jeli naproti jinou cestou. Zbytek vyjížďky tak jeli osamoceně a jen díky tomu, že absolvovali již 50% trasy, jsou stále ve hře o Pilníka. Cesta z Dívčáku vedla totožnou cestou zpět. I v tuto chvíli byla zcela zbytečná slova: “Budeme se držet ve skupině všichni za traserem!” Z dvaceti členného mužstva jsem kolem bezdonáčů a dále podél Vltavy jeli již s Vítkem sami. Ostatní se rozprchli, mířili do jiných hospod. Po dojezdu k Nezamrovi bylo “béčko” dávno pryč a oslava Svatého Jiří a Pokorňákových narozenin se tak odehrávala v užším kroužku.
Hony
Trasa: 27 km, proti proudu Vltavy, kolem fotbalového stadionu, kolem kostela Jana Nepomuckého, SK Slavia, lávka přes Malši, kolem Špačkárny, Starohodějovický potok, chatová osada Hodějovický potok, pod Srubec, k odkalovací nádrži, kolem Šakry na Švajce, Lusný rybník, Dubičák, zadem kolem Zvonárny, Vrbenskou, Skuherského do Juvelu.
Výškové metry: ???
Účast: Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek Sirotek, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Pokorný, Zub, Banán, Zdenál, Bivoj, (na Dubičák doběhl Tuča)
Pád: Banán
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Čas plyne jak voda, sotva se v noci rozkoukáš a je tu konec již páté Night Riderské sezóny. Dnes vyrážíme v noci naposledy, a proto je třeba si vyjížďku jak se patří užít. Cílem cesty je Dubičák, přesněji kaplička s lavičkou a ohništěm kousek od vrcholu. Začínáme city bikingem a zanedlouho již střídá asfalt lesní pěšinka kolem Starohodějovického potoka. Potok křižujeme nesčetněkrát, výzva střídá výzvu, kdo zvládne vyjet výš? Hodějovický potok je u chatové oblasti osazen novou lávkou, spíše dvojicí prken, následuje pěšina těsně nad hranou v zemi zaříznutého potoka. Znovu křižujeme potok a je tu další výzva, kdo překoná rokli s potůčkem? Odkalovací nádrž mění postupně svou tvář, i zde si dálnice vybírá svou daň, avšak v pozitivním slova smyslu – rekultivace. Míříme k vysílači na Šakrdě a dále na Švajce, čeká nás znovu výzva, výjezd strání přes padlý kmen. Blížíme se k cíli cesty, je tu poslední společné stoupání, stojíme na Budějovické hoře hor!!!
K táboráku usedáme, s hvězdným nebem nad hlavou, číše vzhůru pozvedáme, s přáteli a dobrou náladou. Takhle romantické to bylo .....
Kapličku a okolí zalévá tlumené světlo mihotajícího se ohně. Vyhlašujeme nejlepšího Night Ridera sezóny, trackmakera, padáka a píchače. Atmosféra je vynikající, špekáčky ještě lepší, kořalka ostrá jako břit, a tak to má být. Lepší závěr sezóny si snad ani neumím představit. Ještě zbývá ve zdraví dojet domů, tedy do tradiční Nezmarské základny. U Zdendy je však plno (rezervace nám tak nějak unikla), sázíme na Juvel a vychází to. Doráží Kocour a Lojza s cenou pro jednoho z Night Riderů z jeho dílny. Tajný los padl na osmičku, Zube, je to tvoje. Oslavy se celý večer nesly v tomto duchu: vodka+griotka+rum+chilli+zelená+rum tuzemský+jagermeister+gin. Slavilo se prostě kde co, ani si to všechno nepamatuju.
Velké díky patří všem, kteří přispěli byť sebemenší měrou k zpestření noční sezóny. Letos jsme si to udělali obzvláště pěkné.
Hony
Přehled výsledků: NIGHT RIDE – letos to bylo o vítězných dvojicích.
Kudy se letos jezdilo:
Trasa: 29 km, po stezce na Čínu, kolem slévárny do Adamova, kolem čtyřproudovky na Lišov, Na Klaudě, Locus Perennis, Jivno, Rudolfov a zpět znovu kolem slévárny, přes Čínu do Juvelu.
Výškové metry: ??? m
Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Petr Pokorný, Venca Krutina
Pád: Venca Krutina
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: S blížícím se koncem noční sezóny přicházejí pověstná “NEJ”. Jakoby zima chtěla na poslední chvíli dohnat to co ještě nestihla. Během konce týdne spadlo na Budějovicku nebývalé množství sněhu a to je voda na mlýn Night Ridu.
Budějovicemi nás sice ještě provází břečka, ale sotva mineme značku konec města, je tu umrzající hutný sníh s pěkně tvarovanými vyjetými kolejemi. Lze tak zúročit předešlé zkušenosti a potrénovat do budoucna. Opět je třeba krotit výkon, hrubá síla se nevyplácí. Pár výškových metrů navíc směrem k Locus Perennis dělá divy, pravé zimní horské podmínky. Kluzký povrch postupně strhává všechny k vyzkoušení alespoň malého smyku. Ti nejodvážnější předvádějí přehršel powerslidů, tuhle parádu si jednoduše nemůžeme nechat ujít.
Po delší době končíme v Juvelu, což se ukázalo býti tou nejlepší variantou. Vítají nás s úsměvem a vepřovými hody. Chceme ochutnat vše a vzápětí tak přistává na stole téměř celé menu. Umíme si to ale udělat hezké.
Hony
Trasa: 41 km, kolem Vltavy na Meťák, Rožnovem mezi tratě, Včelnou do Boršova, po modré na Koteka, Opalice, Radostice, Štěkře, Černice, červená do Mirkovic, Malčice, Věžovatá Pláně, Poluška, Rejty a Kaplice nádraží.
Výškové metry: ??? m
Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Pavel Kosař, Stanley, Banán, Zub, Franta Kubík, Zdenál
Pád: Stanley, Pavel Tíkal
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Sníh. Kouknu z okna kanceláře a vidím poletovat sněhové vločky, na zemi tu leží stále sníh, mrzne. Na Polušku to mám vzdušnou čarou zhruba čtyři a půl kilometru, po lesních pěšinách pak osm. Během chvilky ale sednu do auta a popojedu od Polušky trochu dál, abych si to k ní mohl dát společně s ostatními kolmo. Zprvu se tedy zvedla vlna nevole proti tomuto výletu, jejíž příčinou byly nepříznivé klimatické podmínky na Českobudějovicku, které slibovaly teploty nad nulou, mokro a bahno. Já však věděl, že sotva vyjedeme za hranice města bude vše jinak a užijeme si spousty sněhu a zhruba o pět stupňů nižší teplotu. Aby nebylo nic ponecháno náhodě, cestou domů ověřuji, zda je restaurace U Studených v provozu a budou s námi večer počítat. Ve výčepu mne vítá Karlos, bez zaváhání mi tyká a vstřícně slibuje, že nám schová výtečný segedinský gulášek.
Na startu stojí mimo jiných i Zdenál, letos v zimě je na biku poprvé. Stanely do sněhu vyráží ve svých oblíbených podkolenkách s odhalenou částí nohou, brrr. To je i na mne moc, a to patřím k těm otužilejším. Opouštíme Budějovice a u Kotka jedeme už ve slibovaném sněhu, který sice značně zpomaluje postup, ale je to paráda. Co nejrychleji pokračujeme do Mirkovic, kde začíná právě ten úsek cesty, kvůli kterému do těchto končin jezdíme. Za Malčicemi pak ta, podle mého úplně nejlepší část. Od potoka tu vede strmá, v terénu zaříznutá pěšinka, přerušená asfaltkou, aby znovu pokračovala strmou kořenovkou, až k samotě Včelíny. Se sněhem pod koly je to přísná písemka, ale mám jí za jedna mínus. Bez šlápnutí se to bohužel neobešlo. Bohužel nás v tomto úseku opouští Kosa, jeho natažené lýtko vypovídá službu a na dlouhé cestě zpět do Budějovic jej doprovází Franta.
Kolem Věžovaté Pláně projíždíme na radu Tikiho zkratkou, které zprvu nevěřím, ale Kaplický rodák má tuhle lokalitu v malíku. Další stoupání pod vrchol Polušky je v hlubokém sněhu doslova trestem. Sjezd po asfaltce na Rejty pokryté sněhem s uježděnými kolejemi vyžadoval mód bezmozek. Dojezd bez pádu až do Kaplice nádraží byl opravdovým zázrakem.
Ke Studeným však dojíždíme doslova z pět minut dvanáct. Na segedín nám zbývá sotva dvacet minut. Již ve dveřích objednáváme pivo, v vzápětí nabíráme gulášek z přistavené várnice, a ač zakusujeme jen chléb, je to lahoda. Někteří ještě dojídají, ti nejrychlejší již platí stokorunovou částku, každý shodně připravenou tisícovkou. Vrchní to sice komentuje zprvu s vtipem, posléze trochu kysele, ale i u poslední tisícovky má stále drobné k vrácení. Petky s pivem na cestu vlakem jsou vyřízeny, můžeme tedy vyrazit. Vlak má zpoždění, je tedy prostor i na kávu z automatu v čekárně a nákup lístků přímo od výpravčího.
Je tu poslední doušek piva na kuráž, vlak se skřípotem zastavuje v cílové stanici a Esklaátor Gang jde znovu do akce. Neutichající eufórie nás žene přímo do Cuba Baru, večer ještě nekončí. Runda tequily na sebe nenechá dlouho čekat, není však zdaleka poslední.
Hony
Trasa: 33 km, stezka kolem Vltavy, Kněžské Dvory, kolem kolejí na Hrdějovice, kolem lomu, okolo Černochova sadu, letištní plocha, asfalt na Dobřejovice, kolem kolejí, nad Barborku, Zámostí, zámeckou zahradou, Sudárna, kolem rozvodny k Bezdrevu, Dasný, Vrbenské rybníky, bývalým vojenským prostorem ke Zdendovi.
Výškové metry: ??? m
Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Stanley, Zub, Venca Krutina
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Hlubockou v podobném gardu natrasoval Peťan v závěru minulého roku. Následovala bouřlivá oslava narození Bivojova syna Jena a spousta harapádů na náledí cestou domů. Tu dnešní Hlubockou si s námi Bivoj nestřihl, věnoval se poctivě rodičovským povinnostem. Zdá se, že oběma klukům tahle disciplína velice svědčí, zvláště když mají tak výživnou kojeneckou stravu.
My ostatní si odměnu musíme nejprve zasloužit, vyrážíme proto do mrazivých temných hvozdů. Po bahnitém lednu se dostavil chladný úterek, rozježděné bahno vytvarované do hlubokých kolejí zmrzlo a připravilo ještě náročnější povrch než skýtají oblíbené kořenovky. Vše je ale lepší než bahno tekuté a nakonec se také ukázalo, že zmrzlý povrch je výborně jezdivý a především zábavný.
Nasvícená Hluboká má své nezaměnitelné kouzlo, padla do hledáčků nejednoho dokumentaristy téhle vyjížďky. Hotel Štekl nabízí na svých vebovských stránkách nezapomenutelnou romantiku již za 2799 Kč. Tuto štědrou nabídku však nehodláme využít, na vyhlídce nad hotelem pořizujeme hromadné fotografie, nezbytnou potřebu a pokračujeme dále.
Za zmínku stojí zakufrování v bývalém vojenském tankodromu za Vrbenskými rybníky. Jedno špatné odbočení a byly jsme rázem v místech, kterými mnozí z nás ještě nikdy neprojížděli. Neuvěřitelné!!!
Odměna v podobě oblíbené soupravy čaje s rumem je objednána, donášku přímo z kuchyňky obstaráváme svépomocí. Po okraj naplněný panák rumu by se na náš stůl z rukou Zdendy bohužel nedostal.
Hony
Trasa: 26 km, po modré kolem Malše do Roudného, Vidov, kolem potoka nad Vidov, kaplička, okruh srázem nad Vidovem, Nedabyle, Doubravice, přes Starohodějovický potok, do Starých Hodějovic, přes Hodějovický potok na Srubec, na Starou Pohůrku, Na Škardu, pod Švajce, Dobrá Voda, exkurz ke Zdenálovi, kolem Dobrovodského potoka a nádražní lávku ke Zdendovi.
Výškové metry: ??? m
Účast: Honza Mareš, Vítek Sirotek, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Banán, Venca Krutina, Jirka Tuček
Pád: Pavel Tíkal
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Konečně není bahno a zdá se, že je vše najednou veselejší. Účast potvrzuje Banán, a to je jasný příslib, že se nebudeme během vyjížďky nudit. Na rozjezd a zahřátí volíme modrou kolem Malše a ostré stoupání od potoka nad Vidov. U kapličky nastupujeme k okružní jízdě Vidovským srázem a zde vzniká nový pojem: “Banán v čokoládě.” Modří už vědí, červeným napovíme. Před vyjížďkou Banán konzumoval rybí pochutiny pochybného původu a stáří, což mělo za následek nucenou zastávku a rychlé stahování kalhot. Naštěstí vše proběhlo bez újmy na cti, ale řádně jsme se na Banánův účet pobavili. Další postup zbrzdil Vítkův pomalý defekt, který řešil dohuštěním v Doubravici u parcely číslo 117/3, ideální místo, kde by chtěl žít každý. Rokle nahoru dolů je typickým obrázkem pro Hodějovicko a ani dnes tomu nebylo jinak. U Švajců další postup znemožnila probíhající těžba, a tak závěr vyjížďky patřil krátkému exkurzu ke Zdenálovu novému příbytku. Krásné místo, spousty nových možností, kde si Zdenál bude moci zdokonalit svou sjezdařskou techniku.
Hony
Trasa: 35 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, svážnicí k vysílači, po hřebeni do sedla, zelená směr Mříč, kolem chatek, přes Kašparku, hlavka do Vrábče, Závraty, Mokré, Šindlák, Litvínovice, U Podkovy.
Výškové metry: ??? m
Účast: Honza Mareš, Vítek Sirotek, Petr Šikl, Pavle Kosař, Pavel Tíkal, Eri, Petr Pokorný, Zub, Venca Krutina, Ondra Ludvík
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Bahno nebo sníh? Všechno nebo nic? Je sklenice poloprázdná nebo poloplná? Který steak je vlastně lepší? Nebo je snad libo sekanou? Tak jak to vlastně je?
Ideální podmínky na snowbike mizí doslova před očima. Budějovice, včera ještě bílé, dnes nabízí jen svou šeď. Touha brázdit sněhové závěje nás vede přímo do sedla Kluka. Bohužel volíme tu nejbahnitější možnou cestou, po zelené, která bývá častokráte mokrá i v parném létě. Nevídané bahenní orgie! S nastoupanými výškovými metry přibývá těžký mokrý sníh, a to je právě ten okamžik na který jsme čekali. Na zabahněných rámech kol dotváří nalepený sníh nejrůznější aerodynamické prvky. Nemá to chybu.
Ve výjezdu na Kluka přicházíme o Ondru a Eriho. Kluci si po dlouhé době střihli noční vyjížďku a ona jim nadělila tuhle bahno sněhovou nadílku. Ondro, je opravdu velká smůla ztratit ve sněhu bílý tachometr, ani nevím, zda jsi jej nakonec našel. Velká záhada je pro mne ale Eriho rezignace a volba vlastní trasy, na které narazil i na sněhuláka.
Myslím, že nejenom mně se hlavou honili smíšené pocity v průběhu celého švihu. Já se zařadil naštěstí k těm, pro které je sklenice vždy poloplná.
Zlatým hřebem vyjížďky a do poslední chvíle i tajným plánem měla být návštěva restaurace U Podkovy. Tento týden se zde odehrávají steakové dny! Trocha očisty před vchodem a už se začíná prohýbat stůl pod přívalem jídla a pití. Zážitek pro oko i chuťové pohárky. Stanley pro nás připravil obrovský gurmánský zážitek a za to mu patří obrovský dík. Ale abychom neopomenuly Nezmarskou tradici, i sekaná nakonec byla.
Stanley nás celý večer obsluhoval pln ochoty a s úsměvem na rtu, zaplatil i Nezmarský členský příspěvek 200 Kč, který jsem v závěru použil na zaplacení útraty. Obvyklá finanční suma kterou používám u Zdendy bohužel nestačila na 400 g kus americké hovězí flákoty. Peníze samosebou poctivě vrátím.
Celé je to o tom, jak si to umíme připravit a užít. Myslím, že nám to jde dobře.
Hony
Trasa: 30 km, kolem Malše na Špačkárnu, Nové Hodějovice, Vidov, Heřmaň, Borovnice, červená na Lomec, Komařice, kolem Pašinovického rybníka a hrází rybníka Pelikán, zelená na Jedovary, Ostrolovský Újezd, naučná zelená kolem Stropnice až do Borovan, Sýmalka.
Výškové metry: ??? m
Účast: Honza Mareš, Vítek Sirotek, Pavle Kosař, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Jakub Folber
Pád: Petr Pokorný
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Eskalátor gang vyráží znovu do akce! Cílová destinace Borovany, trasa po dešti plná bahna, restaurace Sýmalka připravena v blocích, vlak směr ČB odjíždí ve 21:30 hod. Kdo by si tohle chtěl nechat ujít?
Tahle Borovanská s jistotou útočí na mety nejvyšší, co se bahnitosti týče. Kluzkost bahna si s náledím nezadá, dokáže napnout i sebemenší sval lidského těla. Jezdit bokem nemusí být jen výsadou plochodrážníků a nejen bahno má barvu hnědou. Meze se tu nekladou, každý si může nalézt to své.
Sýmalka znovu po roce nabízí přívětivé útočiště. Ač ji navštěvujeme jednou ročně, jsme tu známí a vítaní hosté. Není vždy standardem, aby bylo s bandou umouněnců od bahna zacházeno v rukavičkách. Odměnou nám je teplá kuchyně přímo z rukou paní domácí a nepřeberný výčet druhů piv.
Ve vlaku vládne ponurá atmosféra, nikde ani živáčka, důvod smutku však tkví zcela jinde. Školácká chyba v zásobování, zapomenuté PET lahve s pivem na baru v Sýmalce jsou toho příčinou. Nový adept na zápis do Eskalátor gangu je tak ochuzen o přípravnou fázi.
Dále již vše probíhá bez zaváhání, schody z perónu, chodba, nádražní hala, schody do podchodu, eskalátor a Jakub je novým členem. Pouze nejtvrdší jádro míří Lanovou třídou neomylně k Vatíku, aby definitivně spláchlo hořkou pachuť veškerého předcházejícího příkoří a oslavilo křest nového člena.
Hony
