Archive for the ‘Etapy 2019’ Category

Trasa: 24 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše do Vidova, kolem dolu Zlatý Jelen, sjezd enduro roklí, opět přes Vidovský práh do Doubravice, Nedabyle, připíjení, provolávání sláva, Vidov, levý břeh Malše domů

Výškové metry: 383 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra, Bivoj, Kocour, Hony, Majkl, Přema, Koubič, Víčko, Aleš, Zdenál, Kory, Petr P., Ondra Míka, Petr Šikl, Stanley, Víťa Kořínek, Eri, Venouš, Sochy, Jirka Zibura, Kuba, Vláďa Řehoř

Pád: Venouš – poctivej, na vyjižďce 🙂 , Pavel Tíkal – chtěl do statistik a tak po dýchánku demonstrativně upadl přímo před Nezmarem, Bivoj – také chtěl zápis a nechal si to až na po dýchánkový čas u univerzity v její odvodňovací strouze, Víťa S. – jako pilník to prostě nemoh nechat jen na účastech a vybral si místo mě blízké – při post dýchánkovém dojezdu zahákl o plot u Samsonu 🙂

Defekt: Vláďa Řehoř – cvaknutí hned v Hájíčku se také počítá!, Ondra M. – defekt utrpěl bohužel až po větě: Tak a teď už jen rychle do hospody… Za pomocí výměny kola v domácí depu zvládl časově bravurně.

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5daf2ccb58e21153484022a6

Komentář: Tradičně v ta samá místa a přesto pokaždé jinak. To bylo mé motto, když jsem s předstihem několika dní honil děti po vycházkově neatraktivních lokalitách Vidovsko-nedabylského prahu. Jestli se výsledek povedl, pocitově posoudí ostatní, ale co se kategorie “gruppo compacto” týče, se vše zdařilo na jedničku a tak roztomilému loučení odcházejícího pilníka Bivoje byli přítomni všichni, které Bivoj šampíčkem pohostil a pak už se jen volalo sláva a hurá novému pilníkovi – Vítkovi. Tradice je už tak zažitá, že se ani Kory neptal, proč jsme přerušili vyjížďku a připíjíme si 😉 U Nezmara čekalo občerstvení od měnících se pilníků a tradiční ritual, kterému už opravdu nikdo nehodlá zabraňovat, přestože se celovečerní lití alkoholu do dřevěného podstavce podepisuje na našem grálu neblaze. Jsem zvědav, jak a zda se realizuje Kocourovo slib daný hodně pozdě v průběhu akce: “Zajistím pro příště, aby byl podstavec nepropustný!” Zatím jsme tedy při pití byli postupně zmáčeni i odkapem. Vítek do obsahu břečky nechtěl příliš investovat (!) a lil do podstavce jen pivo, což nevydržel Hony a objednáním šampíčka dosáhl tradiční alkoholové míchačky piva se šampíčkem: Bostonský škrtič (útočí pozdě v noci a nechává za sebou mnoho obětí…). Řada Nezmarů tento lahodný koktejl ještě fortifikovala/posilnila/dolihovala (ano, slivovicí…), takže osud dalšího večera spěl předvídatelným směrem. Jen jeden nešvar se nám od minule rozmohl, a to zvláště u lékařů – z nějakého neznámého důvodu označili společné pítí z podstavce velkou řádkou Nezmarů s ponořeným zpoceným obličejem, vousem atp. za nehygienické (??!??!??), padaly termíny přenos, nákaza, opar, viróza, avšak naštěstí jejich pokles do normální společnosti nebyl natolik hluboký a Nezmarské pouto jim nedalo neochutnat lahodný mok! Pití brčkem zapůjčeným od Nezmara tak alespoň částečně sterilním způsobem napravili svůj hřích a Alešovi dali rozvzpomenout se na léta školních lavic. Za chvíli měl flusačku z tlustého brčka naplněnou pivem zvlhlým táckem kdekdo, až to i Nezmara drobínek pozlobilo a pohrozil, že nám nenaleje (premiéra tohoto počinu!). Vítek hrdina začal brčka vybírat, ale to nevíte jak jsou přiopilí Nezmaři při schovávání brček, jejich půlení atp. vynalézaví 😉

O.

P.s. Nejvýmluvněji mluví statistika pádů po dosti technicky náročné vyjížďce (viz výše): 1 pád na vyjížďce, 3 (přiznané…) při cestě z hospody.

NO:

…Švejk ho vzbudil a za pomoci drožkáře dopravil do drožky. V drožce polní kurát upadl v úplnou otupělost a považoval Švejka za plukovníka Justa od 75. pěšího pluku a několikrát za sebou opakoval: „Nehněvej se, kamaráde, že ti tykám. Jsem prase.“

Jednu chvíli se zdálo, že drkotáním drožky o dlažbu přichází k rozumu. To se posadil rovně a začal zpívat nějaký úryvek z neznámé písně. Může být též, že to byla jeho fantazie:

Po chvíli však upadl opět do úplné otupělosti, a obraceje se k Švejkovi, otázal se, přihmuřuje jedno oko: „Jak se vám dnes daří, milostivá? — Pojedete někam na letní byt?“ řekl po krátké přestávce, a vida všechno dvojatě, otázal se: „Vy račte mít už dospělého syna?“ Přitom ukazoval prstem na Švejka.

„Sedneš!“ zakřičel na něho Švejk, když polní kurát chtěl vylézt na sedadlo, „nemysli si, že tě nenaučím pořádku.“

Polní kurát ztichl a díval se malýma prasečíma očima ven z drožky, naprosto nechápaje, co se to vlastně s ním děje.

Ztratil úplně všechny pojmy, a obraceje se na Švejka, řekl tesklivě: „Paní, dejte mně první třídu.“ Učinil pokus spustiti si kalhoty.

„Hned se zapneš, svině!“ rozkřikl se Švejk, „už tě znají všichni drožkáři, poblil jsi se už jednou, a ještě teď tohle.Nemysli si, že zůstaneš zas něco dlužen jako posledně.“

[Show slideshow]

video

Trasa: 36 km, tankáč, Černíš, Dasné, trafostanice, Hluboká nádraží, stezka, zámecký park, hlubocká obora, Baba, Hluboká a po stezce domů

Výškové metry: 310 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra, Bivoj, Kocour, Hony, Vláďa, Majkl, Přema, Koubič, Víčko, Aleš, Honza D.,

Pád: Bivoj

Defekt: jestli je rozbitej telefon defektem, tak Bivoj

TGC: jestli je rozbitej telefon defektem, tak Bivoj 🙂

Trackmaker: Ondra

GPS: asi nebude

Komentář: Předposlední vyjížďka byla reklama na podzim. Listí bylo na zemi, sluníčko svítilo nízko, družstvo nikam nespěchalo a jen se loudalo zbarvující se krajinou. Podzim podtrhl vypouštějící se rybník Velký Zvolenov jehož odtékající voda nám přehradila plány. Aleš se však nebezpečně velkého proudu přes cestu zurčícího nebál, kolečko mu v něm světe div se nejelo, tak podzimní střípek doplnil mokrýma nožkama. Bivojovo pád o kousek dál směřoval do zurčícího proudu též a na chvíli zastavil dech přihlížejícím, neb kdyby se v poslední chvíli nezastavil na břehu stoky, proud a hloubka by si s ním a kolem nepěkně pohrály 🙂 Místo Bivoje a jeho kola se Vševědoucí spokojil s Bivojovo telefonem, což myslím, je nakonec dobrá cena! Fotogalerie je více než výmluvná, takovýhle podzim mám rád.

O.

P.s. Příště je hoši poslední vyjížďka, tak se připravte na závěrečnou taškařici u Nezmara, která (snad) začne už na vidovsko-nedabylském prahu 😉 

NO: „Mouchy se ptej, jestli je vlaštovička něžný tvoreček.“ Bulharské přísloví

[Show slideshow]

Trasa: 28 km, Malák, odkaliště, výsypka dolu sv. jana Nepomuckého, kolem Hodějického potoka, lesem pod Srubcem, Srubec, Švajce, skákačka, Lusný rybník, Malé Dubičné, odvodňovací strouha, Rudolfov, Lucie

Výškové metry: 484 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Bivoj, Kocour, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Kory, Venca, Přema, Stanley, Sochy, Toník, Standa Tabery, Honza Mašek, Vráťa Plíhal, Honza A.,

Pád: Ondra

Defekt: Ondra

TGC: Ondra

Trackmaker: Víťa

GPS: asi nebude

Komentář: Start vyjížďky nestihl Peťa P. neboť defekt zjistil až když přišel ke kolu a to je v jeho případě už opravdu pozdě na včasné zalepení 😉 Svůj stav viberventiloval a chytil se též nestíhající Hony a hoši se dohodli, že nás budou stopovat. Kdo se ale chytil též, byl Míra, který, jsa zřejmě fanoušek technologického šmírování sebe sama, zapojil ve svém mobilním modulu sebesledování a sdílel ho s Peťou, aby nás hoši zdárně našli. Tedy alespoň tak mi to líčil, když jsem lepil defekt již jako zasloužilý člen Triple Gold Clubu, neb v tu dobu jsem už byl též lehce vyválen. Tak jsem jen varoval Míru, aby sdílení své polohy hlavně nezapomněl vypnout a říkali jsme si, že bude zajímavé, jestli to k něčemu bude. A… hned co jsem zalepil, jsme dojeli za rohem čekající skupinu, ve které se zubili jak Peťa tak Hony! Uznale jsem zakýval hlavou. Nový věk je nadosah!

O.

P.s. Při rozebírání situace mi Peťa prozradil, že to GPS sdílení polohy nesledoval a jeli s Honym nazdařbůh – a potkali nás zřejmě jen proto, že kvůli defektu družstvo čekalo. Krásně prázdná historka 🙂

NO:

Až umřem, staneme se květinami
ve dne budeme lidem pro radost
a v noci budem sami”

Trasa: 41 km, Dubné, po žluté TZ Vráže, Dehtář, Picina, Bezdrev, přes Dasný a Vrbenské rybníky k Nezmarovi

Výškové metry: ?? m

Účast: Vítek S., Míra Doležel, Bivoj, Hony, Vláďa, Zdenál, Koubič, Přema, Stanley, Petr Podhola, Duby

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek S.

GPS: měřil někdo?

Komentář: Z debaty kam jet, po zohlednění už projetých tras, nakonec vzešel směr Bezdrev. Pomotali jsme se v lese Vlčí jáma (první bloudění) a přes Obecní les a Kotlová objeli Dubné. Dobili jsme kótu 465 a odtud sjeli k Podvrážkému rybníku (druhé bloudění a rozdělení skupiny, po 2! telefonátech stmelení skupiny). Pěšinkou vystoupali k lomu a dále na vrchol Vráže, kde jsme pojezdili na vrcholu cestou necestou. Za Dehtářem jsme si dali sjezdařský lesík, neodradila nás ani hluboká orba mezi silnicí a remízkem. Pohled na ohromné rampy nás ale odradil, tak nakonec došlo jen na prokličkování mezi nimi a jednu báječnou klopenku. Dále jsme jeli přes Picinu k Bezdrevu a přes Dasný a Vrbenské rybníky už po tmě k Nezmarovi.

Na Startu se nás i přes krásné slunečné počasí nad 20°C sešlo jen pár, až jsme se tomu divili. Nakonec se ukázalo, že tohle počasí naopak vytáhlo pár Nezmarů dřív než v 16:30 a některé dokonce na silnici!!. Ti co nečtou reporty dorazili tradičně na 17:00 a dali si svojí vyjížďku. Byli i tací, co dorazili až na pivo. Takže společnost u Zdendy byla opravdu pestrá. 

V.S.

P.s. Příští vyjížďka začíná OPĚT v 16.30, tak si nezapomeňte přenastavit nezmarské biologické hodiny!

NO: Sbírat houby je PUNK, vy volové!

[Show slideshow]

Trasa: 36 km, Malák, Velkas, pravý břeh Malše do Vidova, alternací k modré turistické (NS Krajinou proměn, muhehe) do Heřmaně, Borovnický potok, chatová oblast u Borovnického potoka, rondelová stezička k Nové Vsi a pak, levá, pravá, rovně, levá, pravá, pravá, levá, rovně, pravá, pravá, levá, pravá, levá, rovně, lpravá, pravá, pravá, kaliště prasat, rybník, Nová ves, Vidov, Roudné a velice podivně zšeřelým městem domů

Výškové metry: 381 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Venca, Koubič, Jirka Zibura, Přema, Stanley

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d8a52eea6957b3392ea58d1

Komentář: (Úvodem předesílám, že report bude psán z úhlu pohledu těch, kteří si pošušňávali  a také předesílám, že vím, že existuje i skupina těch, co si nepošušňávali.) Po delší trasérské absenci jsem přemýšlel, kde jsme letos nebyli a kromě Pulmonu (který byl v úvahách též, mrk, mrk) mě napadlo značené poježděníčko v lese mezi Novou Vsí a Strážkovicema. Po plus mínus standardnímu průběhu vyjížďky začalo nestandard signalizovat Vítkovo přesvědčení, že by moh trefit stezičku vedoucí k Nové Vsi, kterou mu ukazoval Kosa jednou v noci 😉 Jestli jsme jí nakonec trefili nevím, snad i jo, ale možná přesný formát původně nebyl několikasetmetrové kolečko, kde rychlejší čelo téměř dojelo slabší ocas…V kontextu přicházejícího to bylo nakonec vlastně jedno. Domácké značení stezek v Novoveském Šervůdu sice je, ale ne úplně přehledné, takže mě na chvíli vystřídal Venouš jedoucí zásadně podle GPS, což nás krásně vytáhlo daleko pryč od Nové Vsi, kam jsme se měli vracet a tehdy přišla revolta (viz NO pod reportem) přírodňáků, staromilců, no prostě brave heart bajkerů. Zpočátku jízda bez orientace pouze lehce našlapovala, ale pak, kdyže jednom rozcestí začala seriózní debata, kudy se skutečně dostanem nejsnáze z lesa, Hony utrousil: „Tou cestou bych nejel, já bych ještě maličko pojezdil v lese.“ Tehdy se ve mě něco zlomilo 😉  a vzal jsem na sebe tíhu rozhodnutí, že ani po cestě vpravo, ani po cestě vlevo, ale „pěšinkou“ rovně (rozuměj: místy, kde trochu méně než jinde rostlo borůvčí). A jakmile mě a dalším asi 5 cvaklo v hlavě, nebylo pomoci. Začal jsem bezstarostně pojíždět nazdařbůh lesem, téma „správný směr“ ztratilo významový obsah zcela, neb my chtěli jezdit a ne někam dojet a tak jsem jen skákal z pěšiny na pěšinu, poslouchal Vítkovo věty alá: Tady mi to úplně táhne řidítka doleva, za zády šklebícího se Zdenála s poznámkou: „Pokud budem furt zatáčet doprava, budeme jezdit v kruhu a jízda neskončí!“, Venco občasné hlesnutí: „Tady doprava/doleva a za chvíli budem u silnice, turistické značky atp.“ (jeli jsme vždy na opačnou stranu, než říkala blikající obrazovka) atp. atp. Záměrná absence čekání „na rozcestích“ při nepříliš rychlém tempu odstranila diskuzi a zapříčinila gruppo compacto – bez ohledu na názor na prováděné. A ten les, páni! Žádný polom jak letos opakovaně trpíme – mlázíčko, mech jako peřinka, travička, jen občas rozrytá prasátky, hochu zlatý… Ale buď jak buď, tolik je pravda, že nakonec jsme skončili v kališti divokých prasat bez kloudné cesty pryč a já už sahal do kapsy, že juknu na mobil kde asi tak zhruba jsme, ale Víťa mě zastavil: „Přece bys to teď nevzdal!“ A taky že ne. Navíc když Zdenál „našel cestu“ (rozuměj: v korytu potoka stromy nerostou a tak to připomíná cestu víc, než les, kde stromy rostou…). Ufff, zvládli jsme to a jenom trochu za tmy 😉

O.

P.s. Ty, kterým se nepodařilo zachmuřenou tvář rozjasnit aspoň reportem, se pokusím zaujmout faktografií: potok, který nás v onom lese provázel se jmenuje Strážkovický potok a rybník po jehož hrázi jde červená turistická a který ke konci našeho putování ponoukl jednoho z Vás říci: „Konečně!“, se jmenuje Šanderák.

P.s. Příští vyjížďka začíná už v 16.30, tak si nezapomeňte přenastavit nezmarské biologické hodiny!

NO: Revoltu proti GPS citačně zhmotnil Vítek:„GPS v lese je horší než Google v hospodě.“ Vít Sirotek.

Trasa: 36 km, Švábák, Třebín, modrá do Lipí, do masivu Kluka, hop trailík dolů, Slavče, zelená do sedla pod Klukem, dolů, Hradce a po taškách domů

Výškové metry: 687 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Venca, Tonda, Koubič, Víčko, Ondra Míků

Pád: Pavel Tíkal, Zdenál

Defekt: nikdo

Trackmaker: Erotokritos

GPS: Zřejmě není (?)

Komentář: Světla se už příliš nedostává, nikomu se do trasování nechce, Eri se chce unavit a nechce zase po týdnu hledat, kde je nový polom… No jak tahle detektivka dopadne 😉 Nikdo nemrmlá (všichni poučeni?), Eri dá kousek jak od trailíků, tak stojek a mě je ho nakonec líto, když v sedle Kluka supí, že na zelenou stojku ze Slavče prostě nemá převody. Zbývá tedy už jen více trénovat hochu :-* (líbající smajlík).

O.

P.s. O tom, že jsme zcela jistě již klubem starších a pokročilých, svědčí můj rozhovor s Peťou P. v hospodě: Peťa: Hele, tak to dětský kolo ti nepůjčím, jak jsem sliboval, já ho nikde nenašel. Já: Tys mi ho ale už dal. Peťa: Fakt? To nevím. A kdy a při jaké příležitosti? Já: To fakt nevím, vím jen, že už ho mám doma. Peťa: A nevíš, kde jsem ho našel? Já: Ne, to opravdu nevím (poslední replika je už z jiného soudku než „paměť“)

NO: Dlouho v okénku verše nebyly a s přicházejícím podzimem je ve mně toto:

Zdá se, že zraky tvé jsou mlhou zastřené.
Tvé oči tajemné (šedé či zelené?),
hned něžné, zasněné, hned kruté zas,
jak zrcadlily by nezúčastněný čas.

Vzpomeň, jak vlahé dny, jež opar zamlží,
citlivé bytosti rozplakat dokáží
když duši uspanou tím smutkem neznámým
jim nervy vznícené ničí posměchem svým.

Trasa: 36 km, Meťák, jez Plánský, Boršov kemp, moty moty nad řekou, Záhorčice, pod Korosekama, Vrábče zastávka, masiv Kluka, Hradce, tašky a domů

Výškové metry: 472 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Sochy, Hony, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Víťa Kořínek, Duby, Petr Šikl, Venca 

Pád: Aleš – špatně nařazenou rychlost zlomíme býčí silou, která když však přesáhne bod soudržnosti spoje řetězu, jde šlápnutí do prázdna a ta energie může ven jen pohybem celého těla mimo kolo…

Defekt: Ano, chápaví už vědí, že býček i řetěz přetrh

TGC: No kdopak to asi bude?

Trackmaker: Majk

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5d77dd3a58e211573fec151e

Komentář: Já stále trasovat nechci, o Vítkovo chuti byl report minulý, Peťa Š. se trasérství taky už nějaký čas (z obdobných důvodů co já) vyhýbá, na Kleť je už brzo tma, že Eri 😉 a tak postávání a nerozhodnost na Startu zachránil Majkl a za mě dlužno říci velice příjemně. Jen Duby a jeho telefon po side flipu při nepozornosti na zfrézované Lidické nemaj jen příjemné vzpomínky, tak hlavně že ve zdraví, vypadalo to zle. Tak hoši, kdo trasérsky přispěje společné věci příště? Jo a poznatek č. 2 – najednou se u Nezmara ke stolu nemůžem vejít… Stačí jen potlačit osobní lenost z delšího dojezdu domů a v případě některých přejít na lahvovou Plzeň 🙂 To neironizuji, to chválím!

O.

NO: Pospolitost nebo také společenství je sociální útvar, spočívající na kladných a spontánních citových vazbách mající svůj původ ve společném soužití. Intimita osobních vazeb je umožněná malým rozsahem skupiny a podobnými zájmy všech jejích členů, kteří kooperují v rámci celku.

[Show slideshow]

Trasa: 48 km, Malák, podél Malše do Roudného, Vidov, Plav, Doudleby, podél Stropnice před Komařice, po hrázích rybníků, Komařice, bývalá zelená podél Stropnice, přes nově objevený polom 😉 k smírčímu kameni (bez zastávky), lesíkem k Trocnovu zastávce, po modré nad Hodějice, již známý Hodějický polom a domů

Výškové metry: 586 m

Účast: Vítek S., Pavel Tíkal, Míra Doležel, Ondra,  Eri, Aleš, Bivoj, Kocour, Hony, Ondra Míka, Vláďa, Peťa Pokorný, Majkl, Zdenál, Kory, Přema – po dvou týdnech už si účast také přesně nepamatuju, dejte vědět.

Pád: asi nikdo

Defekt: Pavlovi Tíkalů upadla klika :-), Míra Doležel

Trackmaker: Vítek S.

GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d6eaf8d58e211003dce8886

Komentář:  Když jsem se vzdal trasování a psaní reportů, chopil se toho Vítek a už po druhém trasování po sobě a třetím psaní reportu po sobě začal ztrácet elán a při třetím trasování za sebou již projevoval značnou snahu předat veslo – ponejvíce strategií: kdo předjede traséra je trasér 🙂 Dispozice se sice naplnila, ale “sankci” Bivoj, či Peťa Pokorný odmítli a tak to musel Vítek dotrasovat. Ze čtvrtého reportu v řadě se už ale vyvlíkl – zjistil že měl Bivoj narozeniny a tak mu řekl, že za odměnu “může napsat” report. Bivoj dle hesla: “Slibem neublížíš” report přislíbil, další úterý potvrdil a dnes to píšu já… Rozhodně ale nechci být ten, kdo by chtěl Bivojovi brát narozeninový dárek, takže pokud už máš hochu slinu, vymaž tyto řádky a hezky vše okomentuj po svém!

O.

NO: Tohle je písnička, kterou si snad v hojnějším počtu zazpíváme při příštích narozeninách, tak aby všichni věděli že existuje.

Hepy berzdej tu jů, Hepy berzdej tu jů, Hepy berzdej drahý Bivoji, Hepy berzdej tu jů – mlask (jako pusa).