Archive for the ‘Vyjížďky 2019’ Category
2 října, 2019 | 
Author: Trasa: 41 km, Dubné, po žluté TZ Vráže, Dehtář, Picina, Bezdrev, přes Dasný a Vrbenské rybníky k Nezmarovi
Výškové metry: ?? m
Účast: Vítek S., Míra Doležel, Bivoj, Hony, Vláďa, Zdenál, Koubič, Přema, Stanley, Petr Podhola, Duby
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Vítek S.
GPS: měřil někdo?
Komentář: Z debaty kam jet, po zohlednění už projetých tras, nakonec vzešel směr Bezdrev. Pomotali jsme se v lese Vlčí jáma (první bloudění) a přes Obecní les a Kotlová objeli Dubné. Dobili jsme kótu 465 a odtud sjeli k Podvrážkému rybníku (druhé bloudění a rozdělení skupiny, po 2! telefonátech stmelení skupiny). Pěšinkou vystoupali k lomu a dále na vrchol Vráže, kde jsme pojezdili na vrcholu cestou necestou. Za Dehtářem jsme si dali sjezdařský lesík, neodradila nás ani hluboká orba mezi silnicí a remízkem. Pohled na ohromné rampy nás ale odradil, tak nakonec došlo jen na prokličkování mezi nimi a jednu báječnou klopenku. Dále jsme jeli přes Picinu k Bezdrevu a přes Dasný a Vrbenské rybníky už po tmě k Nezmarovi.
Na Startu se nás i přes krásné slunečné počasí nad 20°C sešlo jen pár, až jsme se tomu divili. Nakonec se ukázalo, že tohle počasí naopak vytáhlo pár Nezmarů dřív než v 16:30 a některé dokonce na silnici!!. Ti co nečtou reporty dorazili tradičně na 17:00 a dali si svojí vyjížďku. Byli i tací, co dorazili až na pivo. Takže společnost u Zdendy byla opravdu pestrá.
V.S.
P.s. Příští vyjížďka začíná OPĚT v 16.30, tak si nezapomeňte přenastavit nezmarské biologické hodiny!
NO: Sbírat houby je PUNK, vy volové!
Trasa: 36 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše do Vidova, alternací k modré turistické (NS Krajinou proměn, muhehe) do Heřmaně, Borovnický potok, chatová oblast u Borovnického potoka, rondelová stezička k Nové Vsi a pak, levá, pravá, rovně, levá, pravá, pravá, levá, rovně, pravá, pravá, levá, pravá, levá, rovně, lpravá, pravá, pravá, kaliště prasat, rybník, Nová ves, Vidov, Roudné a velice podivně zšeřelým městem domů
Výškové metry: 381 m
Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra, Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Venca, Koubič, Jirka Zibura, Přema, Stanley
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d8a52eea6957b3392ea58d1
Komentář: (Úvodem předesílám, že report bude psán z úhlu pohledu těch, kteří si pošušňávali a také předesílám, že vím, že existuje i skupina těch, co si nepošušňávali.) Po delší trasérské absenci jsem přemýšlel, kde jsme letos nebyli a kromě Pulmonu (který byl v úvahách též, mrk, mrk) mě napadlo značené poježděníčko v lese mezi Novou Vsí a Strážkovicema. Po plus mínus standardnímu průběhu vyjížďky začalo nestandard signalizovat Vítkovo přesvědčení, že by moh trefit stezičku vedoucí k Nové Vsi, kterou mu ukazoval Kosa jednou v noci 😉 Jestli jsme jí nakonec trefili nevím, snad i jo, ale možná přesný formát původně nebyl několikasetmetrové kolečko, kde rychlejší čelo téměř dojelo slabší ocas…V kontextu přicházejícího to bylo nakonec vlastně jedno. Domácké značení stezek v Novoveském Šervůdu sice je, ale ne úplně přehledné, takže mě na chvíli vystřídal Venouš jedoucí zásadně podle GPS, což nás krásně vytáhlo daleko pryč od Nové Vsi, kam jsme se měli vracet a tehdy přišla revolta (viz NO pod reportem) přírodňáků, staromilců, no prostě brave heart bajkerů. Zpočátku jízda bez orientace pouze lehce našlapovala, ale pak, kdyže jednom rozcestí začala seriózní debata, kudy se skutečně dostanem nejsnáze z lesa, Hony utrousil: „Tou cestou bych nejel, já bych ještě maličko pojezdil v lese.“ Tehdy se ve mě něco zlomilo 😉 a vzal jsem na sebe tíhu rozhodnutí, že ani po cestě vpravo, ani po cestě vlevo, ale „pěšinkou“ rovně (rozuměj: místy, kde trochu méně než jinde rostlo borůvčí). A jakmile mě a dalším asi 5 cvaklo v hlavě, nebylo pomoci. Začal jsem bezstarostně pojíždět nazdařbůh lesem, téma „správný směr“ ztratilo významový obsah zcela, neb my chtěli jezdit a ne někam dojet a tak jsem jen skákal z pěšiny na pěšinu, poslouchal Vítkovo věty alá: Tady mi to úplně táhne řidítka doleva, za zády šklebícího se Zdenála s poznámkou: „Pokud budem furt zatáčet doprava, budeme jezdit v kruhu a jízda neskončí!“, Venco občasné hlesnutí: „Tady doprava/doleva a za chvíli budem u silnice, turistické značky atp.“ (jeli jsme vždy na opačnou stranu, než říkala blikající obrazovka) atp. atp. Záměrná absence čekání „na rozcestích“ při nepříliš rychlém tempu odstranila diskuzi a zapříčinila gruppo compacto – bez ohledu na názor na prováděné. A ten les, páni! Žádný polom jak letos opakovaně trpíme – mlázíčko, mech jako peřinka, travička, jen občas rozrytá prasátky, hochu zlatý… Ale buď jak buď, tolik je pravda, že nakonec jsme skončili v kališti divokých prasat bez kloudné cesty pryč a já už sahal do kapsy, že juknu na mobil kde asi tak zhruba jsme, ale Víťa mě zastavil: „Přece bys to teď nevzdal!“ A taky že ne. Navíc když Zdenál „našel cestu“ (rozuměj: v korytu potoka stromy nerostou a tak to připomíná cestu víc, než les, kde stromy rostou…). Ufff, zvládli jsme to a jenom trochu za tmy 😉
O.
P.s. Ty, kterým se nepodařilo zachmuřenou tvář rozjasnit aspoň reportem, se pokusím zaujmout faktografií: potok, který nás v onom lese provázel se jmenuje Strážkovický potok a rybník po jehož hrázi jde červená turistická a který ke konci našeho putování ponoukl jednoho z Vás říci: „Konečně!“, se jmenuje Šanderák.
P.s. Příští vyjížďka začíná už v 16.30, tak si nezapomeňte přenastavit nezmarské biologické hodiny!
NO: Revoltu proti GPS citačně zhmotnil Vítek:„GPS v lese je horší než Google v hospodě.“ Vít Sirotek.
Trasa: 36 km, Švábák, Třebín, modrá do Lipí, do masivu Kluka, hop trailík dolů, Slavče, zelená do sedla pod Klukem, dolů, Hradce a po taškách domů
Výškové metry: 687 m
Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra, Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Venca, Tonda, Koubič, Víčko, Ondra Míků
Pád: Pavel Tíkal, Zdenál
Defekt: nikdo
Trackmaker: Erotokritos
GPS: Zřejmě není (?)
Komentář: Světla se už příliš nedostává, nikomu se do trasování nechce, Eri se chce unavit a nechce zase po týdnu hledat, kde je nový polom… No jak tahle detektivka dopadne 😉 Nikdo nemrmlá (všichni poučeni?), Eri dá kousek jak od trailíků, tak stojek a mě je ho nakonec líto, když v sedle Kluka supí, že na zelenou stojku ze Slavče prostě nemá převody. Zbývá tedy už jen více trénovat hochu :-* (líbající smajlík).
O.
P.s. O tom, že jsme zcela jistě již klubem starších a pokročilých, svědčí můj rozhovor s Peťou P. v hospodě: Peťa: Hele, tak to dětský kolo ti nepůjčím, jak jsem sliboval, já ho nikde nenašel. Já: Tys mi ho ale už dal. Peťa: Fakt? To nevím. A kdy a při jaké příležitosti? Já: To fakt nevím, vím jen, že už ho mám doma. Peťa: A nevíš, kde jsem ho našel? Já: Ne, to opravdu nevím (poslední replika je už z jiného soudku než „paměť“)
NO: Dlouho v okénku verše nebyly a s přicházejícím podzimem je ve mně toto:
Zdá se, že zraky tvé jsou mlhou zastřené.
Tvé oči tajemné (šedé či zelené?),
hned něžné, zasněné, hned kruté zas,
jak zrcadlily by nezúčastněný čas.
Vzpomeň, jak vlahé dny, jež opar zamlží,
citlivé bytosti rozplakat dokáží
když duši uspanou tím smutkem neznámým
jim nervy vznícené ničí posměchem svým.
Trasa: 36 km, Meťák, jez Plánský, Boršov kemp, moty moty nad řekou, Záhorčice, pod Korosekama, Vrábče zastávka, masiv Kluka, Hradce, tašky a domů
Výškové metry: 472 m
Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra, Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Víťa Kořínek, Duby, Petr Šikl, Venca
Pád: Aleš – špatně nařazenou rychlost zlomíme býčí silou, která když však přesáhne bod soudržnosti spoje řetězu, jde šlápnutí do prázdna a ta energie může ven jen pohybem celého těla mimo kolo…
Defekt: Ano, chápaví už vědí, že býček i řetěz přetrh
TGC: No kdopak to asi bude?
Trackmaker: Majk
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5d77dd3a58e211573fec151e
Komentář: Já stále trasovat nechci, o Vítkovo chuti byl report minulý, Peťa Š. se trasérství taky už nějaký čas (z obdobných důvodů co já) vyhýbá, na Kleť je už brzo tma, že Eri 😉 a tak postávání a nerozhodnost na Startu zachránil Majkl a za mě dlužno říci velice příjemně. Jen Duby a jeho telefon po side flipu při nepozornosti na zfrézované Lidické nemaj jen příjemné vzpomínky, tak hlavně že ve zdraví, vypadalo to zle. Tak hoši, kdo trasérsky přispěje společné věci příště? Jo a poznatek č. 2 – najednou se u Nezmara ke stolu nemůžem vejít… Stačí jen potlačit osobní lenost z delšího dojezdu domů a v případě některých přejít na lahvovou Plzeň 🙂 To neironizuji, to chválím!
O.
NO: Pospolitost nebo také společenství je sociální útvar, spočívající na kladných a spontánních citových vazbách mající svůj původ ve společném soužití. Intimita osobních vazeb je umožněná malým rozsahem skupiny a podobnými zájmy všech jejích členů, kteří kooperují v rámci celku.
Trasa: 48 km, Malák, podél Malše do Roudného, Vidov, Plav, Doudleby, podél Stropnice před Komařice, po hrázích rybníků, Komařice, bývalá zelená podél Stropnice, přes nově objevený polom 😉 k smírčímu kameni (bez zastávky), lesíkem k Trocnovu zastávce, po modré nad Hodějice, již známý Hodějický polom a domů
Výškové metry: 586 m
Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra, Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Hony, Ondra Míka, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Přema – po dvou týdnech už si účast také přesně nepamatuju, dejte vědět.
Pád: asi nikdo
Defekt: Pavlovi Tíkalů upadla klika :-), Míra Doležel
Trackmaker: Vítek S.
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d6eaf8d58e211003dce8886
Komentář: Když jsem se vzdal trasování a psaní reportů, chopil se toho Vítek a už po druhém trasování po sobě a třetím psaní reportu po sobě začal ztrácet elán a při třetím trasování za sebou již projevoval značnou snahu předat veslo – ponejvíce strategií: kdo předjede traséra je trasér 🙂 Dispozice se sice naplnila, ale “sankci” Bivoj, či Peťa Pokorný odmítli a tak to musel Vítek dotrasovat. Ze čtvrtého reportu v řadě se už ale vyvlíkl – zjistil že měl Bivoj narozeniny a tak mu řekl, že za odměnu “může napsat” report. Bivoj dle hesla: “Slibem neublížíš” report přislíbil, další úterý potvrdil a dnes to píšu já… Rozhodně ale nechci být ten, kdo by chtěl Bivojovi brát narozeninový dárek, takže pokud už máš hochu slinu, vymaž tyto řádky a hezky vše okomentuj po svém!
O.
NO: Tohle je písnička, kterou si snad v hojnějším počtu zazpíváme při příštích narozeninách, tak aby všichni věděli že existuje.
Hepy berzdej tu jů, Hepy berzdej tu jů, Hepy berzdej drahý Bivoji, Hepy berzdej tu jů – mlask (jako pusa).
Trasa: 55 km, Borek, Ševětín, zelená kolem obory, žlutá přes oboru do Chotýčan nádraží, podél kolejí, podél obory, Majklův sjezd
Výškové metry: 510 m
Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra L., Venca Kruťák, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Peťa Šikl, Peťa Pokorný, Majkl, Víčko – jestli chce vyjížďku někdo další, tak si o ní musí napsat
Pád: Sochy
Defekt: Jirka Zibura, Venca
Trackmaker: Vítek S.
Komentář: Tak kam dneska pojedeme? Znělo naléhavě v 17:15 na Startu, ale na tuto zásadní otázku neodpověděl nikdo. Všichni koukali do země, nutně si něco štelovali na kole, případně setrvávali v družném hovoru s ostatními bajkery. Ani meteoradar nám neporadil. Zahnán do kouta jsem se toho chopil já a vyrazili jsme. Přes Mojský les ke Lhoticím a dál po žluté směr Ševětín. Tam nás překvapil nečekaně hezký trejlík zakončený hradním příkopem. Hezká místa se dají najít opravdu všude, i na tomto nudném přejezdu směřujícím k pěšinkám kolem Poněšické obory. Ty jsou pěkné, ale bohužel na hraně dojezdnosti. Hezkou vzpomínku na ně bude mít Sochy, který se tam zadrhnul tak důkladně, že po zalehnutí ke smrčku sice bez újmy vstal, ale velkou újmu utrpěly jeho kalhoty. Jak to jen popsat, více odhalovaly, než zakrývaly a byla to opravdu velká prdel, všichni se smíchy váleli po zemi 🙂 . Před stoupáním po asfaltu přes oboru jsme si odpočinuli, když Jirka měnil duši. Vrcholem vyjížďky měla být žlutá směr Chotýčany nádraží. Pěkná pěšinka přes les ale zmizela po těžbě, nejetelené, neprůchodné území, všude miliarda klacků, utrhnutí patky hrozí na každém metru – škrtám si tuto trasu na několik let. Cestou před Hlubokou pořídil ještě defekt Kruťák, takže dojezd byl po tmě. Ještě jedna věc se přihodila, která se stává maximálně jednou za … 10 let. Po opravě Vencova defektu všichni skočili na kola a vyrazili na časovku do ČB, takže Venca, který ještě balil zůstal pozadu. Já a Míra voláme: „Počkejte na Kruťáka, nestíhá!“ což v nás po vyslovení vyvolalo pocit blaha. Ostatní samozřejmě ujeli, takže jsme to dojížděli ve třech. Venca svoje tempo na špici a my trápení za ním. Na naše opakované výzvy zpomal udiveně odpovídal: “Ještě?” a pak to upřímně zhodnotil: “Počkali jste na mě, tak vám teď uject nemůžu”. Ó jaké štěstí 🙂
NO: Když se nám ta vyjížďka tak pěkně povedla, do NO se skvěle nabízí místo Nezmarského Okénka téma “Na Ostro” 🙂 Tak si počtěte a třeba najdete o výhodu nebo nevýhodu navíc 😉 p.s. v galerii jsem navíc přidal grafy z Garminu. Ano, když ti srdeční tep vyletí na pasece při pomalé jízdě po rovině, máš zdravotní problém – a nebo se někomu směješ 🙂
Trasa: 51 km Boršov, Kotek, motání se kolem Vltavy, Zlatá Koruna, červená zpátky, Nezmar
Výškové metry: ?? m
Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra L., Ondra M., Hony, Venca Kruťák, Aleš, Bivoj, Zdeny, Duby, Kocour, Tonda – jestli chce vyjížďku někdo další, tak si o ní musí napsat
Pád: mám pocit, že se někomu spadnou povedlo, ale nevím
Defekt: nebyl
Trackmaker: Vítek S.
GPS: záznam
Komentář: Jak bývá poslední dobou zvykem, směr úterních vyjížděk se řídí meteoradarem. I tentokrát některé předpovědi srážky slibovaly, ale na radaru bylo čisto. Nebojácně jsme se tedy vydali po levém břehu Vltavy (ve směru našeho pohybu), vlastně tedy po pravém (ve směru toku), prostě jsme jeli proti proudu přes Kotek a dál k oblíbené pěšince podél vody. Ta byla loni zapadaná stromy, ale letos už to bylo lepší – alespoň větve už někdo vorval a docela se to dalo projet, až na pár míst. I přes to, se prý v mužstvu vedla diskuze, jestli je to ještě vyjížďka nebo už vycházka 🙂 . Každopádně by to chtělo projít s motorovkou, tak jsme nad pivem jednoho mezi sebou našli, a on to ještě neví, ale čeká ho pěkný pěší výlet, kde si zarube, a pak mu budeme všichni děkovat a vždycky, když tudy POJEDEME, tak si na něj vzpomeneme. Je to prostě velký srdcař, pomoc neodmítne v žádné situaci a pro kamarády by se rozdal. No a má motorovku a i to s ní umí, to my víme. Tak co Banáne, poznal ses? 🙂 Cestou do Zlatky jsme ještě zkazili romantiku rodince u chatičky (v moderním stylu ukrytá v lese), když jsme jim přejeli před verandou – nejdřív se Aleš dovolil a pak jsme se tam nahrnuli všichni. Pak jsme ještě zkazili romantiku vodákům, co stanovali na cestičce u vody a taky byli dost překvapení, když jsme jim kličkovali mezi ešusy a stany. Ve Zlatce jsme byli po 19. hodině a začínalo být jasné, že za světla to stihneme (snad) akorát. Dokonce i ti největší zastánci dojezdů po ose se mě ptali, jestli to nedojedeme vlakem! Ano, bylo to nahraně, ale bikový bůh nás vyslyšel, defekt ani pád nepřišel a my ve zdraví, se soumrakem v patách, skončili u Zdendy. Ukojení Samsonem jsme se oddávali přítomnosti a na budoucnost nehleděli. To, že začne před desátou pršet, jsme zjistili asi 5 minut předem. Někdo to zkusil dojet domů, zbytek vyhodnotil, že za hodinu to přejde. Další vlna jela v půl dvanácté, kdy po dvou hodinovém silném dešti pršelo trochu míň, a zbytek ještě čekal, až přestane úplně. V půl jedné jsme do deště vyjeli všichni, domů jsem si nic suchého nedovezl a druhý den si musel první dvě hodiny pracovní doby vzít homeoffice.
NO:
Trasa: 45 km (skupina vlak), Hodějovice, Zborov, Žižka, Borovany, Trhové Sviny …. Sv. Trojice, Buškův Hamr, TS, kolem střelnice Březí, přes les Otěvěk, ke Stropnici, po bývalé zelené do Borovan na vlak
Výškové metry: ?? m
Účast: Vítek S., Přema, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Koubič, Míra Doležel, Sochy, Ondra L., Hony, Venca Kruťák a nejspíš i další, k psaní reportu jsme byl vyzván zpětně, tak ani nevím kolik nás bylo
a prý taky Zdeny
Pád: Koubič
Defekt: Koubič
Trackmaker: Ondra L.
GPS: ??
Komentář: O trasérství byla tentokrát rvačka. Bivoj nenechal nic náhodě a nevadilo mu ani to, že na startu nebude. Při bloudění vinicemi dokonce dopředu napsal a poslal nám report včetně zápisu pádů a defektů! Vzpupně jsme se toho nedrželi a vyrazili směr Borovany. Ondra měl v plánu projet červenou turistickou značku mezi Borovany a Trhovými Sviny. Dlouhá vyjížďka od začátku zaváněla návratem vláčkem, obzvlášť potom, co Koubič nad Hodějovicema padnul při vedení kola a ještě si při tom rozpáral plášť klackem. Trasér je ale zásadní odpůrce návratů vlakem, takže se snažil dělat všechno proto, aby grupeto dorazlilo domů po ose a v plném počtu:
- abychom to stíhali, tak jsme svištěli po silnici, úhyb do terénu nebyl možný
- návrhy na cestu bikovým terénem, který nás zdrží, což vyřešíme vlakem z Borovan nebyly vyslyšeny
- a to nejhorší: trasa byla zákeřně zvolena tak, aby po cestě zpět nebylo nádraží!
Ale ani to vše nepomohlo a v Trhových Svinech se trasérství rozštěpilo. Červená byla skutečně excelentní, mokrým kořenům jsme už odvykli – já tedy určitě, takže chvíli trvalo, než jsem se rozpomněl co dělat, když přední kolo mizí v mlází a tělo pokračuje stále vpřed. Části bikerů bylo líto, že terén skončil a teď už bude zas jen úprk, aby se dojelo za světla. Později jsme si ověřili, že tvrzení, že je vidět do devíti opravdu nebylo pravdivé – bylo zataženo a ve 20:15 byla v lese tma jak v pytli. Tímto se trasérovi omlouvám za sabotování trasy a ještě k navádění ostatních. Nicméně to bylo super, určitě bych to udělal znovu a nejspíš to opravdu někdy zase udělám 🙂 . Renegáti obkroužili Sviny a navštívili místní pamětihodnosti – poutní místo Svatá trojice, útulek pro prasátka v nouzi, Buškův Hamr. Dál jsem jeli sjezd po žluté k Březí a odtud přes les k Otěvěku a po modré ke Stropnici. Vyrazilo mi to dech, ale kromě obdivných výkřiků jak je to super příroda, bajk a jak se nám super jede, jsem zaslechl i kde to jsme? Tady sem ještě nebyl! 🙂 Vyjížďku jsme vyšperkovali bývalou zelenou značkou k mostu přes Stropnici pod Borovany a návštěvou restaurace Sýmalka. Výčepák už nás zná, jen byl překvapenej, že už je zase leden. Po podchodové taškařici zakončené výjezdem přes merkurygaráže (eskalátory mimo provoz) jsme skončili před Koníčkem, ale i když zavírají ve 23 hod, tak ve 22:10 už netočí! Nakonec, ani nevím jak, Peťa dokázal, že Rožnovská sekce spolu s ním skončila na pivě v Solnici!!
NO: teprve s pivem je žízeň krásná
