Author Archive
8 února, 2017 | 
Author: Trasa: 24 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, pravá na lesní cestu až na svážnici, k vysílači, sjezd do Bohouškovic, Pasíčka, na vrchol Chlumečského vrchu, objezd po vrstevnici, Křemže, kolem Křemžského potoka do Holubova.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Tiki, Banán, Stanly, Venca, Šiklín, Kosa, Tuča
Pád: Tiki
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Chlumečský vrch je moje oblíbená biková destinace. Vrch samotný má osobitou, zvláštně tajemnou atmosféru, především když jej zahalí sníh. V tento čas zde začínají působit paranormální síly, které kola udržují ve stojící poloze. Tak jako loni jsme i letos mohly být svědky tohoto úchvatného jevu. Už cestou k vrchu samotnému jakoby kola cosi nadnášelo, v jednu chvíli dokonce tak silně, že se Tikimu nepodařilo stroj zkrotit a poroučel se ve své velikosti přímo k zemi. Přes kamenitý trail kolem Křemežského potoka kola doslova letěla a poprvé jsme jej zdolali celý bez šlápnutí. Zábavná vyjížďka s bahnem, ledem a sněhem, prostě tak jak to má být. Je to zvláštní, ale stejně tak to bylo i loni, odehrával se téměř totožný scénář. Jen v závěru se odpojili Kosa s Tučou aby dorazili do Budějovic po ose a tak mi po dlouhé době bylo líto, že stojím před rozhodnutí zda jet dál s nimi a užít si bikování v terénu, nebo jet vlakem za dobrodružstvím s Eskalátor Gangem. Poslední dobou za námi do hospody dorazí i běžec Honza. Pokud je to Čéčovka, není to až tak nic divného, ale hospoda v Holubově už je přeci jen trochu z ruky, v řeči čísel jde o 20 km. Přijímací zkouškou do EG tentokráte prošel Tiki, zpola Stanly a já byl u toho.
Hony
Trasa: 31 km, Švábák, kolem střelnice, hranou lesa k závoře, po zelené na Branišovskou, modrá na Haklák, mezi Vrbenské rybníky, Dasný, na Bezdrev, kempem na zamrzlou vodní plochu, zpět na hráz, Eriho stezka, Vondrov, zadem na Muničák, přes vodní plochu na kruháč, k pivovaru u kostela – zavřeno, Švejk – otevřeno, 5 pivek z produkce Pivovaru Hluboká, po stezce až do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Tiki, Banán, Stanly, Venca
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek
Komentář: Každý den v životě přináší něco nového a ten dnešní nebyl výjimkou, ba naopak. Krajinu zahalil ledový příkrov, a to vneslo do řad Night Riderů lehounké rozpaky. Před vyjížďkou byla na Viberu zmiňována slova o hokejových výstrojích, zbytečném zrakvení, cestou rovnou do Čéčovky, nebudeme si hrát na hrdiny, je to o hubu. Churavý Šiklín z poza peřin k tomu podotkl, že jsme nějací hodně slabí. Vím, že nebýt rýmičky, ledovce by se postavil čelem. Nejtvrdší jádro opravdu nepropadlo zbytečné panice a na start dorazilo. Ukázalo se, že umrzlá krupička tolik neklouže, jak by se zprvu zdálo, zato blyštící se ledové hroudy, kameny a kořeny potažené vrstvičkou ledu tvoří zákeřnou past. Vítek si to vyzkoušel hned při průjezdu Švábákem, předvedl ukázkový výstup z kola při překonávání hroudy sněhu. Další opatrný postup lesním terénem byl vcelku bezproblémový, polní cesty dovolovaly i hojné debaty. K jediné újmě bohužel přišel smolař Venda, když ho švihla do bolavého nosu rozhoupaná větev. Netradiční zážitek nás čekal po příjezdu k Bezdrevu. Bez většího váhání jsme si to namířili přímo přes zamrzlou vodní plochu a po celou dobu jízdy nás doprovázelo ohlušující křupání zmrzlé sněhové krusty, až na druhou stranu rybníka. Následovala Eriho stezka, v zimně skvěle jetelná, k našemu údivu s nezamrzlým rybníčkem pod hrází rybníka. Teplejší voda vytékající ode dna Bezdreva udržuje soustavu rybníčků pod hrází v nezamrzlém stavu i v těchto mrazivých dnech. Nadšeni přejezdem po ledě míříme k Munickému rybníku, kde se vše opakuje a na památku pořizujeme skupinové foto. GPS záznam nebude mít chybu! Hlubocké panorama nás láká na ochutnávku produkce místního pivovaru, rozhodování netrvá dlouho, jedeme na jedno rychlé. Restaurace přímo v pivovaru má bohužel otevírací dobu pouze v pátek a v sobotu, ale místní pracovník nás informuje, že pivo Pivovaru Hluboká mají na čepu U Švejka naproti. Kašpar, Melichar a Baltazar neměli chybu. Posilněni jedním rychlým kouskem jsme se přesunuli, již jen po stezce rovnou do Čéčovky, kde na nás čekal Lojza s Kosou, posléze přijel i ztracený Stanly. Dorazil také Honza, běžecky je to na ledě horší než kolmo, chtělo by to prý tretry s hřeby. Podruhé z tepla do zimy se nám opravdu nechtělo, navíc některé z nás čekala ještě dlouhá cesta domů.
Stále se něco děje a to je dobře.
Hony
PS: Příští úterý 07.02.2017 je plánovaná vyjížďka s cílem v Holubově. Láká nás Chlumečská hora a návrat domů vlakem ve 21:19 hod. Naskýtá se tedy znovu šance složit přijímací zkoušku do Eskalátor Gangu.
Trasa: 27 km, po Zátkovo nábřeží, nádražní lávka, kolem baseballového hřiště k odkalovací nádrži, Staré Hodějovice, roklí kolem Hodějovického potoka, kolem zahrádkářských chatek, červená do Hůrky, přes Chlumek do Klukova, kolem rybníků na modrou do Trocnova, Ostrolovský Újezd, po zelené NS “Totalita rozděluje” do Borovan a do Sýmalky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Tiki, Banán, Stanly, Šiklín, Venca, Kosa, Lojza, Tuča
Pád: Tiki – 2x, Venca (oba pád do Hodějovického potka)
Defekt: Venca (prasklé vodítko přehazovačky při pádu)
Trackmaker: Kosa
Komentář: Deset Night Riderů stojících na startu již ví, že dnešní trasa nás zavede do Borovan. Dnes se jedná jak o nadprůměrný počet účastníků vyjížďky, tak o netradiční destinaci, ze které se budeme vracet vlakem, což je za tuto sezónu teprve podruhé. Podmínky jsou stále ryze zimní, mrazivo a zasněženo. Znovu půjde o prověření technických dovedností všech zúčastněných. Vyrážíme tedy do šera velkoměsta, míjíme nespočet kluzišť vyšornovaných na zamrzlé Malši, dokonce jedno nasvícené reflektory hned naproti soudu. Nádherná podívaná na zápal amatérů prohánět puk po ledě. Míříme dále k nádražní lávce na jejímž prudkém nájezdu jedinci lehce chybují, první tlačenice je na světě. Cesta kolem odkalovací nádrže probíhá hladce, krátké čekání na louce před roklí Hodějovického potoka a máme tu konečně kořenový singlík jak ze žurnálu. Tuča prověřuje led na potoce, snaží se projet trasu po ledu, koryto potoka je ovšem až příliš zarostlé. Postupně dojíždíme do úzké pasáže těsně před prkennou lávkou přes potok. Chce to jet na srdcovku, za chyby se tu platí. A teď přichází ona v titulu zmíněná mordparta. Tiki zdolává první zúžení, přijíždí k druhému, kde zaváhá, vycvakává nohu doprava, ale zde již dávno není pevný břeh, ten z jara vzala velká voda. Následuje pád do bezmála dvoumetrové hloubky až na samé dno rokle. Chvíli konsternovaně koukáme na celou akci, než Kosa vyběhne na záchrannou akci. Tiky žije, ještě ani není z rokle veku, když přijíždí Venda. Je to neuvěřitelné, padá před našimi zraky do rokle o pár metrů dříve, již na prvním zúžení. Kosa znovu vybíhá zachraňovat, nemá to daleko, je stále na dně rokle. Chvilka jak z hororového filmu. I Venda žije, jen jeho bike, přesněji vodítko přehazovačky utrpělo šrámy. Po Kosovo pokusech o opravu se jal Venda zakročit a část vodítka ulomil. Naštěstí ani jeden z pádů nezpůsobil zúčastněným závažné újmy jak na zdraví, tak na technice a po chvilce vzrušení mohli všichni pokračovat dále. U Klukova se oddělila sekce vracející se zpět do ČB po ose. Vstříc Borovanům pokračovala již jen šestice statečných. V závěru si ještě jednou ustlal na uklouzané polní cestě Tiki, je to holt tvrďák, jen rokle mu prostě dnes nestačila. Vítají nás Borovany, hospoda Símalka a ve dveřích vrchní se slovy: “Tak zase po roce?” Parádní posezení u půllitru Bernarda rozličného druhu, klobásky a toustů. Vítka chytá neklid, vlak tu bude co nevidět. To znamená, že máme ještě asi tři čtvrtě hodiny čas, který věnujeme objednávce petky nefiltrované dvanáctky. Zbývá poznat, z jaké strany přijede vlak mířící do Budějovic, kdo by to byl řekl, je to přesně ta druhá. Následuje lehká komplikace při výstupu z vlaku na hlaváku, dveře co se mají otevřít jsou zastavěny našimi koly. Vyřešeno a jde se na tradiční jízdu Eskalátor Gangu. Perón, schody, hala, dveře, schody, podchod, eskalátor. Pěkně rychle, aby podřimující ostraha nestihla zasáhnout. Zápisem prošel Banán, Tiki dnes počtvrté zaváhal a zkoušku nesložil. Esklátor si musí zopakovat příště. Protože jsme ještě neměli dost, vedla naše cesta do Džin Baru, ve kterém jsme se shledali s rozzářeným Větrákem. Plznička na závěr patřila mordpartě, Eskalátor Gangu a všem Night Riderům.
Hony
Trasa: 37 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, kolem Závrat na Dvůr Koroseky, mezi rybníky a přes trať na Koroseky, Rozinka, Vrábče zastávka, tři brody, U Cáby, pod el. vedením na Kroclav, Zahořice, okolo Vrábečského potoka na červenou k Vltavě, do Boršova, k Plánskému jezu, Rožnov, kolem Meťáku, po strzce kolem Vltavy až do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Tiki, Šiklín, Kosa, Jakub
Pád: Tiki
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Protože během minulého týdne trochu chumelilo, vyráželo se v úterý do tmy plné sněhu. Teplota kolem -4°C nebyla tak zdrcující jako minule a odpor sněhu, který i rovinu přetavil na stoupání, vydatně zahřál a vymáčkl ze všech snad i krůpěje pout. Zmrzlý podklad překrytý prašánkem doslova katapultoval Tikiho kopýtka směrem k obloze, a to na kole nejel, chystal se jen obejít závoru lomu za Kroclovem. Bylo tedy zapotřebí více než jindy, citlivě zacházet nejenom s brzdou a řídítky. Jízda po zasněžených loukách proškolila všechny v řízených powerslidech, Kosa si je dával samosebou i v místech, kde tomu podmínky samy nenapomáhaly, náramně si to užíval. Kupodivu se jiné pády nekonaly a dokonce jsme sklidily pochvalu z úst Tracmakera za výrazně lepší techniku oproti letům minulým. Vítek tedy zprvu přemítal o tom, zda to vůbec pochvala je, nebo se ho má dotknout, že před tím byl kopyto. Vše se hned vyjasnilo, jednalo se o pochvalu. Mimochodem vyjížďky této délky a náročnosti jsou pro mnohé výzvou i v letní sezóně. Ovšem pro Night Ridery s SBS průpravou to není žádný problém.
Příští vyjížďku 24.01.2017 bychom rádi nasměrovali do Borovan a vrátili se vlakem, který jede ve 21:32 a v ČB je 21:52.
Hony
Trasa: 46 km, pravý břeh Vltavy až k železničnímu mostu, podél kolejí, na Hrdějovice, lesem kolem Ort, Borek, k letní plovárně, dálnice, kolem střelnice, Mojským lesem na Červený Újezdec, zelená Pod Vlčí jámu, modrá na Jelmo, zpět do Mojského lesa, Libnič, kolem potoka Dobrá voda do Lišova, loukou na Locus perennis, zadem na Mrhal, přes hráz, levou stranou rokle do Rudolfova, zadem kolem slévárny, Husovou kolonií do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Banán, Pavel T., Stanly, Venca, Samouš
Pád: Hony
Defekt: nikdo
Trackmaker: Banán
Komentář: Je úterý 12:03, známé pípnutí signalizuje příchozí zprávu na Viberu. Tuším, že to nebude jen tak, a kontroluji onu příchozí nadílku zpráv. Neblahá předtucha se naplňuje, z Esklátor Gangu se stává lazaret. Tak jako minule je tu rýmička, kašílek, bolavá zádíčka, ale i přesto se večer scházíme v hojném počtu. Mého návrhu zdolat zasněženou Kleť se zalekl Banán a ujal se hbitě dnešního trasování aby nasměroval vyjížďku do Mojského lesa. Jako každý začátečník v trasování to Banán ze začátku napálil po stezce kolem Vltavy a u čističky jsme již jeli bez Stanlyho. Vyžádaná pomoc při trasování měla za následek to, že Banánem zvolené uhlazené úseky byly doplněny o zasněžené kořenové trejlíčky, kterým se chtěl vyhnout a vyjížďka se protáhla celkem na bezmála 46 kilometrů v trvání kolem tří hodin. Vždy když Banán navrhl nějakou variantu, Vítek nebo já jsme ho nahnali do terénu, s tím, že je to škoda neprojet, když je tak krásně nasněženo a zamrznuto. Vždy po vyjetí na lesní cestu, jen Vítek bezelstně prohodil: “Tak si to trasování Banáne zase vezmi!” a já zase urputně prosazoval všechny návrhy na prodloužení trasy, moc mne to bavilo. V okolí Lišova, když už docházely síly, Vítek částečně nechtěně vřadil pár lučních výjezdů v kyprém sněhu, za které sklidil vlnu nevole, já si to škodolibě užíval a pak jsem byl nejspíše po zásluze ztrestán pádem. Za Locus pernnis jsme dokonce křižovaly Stanlyho stopy, který zde dnes také pojezdil. Společně jsme se pak setkali až v Čéčovce, kam dorazil i Vláďa Holoubek, Kocour a Petr Pokorný. Dnes doslova na pár pivek, protože díky pozdnímu příjezdu a brzké zavíračce byl čas na posezení jen něco málo kolem hodiny a půl. Vynahradíme si to však příští úterý, na rozlučkovou oslavu nás všechny zve Samouš, bude oblíbený tatarák. Je to zároveň i výzva pro ty, co by rádi poprvé vyjeli na noční vyjížďku. Podotýkám zároveň, příště se jedná o jedenáctou vyjížďku, budeme tedy přesně v polovině noční sezóny.
Doražte v 17:30 hod k Dlouhému mostu – u Hocha. Samík si připraví a odtrasuje kratší vyjížďku a pak s ním společně posedíme v Čéčovce. Tedy pokud se neztratíme. Kdo nemá světlo, napište, máme nějaké k zapůjčení.
Neodpustím si zhodnocení vyjížďky do Mojského lesa, jakožto kontroverzní destinace k bikování. Pokud nastane správná konstalace počasí a natrasování, jedná se o velice vydařenou vyjížďku. Znovu je vidět, že zapojit do trasování novou krev není k zahození. Banáne (Vítku) pěkně jsi to vymyslel.
PS: Dnes SBS nebude, přesunuto na zítra 05.01.2017 od 19:30 U Hada.
Hony
Night Ride 2016/2017 – Dosavadní destinace
Trasa: 32 km, přes nádražní lávku na Dobrou Vodu, pod hřbitovem, nahoru pod Dubičák, Malé Dubičné, odvodňovací strouhou pod Kodetku, okolo Děkanského Dvora, zpět na hráz Mrhalu, zadem na Jivno, nahoru na Babu, sjezd dolů, hranou lesa až k Hůrskému rybníku, kolem Aleše přes Adamov, zadem kolem slévárny do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Vítek, Stanly
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek
Komentář: Tak jsme si zbyli jen tři, Vítek, Stanly a já. Takto zdecimované družstvo rýmičkou, bolestí zad, vánočními dárky a běžeckou přípravou už opravdu dlouho nebylo. Po rozboru možností kam vyrazit, abychom se vyhnuly bahnu, padla volba na lokalitu kolem Mrhalu a ukázalo se, že jsme se nemýlili. Mohli jsme si tak naplno užít skvostně jetelné nezarostlé kořenové trejly bez sebemenšího náznaku nejistoty. Trefit v nočním lese všechny naplánované pěšinky nebylo jednoduché, ale nakonec se nám to zdárně podařilo. Celou vyjížďku si s námi dal i Satnanly, kterému jsme přizpůsobili tempo. Byl určitě moc rád, že si mohl dát všechny ty kořeny, příkré sjezdy a prďácké výjezdy. Několikrát opakoval, že dává přednost raději těm značeným turistickým stezkám, tak jsme si na závěr dali Babu tam a zpátky, aby si ty neznačené pěšinky řádně užil. Proběhla i kontrola Alešákovo vánoční výzdoby domu, čekalo nás však velké zklamání, všude tma tmoucí. Až dnes po obdržení Alešovi fotky v mořském příboji, coby nominace na nejlepší otužileckou fotku, mi došlo proč. Přiblížení k domovské hospůdce polní cestou za slévárnou nás vytrestalo totálním zabahněním doposud čistých kol. Stanly se nám víc a víc opožďoval, přemítali jsme tedy nad tím co to způsobilo, zda technicky náročný terén, nebo to, že ho nežene chuť na orosené pivko? V Čéčovce jsme si daly každý to své, Vítek Kozlíka, já Plzničku a Stanly čaj. Poslední vyjížďka v roce 2016 je tedy za námi a těšit se tak můžeme na ty další již v roce příštím.
Těším se na Vás v novém roce 2017.
Hony
Trasa: 32 km, kolem Vltavy na Maťák, k Plánskému jezu, přes louku na Včelnou, nahoru po žluté, sjezd lesní pěšinou ke trati, kolem ní, znovu na žlutou, kolem Mohyl, před Plavem pravá, pole, louka, les, loudání po lese Záduch, Amerika, Doudleby, zelená na Plav, kolem vodárny, Vidov, po modré kolem Malše a přes náves do Juvelu.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Banán, Vítek, Pavel Tíkal, Šiklín, Venca, Samouš, Lojza, Kosa, Jakub
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
Komentář: Znovu mám trochu přimrzlo, teplota -4°C, jasno, místy sníh, toť startovní podmínky dnešního Night Ridu. Toto úterý se neslo v duchu několika významných milníků. Jedná se o poslední předvánoční vyjížďku, přesně v tento den mám narozeniny a i díky tomu do řad Nezmarů pronikla po dlouhé době značka Trek.
Do vánoc jsem s novým zimákem značky Trek nevydržel. Nedalo se jinak a na start jsem dorazil s na míru poskládaným novým bikem. Vedlo k tomu více okolností, manželce se nelíbilo, že v bytě parkuji již třetí kolo, nemohl jsem se dočkat až kolo vyzkouším a tohle úterý byly parádní povětrnostní podmínky.
Kosa pro nás připravil moc hezkou motačku po lese s příznačným názvem Záduch. Došlo i na oblíbené potláčání, které bylo komentováno motem závodu, jehož jméno nesmí být vysloveno. Ani nevím zda mohu ono moto zmínit, co naplat Google to určitě najde, ale nedá se jinak: „Co nejde vyjet, to jde vytlačit. Co nejde vytlačit, to jde vynést. Když to nejde ani vynést, tak teprve v ten moment jsi na, TY VÍŠ ČEM.“ Každopádně znovu po čase nová neprobádaná lokalita, nebo alespoň minimálně ježděná. Velice to dnes svědčilo Lojzovi, celou vyjížďku jsme mohli vidět jen jeho záda a frekvenci šlapání ala motorová myš zapříčiněnou jeho singlespeedem.
Při vánočním průjezdu trhem na Budějovickém náměstí jsme narazili na Větráka popíjejícího vánoční punč. I jeho jsme zlákali aby dorazil na předvánoční posezení v Juvelu, kam mimo jiné dorazili běžmo Majkl, kolmo Ondra, doktor Míča a Eri. Osobně jsme mohli poznat i Kososvo bratra Petra Kosaře, o kterém jsme doposud slyšeli jen z vyprávění.
Vánočně narozeninová vyjížďka se závěrečnou párty se myslím vyvedla na výbornou.
Všem přeji krásné a klidné svátky.
Hony
Trasa: 34 km, vlakem v 16:04 do Písku, městem na Budějovické předměstí, po červené k chatě Živec, po zelené na Velký Mehelník, sjezd k Novodvorské křižovatce, po červené až ke křižovatce U Luňáka, žlutá přes Paseky pod Vysoký Kamýk až do Protivína, ve 21:27 vlakem do ČB.
Výškové metry: ??? m
Účast: Hony, Banán, Stanly, Vítek, Pavel Tíkal, Šiklín, Samouš
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek
Komentář: V rámci získávání bodů na loudání jsme zařadily netradičně vyjížďku začínající a končící cestou vlakem. Cílem bylo dosáhnout vrcholu Velkého Mehelníku s n.v. 633 metrů. Překvapivě se této akce zúčastnilo příslovečně sedm statečných, i když ne všichni jsme se společně vraceli do Budějovic, ale nepředbíhejme.
Po zakoupení hromadných jízdenek a nezbytných pivek na cestu (vlakem se totiž vždy jezdí s takzvanou “Táškou”, což je síťovka plná lahváčů, aby cesta rychleji ubíhala) jsem se nahrnuly do vagónu na přepravu kol. Místa v kupé byla zaplněna, a tak nám nezbylo nic jiného, než absolvovat cestu do Protivína v přepravní části – klasický dobytčák. Ještě jsme ani nedopili a Vítek již pobízel rozverné družstvo k výstupu. Chyba lávky, ještě nás čekaly dvě stanice, které jsme tak absolvovali oblečeni a bez piva. Následoval rychlý přestup na lokálku směr Písek a zanedlouho nezbytné čůrání před nádražím v Písku. Pivko je na tohle prevít.
Rychlé promotání Pískem mělo za následek ztrátu Stanlyho. Stanly ale nenechal nic náhodě, již minulé úterý vyzpovídal Vítka a plánovanou trasu si podrobně zaznamenal na pivní lístek s logem Juvel. Do výjezdu na Velký Mehleník jsme se tak pouštěli ve dvou skupinách 6+1. Závěrečný prďák těsně pod vrcholem nás donutil potláčat, ale vrchol byl dobyt. Následovalo nezbytné loudalské foto, prohlídka poutního místa a sjezd dolů. Střídající se hustá mlha s mlhou ještě hustší, mokré podzimní listí zakrývající kameny a rozryté díry divokou zvěří, kluzké kořeny stromů šikmo křižující pěšinky a rozježděné bláto lesní technikou připravily vskutku ideální podmínky vyjížďky. Pod Vysokým Kamýkem padlo definitivní rozhodnutí, neztrácet čas výjezdem k rozhledně, nýbrž ušetřený čas naplno využít v Protivínské nádražce. K celé trase bych podotkl jediné, pokud jsme jely lesními pěšinami, byla to paráda.
Závěrečným průjezdem přes Protivín nás provázela vůně pivovarského mláta, nádražka nás pak uvítala deseti a dvanácti stupňovým Plátýnkem. Pod Kamýkem to bylo vskutku dobré rozhodnutí! Testování tlačenky, klobásky a nakládaného hermelínu, vše pod odborným dohledem řezníka špejlíka na sebe nedalo dlouho čekat. S blížícím se odjezdem vlaku nás začal zneklidňovat fakt, že Stanly ještě nedorazil. Na zaslanou SMS: “Jsme v nadražce, odjezd 21:27” jsem obdržel zprávu: “OK”. V tu chvíli byla jeho sekyra vůči našemu dojezdu cca hodina. Známkou blížícího se odjedu vlaku byla zvyšující se Vítkovo nervozita. Dopité pivo, placení, oblékání zimního dresu, kontrola perónu. Ti, kteří v zimně pravidelně jezdí, tohle již velice dobře znají. Ostatní tak mají spoustu času dopít, zaplatit a v klidu, avšak ještě se značným předstihem dorazit na perón. Tedy krom Stanlyho, stále tu není. Při nástupu do vlaku mi zvoní telefon, prosím paní průvodčí, zda by rychlík nemohl počkat na kamaráda, který je teprve na druhé straně Protivína. Odpověď bohužel znám, NE, nejde to. Stanly mluví o výletu na Kamýckou rozhlednu a bloudění kdesi v lukách. Tahle čtyři a tři čtvrtě hodinová vyjížďka ho nakonec stála i společnou cestu vlakem domů. Zavolá si prý kamaráda, který pro něho z ČB dojede, příště sice nepojede kvůli předvánočnímu shonu v práci, ale po novém roce znovu vyrazí abychom se shledali na startu a pak snad i v hospodě.
Vyjížďky mu pravidelně píšu, protože jezdí sám v “Béčku” a zdá se že ho to stále baví. Každopádně má můj nesmírný obdiv.
Hony