Archive for the ‘3. Silniční sekce’ Category
17 července, 2024 | 
Author: v pátek nás bude čekat krásných 173,6 km (trasa končí přímo u ubytka, tedy nikdo by bloudit neměl).
V sobotu Nur wer selbst brennt, kann Feuer in anderen entfachen
neděle ( výhradou, že mapy cz neumí do plánování vložit trajekt do Horní Pláné a mezi body 9 a 10 )
Silničního zasedání se v roce 2023 zúčastnila tato vedru odolná usměvavá parta: Ondra, Petr P., Eri , Zdenál, Honza L., Marek L., Majkl, Aleš, Míra, Hony, Pavel, Bivoj, Ondra M., Jirka, Džony, Tauby. Plán beze zbytku neabsolvoval nikdo, trasu, co se nejméně odchýlila od plánu, absolvoval Honza, Marek a Zdenál. To, co jsem ujel já (viz GPS), ujel jen Aleš 🙂 Z toho je vidět, že se nám zasedání posunulo do stavu, kdy si každý vybere to, co je mu body zájmu i náročností milé, při náhodných setkáních přes den se vzájemně pošpičkujeme a večer strávíme v pospolitosti. Tím chci říci, že že není hezčího a méně hezčího výletu!
Letos jsem už různorodost plánu připravoval od počátku, ale i mé alternativy byly jen slovem do pranice a mnohdy byly šikovnými Nezmary ještě vylepšeny. Protože přesně takto jsem to zamýšlel a protože přesně takto se to zdá se osvědčuje, budu v nastalém trendu alternativ tras se společným ubytkem pokračovat i příštím roce.
Jen si musím vetknout tučně k upamatování, že nedělní etapa ani ve variantě pro “jízdychtivé” překročit 130 km NESMÍ!!! (a prosím v lednu o připomenutí). A jestli si někdo bude chtít přidat, samozřejmě v rámci nové doktríny může, ale příliš mnoho z nás (včetně mě!) svazuje slovo plán 🙂
1. etapa 173 km, 2.076 v.m., https://mapy.cz/s/fuzocalafu
Můj plán byl zúročit své pravidelné cestování do Telče a tak jsem naplánoval Telčský pivovar s obědem a prohlídkou, výlet na Javořici, kluci přidali pivovar v Rudolci a večer proběhl ve Slavonicích u Sklepáků. Ohlášený klimatický jev Cerberos teprve začínal, ale i tak jsme se celkem zahřáli a hrábli si. Myslím že se etapa všem moc líbila, asfalt byl gut, provoz mini (avšak i jen jeden autobusák dokáže zkazit dojem) a tak je jen škoda, že mi mizerná výkonost zapříčinila, že jsem souboj při dojezdu na col d´Javořice nemohl sledovat ze sedla a jen jsem si o něm jako za starých cyklistických časů nechal po dojezdu vyprávět (vyhrál Jirka!).
2. etapa 179 km, 2.411 v.m., https://mapy.cz/s/cuvunojodu
V sobotu Cerberos udeřil plnou silou a já jen úpěl a ve stoupáních fotil tachometr s číslem 42 (stupňů Celsia!!!). Vedro a kopce v Thayatalu a Kamptalu skupinu atomizovaly, takže ani dvě původně homogenní skupiny nevydržely pospolu. Večer bychom dali dohromady asi tak 11 různých GPS záznamů :-). Alespoň někdo z nás tak viděl: kde byl vězněn Jan Jiří Grasel (Ty grázle jeden, viď Marušáku 😉 ), projel se na šlapadle po Kampu (šlapání do kruhu?), koupal se v Kampu, koupal se v Dyji (Thaya), byl na hrázi Ottensteiner Stausee i Dobra Stausee, projel si Truppenübungsplatz (krásné slovo), zažil, co to je mít na 165 kilometru průměr na 5 km úsek 52 km/hod atp. Večer už všichni pobyli na rakouském dechovém představení na náměstí v Rakousích nad Dyjí a ze střípků porozumění zpívanému textu, obsahující velice často slovo Heimat, si nebyli jistí, jestli mají zůstat v klidu 🙂 Krásný den. A opakovaně jsem zaslechl, že Stadthotel Raabs je tipem na romantické ubytování s dívkou!
3. Etapa 167 Km, 2.307 v.m., https://mapy.cz/s/katupohoke
Zpětnými rozhovory jsem zjistil, že nedělní škaredění nevyvolává ani tak CTS (celková tělesná slabost), jako spíše bolest 🙂 a to bývá nejčastěji bolest zadulky z osezení. Jó nejsme profi cyklisti a proto těch v úvodu zmiňovaných 130 km se stane nedělním pravidlem. Je však už nyní jisté, že úsek Schweiggers (místo, kde došlo k dělení skupin) – Langschlag – Liebenau – Sandl bude zapracován pro svou nesmírnou krásu do etap dalších let, neb si ho letos i valná část absolventů zas tolik nevychutnala. Pomalu ve mě dozrává projekt “Okruhy Horním a Dolním Rakouskem”, muhehe.
Závěrem bych chtěl vyslovit absolutorium Zdenečkovi, který odtáhl většinu etap a začíná i celkem slyšet na mé bědování: wattíček 🙂 Některé úseky – zvlášť nedělní konec pak absolvoval v tempu, i pro ty v háku, velice diskomfortním a Aleš jen litoval, že si nevzal sebou testy moči na přítomnost drog 🙂 A aby též nezapadlo 520 ve výhni absolvovaných kilometrů 18 letého Marušáka – v hlavě co do jasné mysli v pořádku, jen se ještě musíš naučit bejt krutej a toho strejdu Eriho v kopcích nejen dojet a držet krok rameno na rameno až na vrchol, ale naopak poté ještě přišlápnout!
O.
NO: Moc se mi to s Vámi líbilo, boys! Chcete zase za rok další martyrium?
Dokud nebudou mít lvi kronikáře, píšou kroniku lovu lovci. Africké přísloví
Silničního zasedání 2022 se (s různou mírou kilometrů v sedle, vlaku a Damaškova vozu) zúčastnili: Ondra (ministr centrálního plánování, ministr kultury), Vítek (ministr cestovního ruchu), Petr P. (ministr dopravy), Eri (die Dampfmachine eins), Zdenál (die Dampfmachine zwei), Honza L., Majkl, Aleš, Míra, Hony, Pavel, Bivoj, Tauby, Větrák, Ondra M., Jirka, Kory
Letošní rok jsem se rozhodl připravit novinku co do destinace (Bavorsko) a napadlo mě, že by nebylo špatné zvýšit podíl das Kulturprogrammu a tak jsem kluky lákal na všelijaké roztodivnosti. Stále se učím (a to nejen být trpělivějším), tak začnu několika sebezpytujícími postřehy a obecnými úvahami.
1) Mapy.cz se výrazně zlepšily v reálnosti odhadu výškových metrů v zahraničí. V minulosti ukazovaly třeba i dvojnásobek vejškovejch a tak jsem se odnaučil na výsledné číslo koukat a nyní vím, že bych zase měl začít. Lehce shrnuto, výjezdko kilometrově ničím nevybočovalo, ale skutečně nejsme (povětšinou!) trénováni na porce vejškovejch co byla v pátek a hlavně v neděli, kdy je již družstvo vysportované. Tak s tím musím pro příště zapracovat.
2) Stále se učím sžít se s novým digitálním světem a už jsem opravdu navždy opustil naše počátky s okopírovaným autoatlasem Rakouska “zalaminovaným” do průhledné izolačky 🙂 Na konci cesty však nejsem, takže úkol pro příště zní: projít každou větší obec a prohnat trasu po hlavní silnici. S oranžovými a žlutými cestami nevím, jestli budu přidávat, furt ve mě je hlavně bezpečnost a krása okolí než cíl “být co nejjednodušeji a nejkratší cestou v cíli”. A navíc, v mých očích má být výjezdko fyzickým vrcholem roku 🙂 A kdo mi dá hint, jak poznat na mapách.cz pěší zónu v Regensburgu a to, že ve městě bude jazzový festival s milionem lidí, tomu platím pivo. Čímž chci říci, že není zapovězeno se dívat jindy na alternativu trasy, než když si chci pokrátit cestu či najít nejbližší vlak 😉 Věřím Vám!
3) Ubytování. Však Vy víte, že nejsladší odměnou pro mě není to, že jsem to objel, či Vaše připomínky (mlask!), ale Vaše spokojenost. Ačkoli jsem na Jugendhostely zvyklý z let minulých (před 12 lety byla digitální situace opravdu jiná…) a je lehké takto plánovat (mají volno pro hodně lidí) a sám myslím, že neuškodí si občas připomenout, jak se máme dobře, tak přes to přese všechno Vám slibuji, že vyslyším Vaše srdce tepající po sedmi na společném pokoji a budu se snažit své zraky od názvu Jugendherberg odklonit.
4) Das Kulturprogramm se myslím líbil všem, ale člověk si při plánování neuvědomí, jak moc je spojen se ztrátou času, zvlášť když jsou body zájmu pivovary, kláštery a památníky atp. Prohlídky, koupání či nedej bože essen & bier trinken po cestě jsou skutečně oproti “nezmarskému obědu u Intersparu” významě časově náročnější. Takže jsme ani nestihli vše, co bychom většinově zažít chtěli a do cílových destinací přijížděli i tak v notném podvečeru. Naštvaný rozhodně nejsem, i když myslím je škoda, že asi ne všichni ví, proč je pro Čechy zajímavá v Deggendorfu kašna Vrhačky knedlíků a je škoda, že nás víc nebylo v Hale vítězství (spojených německých národů v bitvě u Lipska nad Napoleonem), že kvůli Hale vítězství někdo nenavštívil nejstarší klášterní pivovar světa Weltenburg, že kvůli nedělní porci 191 km musela být návštěva Walhally některými odložena až na cestování s manželkou a dětmi atd., atd.
5) Co se však povedlo téměř zcela (krom návštěvy nejstarší klobásové restaurace v Evropě kvůli pozdnímu příjezdu do Regensburgu), byla gastro osvěta. O weissbierech jsem nepochyboval, ale nebylo jisté, že si mnozí oblíbí i bavorský Dunkles (obdoba českého polotmavého – černé pivo je na lístku jako “Schwarzes”), radler z weizenem (russn) či černý rádler. Také už snad není nikdo, komu by neříkal nic termín Obazda, Bayerisch Wurstsalat či Schweizer Wurstsalat (se salátem mají společnou snad jen cibuli, muhehe…) a HLAVNĚ!!! nikdo už si nemyslí, že bavorský Weisswurst se griluje a nikdo se už snad nikdy nezeptá, k čemu byla ta polévková mistička vedle Weisswurstu 🙂
6) Dá se tak shrnout že po výjezdku jsme nejen zdatní, krásní (opálení), ale i mnohem chytřejší. Krátké pojednání o Arminovi/Hermannovi/Heřmanovi a bitvě v Teutoburském lese dá snad každý, co byly Limes Romanus již také všichni ví, ačkoli tento pouhých 10 km vzdálený cíl od trasy jsme museli v časové tísni vynechat zcela a snad už i Kory dá dohromady vysvětlení, co znamená, když se řekne, že je ve Philippsreutu originál v kopii 🙂
A nyní již jen krátce k etapám.
1. Etapa: 173 km, 3.111 v.m., https://mapy.cz/s/kasolupoce
Na srovnání pátku a neděle je jasně vidět, jak nám chybí vytrvalostní výkonnost. V pátek se ve Stožci při 1.267 vejškovejch na 65 kilometrech všichni smáli a v neděli už po 40 km a 700 vejškovejch začali někteří čumět do mobilu, kudy zlehčit a zkrátit… Pátek jsem tak dali více méně všichni vše a ještě jsme stihli pohled do bavorské čtyřky řeznictví/výčep s lahváči s cenou řeznického mixu asi 2 E. Jestli jsou v Deggendorfu jen samý degeni jsme nerozlouskli, ale město je to moc pěkné!
2. Etapa: 156 km, 1.218 v.m. trasu se mi kvůli špatné baterce telefonu nepodařilo zaznamenat, ale jelo se přibližně takto: https://mapy.cz/s/dotusehohe
V sobotu nám Honza ukázal, že když si člověk po pádu vezme pár ibuprofenů, chvíli počká a je tvrďák, lze po pádu z kola tvrzení “nemohu točit nohou” změnit na celkem slušnou porci kilometrů a to i v neděli, na kterou spal tvrdě “jako princezna na hrášku” 🙂 Nade vše vyzdvihuji koupání v Dunaji před Kehlheimem – extrémně čistá voda, teplá, teplá, teplá. V kombinaci s opravdu velkým proudem a nápisem “baden verboten” to vybudilo 4 Nezmary k premiérovému přeplavání Dunaje tam a zpět. Všichni skončili lépe než Jiří Schellinger, neb věděli, že ve vodě je deset dalších zachránců, kteří si taky onen německý nápis neumí přeložit. A navíc v proudu se pohybovalo poměrně hodně wurstů na alegorických plavidlech – zvlášť jedna prasnice na obrovském nafukovacím růžovém plameňáku plující snad až ze Schwarzwaldu se nám líbila. A Regensburg? Hoši, kdo nebyl, jeďte tam a kdo byl, jistě pojede zas!
3. Etapa: 132 km, 2.787 v.m. záznam trasy kvůli baterce nevyšel též, ale to je jedno, 17 nezmarů vytvořilo asi 5 variant, z nichž Eri, Zdenál, Jirka a Hony jeli 191 km do Strakonic, někdo více či méně vláčkem a já a někteří další jeli přibližně toto: https://mapy.cz/s/lorapalaju
I já si v neděli často vzpomněl na Prochyho hlášku (jsa po etapě v Alpách s největším 23 pastorkem vzadu): “Dneska to bylo trochu na sílu” 🙂 Takhle už jsem to dlouho nelámal. Celkem ale za Oberbayern musím za všechny shrnout, že to je krása nesmírná. Panonská nížina v sobotu dopo je fakt o ničem, ale nad Dunaj se v tento kraj jistě ještě vrátíme.
O.
P.s. Bavoři jsou nám prý kulturně nejblíž, ale změna druhu piv a jídelníčku se na zažívání VŠECH Nezmarů projevila mírou nevídanou. Jo a ten odporný puch (stejného typu u všech) není těžší než vzduch a netrpí ti, co spí na zemi, ale ti, co spí nahoře na palandě. Pálení nozder (oči jsem měl zaplaťpánbu zavřené) mě v noci opakovaně budilo!!!
NO: Chci pokračovat v osvětě o Německu a Ti, kdo se mnou vedli nějaký ten rozhovor o zvláštnostech německých dějin jistě pochopí, proč jsem zvolil píseň z roku 1813, která je též jedním z pramenů toho, proč Walhalla je taková, jaká je. Následující vysvětlující youtube video má kratší znění než původní text, který ale také připojuji. A pak se divme, že i sudety byly Fatherland…
Ernst Moritz Arndt – Was ist des Deutschen Vaterland?
Was ist des Deutschen Vaterland?
Ist’s Preußenland? Ist’s Schwabenland?
Ist’s, wo am Rhein die Rebe blüht?
Ist’s, wo am Belt die Möwe zieht?
O nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!
Was ist des Deutschen Vaterland?
Ist’s Bayerland? Ist’s Steierland?
Ist’s, wo des Marsen Rind sich streckt?
Ist’s, wo der Märker Eisen reckt?
O nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!
Was ist des Deutschen Vaterland?
Ist’s Pommerland? Westfalenland?
Ist’s, wo der Sand der Dünen weht?
Ist’s, wo die Donau brausend geht?
O nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!
Was ist des Deutschen Vaterland?
So nenne mir das große Land!
Ist’s Land der Schweizer? Ist’s Tirol?
Das Land und Volk gefiel mir wohl.
Doch nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!
Was ist des Deutschen Vaterland?
So nenne mir das große Land!
Gewiss, es ist das Österreich,
An Ehren und an Siegen reich?
O nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!
Was ist des Deutschen Vaterland?
So nenne endlich mir das Land!
So weit die deutsche Zunge klingt
Und Gott im Himmel Lieder singt:
Das soll es sein! Das soll es sein!
Das, wackrer Deutscher, nenne dein!
Das ist des Deutschen Vaterland,
Wo Eide schwört der Druck der Hand,
Wo Treue hell vom Auge blitzt
Und Liebe warm im Herzen sitzt.
Das soll es sein! Das soll es sein!
Das, wackrer Deutscher, nenne dein!
Das ist des Deutschen Vaterland,
Wo Zorn vertilgt den welschen Tand,
Wo jeder Franzmann heißet Feind,
Wo jeder Deutsche heißet Freund.
Das soll es sein! das soll es sein!
Das ganze Deutschland soll es sein!
Das ganze Deutschland soll es sein!
O Gott vom Himmel, sieh darein
Und gib uns rechten deutschen Mut,
Dass wir es lieben treu und gut!
Das soll es sein! Das soll es sein!
Das ganze Deutschland soll es sein!
Přihlášení jsou : Ondřej Ludvík, Jan Ludvík, Petr Pokorný, Martin Ehrenberger, Jan Mareš, Pavel Bednařík, Michal Korec, Michal Kubánek, Jiří Zibura, Vít Kořínek, Zdeněk Franta, Ondra Míka, Míra Doležel, Jan Tauber, Pavel Tíkal, Pavel Větrovec, Aleš Peterka
1.etapa
Cestou se kouknem, kde je originál svatého obrázku ze Stožecké kaple (a vlastně i kopie Stožecké kaple samotná) a s příběhem o Přemyslu Otakaru II. se zastavíme u Knödelwerferin Brunnen. Obědvat budeme buď ve Stožci u Pstruha, nebo v Novém údolí.
Bydlet pak budeme zde: The Rilano Hotel Deggendorf | 4-Sterne | Best-Preis-Garantie
2.etapa
oběd bude v Biergarten am Kuchlbauer Turm. Následovat bude přejezd do nejstaršího klášterního pivovaru na světě Weltenburger, klášter se nachází u Dunajské průrvy (Donaudurchbruch) a Dunaj je zde křišťálově čistý – možnost koupání.
Následovat bude trajekt! přes Dunaj a podle času se možná pojede k pozůstatkům Limes Romanus, ale každopádně na návštěvu Befreiungshalle (Haly vítězství) – monumentální stavby na počest vítězství nad Napoleonem v bitvě u Lipska. V Regensburgu neopomineme zajít do Älteste Bratwurststube der Welt – Wurstkuchl. Bydlet už budeme po mém (aby bylo to srovnání).
https://bayern.jugendherberge.de/jugendherbergen/regensburg-262/proben/
3.etapa
Třetí etapu začneme cestou podél Dunaje až k největšímu monumentu výletu: Wallhalle – takovému alá athénskému Parthenonu. Obědvat budeme v Biergarten Joska Bodenmais Glasparadies – sklárně kde se dělají křišťálové glóby pro Alpské lyžování apod. Přes Velký Javor se vrátíme do vlasti a pak podle chuti a sil každého soudruha, nejspíš ale s panem Damaškem 😉
GPX : https://drive.google.com/drive/folders/1gbdj4YIq9Oh8qxhK1jST9oVITKGkxYN7?usp=sharing
Start : pátek v 8.00 z parkoviště před Živitelkou
Minule jsme si sice slíbili, že se vrátíme dříve, ale covidové okolnosti nás zdržely. Nevadí, hlavně, že jsme zase tady. V ráji jarní silniční cyklistiky. Skupina mastňácky letěla z Prahy a čítala nováčka Stanleyho a dokonce novicku Lenku, kteří doplnili pardály Bivoje, Míru D., Eriho, Majkla, Honzu L., Jirku Z. a mojí maličkost.
- Den (sobota). Předpověď počasí nelhala, ostrov Mallorca byl toho dne bičován silným větrem v nárazech kolem 60kmh a občasným deštěm, jehož lokalizace byla pro předpovědní radary náročná… Až Eri rozhodl, že se musí jet-než začne zase pršet. Tak začala první, a také poslední společná vyjížďka. Že byla poslední nebylo tím, že nás Lokoero dovedl hned do lokálního chcance (až spíše krupobití), ale tím, že jsme byli slabší ( a náchylnější ke gastroneřestem). Začaly tak vznikat skupiny A i B, ba i C, či B1/B2. Ale o tom dále. První den jsme v odpoledním promošvihu společně prozkoumali velodrom v Sineu a vrátili se do hotelu přes vyhlášenou vinařskou oblast Binissalem. Stojí za zmínku, že už minule jsme byli na dohled, ale zvládli jsme tomu lákadlu ujet. Letos to byl vlastně cíl dne, prubnout pár lokálních vinařů a přivést domu pár vzácných kusů … ostatně to byla také výhoda letu z Prahy – že v ceně letenky byl velký kufr..tak schválně hádejte jak košt dopadl? Ano, správně. Tak si to třeba dáme někdy jindy. Akorát asi budem chytřejší a na průjezd vinicemi a nádhernými středomořskými statky alias vinařstvími si vezmeme karabáče a budeme se za jízdy bez zastávky ještě mrskat… 🙂
- Den (neděle). Vítr ještě pořád dost silný, tak se počalo plánovat podle směru větru, jakože aby návrat nebolel… Ale! Nač si dávat malé cíle, prověříme nohy a plíce na ikonické saCalobře. Smolařem dne byl Honza, který se úvodem pošetřil a dole u moře zalovil v telefonu, poreferoval o top výsledcích tohoto segmentu na Stravě a pak si při pokusu setnout nejednoho profíka zapomněl ten přístroj pustit … ale my mu to věříme i tak. Bez zajímavosti není ani fakt, že na Malllorce nelze spoléhat na dojezd sanitky ve státem garantovaných minutách, jako třeba v bohatém Česku. Toho pána, co se před námi smotnul při sjezdu do kamenné zídky, nakládali do sanitky teprve až když jsme byli po obědě a focení a už kus cesty se drápali nahoru, než jsme ho znovu míjeli…A některé z nás dokonce ani ta naložená sanitka nepředjela….Já měl podstatně menší ambice – souboj s autobusem, ale vyhrál jsem ho😉.
- Den (pondělí). Jasný odpočinkový den, jednak po včerejšku, jednak je to třetí den a hlavně nás zítra čeká horská etapa z Andratxu přes západní pohoří. O vytočení nohou měl každý jinou představu a tak jedna skupina jela na Formentor (ve skutečnosti zavřený, jenže na Čecha si s opakovaným zákazem a nějakým plotem jen tak nepřijdeš) a pak pro jistotu ještě do hor (nahonit pár stovek vm), jiná skupina si vybrala mys severně od Alcudie se serpentýnkami kličkujícími k vojenské základně. I ta byla zavřená, ale zde nám příkazy, brána a kamery srozumitelně vysvětlily, že to máme votočit a probrat (se) v baru na pláži.
- Den (úterý) Jak řekli, tak udělali-busem na kraj města Andratx a stoupáme. Většina si vybrala stejnou trasu jako minule, já ze slabosti průduškové a Míra ze slabosti pro Orient (kouzelné místo mezi horskými hřebeny) novou trasou přes Galileu. Cestou jsme navštívili velmi příjemné místo La Granja (před rozcestím na Esporles), kam se sjíždějí celé autobusy turistů. Měli zde dobré kafe a zákusky a asi i něco ostřejšího – ovšem nikoliv do pití, ale na cestě, neboť Míra zjišťuje defekt. Nabrané zpoždění nám ale nezabránilo projet přes Valldemossu, zejména když druhá skupina hlásila objednávku láhve vína. Majkl se od skupiny odpojuje a hodlá se přidat k nám. Jeho cesta se s naší potkávala v Bunyole, ale byli jsme tam dříve, takže jsme na něj po nezmarsku nečekali a setkali se až v Orientu. Získaný čas nám umožnil rozjet gastro zážitky naplno a tak proběhl grilovaný kozí sýr na salátku se špenátkem a baby mountain sheep na rozmarýnu. To místo má prostě kouzlo.
- Den (středa) se nahlásil plán na oddechovou vyjížďku, ale to taky vzalo brzy za své … “radarový” kopec Randa nás rozdivočel a také rozdělil – skupina B si to překvapivě protáhla a navíc večer zapojila Nezmary oblíbený vlak… Highlightem dne ovšem byla katedrála v metropoli LaPalma. Vtipným okamžikem byla Stanleyho hláška – ten zvyklý asi z Loudání, že trasa a body se dodržují přesně, skončil navigaci přesně tam, kam ledabyle cílový bod píchnul trasér včera v baru. Tzn. asi 150m od katedrály. Hláška : “jsem v cíli a nic tu není” nás dost pobavila. La Palma je velké město a rostlo logicky od dnes nejstaršího a nejcennějšího středu u moře. Dostat se tam znamená projet strašný kus zástavby. Nikoliv však pokud volíte cestu kolem pobřeží (Bivoj znal) a nebo chytře vjedete jak králové do centra vlakem. Platí to i v opačném směru, tj. když z centra prcháte. Tak jsme (jak je nám vlastní) užili zábavu na kolejích. O to veselejší, když této zábavě předcházela ještě zábava v hospodě na promenádě v centru města. Ve vlaku se úplně nebavil jen Bivoj, který krátce zalitoval, že se mu vrátil čich, když k němu přisedl místní tmavší domorodec (t.č. asi v covidu bez čichu, protože to se fakt nedalo).
- Den (čtvrtek) Východní pobřeží je pro nás zatím trochu utajené, a to hodláme právě dnes změnit. Zlepšil se mi zdravotní stav natolik, že jsem si troufnul naplánovat trasu. O naplánované nelehké trase a její případné změně se hodláme poradit v městečku Petra, kde víme, že mají nejlepší orange freshjuice. Dohodlo se, ze původní plán je příliš ambiciózní a že těch 138km se musí zkrátit alespoň o 20. Ustoupil jsem a navrhl jen jeden přístav, a to PortoCristo a tím zavrhl přístav PortoColom. Přijato. Jak čtenář správně očekává, nebyli by to Nezmaři, aby koncem dne součet km nepřelezl 140km. Jak k tomu došlo ? Po vynikající bujabéze (Bouillabaisse) a dražším vínu jsme asi nějak našli skryté síly a protáhli nohy až do Coves d´Arta u Canymel a teprve pak přes Artu, kde byl (pochopitelně) další gastrocíl. Spíš z povinnosti než z hladu jsme si v nám známém rohu promenády na náměstíčku dali jen “tapasky” a opět flašku vínka a vyrazili na posledních cca 30km, které nám pěkně odsýpaly. Poprvé letos návrat ze směru od CanPicafortu, což je něco jako Champs-Élysées severního pobřeží ostrova.
- Den (pátek) byl dnem rozloučení s kolem, dnem nákupů drobností pro naše nejmilejší a dnem odletu. Ten byl skvěle až v noci, takže jsme vlastně měli skoro celý den, který jsme využili sportovně, odpočinkové i nákupně. Skupina B se zahřála výšlapem na kopec Puig de Maria, pak na další kopec – Calvárii v Pollence a pak na další kopec s mlýny Llinari. Pěkné výhledy a všechny druhy terénu. Naslepo pak sjezd do zátoky Calla St. Vincenc, kam jsme jeli spíš jen tak, abysme měli nějaký ty kilce co se budou hodit doma a hle!, kdo tohle místo před námi tajil? Pitoreskní zátoka s plážičkou a hotýlkama, scenérie luxusní…nešlo odolat a vmísili jsme se mezi plážové inženýry. Následoval přejezd do starého města Alcudie, který s námi prokecal jeden Nor, zavtipkovali jsme “závodem” s paní na skútru a pak ve městečku pořídili vše potřebné i nepotřebné (ale o to víc milé). Obtěžkáni nákupem (víno v držáku na bidon apod) jsme vyrazili na poslední gruppo compacto … Ideálně načasovaný příjezd k hotelu, bezproblémové předání kol a šup šup do busu směr letiště a vzhůru domů …
Pěkné to bylo, že jo?
Trasy :
23.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8693140319
24.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8700054816
26.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8711505329
27.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8718542722
https://connect.garmin.com/modern/activity/8718542778
28.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8723711523
29.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8730648008
Ročník 2021 byl jedenáctým ročníkem a plánoval jsem, že na oslavu takto povedeného a dlouhověkého konceptu silničního zasedání bychom mohli zopakovat jeden z nejpovedenějších ročníků. Dal jsem všelidovému shromáždění nějaké tipy a nakonec jsme jako nejpovedenější vybrali ročník třetí z roku 2013. Že vše zní super a bez mráčků jen do doby realizace, je však známá věc… Pominu mentální cyklo vyhoření Džonyho, nejvíce účast zasáhlo počasí (ze zpětného úhlu pohledu tedy hlavně předpověď počasí, než realita…). Na oslavnou cestu se nakonec vydala tato kohorta: Já, Hony, Aleš, Honza, Víťa K., Tauby, Ondra M., Bivoj, Zdenál, Majk, Petr P., Kory, Filip (poprvé na všechny etapy), Míra (premiant a důkaz, že stále se hlásí noví bojovníci!). Jirka Z. si dal s námi ještě 90 v pátek, aby si svých sólo 90 dojel domů sám :-).
Velice často jsem přemýšlel nad tím, jaká to byla paráda, když jediným vodítkem našich cest byl černobíle okopírovaný autoatlas Rakouska v poměru 1:250.000 na který jsem si cestu zvýrazňovačem zaznamenal a pak oblepil průhlednou izolačkou, aby mi itinerář pot nerozežral. Od pátku do neděle se celá grupa se od sebe po tři dny nehla, všichni (někdy i já) věděli úplný hovno kde jsme, kam jedem a kdy tam budeme a počasí jsme sledovali na cestě jen pohledem k nebesům. A ano, občas to bylo dobrodružné a jelo se spíše srdcem, než podle autoatlasu 🙂 Nic však nemohlo být vzdálenější původnímu konceptu než tento ročník, který měl být právě oslavou konceptu.
Už to, že předpověď nechala doma dost lidí a vlastně úplně zbytečně je výmluvné. A ona se prostě nenaplnila 2 ze tři dnů ani kouskem (ale mohla!). Jenže předpověď určuje naše kroky. O grupo compacto může být řeč myslím tak při pátečním startu a ani to vlastně není pravda (Filip). Jinak každej dnes ví kam, každý má názor, a každý se i dokáže kouknout jak se vyhnout mrakům, objet kopec, zkrátit cestu. Nechci ale abych vyzněl staromilsky, či naštvaně, spíš asi musíme všichni opustit staré pořádky v hlavě a hádkami provázenou transformační etapu, kdy se bijou staromilci s novým věkem, hodit za hlavu. Co bylo, už nikdy nebude, smiřme se s tím a neštkejme. I to nové je hezké. Já sám jsem třeba v sobotu vůbec nebyl naštvanej, když trasu nejhezčí (a profilově nejnáročnější) etapy, dvě skupiny odpískaly ještě před startem – jedna jela za dorty a sluníčkem točit rovinaté kilce k Dunaji, druhá tento plán vyšperkovala ještě o vlak. A my zbylí jeli vstříc krásné trase v marasmu 🙂 A je to v pohodě – prostě jsem se přes tu touhu, ukázat krásu co jsem si pamatoval, přenesl a bral přítomnost jako “Společný výlet, kde každý má možnost se připojit k menším skupinkám s podobným náhledem na svět a každý má ten svůj ráj”. A přesně tohle se mi honilo hlavou při Vítkovo S. deziluzi v letošních Brdech. Už to nikdy nebude takový jako kdysi Víťo, přijmi nový úděl 🙂
Následující řádky se tedy u každé etapy netýkají nutně všech 🙂
1. etapa 182 km, České Budějovice – Steyr
Pátkem začala objevovačka gastro speciality silničního zasedání Beuschel – smetanová omáčka s najemno nasekanými vnitřnostmi. Mňam. Prvně jsme jí objevili s Alešem a Samoušem právě v roce 2013 a je to jedno z jídel, co si v Rakousku dám s nadšením a v Čechách o něm ani neuvažuji. Tento lehký pokrm 😉 se ke 180 km na kole skvěle hodí a na mé promo se již v pátek pár ptáčků chytilo a v neděli ve Zwettlu bylo porcí na stole ještě víc 🙂 Bude příště objednávka ještě masovější? 🙂 Pozn. k pátku: o krásách Dolního Rakouska se zmiňovat nemusím, avšak nesmím zapomenout na velice zajímavou odbočku za spřáteleným tenisovým klubem TJ Startu v nějaké prdeli u Dunaje, krásný nápad k osvěžení trasy a prověrka kompaktnosti skupiny.
2. etapa 148 km, Steyr – St. Pölten
Jak jsem již zmiňoval výše, někteří se s deštěm nepotkali ani v sobotu, ale jsou i tací, kteří chtěj za hranice všedních tras. Když je teplo, déšť se dá snést a v sobotu se to opět potvrdilo. Navíc Tauby byl nadšen, že ještě nikdy nejel v zurčícím potoku, kterým občas silnice byla. Ano, 2x se nebesa rozestoupila, ale vždy tak nějak ve vhodný okamžik. Nejdojemnější bylo první rozestoupení, kdy nás rakouská paní hospodská nutila vstoupit do hospody, ačkoli z nás crčela voda, obalila nás donesenými ručníky, směrem ke kolům navrhla, aby jsme je dali dovnitř do hospody a nenechávali je venku na dešti… No, připadali jsme si jako v Jiříkově vidění. Proč tohle u nás není? A vůbec bude kdy? Nabídka hození věcí do sušičky po čas hodování už byla jen dokreslením… A to jídlo!
3. etapa 164 km St. Pölten – České Budějovice
Ještě jsem nezmínil, že tento ročník byl nejsilnější Zdenáleček – tj. ten, který sice bez problémů a rád odevzdává své síly na špici, ale to odevzdávání je prostě trochu problematické. Navíc si sám zvnitřnil mantru “jedu plynule, tj. pořád 35” 🙂 Za tři dny jsme však zjistili, že nadávky nefungují, racionální vysvětlování také ne, ignorace “Jeď si, však na to přijdeš časem, že jedeš sám” skupině také s tempem nepomůže. Rozlousknul jsem to až za tři dny – Zdeneček potřebuje teplé slovo (konec konců kdo teplé slovo nemá rád, že?). Takže kdykoli když začal přikládal pod kotel své “plynulé jízdy” já ho začal konejšit, lehce ho pohladil a poprosil o zvolnění. Rázem byl jako beránek a šlapal tak, že se všichni radovali. Tak si to pamatujme – po dobrém na něj!
A vlastně na všechny 🙂
O.
P.s. Ještě jedna gastro historka ze Zwettlu navrch. Počal jí myslím Hony, který se německy po obsluze dožadoval k polévce přinesení vidličky (a oni jsou zvyklí všechny vrtochy hostů plnit!) a dokončil jí Bivoj, kterého zaujala denní nabídka Eierschwammerl mit semmelknödel (já věděl, že se jedná o smetanovou liškovou omáčku s houskovým knedlíkem). Mlčel jsem, neb jsem byl uražen, že Bivoj odmítl mé doporučení beuschelu, že by ho “to tlačilo do bříška” a tak se Bivoj optal Zdenála, co je řešením tajenky Eierschwammerl? Zdenál nevěděl, ale citem pro jazyk 😉 Bivojovi odvětil: To bude Zemlbába. Vyprskl jsem do dlaně a čekal co bude. Německy čistý Bivoj si název jídla nezapamatoval a také jazykově pocitově začal objednávat: “Semmelknödel, bitte!” Honym načatá obsluha se ujistila? “Nur semmelknödel?” Bivoj ujistil: “Ja, ja”- mysleje si, že jedno jídlo mu stačí, polévku ani desert nechce… Tehdy zasáhl k mému smutku Zdenál a objednal správně, avšak stále za neznalosti překladu. Po objednávce si Bivoj pochvaloval, že zemlbába bude lehká tak akorát a tehdy jsem to už nevydržel já a šel s pravdu o liškách ven. Prej to bylo ale vynikající a další cyklo gastrotip na příští rok 🙂
NO: A teplými verši se chci i loučit. Mě se ty výlety s Váma prostě líbí a i tenhle byl superparádní! A počasí příště vyjde líp. Je hezké, že spolu jezdíme, i když je to jiné, než kdy jsme začínali. Už se těším na plánování příští rok. Když někdo bude chtít jet větší či menší část se mnou, budu rád!
přišla jsem pro mlíčko.
Přišla jsem si poplakat,
nikdo mě tu nemá rád.
že zvíře duši má,
zahřej svoji Marušku,
pohladím tě po růžku.
A je to zde! Desátý jubilejní ročník. Nelze než volat: vivat, sláva a hurá – my všichni jsme tím důvodem, proč se příští rok načne nová dekáda. A protože hledíme spíše do budoucnosti, uvedu jen čtyři nejdůležitější statistiky.
1) Alespoň jednoho kompletního ročníku se zúčastnilo 18 borců.
2) Pilníkem jsem já, neboť jsem nechyběl nikdy 🙂 Druhý je Aleš s devíti účastmi a o třetí místo se dělí se sedmi účastmi Zdenál, Eri a Hony
3) Ač si to člověk sám od sebe nevybaví, za všech 30 etap nedošlo k žádnému závažnějšímu zranění a nikdy jsme nepotřebovali pomoc vyškoleného zdravotnického personálu. To je myslím opravdu na jedničku.
4) Dal jsem si tu práci a dle svého papírového notýsku (já vám dám garminy, sporttrackery, endomonda, stravy a tak podobně!) jsem zjistil, že celkem náš pelotónek najel 4.638 km, tedy průměrná délka etapy činí 155 km.
Na příští rok jsem si říkal, že by mohlo proběhnout hlasování o nejlepším zasedání a toto si zopakovat – budete osloveni!
Personální statistika 10 ročníku výjezdního zasedání: Ondra, Aleš, Eri, Hony, Zdenál, Džony, Honza, Duby, Majk, Bivoj, Jirka, Tauby, Víťa, na dva dny Ondra M., a den a půl Petr P. a jeden den Filip a Hagen (číslo 17, hmm)
Pátek: 165 km, 3.241 v.m.
GPS: https://mapy.cz/s/fokobozeso
Letošní ročník se vymykal snad ve všem ročníkům předchozím. Po prvně jsem dal trasérské veslo z ruky a kormidloval Džony. Poprvé jsme dojeli na místo spaní autem a poprvé jsme ani jeden den nemuseli řešit převoz základních věcí na zádech. A žádná změna nebyla na škodu. Se znalcem šumavských hvozdů jsme byli dohodnuti, že nás protáhne po silničkách, které bychom z mapy nevykoukali. A taky že ne. V pátek byla naplánovaná česká strana Šumavy a orientačně jsem se chytal tak říkajíc “občas”. Např. při ceduli Kašperské hory 🙂 Výlet za hnusného počasí (who cares?) Džony vyšperkoval liduprázdnou dětskou prdýlkou okolo Boubína s premiérou přelézání ohrady obory v karbonových tretrách, obědem v “řízkové restauraci” U Cháti (samotný název napovídá o charakteru zařízení více, než honosný termín: řízková restaurace), kam jak poznamenal Eri, Džony jistě nebere slečinky na rande ;-), tahákem silničního krále Šumavy stoupáním na Šimanov (které jsme si k Džonyho překvapení vymínili a dobrovolně trasu protáhli a ztížili!), kteréžto stoupání bledlo před poslední lahůdkou dne – stoupáním kolem Pěnivého potoku, nevím jestli vhodně zařazeného na konci dne, chi chi. Legenda začala už samotným upozorněním, že tam je teda vlastně zakázanej vstup a to nejen na kole, ale i pěšky, ale že to prej neva. Tak jsme si i značek opakující Džonyho upozornění nevšímali a začali bušit. Já, ač zabudován tak nějak v polovině výkonnostního pole, jsem trpěl tedy extrémě, procentuální stoupání po docela dlouho dobu ukazovalo nějaký nesmyslný cifry 😉 a ke konci to šlo už jen ze sedla. Asi jsem ale netrpěl sám, neb skupina kolem mě se začala dělit o poslední zbytky tyčinek a ládovat se a když Peťovi zazvonil telefon, prostě ho vzít musel 😉 Nejvíce mě pobavil Víťa, který bez výmluv na telefonát přiznal opakované stavění, které měl naplánované asi po 500 metrech (od sloupu ke sloupu) avšak i za této strategie párkrát podváděl 🙂
Sobota: 136 km, 2.192 v.m.
GPS: https://mapy.cz/s/mujamukutu
Sobota byla zvolena Džonym jako ukázka kontrastu mezi částí hor, kde lidé vždy volně žili a tvořili “kulturní krajinu”, tedy Bavorskem, a českou stranou, která byla pod pokličkou 40 let a nyní se jí již, dík zachovalé přírodě, osudu kulturní krajiny ve větším rozmachu také zřejmě nedostane. A rozdíl to byl opravdu velký, pořád ta samá Šumava, ale úplně jiná. Za mě však musím říct, že se mi styl “šervůd” prostě líbí víc. Den jsme si ale (opět hnusnému počasí navzdory) užili náramně, vlastně se jen den starý příběh “nahoru dolů” odehrával na širších silnicích. A jestli jsem se v pátek orientačně chytnul jen občas, v sobotu jsem na chytnutí čekal až do přejetí hranic zpět do Čech 🙂 Výlet jsem též ošperkoval prý efektním představením na provizorním překlenutí z podlážek na staveništi silničního mostu, kde jsem neslezl jako všichni ostatní a s výkřiky “gravel, gravel” se jal překonávat staveniště v sedle a ouha, rozestup prkének na podlážce byl větší než mých 25 mm pláště. Frontflip no hand naštěstí skončil téměř bez následků a tak se mi mohli chlapci v klidu vysmívat nejen po celý čas obědu ve velmi svérázném Bavorském pivovaru (dialektu místní obsluhy opravdu NEŠLO porozumět), ale i při večerním posezení, zvlášť při debatě, zda šlo o smůlu smůlovatou, či mojí debilitu (zastával jsem variantu č. 1).
Neděle: 61 km, 1.013 v.m.
GPS: https://mapy.cz/s/gudeladefu
Neděle byla naplánována jen jako 60 kilometrové vytočení únavy, ale kdeže! Ráno jsme obhlédli důkladně Hagenovo oře Lightweight za cenu, kterou se stydím napsat a který jak už název napovídá, příliš neváží – rozhodně o dost méně než povolený limit UCI 6,8 kg… Byla to také premiérová jízda onoho stroje a ukázalo se, že bude muset Hagen ještě drobet ladit mouchy 🙂 a hlavně změnit v Praze mechanika, neb obrácené nasazení brzd s možností vyskočení špalíků při sjezdu, které způsobí absenci možnosti kolo rychlostně regulovat, k úvaze o mechanikových kvalitách minimálně vybízí. Vrcholem dne byl Javorník a Churáňov, takže jsme se jako již oba předešlé dny snažili sesadit Eriho z vrchařského trůnu, leč snaha je to (prozatím?) marná a aby toho nebylo dost, ponížil nás ještě jízdou na kole i domů (což je ale vlastně skoro jenom z kopce, takže žádná nedosažitelná meta, muhehe). Já přijel autem do prázdného bytu a řekl jsem si, že se juknu v klidu na telku, což se splnilo jen co do klidu, neb při dvouhodinovém spánku jsem z telky mnoho neměl.
Resumé: Ještě jednou poděkování míří k Džonymu za vymazlené trasy, vzorně provedenou border kolii (neděli Ti už Víťa odpustil!), což bylo oceněno na závěr dokonce potleskem, při kterém se Džonymu zpotily oči od slz. Džony věda, že mě se za 9 ročníků trasování a všeho zařizování potlesku nedostalo, mě objal a řekl, že měl toho nejlepšího učitele. Už jen proto, že vím, že to není pravdivé tvrzení, se zpotily oči od slz zas mě 🙂
Oživuji tento report z 26.9.2019 :
Nebudu to psát do komentáře k reportu, napíšu to rovnou jako nový report
V hospodě se totiž probíralo spousta věcí, které redaktor nezmínil(chápeme) a jedna z nich je Bivojova sázka, se kterou se nám svěřil a kterou mu samozřejmě klub pomůže vyhrát.
Ve zkratce jde o to, že musí ujet na kole 450km v kuse, resp. za 24 hodin. Měl na to 10 let, nějak si na to vzpomněl až těsně před vypršením lhůty 😉
Výhra je lákavá, takže v tom kamaráda nemůžeme nechat samotného, zejména když se výhra v sázce (jak známo) zdaňuje významnou měrou 😉
Na nás tedy je, abychom pomohli vymyslet trasu, případně ho doprovodili na jeho pouti…support, vole! 🙂
Už v hospodě padaly náměty jako 2 x Balaton runde, případně autem na Grossglockner a odtud to k moři bude víceméně z kopce, další návrh směřoval do východního Německa, vyrazit až začnou na Rujáně foukat větry od moře atp. Můžeme případně zkusit objet 2 x Mallorcu 😉 Další strategie byla o čase-vyjet za tmy a končit za dne?Nebo opačně? Nebo jet přes celou noc? Nebo se hecnout a stihnout to od svítání do soumraku? 🙂
Dávejte do komentářů tipy na trasy. Případně hlašte, kdo by jel (i jako doprovod). Vypadá to na červenec.