Archive for the ‘Vyjížďky 2021’ Category

Trasa: 26km, Třebín, Závraty, Boršov

Výškové metry: 336m

Účast:  Pavel T., Vítek S., Petr Š., Stenly, Zdeny, Kuba J.

Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Š.

GPS: mapa

Komentář: O víkendu nasněžilo, takže jsme se těšili na vyjížďku na sněhu. Oteplilo se, takže nás navíc čekaly louže a rozbředlé bahýnko, ale na sníh taky došlo. Největší zábava nás čekala na polích, protože docela foukalo a nafoukané závěje byly super, opravdový prašánek. Nicméně to bylo náročné, promoklé tretry a mokré kalhoty na prd.l (zejména u těch co neměli blatník 🙂 ) nás brzo zahnaly k Bursonovi na kachnu. I ta byla vynikající, takže se tohle úterý povedlo všechno!

V.S.

[Show slideshow]

Trasa: 37km, Vidov, Doudleby, Římov, Kameňák, Včelná

Výškové metry: 423m

Účast:  Míra D., Pavel T., Pavel K., Vítek S., Petr Š., Jirka V.

Vyjížďku nedokončil: Venca K. – dorazil až do hospody

Pád: Jirka V.

Defekt: Jirka V. porucha teleskopické sedlovky, vybité světlo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Trasér nás vytáhnul k Římovu. Teplota již klesla pod nulu, takže nás a naše vybavení začaly prověřovat záludnosti zimního nočního ježdění. Následuje pár poznatků získaných na této vyjížďce:

• noci jsou chladné – řešení – teplé prádlo a/nebo otužování
• teleskopická sedlovka může zamrznout v otevřeném stavu, takže nedrží ve zvolené pozici, což naprosto přehodí její funkci. Když na ní jezdec sedí, tak zajede a tak se mu špatně šlape, když jezdec jde z terénu ze sedla, tak vyjede a překáží – řešení – mechanismus otvírání sedlovky vyčistit a vyhnout se mazání přípravky obsahující vodu nebo oprášit a namontovat pevnou sedlovku
• kořeny a kameny jsou namrzlé – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy
• baterie se v zimě rychleji vybíjí – řešení – důsledně nabíjet, vozit náhradní baterie
• na namrzlém listí se prodlužuje brzdná dráha – řešení – snížit rychlost nebo vypnout pud sebezáchovy, také pomůže snížit jezdcovu hmotnost
• voda z bidonu je studená a nedá se pít – řešení – počkat na točené pivo, je teplejší

Při návratu jsme vešli do první otevřené hospody, kterou jsme potkali – na okraji Rožnova U Bursona. Na pivo a čaj s rumem jsme zvyklí, jídlo bylo pestřejší. Nabídka zněla poslední 2 utopenci, nebo paprikový lusk s osmi. Až když byli utopenci vráceni jako nepoživatelní se hospodský nechal obměkčit a naservíroval nám zítřejší guláš.  A ten byl vynikající. Na závěr jsme dostali nabídku, která se neodmítá – příští úterý je k obědu kachní prso s knedlíkem a zelím. Když se nahlásíme, tak nám ho hospodský na večer schová! Přihlášky vedeme na viberu.

V.S.

[Show slideshow]

Trasa: 43 km, Boršov, červená TZ na Dívčák, Vrábče zastávka, Závraty, Mokré

Výškové metry: 521 m

Účast:  Míra D., Pavel T., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Jirka V., Zdeny

Vyjížďku nedokončil: Jirka V. se zapomněl cestou v lese, Vláďa Ř. se zapomněl cestou na skokáncích nad Mokrým

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Pavel K.

GPS: mapa

Komentář: Tentokrát jsme největší komplikaci měli už u Jiráskova jezu po 150 metrech cesty. Pro opravu jezu tam byla zaplotovaná cyklostezka tak dokonale, že se půlka pelotonu chytila, zamotala a nemohla ven 🙂 . Nakonec to vyšlo a mohli jsme si užít červenou podél řeky na Dívčák. Tam jsme si projeli pár lesních pěšinek a přes panelku mířili do Budějc. Nad Mokrým nám trasér ukázal lajnu se skokánky tak akorát pro nás, ideální pro trénink začátečníků, ale co se mě týče ne po tmě, takže jsem stejně všechno poctivě objel. Ale pěkné to bylo, až bude chvilka, tak bych si to za světla projel 🙂 . V Mokrým jsme ještě projeli pumptrack a pak už mířili ke Zdendovi, kde ale bylo plno, tak jsme byli bezradní. Nápadů na hospodu padlo hodně, ale vždy se našel někdo, kdo ji vetoval – moc daleko, moc nóbl, je tam zima, maj tam jen Budvar, … ještě že ten Šnyt prošel (i když až ve druhém kole). Ve středu bylo volno, tak asi proto jsme se taky uvolnili a počkali až na zavíračku. Po debatě s obsluhou, že to poslední pivo je opravdu poslední, jsme při placení každý dostali jako pozornost podniku plechovku Platana na cestu. Míra nezaváhal, hned ji otevřel a nalil si ji do půllitru od posledního piva. No ještě se ve Šnytu musí učit, kapůrková se podává jinak 🙂 🙂 . 

Nakonec jsme ještě skočili na pivo a jukebox v Dick baru, kdo to náramně žilo. Tenhle legendární song jsme hledali, ale pamatovali si jen refrén a ne název, tak pro příště: Tři sestry, Kenda

V.S.

NO: Slovenčina pozná pôvabný výraz kapurková, ktorý pochádza z východniarskych nárečí. Kapura je termín pre bránu, kapurková je teda posledný panák, ktorý si návšteva dá vo dverách predtým, ako nás opustí a vyberie sa do sveta.

poznámka autora – sám jsem se dopátral, že prý pokud hospodský nemohl vyhnat opilce z lokálu, jelikož se drželi futer (asi kapury), tak jim přinesl poslední panáky, oni po nich šáhli, přičemž se pustili futer, hospodský zabouchnul a šel spát.

Trasa: 39km, Kaliště, Hradce, Kluk, hřebenovka, Bohouškovická myslivna, Sv. Vít, Lipí, Mokré

Výškové metry: 630m

Účast:  Jirka T., Míra D., Pavel T., Jakub J., Stanley, Pavel K., Vítek S., Petr Podh., Vláďa Ř., Milan J., Jirka V., Banán, Zdeny, Lojza

Vyjížďku nedokončil: Vláďa Ř., Milan J. (připojil se pod Klukem)

Pád: Banán, a myslím ještě někdo

Defekt: Vítek S., Jirka V. – utržená přehazovačka

Trackmaker: Pavel K.

GPS: https://mapy.cz/s/nabumunuhu

Komentář: Podzimní plískanice zatím nenastaly, takže bylo ideální počasí. To se projevilo na účasti. Nejvíc nás bylo ve Slavči, i když vrchol trval asi jen 30 vteřin. Čekal tam na nás  Milan, přivítali jsme se a vyrazili na Kluka. To už ale bez Vládi, který nezachytil start, jelikož ladil sedlovku. Výjezd po pěšinkách a hřebenovka nezklame nikdy a trasér navíc zařadil netradiční sjezd, motání se houštím a nakonec i trejly, takže jsme si chrochtaly blahem. Jen ta zlomená přehazovačka zamrzela, no alespoň patce se nic nestalo 🙁 . Jak je tohle možné? Pod Klukem byla už namrzlá tráva a vyjížďka dlouhá, skoro 4 hodinová. Nezbylo tedy než zajet na čaj s rumem k Nezmarovi. Raději jsme se, po tom co jsme předvedli po poslední vyjížďce, ve dveřích zeptali, jestli můžeme dál. Zdenda nás přivítal s úsměvem, vše odpuštěno!

V.S.

[Show slideshow]

Trasa: 26 km, na Čínu, kolem slévárny, Rudolfov, stará cesta na hráz Mrhalu, Kodetka, Hlincovka, Mrhal, Lustenek, kolem Vráteckého potoka, Malé Dubičné, Dobrá Voda, schody u kostela a do Družsťáku

Výškové metry: 374 m

Účast:  Jirka Tuček, Petr Šikl, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Jakub Jerhot, Stanley, Hony

Vyjížďku nedokončil: —

Pád: Pavel Tíkal

Defekt: nikdo

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: sports-tracker.com

Komentář: Na hodinách jsme si o víkendu posunuli čas o hodinu dopředu a zkrátili tím již tak krátký den. Nastal čas, abychom oprášili na delší dobu odložená světla a dobili jejich baterie. Nastal čas Night Ridu!

Dlouhou vyjížďku se světlem na helmě jsem naposledy absolvoval s koncem předešlé noční sezóny. Krátké přejezdy s čelovkou na běhání sice ano, ale šlo spíše o přesuny z hospody, které bych stejně zvládnul i bez světla. Za doprovodu pouličních lamp to spíše vyžaduje bezpečnost provozu. Vyjet do temných pěšin zapadaných podzimním listím ukrývající uvolněné kameny, kořeny a větve, je po takové době opravdu veliké dobrodružství. Hlava už tohle všechno zažila, místa zná, viděla je ve dne i v noci, za such i s blátem, dokonce i sněhem. Přesto všechno dělá, jako by to bylo poprvé a znovu se bojí. Díky ostatním spolubikerům však hlavě nedávám šanci a řítím se do temné noci. 

Mrhal je báječná biková lokalita snad za každého počasí. Dnes je plná spadaného bukového listí, které má ve světlech našich lamp nádhernou měděnou barvu a pod koly hlasitě šustí. Zde však hlava znovu zlobí, moc dobře ví, co listí může skrýt, ale co oči nevidí, toho se hlava nebojí. Je to zábavné, jak hodně jiné mohou tyhle známé pěšiny být, když se změní čas.

Mrhalska bylo pro tuto chvíli dost, míříme dál k Dubičáku. Nechybí tak již tradiční zastávka pro pořízení fotografie na vrcholu slavné sjezdovky s výhledem na rodnou hroudu. Užíváme si ty chvíle, ale ne přespříliš, nočního dovádění bude ještě spousta.

Rychle do Družsťáku na zaslouženou odměnu.

Hony

[Show slideshow]

Trasa: 23 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 293 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Víťa Kořínek, Honza Mikolášek, Kocour, Duby, Jirka Vávra, Venca Drbout, Petr Pokorný, Petr Podhola, Filip Toul

Pád: Aleš při posledním přejíždění kolejí hodil takový zádíčka, až v dresu nacpané umělohmotné kalíšky na šampíčko rozmačkal… A ty už teď dík zákazu jednorázových plastů nikde neseženem. Ach jo.

Defekt: nikdo, resp. všichni ve středu v práci.

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/cebocabeha

Komentář: Poslední vyjížďku mám prostě rád. Je výjimečná. Závěrečný večírek mám také rád, bývá výjimečný. Středa po večírku bývá také výjimečná, leč rád jí nemám 😉 Ale popořádku. Vše krásně začalo. Šampíčko nad Vidovem bouchalo, sláva a hurá se provolávalo, nikam se nespěchalo. Jak to vše divoce pokračovalo! Decentní práce s tataráčkem, oslavný přípitek šampíčkem zjemněným vodečkou neznámé značky. Jen Bílý medvěd je přeci pro tak velevážené pány, při tak výjimečné oslavě, dostatečně kvalitním nápojem. Občasný pokus o vyšperkování chuti lahodného nápoje – tu stroužkem česneku, tu olivkou, tu trochou pivíčka, vždy skončil na základním čistém modelu Bílého medvěda – přesného poměru dvou složek dle receptury, kterou Alešovo děd zdědil od děda svého. Jeden pohár vládne všem, přesně jak hygienické standardy dneška požadují. Zádrhel nastal bohužel jen když loučící se Nezmar Aleš využil chvilkové indispozice slavícího nového pilníka Bivoje (ten je známý svým zodpovědným přístupem) a pohár plnil, plnil a plnil. A my roušky neměli, protože jsme pořád jen pili, pili a pili….

………………………………………………………………………………………………………………………… (grafické znázornění průběhu dění).

Co to bylo přesně za šampíčko nevím, asi Moet 😉 jen vím, že ho bylo 10 lahví. A jaký druh vodky Nezmar přechovává v lahvi o objemu 1,8 litru také nevím. Neví to asi nikdo a někteří z večírku neví zřejmě vůbec nic 🙂 Ale ta škaredá středa… Nad vodou mě držela jen škodolibost k pádům druhých – v hospodě, před hospodou, do taxíku, na cestě (ještě že všichni před pádem způsobně kolo tlačili), do postele a tak. Tyhle pády jsem se rozhodl do statistik nedávat, kolonky maj taky svůj maximální objem, že? Tak zas příště. Za mě snad jen bez Bílého medvěda…

O.

NO: 

“Kdo se ráno nestydí, večer se nebavil.” Stanley

Trasa: 45 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 281 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Honza Mikolášek, Kocour, Ondra M., Sochy, Koubič, Víčko, Duby 

Pád: Přemek – v zatáčce u Bezdrevu si nevšiml díry mezi dvěma panelama a byla z toho krásná šipka ramínkovka. Snad bez následků!

Defekt: nikdo (to by bylo fakt noční peklo!)

Trackmaker: Eri

GPS: https://mapy.cz/s/robokodevo

Komentář: Na konci sezóny je vždy opravdu velký nedostatek originálních tras, neb všude už jsme byli a z města prostě nejde vyjet jinudy než desetkrát jetou cestou. Doma jsem dumal nad originalitou a vycházel mi z toho vždy dost zuboželý mrzák a tak jsem zajásal, když Eri zahlásil, že by jako věděl kam. Po Eriovsku samozřejmě zatajil, co je v plánu (jízdu na Kleť Eri oznamuje: vyjedem směrem ke Kluku a dál se uvidí…) a tak nikdo ze sdělení “pojedem na Vrbenský rybníky”, moc moudrý nebyl. Já si minule říkal, jak jsem šikovnej, že jsem za 2 hodiny světla uplácal 32 km a když týden světla zase ubere, Eri uplácá kilometrů 45… 🙂 Já byl bohužel seznámen s plánem už na Startu, neb se Eri ukecl slovem: Zahájí. Tázavě se mi protáhl obličej a Eri hned uklidňoval, že když to dobře pojede, tak se to za 2 hoďky dá zvládnout… Jízda kalupem a noc je jasná zpráva, uzavřel jsem potichu pro sebe. Vlastně ale mohlo bejt vše na stopro, kdyby u Nezmarů existoval trasér (ani já jím nejsem), který si odpustí “nastavování kaše”. Tedy, šlo se vrátit jinak, než hodinovou jízdou nocí a přitom by z krásy trasy by neubylo nic! Ale plán je plán, však víme. Eriho posílaný odkaz, že trasa dle plánu  vedla zpět již za velmi vydatné noci přes železniční most u kanálu (zřejmě proto, aby se nepřišlo o šotolinu pravého břehu, muhehe), jsem považoval již pouze za velmi vydařený trollující popich, neb železniční most jsme z bezpečnostní důvodů dávno vyřadili i ve dne (jsem si teda myslel). Ale k tomu podstatnějšímu!!! Škrtněme nastavovanou kaši od Křivonosky a já (a nejen já) jsem byl NADŠEN. Marně přemýšlím, kdy jsem jel tak dlouhé úseky jako premiéru a navíc s minimem tranzitních šotolin a asfaltů. A novinky já miluju! Blažený to pocit. Navíc z každého kilometru doslova prýštila pečlivá příprava a nelze jinak, než zvednout palec nahoru! Kéž by víc takových bylo!

O.

P.s. Příště je závěrečná taškařice a prosím osoby zodpovědné, o zamluvení celého Nezmara a případně donesení Svatého grálu, aby se zase mohl rozklížit 😉 

NO:

Pozři mou tvář cizí masko

polkni a pojď, moje lásko!

je tady ta chvíle, ta minuta

kdy řeka sem nikam je přepluta

Sama jsem sama, v té dívce je tma

dole je bahno místo dna

Sama jsem sama, v té dívce je tma

dole je bahno místo dna

Trasa: 33 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 456 m

Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D a Dan D. (father & son)., Zdenál, Hony, Venóš, Stanley, Pavel T., Marek L., Petr. Š., Dan Doležel, Filip, Eri, Míra Mikolášek, Větrák, Vráťa, Kocour, Sudí, Honza M., 

Pád: Petr Š. – kolo za začátku prý dostal, své tělo však ne (nebo obráceně?)

Defekt: Větrák

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/bafolevuro

Komentář: Však Vy víte, že já mám rád statistiky. A co si říká o statistické shrnutí více, než jubileum? Ano, ano, letos se konal cyklo gastronomicko ornitologický dýchánek po desáté! Otec nápadu je Větrák a tímto mu patří uznání, za samotný nápad a starosti co s tím často měl. První ročník se konal 16.10.2012 a mířili jsem do Jílovic. Zajímavé na této akci je, že to byla první vyjížďka, kdy se Nezmaři nedopravili do CB po vlastních, ale využili hromadné dopravy (vlaku). Dnes už skoro k neuvěření, co? I druhý ročník se konal v Jílovicích a i tento zaznamenal premiéru dnes již tradiční taškařice – jízdu z perónu po schodech do nádražní haly, pak dolů po schodech do podchodu a eskalátorem na kole nahoru. Tak všichni z eskalátor gangu si zapamatujte datum 24.9.2013 (tehdy ještě nebylo zařazeno číslo “jízda po jedoucím eskalátoru i dolů”). Jílovičtí provozovatelé však podnik uzavřeli a my se na jedno dostaveníčko přesunuli do Kájova (z reportu lze vyčíst, že se nad masem probíralo téma “anal bleaching”, muhehe). Roky 2015-2019 pak obstarala Lucie ve Vrátě, kde se vyvedla zvláště vyjížďka, po které někteří chlapci před hlídkou PČR vypnuli blikačky, aby na sebe neupozorňovali, když jedou vožralí (sic!) a ti, co byli vožralí ještě víc, blikačky nevypnuli… Jak to asi dopadlo? Neblikající parta byla příslušníky slovena a ohodnocena blokovou pokutou (také myslím doposud nezmarský unikát). Roky 2020-2021 zajistil Stanley v Podkově a na Covid párty 2020 s pokusem o Žloutenka párty 2020 se bude také dlouho vzpomínat.

Ufff. To je doba co s Vámi jezdím.

O.

NO:

Nedobře by bylo tam,

však víš sám,

kde by díru ženy a lahve neměly