Author Archive
22 května, 2017 | 
Author: Trasa: 51 km, k Meťáku, kolem bezdomáčů, červená kolem Vltavy, Starý časy, výjezd k mohylám, bloudění nad Holubovem, kolem mlýna na Křemži, Bohouškovice, Kluk, sjezd na Slavče, Hradce, Lipí, Kaliště, Třebín, Vlčí jáma, do Čtyráku kolem KMP, na Samson ke Zdendovi.
Výškové metry: 817 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Přema, Bivoj, Majkl, Eri, Kory, Tonda, Kocour, Stanley, Petr Pokorný, Hony, Koubič, Víčko, Duby, Viki, Venca Drbout, Jakub
Pád: Aleš front flip no hand na druhý kládě při odbočce doprava na červený kolem řeky, Venca Drbout, Peťa Pokorný (oba pokus o vyjetí kopečku u Křemže)
Defekt: Nikdo
Trackmaker: Vítek, Eri, Ondra
Komentář: Vhozenou rukavici do ringu v podobě trasování zdvihl Vítek, aby nás poslal na červenou kolem Vltavy s cílem v úbočí Kletě. Stačí trocha slunečních paprsků, krátký dres a člověk by si myslel, že kaluže a bahno nepotká. Červená je však zrádná, umí překvapit, bahenní jízdu naservírovat, a když v jejím nejtěžším úseku potkáš potláčající konkurenční bikerskou skupinu, je o zábavu postaráno. Škoda jen toho hrbu s kořenem, který byl pro mnohé výzvou, tak ten už tam není, byl vyžehlen dohladka, aby kolo ani nedrnclo. Dívčák, Starý časy a je tu strmá pěšina za Hamrem, v ní bagřík a již všichni potláčáme. Sjíždíme se v Třísově za železničním přejezdem, než dorazí poslední stíháme s Vénou Kofolu a pokračujeme na Mohyly. Následuje objevitelská fáze vyjížďky pod vedením Ondry jež nese své ovoce, včetně zapózování na louce s Kletí v pozadí. Za náhonem nad Křemžským Mlýnem dochází k endorfinovému návalu, u mnohých borců však vedoucímu k pádu. Co zmůže malý, zato prudký kopec s četným obecenstvem. Někteří si to dali dokonce opakovaně, leč bez kýženého úspěchu. I tak patří pokušitelům uznání. Návrat domů je veden pod taktovkou zkušeného horského vůdce Eriho přes vrchol Kluka, a to ztečí od Bohouškovic. Sjezd přebírá na poslední chvíli Vítek, volí zelenou na Mříč a padák ke kapličce. Zde mu Eri přetahuje zpět skupinu a svižným tempem míří ke Slavči. Dojíždíme Stanlyho, který nás rád vidí a zároveň chválí, že ho hledáme. Kdyby to tak byla pravda, ale tahle vyjížďka už dávno není o čekání na posledního. Lehký zmatek je i s hospodou, kam že se to pojede? Do KMP, nebo ke Zdendovi na Samsona? U půllitru Samsona se potkáváme s Banánem a Vláďou, jsou po jízdě kolem Římova čistí, možná i vyžehlení, zato někteří z nás zmuchlaní ale především všichni od bahna.
Hony
NOC: “Kdo chvíli stál, již stojí opodál – den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.” Jan Neruda
Trasa: 33 km, přes Čínu, kolem výpadovky na Lišov, Úsilné, Borek, Borecká rokle, Orty, Baba, trail kolem kolejí až pod viadukt v Zámostí, to samé zpět, Hrdějovice, kolem kolejí, přes Vltavu až do KMP.
Výškové metry: 674 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Majkl, Kocour, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Stanley, Kory, Duby, Vráťa, Vláďa, Tonda, Aleš, Petr Pokorný, Koubič, Víčko, Víťa Kořínek, Jakub
Pád: Venca, Aleš, Pavel Tíkal 2x, Ondra, Kory
Defekt: Aleš (Síla získaná na Mallorce musela ven a řetěz to holt nevydržel)
TGC: Aleš
Trackmaker: Hony
Komentář: Musím neskromně konstatovat, že “Hrdějovická jebačka” bude v letošní sezóně jednou z Top akcí. Ukazuje se, že práce pro klub v podobě objevování a nájezdu tratě předem, má svůj smysl. Nemalou měrou k výjimečnosti vyjížďky přispělo i počasí. Sluncem zalitá stráň, zelená tráva v níž se jako had kroutila pěšinka mezi stromy, neměla chybu. Suché koryto Borecké rokle zas umožnilo plynulou jízdu v rychlém tempu. Nové prvky při nájezdu do stráně nad kolejemi a okruh kolem kolejí mezi mostem u Barborky a viaduktem v Zámostí, zpestřili již známou trasu z minulých let. Tahle jarní klasika umí neomylně prověřit bikerovu fyzickou i technickou zdatnost. V začátku sezóny se jednoduše ukáže, jak intenzivně probíhala zimní příprava. Někomu na techniku nezbývalo sil, jiní se při vodění biku ani nezpotili a Aleš po soustředění na Mallorce bušil do pedálů tak silně, až to řetěz nevydržel. Cestou se ještě dokázal zapsat po Vendův bok do síně TGC, když skončil na zádech s kolem nad sebou. Na náročnost celé tratě ukazuje i holý fakt, že její druhou polovinu, kterou byla protisměrná jízda, absolvovala již jen část mužstva. Odměnou pro ty co vydrželi do konce byl romantický západ slunce, v němž jsme se jak podotkl Bivoj “jebali po louce” k nájezdu na sjezdařskou dráhu nedaleko Ort. Závěrečný sjezd Boreckou roklí byl famózní stejně tak jako posezení v KMP u půllitru piva.
Hony
NOC: „Náš největší úspěch není v tom, že nepadneme, ale v tom, že vždy vstaneme, kdykoli padneme.“ (Konfucius)
Ondrovo P.s.: S Alešovo pádem, to bylo malinko jinak. Předně je to totiž citlivý hoch!!! A tak při cestě tam, slyšel Vítkovo vzlykání nad esoterickou krásou místa, kde roste travička v takové hustotě, jak osení v květináči na Velikonoce a že je velká škoda, že tudy jen proletíme. A senzitivní Aleš, když už mělo dojí na výron býčí síly, zvolil právě ono místo. Aby se Vítek pokochal, abychom my okem na kráse spočinuli. Mlask!
Honyho P.s.: Trocha statistiky, porovnám vyjížďku z loňska s tou letošní.
Ročník Účast Ujeté km Nastoupaná výška Průměrná rychlost Počet pádů Počet defektů
2016 20 33 584 14,1 7 (2x Aleš) 0
2017 22 33 674 13,5 6 1
Trasa: 35 km, okolo Malše do Mladého, kolem odkalovací nádrže, Staré Hodějovice, přes rokli do Hodějovického lesa, soukromou pastvinou do Doubravice, roklí Hlubočnice kolem dolu Zlatý jelen, lesem nad Vidovem, sjezd do rokle, lávka přes potok, k úpravně vody, výjezd do Heřmaně, na vyhlídku na Malši, nad Rechle, zpět k Heřmani, dolů ke Zborovskému potoku, lávkou přes Malši na zelenou, Rechle, Plav, okolo úpravny vody do Vidova, po modré kolem Malše až na Sokolský ostrov a zadem ke Zdendovi.
Výškové metry: 602 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Vítek, Majkl, Kocour, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Stanley, Kory, Duby, Vráťa, Sochy, Vláďa, Tonda
Pád: Venca – 2x, Sochy, Bivoj
Defekt: Venca (píchnul cestou na start, oprava se protáhla přes pětiminutovou toleranci odjezdu ze startu, muselo se čekat a tak byl defekt započítán.)
TGC: Venca
Trackmaker: Ondra
Komentář: Ondra v neděli před vyjížďkou pospojoval střípky ze zimních vycházek s dětmi v okolí Hodějovic a připravil pro klub novinky, ze kterých nemělo dojetím zůstat jedno oko suché. Příslib vzrušující vyjížďky oznámilo známé zapípání zprávy na Viberu, těsně před vyjížďkou.
Začátkem je však potřeba zmínit heroický výkon Venci, který se stal Králem Jihočeských vrcholů 2017. Jako první zdolal všech dvacet vypsaných vrcholů a Vysoký Kámen dokonce dobyl v první možné minutě soutěže. Vrcholy objel doslova na jeden zátah, první nepřetržitá etapa jeho sólo závodu měřila přes 318 km a trvala 24 hodin. Plánovaný okruh po vlastní ose nedokončil jen díky technické závadě (prasklé dva dráty zadního kola). Ujetá celková vzdálenost 584 km, během tří dnů s dvěma zastávkami na spaní, s 9662 nastoupanými výškovými metry, co dodat. Venco smekám.
Na start úterní vyjížďky Venca dorazil s pomalým defektem jehož příčinou byl trn dovezený z objíždění vrcholů. Jeho oprava však přesáhla pětiminutový limit čekání na startu a defekt byl nekompromisně započítán do statistik. Po lehkém zdržení jsme vyrazili klasicky kolem odkalovací nádrže na vrchol Větrná, abychom shlédli nejstarší dům zástavby Starých Hodějovic v ulici K Šemberku. Autentičnost historické kamenné stavby podtrhují především moderní bílá plastová okna. Zjevně se někde stala nějaká chybička. Výjezd Hodějovickým lesem Vendu posílá do síně Triple Golden Clubu, tedy přesněji jeho pád na kořenech v nejprudší části. Na louce pod Doubravicí nás napomíná její majitelka se slovy, že se nejedná o cyklostezku, ale o spásací louku. Ondrovo omluvná slova, že zde projíždíme pouze jednou za rok, té hodné paní vzala vítr z plachet. Ovečkám se za polámanou trávu dodatečně omlouváme.
Zde končí klasika a pro mnohé začíná část očekávaných novinek. Lokalita zvaná Hlubočice, mezi Doubravicí, Nedabyle a Vidovem se zbytky dolu Zlatý jelen, jehož historie sahá do roku 1767, kdy zde hrabě Berchtold zahájil ražbu štol na dolování stříbra se stává naším bikerským rájem. Krásné poježdění, navíc okořeněné pohledy na bikery brázdící v některých chvílích obě strany nesčetných roklin. Pokračujeme dál, o technické pasáže není nouze, v jedné nám Vítek předvádí sjezd na který musí mít člověk v hlavě myšlenky opravdu dobře srovnané, jakákoliv sebemenší chyba se nemilosrdně trestá pádem. Proplétá se mezi bikery svádějící své stroje, nezaváhá a sklízí nesčetná slova uznání. Skromně mluví o výhodě teleskopické sedlovky, ale my, co to viděli a šli to pěšky víme, že jen v sedlovce to nebylo.
Návrat do známých lokalit kolem Zborovského potoka připravil nevídanou taškařici. Nutnost překonat zvýšenou hladinu vody po dešti způsobila namočení bot snad všech zúčastněných. Nejhůře dopadl Šiklín, který se jako první pustil do přechodu potoka po zrádných kluzkých kamenech. Do vody vstoupil nedobrovolně oběma nohama a tretry přitom sundané neměl, na rozdíl od jiných, kteří zbaběle brodili bosky, včetně mne. Průjezd kolem Rechlí odhalil zbrusu nově potaženou skálu ochrannou sítí proti pádu kamenů. Skála tak vypadá, jako by ji někdo uměle odlil z betonu. Jestli pak v tom nemá prsty Alešáček?
Vyjížďka se nám protáhla až k osmé hodině, došlo tak k zajímavému paradoxu, kdy někteří Nezmaři od Zdendy již odcházeli a jiní teprve přijížděli. Ti co zůstali déle záhy zjistili, že je Vítek zas o rok starší a událost řádně oslavili.
Ondrovo práci pro klub chválím a nešetřím slovy uznání. Stejně jako Kocourovo Králičí ostrov ve vyjížďce první, Ondrovo Zlatý jelen ve vyjížďce druhé bude novinka i ve vyjížďce třetí. V úterý vás vezmu na svou jarní klasiku. O víkendu jsem si ji najel a vylepšil, budete koukat co jsem našel za pěšinky nedaleko rodné hroudy.
Hony
NOC: „Jediným způsobem, jak zjistit meze možného, je odvážit se alespoň malý kousek za hranice nemožného.“ (Arthur C. Clarke) „Žijete jenom jednou. Tak by to měla být zábava.“ (Coco Chanel)
Trasa: 28 km, kolem Vltavy k Meťáku, Mezi Tratě, Roudné, Vidov, k úpravně vody, pod Heřmaň, přes Zborovský potok, k chatkám, Borovnice, Nedabyle, Doubravice, skrz Hodějovický les, kolem Špačkárny, podél Malše a Vltavy až do Čéčovky.
Výškové metry: ?
Účast: Vítek, Hony, Venca, Stanly, Šiklín, Kosa, Banán, Lojza, Tuča, Jakub, Petr. P., Přema
Pád: Venca
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Čtvrtá noční sezóna se pomalu chýlí ke konci, scházíme se v hojném počtu u Dlouhého mostu abychom společně naposledy vyrazili vstříc nočnímu dobrodružství. Teplota a počasí je jarní, 13°C, polojasno a téměř celá první polovina vyjížďky se bude odehrávat za světla. Je to předzvěst nezadržitelně se blížící letní sezóny. Poprvé a zároveň naposledy si přijel lampami nasvícené krásy noční krajiny vyzkoušet i Přema. Trasa vyjížďky směřuje přes Borovnici, stejně tak jako ta v sezóně první a nasnadě je tudíž myšlenka o hlubší symbolice této náhody. Průběh vyjížďky se vyvíjí tradičně. Venouš jede sto metrů před skupinou v jejímž čele je Tuča na singlu a na konci ti, co mají ve výčtu účastí číslovku jedna či dva. Všichni Legenďáci na singlech točí víc než kdy jindy. Vítek předvádí taje teleskopické sedlovky, vítězí v počtu pohyblivých částí na biku. Jako klíště se nás na chvostu drží Stanly. U Heřmaně zastavujeme a popíjíme iontové nápoje z petek na počest nového největšího Night Ridera, nemá to chybu. Konečně je čas rozžehnout lampióny, ponořit se do temného lesa nad Zborovským potokem a užít si tu pravou noční jízdu. Dáváme si trail Hodějovickou roklí, projíždíme trochu bahna u Špačkárny a neomylně míříme městem rovnou do Čéčovky na očekávanou závěrečnou párty. Oslava je velkolepá, připíjíme na Banánovo jmeniny, vyhlašujeme největšího Night Ridera sezóny a další neméně hodnotné umístění v níže popsaných disciplínách. Pohostinnost a ochota obsluhy naší nejčastější základny v Čéčovce je příkladná, točené pivo ještě lepší, přesně tak jak to má být.
To, proč je noční sezóna vždy senzační, je především o lidech kteří se jí účastní. Tahle parta nadšenců brázdící noční krajinu za každého počasí prostě nemá chybu. Kluci díky.
Na závěr použiji Kosovo slova: “Celé to poježdění s lampiónama je zábava. Moc jsem si zase tuhle noční sezónu užil. Díky”
Za Eskalátor Gang Hony
Výsledky NIGHT RIDE sezóny 2016/17:
Největší NIGHT RIDER – Vítek Sirotek (i díky Alici)
Největší PADÁK – Pavel Tikal (díky Samoušovi, který sezónu nedokončil)
Největší PÍCHAČ – Ondra Ludvík (pouze jednou vyjel, navíc na silničce a smolař píchnul)
Největší TRACKMAKER – Pavel Kosař (otec zakladatel)
Největší SKOKAN ROKU – Stanly (borec od přírody)
Největší BĚŽEC – Jan Ludvík (před jeho výkony smekám)
Za největší materiální přínos všem Night Riderům byly oceněni – Lojza Orgoň a Jiří Tuček
Poděkování patří i všem ostatním členům Eskalátor Gangu i těm, co nás přišli do hospůdky podpořit.
Statistiky: NIGHT RIDE
Eskalátor Gang zve všechny bikery na úterní závěrečnou noční vyjížďku, po níž bude následovat vyhlášení nejlepšího Night Ridera sezóny 2016-17 v restauraci Čéčovka.
Sraz jako vždy u Dlouhého mostu, strana u Hocha v 17:30 hod. V plánu je trasa v blízkosti Budějovic s dojezdem do Čéčovky kolem 20:00 hod.
Neváhejte vzít lampy a vyražte s námi. Nezmaři, může to být zároveň rozjížďka před letní sezónou 2017.
Všichni jste samozřejmě zváni na závěrečné posezení v Čéčovce.
EG
Trasa: 34 km, Švábák, Šindlák, panelka, Závraty, Vrábče Zastávka, Holubov, Krásetín, pěšinkou k pionýráku, po Babské na Kleť, zastávka v hospodě, po zelené do Krumlova na Slepou Kolej.
Výškové metry: 811 m
Účast: Hony, Vítek, Stanly, Venca, Šiklín, Kosa, Lojza, Jakub
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Šiklín
Komentář: Uplynuly téměř čtyři noční sezóny, muselo být ujeto dva tisíce pět set třicet devět kilometrů na osmdesáti dvou nočních vyjížďkách, abychom stanuli před výzvou nejvyšší, Kletí. Naše hora hor, kopec na který jsme jistě do jednoho stoupali nejčastěji. Je znovu jiná, dává poznat rozmary své majestátnosti. Cestou k ní nás doprovází dešťové kapky dopadající do našich tváří. Sjíždíme do Holubova a před námi je hodina poctivého stoupání. Krásetínský asfalt opouštíme nástupem do příkré pěšinky na hraně lesa před Podlužím. Přísnou, ale o to hezčí pěšinkou, Kosa singlespeed vede, ostatní funí a já chválím Šiklína za montáž trojpřevodníku. Zkratka po žluté je nad naše síly, na Babskou najíždíme znovu po asfaltu na němž se skupina trhá a výjezd do vrchu je tak trochu individuální akcí. Poslední třetinu výjezdu doprovází vydatné sněžení, v čerstvě napadaném sněhu zanecháváme první stopy. Na Kleti nás ovšem čeká překvapení, otevírají se zamčené dveře hospody a vrchní nás sám zve dál a nabízí občerstvení. Prý viděl světla a myslel, že se blíží dodávka se zbožím. Námi však zaskočen nebyl, protože o chvilku dříve dorazili místní běžci z Krásetína. Dres s nápisem BK Nezmar okamžitě prozradil příslušnost k oddílu a rychlý dotaz směřoval na to, zda za námi nejede kolega odhadce P. Pokorný, protože světel běžci napočítali v Krásetíně osm a my jsme v hospodě jen dva. Mne a Kruťáka vřelý přístup a tvrdá výchova k abstinenci během vyjížděk tak svazovala, že jsme v první chvíli nevěděli co si objednat a zda vlastně můžeme. Vzhledem k počasí došlo jen na horký čaj, v mém podání vylepšený rumem, o který jsme se s ostatními posléze podělili. Ten můj všem chutnal víc, je asi jasné proč. Během desetiminutové zastávky pokryl naše stroje čerstvý sníh. Otřeli jsme tedy sedla a pustili se zprvu po žluté kolem hvězdárny a následně po zelené do Krumlova. Za světla bychom do toho možná nešli, ale v noční sněhové vánici to nebyl problém. Během rychlého klesání přešlo husté sněžení v intenzivní déšť, který nepovolil až do cíle v hospodě Slepá Kolej. Tam Véna zjistil, že opomenul brýle na lavičce v Holubově, které mu ale ještě ten večer Standa Tabery vyzvedl a ponechal u něho v úschově. Véna prý pro ně vyrazí s lahví slivovice, tak jen pozor, aby ztráty nebyly rozsáhlejšího charakteru. I přes nepromokavé oblečení nám pronikla voda takřka všude. Trochu jsem litoval, že nevozím náhradní triko, ale průprava při zimním koupání nese své ovoce, vydržel jsem. Tohle vynahradilo mou absenci na nedělním ponoru. Vítek kupříkladu vytáhl triko, které vozí celou zimní sezónu v báglu a pochvaloval si, jak se to konečně vyplatilo. Ti, co triko a nebo otužileckou průpravu neměli, bohužel trpěli až do konce. Honza Ludvík, který za námi doběhl, taktéž promočený na kost, dokonce zvažoval telefonát Lence, aby jej odvezla od vlaku domů autem. Blížíme se k hlaváku a já zjišťuji, že mé promočené rukavice zůstaly na Slepé Koleji, ksakru. Závěrečnou spanilou jízdu Eskalátorgangu nám bohužel překazila ochranka již v nádražní hale, což způsobilo rozkol v družstvu a do víru vášně úterní noci jsme vyrazili už jen tři. Platánek U Černého Koníčka byl excelentní, seděli jsme u topení v jedné řadě jako kohoutci na bidýlku a kochali se krásou prostor restauračního zařízení. Středa odpoledne – rukavice mám a s nimi fotku našeho úterního útočiště.
Hony
Trasa: 29 km, podél Malše až do Vidova, k úpravně vody, nahoru na Heřmaň, Borovnice, lesem na Novou Ves, Hůrka, Staré Hodějovice, trail kolem Hodějovického potoka, kolem odkalovací nádrže, Nové Hodějovice, Špačkárna, kolem Malše, přes náměstí do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Stanly, Venca, Šiklín, Kosa, Tuča
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Vyrazit po běžkařském přechodu Šumavy na bike nebyla zrovna úplná paráda. Ani vynechání pondělního SBS a věnování se intenzivnímu odpočinku zcela nepomohlo. Jako ještě nikdy se mi na kolo nechtělo, a to opravdu dlouho nepamatuji. Navíc dopolední vytrvalý déšť zlomil Vítka, který nabídl suché zázemí tréningové haly SBS, aby naše kola a dresy zůstaly pěkně čisté. Je to zvláštní, protože Vítek zároveň tvrdí, že nejsme z cukru a déšť Nezmara nezastaví, ale dnes jsem s jeho návrhem rád souhlasil. Nicméně odpolední sluníčko a chuť provětrat hlavu na čerstvém vzduchu zvítězili a sedm statečných vyrazilo se západem slunce vstříc bahennímu dobrodružství. Bahno bylo opravdu všudypřítomné, ulpívalo na kolech, rámu, bidonech, dresech i obličeji. Několikrát jsem dokonce kontroloval, zda nemám defekt zadního kola, ale bylo to znovu mazlavé bahno co způsobovalo plavání zadního kola. Zaslechl jsem Vítka jak mrmlá, že jsme mohli jezdit v suché hale, ale nikdo mu nevěnoval pozornost. Ani já ne, bolely mne nohy, kolo v rozbředlém terénu nejelo a dolehl na mne splín. Tak nějak jsem vysel pořád vzadu se zrakem zabořeným do zadního kola přede mnou a bezduše jsem točil. Zásadní obrat přišel zhruba v polovině vyjížďky, když to Kosa střihnul do lesa za Hodějcema. Jako kdybych měl v hlavě spínač reagující na vjezd do singltrailu, splín a bolest nohou byly ty tam. Následovala čirá radost a zábava. Průjezd Srubeckou roklí bez šlápnutí, včetně přejezdu hlubokého koryta potoka po Tučovo vzoru. Před Špačkárnou jsem neměl dost a se slovy: “Rovně do bahna” jsem to poslal do pěšiny kolem Malše. Skupinka se nám tak na chvilinku roztrhla na dvě půlky, které se setkaly znovu u můstku na začátku Mlýnské stoky. Společná cesta na závěr vedla přes náměstí přímo do Čéčovky, kde jsme se posléze setkali s Větrákem. Ještě ten večer dorazila Tučovo zpráva na Viberu: “Hoši dnešní blátivá vyjížďka byla super akce. Díky.” Zprávu jsem dočetl a s dobrým pocitem šel spát.
Hony
PS: Příští úterý se chystáme přímou cestou na Kleť, sjezd po zelené do Krumlova a návrat vlakem ve 21:01.
Trasa: 24 km, Čína, kolem výpadovky na Lišov, kruháč, zadem na Úsilné, lesem pod dálnicí, kolem potoka Dobrá voda na Libnič, po žluté, k vysílači, lesem kolem výpadovky, Úsilné, kolem Čertíka, podchodem u hřbitova, Kněžskodvorskou, nadchodem až do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Tiki, Venca, Šiklín, Kosa, Lojza, Tuča
Pád: Tiki, Kosa, Hony
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Jezdit v letním dresu nejdéle do západu slunce po vyhřátých mezích, by si jistě přál každý. Vyrazit do mrazivé noci po ledem zalitých pěšinách vyžaduje nejenom odvahu, ale i pravé bikerské srdce. Dny se prodlužují, start a první kilometry vyjížďky provází soumrak. Stmívá se však rychle, lampy zapínáme ještě před výjezdem z městských uliček. Lesní cesty pokrývá povětšinou souvislá vrstva ledu který se místy blyští jak zrcadlo, na lesních pěšinách je umrzlý sníh. Je to opět škola postřehu, mistrovství v rovnováze a citu v ovládání našich strojů. Sebemenší zaváhání je okamžitě potrestáno tvrdým pádem. Pod vysílačem přichází odměna v podobě hltu zlatavého moku, nemá to chybu. Při návratu vřazujeme něco málo z Urban trial bikingu v podobě průjezdu podchodu u Otylky, který bravurně zdolává pouze Vítek. Trochu smyků při přejezdu nadchodu přes Plzeňskou a rychle do Čéčovky ke stolu s rezervací od Samíka.
Hony
