Archive for the ‘2. Výjezdní zasedání’ Category
11 července, 2013 | 
Author: 
Druhé výjezdní zasedání do zahraničí -tentokrát pod mým vedením. Pronajali jsme si moc pěkný alpský domek v Saalbachu a v pátek ráno vyjeveně koukali na přívaly sněhu, které přes noc napadly. I v teplotách kolem 10°C v údolí jsme přesto vyrazili a dost se ve vyšších polohách najezdili sněhem… Tehdy, při nefunkčnosti brzdného systému celého obaleného sněholedovkou, jsem si prvně uvědomil, že véčka mají své limity. Další dny už bylo hezky a tak jsme si spektakulární výhledy moc moc užili. Zvlášť nedělní výlet na Hundstein byl famózní.
O.
Poměrně legendární vyjížďka. První den vyšlo počasí jakž takž, takže zajímavé bylo sledovat jen to, jak se mord parta z CB pánve pere s horským terénem. Už si to nepamatuji přesně, ale za 3 hodiny jsme ujeli asi 16 km, měli 5 defektů a 4 vážné pády (mj. já i bratr) no nějak jsme to došmrdlali. V sobotu bylo hnusně, hnusně a hnusně, nicméně jsme pod mým vedením vyrazili na Javorník, který jsme i zdolali. Výlet by to byl hezký, cesta přímo po slovensko-české hranici také překrásná, jen ta zima, mlha a déšť ve spojení s velkými kopci, orientačníma problémama zapříčinila velké řídnutí skupiny. Pak se přijelo na ubytko a bylo jasné, že druhý den bude chcát. Kocourovo typ ubytka – co nejdál od lidí v standardu ubytování: „lágr“ – chlapce k posezení u Janáčka 12° nenalákal, takže se vyrazilo do města a dále už nebudu jmenovat 🙂 Nejzodpovědnější dorazili ve dvě, ti méně zodpovědní až na snídani v osm s poměrně veselou notou na rtech a bojovnou náladou: Jedem! Jedem! A někdo dorazil od slečinky (chichi) až když jsme odjížděli. Ano, ano, stav mužstva byl „total crash“ a venku provazce vody. Ti střízlivější začali balit ostatní vožraly se kterýma tvořili osádku, dobytek to ale nijak nezlehčoval, usínal na pokojích, musel být buzen atp. Když už jsme byli v autech, napadlo Honzu, že Prochy přijel sám a neměl tedy nikoho, kdo by ho sbalil a nakopal do auta. A BINGO! Prochyho jsme tam vážně zapoměli. Podařilo se mi ho vymotat spícího z ubrusu a nedbat na hlášky: „Chvilku se prospím a jedu“, sbalil jsem mu a nakopal jsem ho do auta, střízlivému Korymu nechal Peťu Šiklů a Majkla (oba ve formě!) a jal se mu dělat řidiče Prochymu. Na Větráka zbyl myslím Honza s Erim 😉 A hurá domů – řidiči si pak sdělovali, že si po cestě moc nepopovídali, dobytek spal celou cestu!
O.
Další Džonyho nápad na bajkování, který se osvědčil. Zařídil jsem ubytko na místním plochodrážním stadiónu v kvalitě „Kocour lágr style“ daleko od lidí, což se však mělo poslední večer změnit… Bajkování bylo super, zařadili jsme i akrobatickou vložku slaňování s kolem do kaliště pro prasata a jetelný singletrail (Větrák: Kurwa, vy už snad vážně soutěžíte kdo vymyslí větší nejetelnou píčovinu!!!) a myslím, že všichni byli s kvalitou bajku spokojeni. Frflání na nedostatek kulturního programu změnila návštěva punkové akce s kapelou Moomraj, s venkovním pečení prasete v popelnici a dalšíma punkovo/vesnickýma lahůdkama. Samík na venkovanky vyzkoušel i svůj oblíbený trik: „koukni se na tyhle ruce a řekni co dělám“ avšak myslím, že úspěch se nedostavil. Pařba na pódiu s Moomrajem (životní příběh zpěvačky Moomraje jsme dali druhej den společně dohromady, neb jí balilo asi 6 z nás), konflikty z místníma: “Nech tu holku na pokoji, je jí třináct!“ „Ty jsi její kluk?“ „Ne, její táta“ atp. atp. Jen ten nedělní bajk lehce 😉 utrpěl.
O.
První část mého plánu bajking + kulturní program ve velkém městě odstartovala Praha. Podařilo se mi na Smíchově sehnat čupr ubytko za 250,- Kč se snídaní (Rosmík spal raději v autě…) a poprosil Pražskou sekci o trasovou podporu. Džony se úkolu zhostil více než zodpovědně a zvláště v pátek naplánovat superparádní bajkovou lahůdku. Takže zavřel hubu všem, kteří skepticky před výletem mrmlali proč jako do Prahy, kde tam budem jezdit a tak. Dva dny bajkoviny a nedělní famozní nápad s ježděním po Praze, pražských parcích a přilehlých lokalitách – Praha ze sedla kola. Ještě jednou Džony: DANKE! Také jsi nás naučil, že i rohlík se studenou sekanou žranej na zemi před místní sámoškou může být dostačující oběd. A večírky po Praze se drobínek protáhli, to jo…
O.
Jarní termín nevyšel, ale pán na ubytku byl tak laskavý, že nám ubytko přebukoval na termín 26.9.-29.9. a to pojedem, i když by měli trakaře padat! Máme též zajištěného místního guida, takže by to mohlo slibovat i nějaké hezké pobajkováníčko. Vábničky jsou zde:
http://www.youtube.com/watch?v=5_YlBsWJ2XM
http://www.youtube.com/watch?v=eHrAgwYPytY
http://www.youtube.com/watch?v=IHlYpe7wTdI
http://www.youtube.com/watch?v=Voa_FSZLago
Účast zatím přislíbili: Já, Přema, Kocour, Venca, Erotokritos, Majkl, Peťa Šiklů, Honza, Samík, Hony Mari, Filip, Ondra Míků, Kory, Víťa Kořínek, Víťa Sirotek, Aleš, Větrák (?)
Kdo by chtěl jet také, snad by se nějaké to místečko k bydlení našlo, tak dejte vědět. Odjíždí se ve čtvrtek odpo a bydlíme tady:
http://www.sonnenwinkel-tirol.com/
O.
Díky povodním jsme zrušili plánovaný výlet na Zugspitze, ale nikomu se nechtělo bejt doma a tak Majkl vymyslel výlet do Telče a zařídil ubytování. Městečko k zulíbání s ubytkem na náměstí přebilo poměrně venkovskou atmosféru, zvlášť když si někteří najdou svou krásku i kdyby široko daleko jedna byla a jich bylo osm, že? 😉 Bajkování ale jinak moc pěkné, alespoň co mohu za sebe jen s páteční účastí a z doslechu o sobotě mluvit, takže i přesto, že to byla hurá akce, moc se povedla.
O.
Všichni o ní povídají, bajkerský ráj, top MTB, Tremalzo – no tak jsme se tam také vypravili. Můj plán s dostačujícím spaním ve stanech vyšel uspokojivě, myslím, že nikdy jsme neměli na výjezdním zasedání takhle hezky a teplo po celou dobu. Kuchyně výborná, zmrzlina výborná, ale alespoň pro mě se mýtičnost Gardy moc nepotvrdila. První den hezký technický výšlap na Tremalzo asi tou nejobtížnější cestou (plán takový nebyl…) a tak jsme jeli 6 hodin do kopce jak pimpulíni a dvě hodiny z kopce. Výlet byl fakt super, parádní výhledy na jezero, bajkově moc zábavné, ale pak se ukázalo, že Garda v našem pojetí co pod bajkem chceme zažít je jen Tremalzo na několik způsobů 🙁 Tak nevím, jestli to za těch 6,5 hodiny cesty stojí 🙂
O.
Jsem ještě plný zážitků z víkendu a tak píšu jen malou postřehovou vzpomínku a poděkování Zdeňkovi za organizaci.
První etapa těžká přetěžká, ale zdolání Velké Javořiny a Malého a Velkého Lopeníku za to stálo, škoda jen té prolité krve a stehů a únavy která zapřičinila u většiny časný odchod do hajan.
Sobotní etapa byla pro mě mnohonásobně lepší, Vojšické louky mě vzaly za srdce až tak že dnes už vím, že se jedná o:
„Nejrozsáhlejší komplex typických květnatých bělokarpatských luk, se solitérně rostoucími duby a s výskytem četných chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Jedno z nejcennějších území v CHKO Bílé Karpaty s vysokou krajinářskou hodnotou, které nemá obdobu v celé střední Evropě!“
Také jsem rozluštil záhadu oskeruší a to proč furt Vítek mumlal, to je jeřáb, to je jeřabina 😉 Celý botanický název zní totiž: Jeřáb oskeruše (někdy se uvádí jako oskoruše, nářečně oskoruša) (Sorbus domestica) je opadavý, listnatý ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako solitér nebo až 30 m v lese. V našich podmínkách se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V ČR je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy. Název oskeruše je všeslovanský a je nejasného, asi již praevropského původu. Oskeruše patří mezi ohrožené druhy dřevin – ČR není ani 800 vzrostlých stromů.
O sobotním večírku na hodu ve vsi Louka (!) s kapelou Legrúti však musím pomlčet, neb internet má oči a uši všude. Stejně to mám celé rozmazané a jen útržky slov mi bloudí hlavou: Mačeta! Pivo není! Lahev za 80! Jihočeská volenka! Platíčka chlebíčků! Kdo spí ve své posteli?
Tak zas příští rok – myslím že slovo Jizerky zaznělo z více úst!
O.
P.s. A jako poslední vzpomínku posílám něco, na co si alespoň někteří z nás budou pamatovat. Posílám jak odkaz z youtube tak MP3, kdyby si chtěl např. někdo stáhnout do telefonu jako vyzvánění 🙂
Operace Artaban: Prase žere lívanec
Vymrdali naší Ančí na pavlači pokrévači
a já a já, já a ještě dvaja
Chtěla šoupat stále více, vytáhli jsme jitrnice
a já sekáč, vylížu jí pekáč
Mrdali ju do prdele, cítila se při tom skvěle
a já a já, já a ještě dvaja
Šoupali ju mezi kozy, poslouchali Osbourne Ozzy
a já sekáč, vylížu jí pekáč
Není snadná věc upéct lívanec,
ale poštěvák je tak krásná a přepychová věc
a já sekáč, vylížu jí pekáč
a já a já, já a ještě dvaja