Archive for the ‘2. Výjezdní zasedání’ Category

Že bychom, po jarním neuskutečněném VZ (zasáhl covid), mohli někam vyrazit jsme se začali bavit na vyjížďce 31.8.2021. Padalo pár návrhů, ale nic konkrétního. Tak jsem se nabídnul, že zorganizuji VZ do Brd s ubytováním v Pivovaru Podlesí u Příbrami v termínu 8.-10.10.2021. Trochu narychlo, ale protinávrh nebyl a přihlásilo se dost lidí, tak jsem se pustil do plánování. Přes Brdy jsem párkrát jel, v Podlesí mám kámoše, kteří mě tam protáhli po místních pěšinkách, takže čerpat se dalo z osobních zkušeností, nejen z mapy. Celkem jsem zařizoval ubytování pro 25 bajkerů, ne všichni se zúčastnili všech vyjížděk, někdo přijel později, někdo dřív odjel.

Několik bajkerů dorazilo už ve čtvrtek večer a pověnovali se ochutnávce místní produkce. Zbytek dorazil v pátek před vyjížďkou. Naplánována byla dlouhá trasa přes Brdy a Třemšín do Březnice. Věděl jsem, že první jistota občerstvení je až v Březnici na 64 km, nejistý je stánek v Teslínech na 37 km. Tak jsem všem napsal, ať si jídlo pro jistotu vezmou. Lehce po deváté jsme vyrazili přes Pilskou nádrž k dopadové ploše Tok. Tu jsme objeli proti směru hodinových ručiček – přes prudký sjezd a technický úsek po požárním pásu, výjezdem po dlážděné cestě a přes vřesoviště k nejvyššímu vrcholu Brd Toku. Brdy jako bývalý vojenský prostor jsou dost vyasfaltované, ale i pěšinky se najdou. Průjezd lesem nadivoko je ošemetný, přeci jen někde pořád číhá nevybuchlá munice. Tak jsme kombinací asfaltu a jízdy po lesních cestách přejeli až pod vrchol Praha, kde jsme uhnuli k Padrťským rybníkům. To už se družstvo začalo dožadovat občerstvení. Říkám, já vás varoval, Březnice je daleko, kdo má hlad, dá si z vlastních zásob. Bohužel se ukázalo, že jsem sice upozornil na nutnost přibalit si svačinu, ale zpráva začínala „Sobotní vyjížďka je dlouhá …“. Radost z bajkování ve tvářích jezdců se najednou měnila přes nechápavý výraz, uvědomění si, zděšení, bezmoc, beznaděj až k pocitu zmaru. Všichni podle informace počítali s tím, že si zítra svačinu vezmou, někteří ji měli dokonce nachystanou a nechali ji na pokoji na sobotu. Naštěstí jsme k občerstvení v Teslínech přijeli ve stejném okamžiku jako jeho majitel, který zrovna vyskladňoval zásoby. Byl trochu nervózní, obzvlášť potom, co na něj dorážel už desátý člověk, jestli bude otvírat. Nakonec to ale klaplo – jídlo bylo fajn, stánek krásnej, majitel milej, ceny lidové. Ještě že tak, do Březnice to byla ještě dálka a náročný terén, včetně drápání se na Třemšín s kolem na zádech. Nevím nevím, kolik z nás by tam na tuky dojelo, a já měl jednu housku pro všechny 😉 . V Březnici jsme se rozdělili. Někdo si dal kávičku, někdo jídlo, někdo šel s voličským průkazem splnit občanskou povinnost. Já byl ve skupince, co si dala polívku a pak jela po trase až k odbočce na Vojnu. Na místní trejly na vrchu Vojna jsme jeli už jen s Peťou P. a ve dvou dojížděli už skoro se soumrakem. Cestou nás ale čekala ještě jedna mise – záchrana zpité cyklistky, která kolo už nedokázala ani vést. S vědomím, že bajkeři si musí pomáhat, že se to může stát každému a nám třeba taky někdo někdy pomůže (třeba po dokolné 😊 ), jsme ji dovlekli domu. Část bajkerů dojela rovnou do Příbrami na náměstí, kde prý navštívili super bistro a hospodu. Část poseděla v pivovaru.

V sobotu ráno byla na dvoře jinovatka. Vyrazili jsme směr Obecnice s výjezdem na Klouček. Opravdu je o něco nižší než náš Kluk, ale výjezd je hodně náročný. Takže se peloton okamžitě roztrhal. Je odtud krásný dlouhý sjezd do Jinců, v kterém jsme se zdrželi opravou přetrženého řetězu. To už asi bylo na skupinku rychlejších jezdců moc, tak nečekali a jeli si svoje – daň za to, že jsem zveřejnil trasu dopředu a nahrál ji do MapCatch. Na Kloučku svítilo sluníčko, v Jincích byla mlha a mrzlo a na Plešivci – Olympu Brd, bylo zase krásně. Sjezd nebyl moc náročný, ale po 2 defektech se protáhnul, takže jsme dolu jeli možná pomaleji než nahoru. Po přejezdu Litavky nás čekal výjezd na Ostrý. Už podle jména technicky nejnáročnější výjezd dne. Vyčerpané družstvo odmítlo plánovanou zajížďku na zříceninu hradu Valečov, tak jsme jeli rovnou do Zaječova, kde jsem věděl o hospodě a obchodu. Hospoda byla asijská obsluhou i jídelníčkem. Předvoj už tam seděl přes hodinu a stále čekali na jídlo. Někoho to neodradilo, někdo to vzdal a šel si koupit rohlíky do krámu. Najedli jsme se všichni, ale přestože občerstvení mělo zafungovat jako načerpání sil a vzpruha, došlo k totální destrukci společné vyjížďky. Výkonnější jezdci, co si jeli svoje už od Kloučku, se přeci jen najedli dřív a vyrazili opět sami po trase. Ze zbytku prakticky nikdo nechtěl pokračovat dál po naplánované trase. Byly mezi námi jezdci trpící CTS (celkovou tělesnou slabostí), kteří zvolili cestu nejmenšího odporu. To bohužel pořád znamenalo přejet Brdy. Alespoň si zvolili co nejkratší trasu po silnici. Pár lidem jsem to i věřil 😊 , ale většina měla na to jet dál po trase. Kvůli obavám z náročné trasy, a myslím, že víc kvůli nechuti podřídit se vůli traséra (to zní hrozně), se ale vydali různými cestami. Ve skupince s trasérem zbyli jen dva další bajkeři. A všechna čest, objeli jsme celou trasu, včetně vycházky přes Klobouček a přejezdu Třemošné na závěr. Večerní program probíhal v Pivovaru, na náměstí v pivnici, v klubu Pojistka … dost se to prolínalo, jedna skupinka odjížděla z pivovaru za písničkou do města až v jednu ráno.

Z toho, co zbylo z mého trasování, jsem byl hodně frustrován. I po měsících se z toho potřebuji vypsat. Kdo nechce číst moji terapii, ať tento odstavec přeskocí 😉. Plánování trasy jsem věnoval několik týdnů. Většinu tras jsem měl projetou, takže jsem věděl, co je lepší jet nahoru, co dolu. 3 vyjížďky byly naplánované tak, abychom v Brdech viděli co nejvíc a nejezdili moc po asfaltu a stejné cesty a jeli co možná nejvíc terénem. Zvláštní ohled jsem bral na postupně klesající výkonost družstva. Zkrátka trasy byly vybroušené jak diamant!!! Přesto mi někteří jezdci v Zaječově nevěřili, že další trasa je naplánovaná tak, aby byla nahoru jezdivá a dolu zábavná a ještě je čeká highlight Brd – bunkry na Jordánu.  A když už, tak že vím o lepší možnosti zkrácení trasy před Kloboučkem, než jen přejet po silnici do Obecnice. A někteří se dokonce nechali přemluvit pražským Pepíkem, který jim po 5 minutách koukání do mobilu tvrdil, že zná lepší cestu! Ti také dojeli do plánovaného nejvyššího bodu dopadové plochy Jordán, ale kamenitou stezku mezi bunkry, která se měla jet dolů tlačili nahoru. Pak dokonce jeli dál do kopce kolem Toku (s trasérem nejeli kvůli tomu, že už nechtěli moc nastoupat) a na trasu se napojili před Kloboučkem. Paradoxně ten jediný mělo smysl vynechat. 

Už v sobotu večer bylo jasné, že z nedělní vyjížďky nezbude nic. Pár nejvýkonnějších se plánu přeci jen drželo, dojeli k radaru na vrchu Praha, a ti mohou říct, že Brdy projeli takřka celé. My ostatní jsme se přes zámek Vysoká u Příbramě vydali k vrchu Vojna. Tam jsme na místních trejlech jezdili místní lajny několikrát nahoru dolů. Pak jsme zamířili k památníku Vojna a kolem hald po těžbě uranu k místnímu lyžařskému areálu Padák, kde měly být podle místních a mapy další trejly. Ke sjezdovce jsme najeli ze shora. Překvapilo mě, že je oplocená, ale to nás neodradilo. Ani to, že za plotem byla metr a půl vysoká tráva a ostružiny. Sjezdovku jak z pohádky o Šípkové růžence jsme sjeli dolů. Potíž byla, že areál byl oplocený celý a dole dost důkladně, takže jsme se odtud nemohli dostat. No nakonec se to, dírou v plotě, povedlo a v lese vedle jsme jednu lajnu, co ale vypadala dost letitě a neježděná, našli. Už to nejspíš vzal čas, a po shlédnutí videa by nám to, kdybychom to našli postavené, myslím stejně k ničemu nebylo 😊 .

Ještě jsme se zajeli podívat na Svatou horu, Příbramské náměstí, k dolu Marie a hornickému muzeu v Březových horách. Po pozdním obědě v pivovaru jsme se vydali k domovu.

Byli mezi námi i takoví jezdci, které mrzelo, že sobotní trasu neprojeli celou. A nejvíc to asi mrzelo Bivoje, který na VZ nemohl vůbec. Tak se domluvili a vyrazili do Brd další víkend, dohnat, co zameškali! Holt někdo to bajkerské srdce má!

Bajku zdar V.

 

Záznamy tras Ondry L., jak sám píše “podřadné trasy notně ojebané” 🙂  se nepodařilo nahrát na stránky.

Trasy byly naplánované takto:

plánovaná trasa pátek

plánovaná trasa sobota

plánovaná trasa neděle

plánovaná trasa neděle zkrácená

Kam na jarní výjezdní zasedání? Tahle otázka rezonovala ve vzduchu již delší dobu, ale rozhodnutí ne a ne padnout. Na 4-té vyjížďce, kdy áčko si odskočilo na soustředění za sluníčkem na Malorku😊, nás zůstala minipartička (4 kusy) v hospodě Septim na Pohůrce. Samozřejmě padla i otázka na VZ, diskuze k termínu a místu. Padlo několik návrhů. Já jsem navrhl Krušné hory – Klínovec, kde jsem vyzkoušel místní traily na loňské dovolené. Jakmile padl tento návrh, tak jsme u něj zůstali a já byl direktivně určen za pořadatele. V termínu 21.-23.6. jsme se setkali na Božím Daru.

 

Jirka Zibura dorazil ze služební cesty v Německu o něco dříve, nezaváhal a vyrazil se projet na Klínovecké tratě. Při našem příjezdu už s nadšením hlásil, že je to super. Dali jsme večeři. Mezitím dojeli ostatní účastníci a rozjela se zábava. Kolem desáté, kdy jsme byli v nejlepším, nám slečny za barem oznámili jsme unavené a budem končit. Nakonec jsme je ukecali. Natočili nám několik džbánků piva a přesunuli nás do herny. S občerstvením k pivu to byla bída. Podle slečen je týden před hlavní sezónou a šéf ještě nic bohužel nenakoupil.

 

Ale k samotnému ježdění. Na pátek jsme rozhodli, že jsme někteří z nás ochotni strávit celý den jen na trailech (Trailpark Klínovec)

Cestou na Klínovec jsme se rozdělili na skupinu (já, Zdeny, Bivoj a Míra), která s heslem „dnes ani metr do kopce nepojedem“, sjela dolů po žluté k lanovce. Koupili jsme celodenní jízdenky a zábava mohla začít. Ještě jsme se zdrželi v půjčovně. Bivoj s Mírou si chtěli vyzkoušet celopéra. Druhá skupina to odjela do kopce přes Klínovec a poté sjela po trailech k lanovce. Dole jsme se zase rozdělili. Někdo si udělal výlet po okolí. Jiní si několikrát sjeli traily a pak na výlet. A další si to dávali nahoru a dolů vlastní silou. Mimochodem výjezd nahoru na Klínovec je o 500 výškových metrech na vzdálenosti ca. 5km. Jirko a Hony smekáme před Vámi. Vydrželo jim to celý den. Zpět k trailům. Na výběr je několik tras od modré nejlehčí, přes červenou a černou až po downhillovou. Začali jsme od modré, která je sice dlouhá (10km) i zábavná, ale většinu dne jsme trávili na červené. Ta je o něco kratší (8km), ale ještě o něco zábavnější. Vyzkoušeli jsme i černou. S hardtailem už to není taková zábava, ale ještě je s naší hlavou sjízdná. Výhoda fulla je již značná. Na downhillovou trať si troufl jen někdo a místy si i užíval. Je to náročné a je třeba už lepší stroj. Po poledni dojel i Vítek, kterého zdržel v Budějcích kontrolní den na Mánesovce (zatracení úředníci si nemohli vybrat lepší termín). Zastihl nás v dobré náladě po několikátém sjezdu. S nadšením jsme mu hlásili, jak je to super. Vítek se po prvním sjezdu rozzářil také a vydrželo mu to až do konce. Záznam ze Zdenálova garminu mluví za vše (105km a převýšení 5300m). Záznam ve tvaru pily. Samozřejmě se nám nevyhnuli ani časté defekty. Poslední defekt utrpěl Míra, kdy s půjčeným kolem bez výbavy na opravu, musel sjíždět půl trasy na prázdném kole. Každý z nás si ten den prožil po svém a myslím, že i s velkým uspokojením. Večer proběhla večeře ve vedlejší hospodě a nakonec jsme po zavíračce skončili v místním pajzlu, kam ještě zákaz kouření nedošel. Zato výčepní byl super. Došlo i na to, že Míra se chytl jako DJ.

 

Sobotní výjezdem jsme již opustili Klínovec a vydali se za poznáváním okolí. Hony si ještě před snídaní vyběhl do Německa na východ slunce. Celodenní ježdění do kopce a z kopce ho málo unavilo😊. Já s Vítkem jsme dopředu každý připravili svoji trasu. Naše trasa se z velké části shodovala. Jeli jsme směrem na Rolavu (stará továrna na cín), kterou proslavila scéna ze seriálu Rapl. Tento seriál nás provázel během celé vyjížďky (Pivo Rapl, chaloupka kde Rapl bydlel, továrna na cín..). Začátek byl po Ježíškově cestě na rozhýbání. Dojeli jsme k Blatenskému příkopu a podél něj až na Blatenský vrch. Podél příkopu začala drsná bajkeřina, která některé z nás budila ve snu ještě několik dní. Z jedné strany příkop. Z druhé strany mladé smrčky, které místy zasahovaly až do příkopu a snažily se nás dostat do příkopu. Někoho dostaly až za příkop. A to nejhorší mezi tím. Jeden kořen za druhým. Kocour s Víčkem to vzdali a dojeli na Blatenský vrch po silnici, kde na nás počkali.  Zbytek mužstva se nevzdával a pomalu postupoval vpřed. V polovině cesty k Blatenskému vrchu jsme potkali v Rýžovně pivovar Rapl. Pivo tam sice ještě nevařili, ale z pípy už uvařené jinde a dovezené teklo. Museli jsme se na druhou polovinu povzbudit. Čepovala tam slečna, kterou jsme den před tím potkávali na trailech se slušnou výbavou. Jezdila i downhillovou trať. Petr Podhola se s ní o tom bavil a doporučila mu se na tu trať pustit s minimálně 160mm zdvihama. To naše kola zdaleka nedosahovala ☹. Mezitím už Kocour volal, kde se couráme. Ale náš postup nebyl o nic rychlejší. Na Blatenský vrch jsme dorazili po 2hod. jízdě a 14-ti km vysilující jízdy. Další postup byl tak rychlý, že jsme ujeli Kocourovi a potkali ho až v hospodě v Perninku při návratu. K továrně na Rolavě jsme dojeli po asfaltě a šotolině. Tam nás čekalo trochu zpestření v podobě mladé odhalené slečny, která se tu fotila ještě s dalšími dost zvláštně oblečenými postavami. Cestu nazpátek jsme absolvovali po náročné a pěkné červené směrem přes Pernink. Dojeli jsme tam těsně předtím, než začalo pršet. Další dvě hodiny jsme tam strávili. Platili jsme asi na třikrát, protože déšť nás nechtěl pustit dál. Zbytek trasy přes Plešivec jsme už vzhledem k času a počasí vzdali. Cestou se ale vyčasilo a my se ještě zastavili na venkovním posezení u pivovaru Rapl.

sobotní trasa

 

Nedělní výjezdem jsme jeli přes v sobotu vynechaný Plešivec. Někteří ho už měli za sebou z pátečního výletu. Nahoře proběhla debata o variantách dalšího postupu. Nakonec jsme určili trasu po modré a zelené přes Lípu a dále na Mariánskou. Sjezd po kamenné cestě z Plešivce způsobil pád tří borců v jeden okamžik, ale každý v jiném místě. Bylo to bez následků. Postupně se z mužstva oddělovali jednotlivci, tak jak potřebovali dojet domů. Skupina, která nikam nechvátala si určila za další cíl Popovský kříž (vyhlídka na Jáchymov a do kraje). Podle mapy to vypadalo na podle Vítka „fun cestu“, ale skutečnost byla šotolinová cesta. Další cesta po žluté už byla zajímavější. Na té jsme se však dále roztrhali. Hony chvátal do Budějc a Mírovo střevní problémy nás zdrželi. Poslední trojice (já, Míra a Vítek) jsme dojeli v klidu pod Klínovec k lanovce. Cestou jsme ještě potkali Koryho. Ten si dal výjezd na Klínovec vlastními silami v rámci tréninku. My, co už jsme se silami byli na štíru jsme dali za vděk lanovce. Aspoň jsme si užili sjezd do Božího Daru a tím skončilo naše uspokojení v Krušných horách.

nedělní trasa (na Klínovec se jelo lanovkou, ale mapy.cz mi to tam nedovolí trasovat 🙂 )

 

Pavel Tíkal

Pod organizací Eriho jsme se vypravili do Sušice. Jednou už jsme tam na VZ byli, ale lokalita je to dobrá, skoro domovská, bajku přívětivá, a i když byla vybrána trochu z nouze na poslední chvíli tak byly na programu výrazné bajkové zážitky. 

Já byl jen v pátek přes den, ale i tak jsem byl nadšen. Nakombinovali jsme Javornické okruhy a Sušické traily.

Páteční trasa

V paměti mě zůstalo:

• výjezd ze Sušice ke Kalichu a dál na Sedlo, na Sedle blbnutí přes skalky a nádherný enduro sjezd směrem na Kašperk
• Borový sjezd k Anínu
• mnou ojebané stoupání do Kašperských hor, následné čekání na silnější bajkery v cukrárně (a venku hrozná zima)
• hlasování pod Královským kamenem. Nakonec všichni pochopili, že na pozdní oběd v Jarovníku už není čas a jelo se bez oběda náročnou trasou Javornického Pazdřivce zpátky na Sedlo.
• Pavla Tíkala prasklý rám – dostal se do Kašperských hor, kde čekal na záchranu autem
• ze Sedla do Sušice jsme jeli traily EPONA, ROCKY a MORRIGAN a i přes únavu to bylo parádní.

O sobotě vím jen z vyprávění, doplní někdo?

 

zdar V.

 

 

Lokalitu a organizaci zajišťoval Majkl.

Ve čtvrtek po příjezdu jsme stihli ještě pár drinků.

Páteční etapa byla deštivá, ale podařená, s obědem v Černošíně, zakončená posezením v pivovaru Chodová Planá. Do Mariánských Lázní jsme se potom svezli vlakem.

páteční etapa

V sobotu myslím pršelo míň, oběd jsme si dali v Krásně, i na rozhledně jsme byli.

sobotní etapa

 

Večírek byl intenzivní, tak ani moc nevadilo, že v neděli pršelo a na kolo jsme se nedostali. Pobyt jsme zakončili kávičkou, zákuskem a procházkou po okolí.

Jestli máte někdo fotky, nebo dokonce vzpomínky (například na výměnu drezů s VK Senohraby 🙂 ) , tak pošlete, zveřejním

 

zdar V.

 

Výjezdního zasedání jsem se tentokrát ujal já. Kdysi jsem byl v Lužických horách na bajkovém desorientýrinkovém závodě Lužické sedmistovky. To se mi dost líbilo, tak jsem se snažil to vymyslet podobně a něco k tomu.

Ve čtvrtek bylo krásně, sluníčko, ale jak už to tak bývá, na výjezdní zasedání slibovala předpověď zimu a déšť. Šťastně jsme se sešli v Krásné lípě v místním pivovaru Falkenštejn. Začalo pršet, tak jsme se snažili zapít žal, že zas bude hnusně. Večer ještě došlo na dietní chybu s petkami, uzeným a klobásami na chodbě na ubytku. Ráno byla zrovna  v dešti přestávka, tak jsme vyrazili. Na rozehřátí jsme jeli přes místní brdek náročný sjezd po kluzných kamenech a dál nakoukli do NP Česko-Saské Švýcarsko. Bylo to tam moc pěkný, bohužel pěšinka byla zakončena pětisty metry pěšího výletu po schodech a úzkými průchody. Tam měl problém s technikou každý, zejména ti vytáhlejší z nás J Dokonce došlo na demontáž předního kola, aby se Větrákův stroj protáhnul skalní průrvou. Šel poslední a tak jsme napjatě čekali, jak to zhodnotí. Přeci jen byl s námi na bajku po dlouhé době, ale byl celkem vyrovnaný, poznamenal něco v tom smyslu, že nic jinýho ani nečekal J. Pak jsme se rozjeli … a po opravě defektu zdolali vrch s rozhlednou Tanečnice, bahnitá  kdysi šotolina nebyla nic moc. Na vrcholu jsme se alespoň občerstvili, podle výčepáka jsme vytvořili první frontu od 13.3., a užili si krásný sjezd. Následoval přejezd ke hranicím, kde jsme se napojili na trasu 1000 mil a jeli zhruba 15 km  přes nejsevernější bod republiky. Byla to velkolepá kořenovka, jako stvořená na hardtail, jak jsem zaslechl J. I na celopéru to byla řádná vytřásačka. Jet to na těžko po 1300 km, to musí být zážitek! Družstvu vyhládlo a začalo se dožadovat oběda. Ten jsme si odbyli před večerkou ve Velkém Šenově kolem třetí odpoledne. Od této chvíle se pod tlakem nedostatečné vůle, výkonosti a obav z deště začalo družstvo dělit. Nejodhodlanější drželi trasu přes Vlčí horu a dál směr Krásná lípa, ale na naplánovaný pytel k Dymníku už nedošlo. Večer jsme poseděli v hospodě v resortu, ve Falkenštejnu a místní Dřevěnce, která prý byla naprosto boží. Závěrem došlo opět na posezení před pokojem.

Večer to vypadalo, že i další den bude hnusně, ale ráno to znovu překvapivě docela šlo – pršet přestalo během snídaně, tak jsme vyjeli jen do mrholení. Začali jsme hned zostra, cesta z Chřibské na Studenec je nádherná, celá terénem, technicky náročné, hravé, …. samozřejmě cestou dolů. My jeli nahoru. Navíc závěrečný kamenný chodníček, to už byla až na čestné výjimky chodecká záležitost, pro některé na kluzkých mokrých kamenech i dolů. Jezdivější částí jsme se dostali nad bajk park Polevsko. Někteří byli překvapení a sváděli to na šťastnou náhodu, ale bylo to plánované, chtěl jsem vám chlapci udělat radost! Sjeli jsme si ale jen jednu lajnu. Na zakoupení permice k vleku a větší dovádění nebyl čas. Jeli jsme dál směr Klíč. Cestě dali zabrat lesáci, což ale nahrálo technickým kouskům. Jetelný trejlík vedl uprostřed, po stranách hluboké vyjeté koleje plné bahna. Kdo zaváhal, měl problém. Hegy předvedl artistický výkon, kdy se při výpadu do boku opřel o pevný okraj až za vyjetou kolejí. Přes bahnitou propast ladně držel boční plank. Chválili jsme ho, ještě že má dlouhé tělo a paže. Později jsem se dozvěděl, že Míra se to zkusil napodobit, ale je menšího vzrůstu, takže nedohmátnul a dopadlo to hůře J. Výjezd na Klíč, Malý a Velký Buk a Bouřný jsme oželeli. Pod Bouřným se začal peleton drolit. Skupina A neomylně poznala nejlepší místo k ojebávce a jelo přímo na chatu Luž, kde poobědvala, samotnou Luž vynechala a od rohu hranic sjela přímo do Varnsdorfu do Pivovaru Kocour. Skupina B poobědvala v přístřešku (zrovna pršelo) u nádherné roubenky a dál jela do Mařenic za skupinou C, která dojela až do hospody U tří lip. Tento úsek podél potoka byl nádherný, takové bajkování na které jsme zvyklí – pěšinka, bahno, kořeny, nošení … Skupina B i C vynechali Hvozd. Skupina B Luž objela Německem a od rohu hranic jela směr Krásná lípa. Skupina C vystoupala na Luž z Německa a dál jela podél hranic, kde sice vynechala Weberberk, ale hrdinně pokračovala přes Pěnkavčí vrch. Pěkná pěšinka zakončená bahnitým sjezdem. V jednom úseku bylo světlejší bahno, snad něco jako kaolín, kde to klouzalo jak na ledu. Měl jsem co dělat, abych sebe i kolo udržel na cestě a pohromadě. Před Luží se oddělila skupina C1, která si vyhodnotila, že v hospodě na Tolštejně jim bude líp, než při výjezdu na Jedlovou. Na Jedlovou jsme tedy dojeli jen čtyři! Při sjezdu se oddělila skupina C2, která jela na ubytko do Krásné Lípy. Dále pokračovala jen vrcholová dvoučlenná skupina C3, která to dotáhla až do Varnsdorfu do Pivovaru Kocour. Z 10 Lužických sedmistovek jsme byli na 3 (Studenec, Luž, Jedlová), jednu jsme přejeli pod vrcholem (Pěnkavčí vrch), na jednu jsme se vykašlali (Hvozd) a ostatní ani nebyly v plánu (Malý a Velký Buk, Klíč, Bouřný, Weberberk).

V neděli valnou část mužstva sesadilo ze sedla počasí a taky sobotní večírek, který se krapet protáhnul. Někdo se tedy vydal na pěší výlet, než mohl usednout do auta. Zázrakem však znovu přestalo pršet, tak se někdo projel na kole v místě a pár z nás (já, Míra a Pavel jako jediné auto) vyšel původní plán – přejeli jsme autem na Singltrek pod Smrkem . Tam jsme za 3 hodiny najeli 39 km nádherných trejlů a pak razili domů.

Na úterní vyjížďce jsem vyslechnul názor, že Lužické hory nebyly nic moc, samá šotolina furt nahoru nebo dolu, málo jezdivých pěšinek. No a pěknej sjezd se jezdí shora, kam se taky musíme dostat. Kvůli tomu jezdíme do hor, jsem si říkal. Šotoliny sice byly, taky výjezdy na krev, ale pěšinek jsme myslím jeli taky dost. Každopádně mě to překvapilo, jako bych byl 3 dny jezdit někde jinde. A opravdu. Kolik si myslíte, že jsme vlastně jeli spolu? Z celkových 216 km (já měl v pátek 90 km, v sobotu 87 km, v neděli 39 km) došlo k vynechání větší skupinou 86 km, což je 40% a to, to byly převážně bajkově nádherné úseky, samá pěšinka J. Samozřejmě nic není zadarmo, uznávám, že výjezd na Luž a Jedlovou se líbí málokomu. Co bylo moc pěkné bajkové a nejeli jsme to všichni – v pátek sjezd do Brtníků, červená z obce Vlčí hora, žlutá k potoku a pak trejlík v traverzu, v sobotu serpentýny z Luže, sjezd z Pěnkavčího vrchu, sjezd z Jedlové, posezení v Kocourovi!!! …. a nejvíc top celého víkendu trejlová neděle! Takže opravdu jsme nakonec měli každý trochu jiné výjezdní zasedání, jen doufám, že jsme si to všichni užili, podle vkusu každého soudruha!

Bajku zdar V.

Na výjezdní zasedání je nás přihlášeno 27. Z toho jsou 3 silničáři, ale 24 bajkerů je stále pěkné stádo. Uhlídat kompaktnost v neznámém terénu bude náročné. Abychom se vyhnuli čekání, telefonování, nahánění, čekání, telefonování, …. tak navrhuji použít aplikaci MapCatch. Je to aplikace vyvinutá účastníkem Loudání pro trasování účastníků Loudání. Data tedy někde jsou, ale ne v NASA nebo v Číně. Aplikace toho umí dost a stále se vylepšuje. Navíc pokud by vás napadlo nějaké vylepšení, tak stačí napsat autorovi a ten každý podnět vítá a případně zapracuje nebo odstraní problémy. Pro naše účely je to naprostá bomba. Každý si ji může stáhnout a nahrát si tam trasu v gpx. Po nastartování a zapnutí sledování aplikace zobrazuje polohu na mapě (podklad mapy.cz!). Takže kdo má zapnutou aplikaci, tak vidí svojí polohu a naplánovanou trasu – vidí tedy jestli je na ní, nebo kudy se k ní vydat. Ale hlavně vidí i ostatní, co mají zapnutou aplikaci, takže pokud se ztratí, tak ví, kde má hledat hlavní skupinu. Takže trasér bude mít zapnutou aplikaci. Pokud se někdo ztratí tak nevolá, nezjišťuje kde je, kde je trasér a kde se potkají. Stačí když si zapne MapCatch, tam vše zjistí a sám si zvolí cestu, jak traséra odlovit. Myslím, že je to bomba paráda a pokud já budu trasér, tak telefon moc brát nebudu a pokud ano, tak jen abych odpadlíkovi poradil zapnout si MapCatch. Ve 24 lidech to myslím vyjížďku dost zrychlí. Čas neustále zastavovat a telefonovat a nahánět se nebude.

Kdo se bojí, že se ztratí a po Lužických horách bude bloudit sám stahujte zde

Bajku zdar V.

Lokalita Lužické hory, termín 5.-7.6.2020.

páteční výlet: https://mapy.cz/s/jakusapama

sobotní výlet: https://mapy.cz/s/hezazetama

nedělní výlet: mě by se nejvíc líbilo přejet do Nového města pod Smrkem a jezdit trejly: https://podsmrkem.singltrek.cz/

pokud má někdo místní znalosti kam jet/nejet tak dejte vědět, můžeme ladit

21.5.2020 jsem upravil počet a seznam přihlášených

celková cena je 48.815,- CZK za 27 lidí  – tedy průměrně 1.808 Kč na jednoho (průměrně 603 Kč/noc se snídaní, každý pokoj jinak)

Zálohu zaplatili (do 21.5.2020):

1. Vítek Sirotek .
2. Přemek .
3. Milan Javůrek .
4. Eri .
5. Majkl .
6. Petr Podhola .
7. Víčko .
8. Bivoj .
9. Aleš .
10. Venca Drbout .
11. Petr Pokorný .
12. Jirka Zibura .
13. Hony .
14. Míra Doležel .
15. Pavel Tíkal .
16. Ondra Ludvík .
17. Zdeny .
18. Větrák .
19. Větrákův kámoš 1 .
20. Vláďa Řehoř .
21. Dan Motz .

Zálohu nezaplatili, věřím že jedou, takže s nimi počítám

1. Petr Šikl .
2. Větrákův kámoš 2 .
3. Hegi .
4. Džony .

Odhlásili se:

1. Kocour – zálohu neplatil
2. Víťa Kořínek – záloha 1.000,-
3. Kory – záloha 1.000,-
4. Venca – záloha 1.000,-

ubytování zarezervováno pro 27 osob v Krásné Lípě, Lípa resort, kategorie hostel: http://www.lipa-resort.cz/

2x dvoulůžkový pokoj se sdílenou koupelnou = 2×3.975,- = 663 Kč za osobu a noc (Sirotek, Doležel, Tíkal, Šikl)

1x čtyřlůžkový pokoj se sdílenou koupelnou (1x palanda) = 6.505,- = 543 Kč za osobu a noc (Franta, Peterka, Zibura, Ludvík)

1x pětilůžkový pokoj se sdílenou koupelnou (1x palanda)  = 7.880,- = 523 Kč za osobu a noc (Ehrenberger, Větrovec + 2, volná palanda)

1x dvoulůžkový pokoj s vlastní koupelnou = 4.230,- = 705 Kč za osobu a noc (Mareš, Bednařík)

1x dvoulůžkový pokoj s vlastní koupelnou = 4.230,- = 705 Kč za osobu a noc (Pásek, Drbout)

1x pětilůžkový pokoj s vlastní koupelnou (čtyřlůžkový pokoj s přistýlkou) = 9.010,- = 601 Kč za osobu a noc (Podhola, Javůrek, Řehoř, Vaňura, volná přistýlka)

1x pětilůžkový pokoj s vlastní koupelnou (čtyřlůžkový pokoj s přistýlkou) = 9.010,- = 601 Kč za osobu a noc (Kubánek, Motz, Pokorný, Hegner, Džony)

Cena zahrnuje ubytování, místní poplatek, snídaně a DPH.

 

bajku zdar V.

Termín: 21.-23.6.2019

Lokalita: Klínovec

Organizace: Pavel Tíkal

 

Sepsal jsem seznam tech, co se k tomu vyjádřili.

Pokud jste se tam někdo nenašel a chcete se přidat, případně jste se našel v jiné skupince než chcete být, tak se ozvěte.

Kdo se neozval, je automaticky ve skupině nejedu.

Zdar V.

 

Potvrdili termín = jsou přihlášení = bude jim zajištěno ubytování:

Pavel T.

Petr Š.

Vítek S.

Zdenál

Hony

Eri

Kocour

Bivoj

Kory

Míra Doležel

Vláďa Řehoř

Petr Podhola + kamarád

 

Termín nevyhovuje = nejedou:

Aleš P.

Ondra L.

Stenley

Venca K.

Přemek