Archive for the ‘5. ostatní akce’ Category
21 ledna, 2020 | 
Author: Klekluli – 20. ročník
Konec roku přinesl již tradiční běh z Krumlova přes Kleť, Kluka, až do Litvínovic. Dvacátého ročníku se účastnil i nemalý počet Nezmarů a přátel spolku, patří se jej tedy krátce zmínit.
Na jubilejním dvacátém ročníku padl také nový traťový rekord!
Trasa: cca 160km, Kluk, Švelhán, Skalka, Vysoká Běta, Kozí kámen, Husinecká přehrada, Bobík, Volary, Libín, Ktiš , Březovík, Chvalšiny, Kleť, Boršov.
Výškové metry: cca 4500 m
Účast za Nezmary : Vítek, Eri, Hony, Petr Šikl, Petr Pokorný, Stanley
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Lojza 😉
GPS: cykloserver
Komentář: V rámci krize středního věku a dokazování si, jak jsem stále dobrý, jsem přijal výzvu kamaráda Lojzy, který pořádá závod označovaný jako Ultra 100 mil. Že má cca 100 mil je jasné, ultra je to asi proto, že to je kapánek do kopce. Nezbytně posunutý start na kuropění byl zážitek sám o sobě. Dresy Nezmarů sjíždějící se na náměstí ke kašně (start) si klestily cestu společensky unavenými skupinkami těch, co nás mají živit, až my nebudem jezdit ani na kole 🙂 Po startu podobně u plovky, kde nebylo trávy vidět pro hromady odpadků a kelímků. Nejsme ale žádní moralisté, ostatně i kdosi z nás prohlásil, že asi vidí své nedopité pivo 🙂 Pak už nastala krása přírody, tnuli jsme pruhy povalující se mlhy a tretrama stírali rosu podél kolejí našich bajků. Tempo si nezadalo s běžnou úterní vyjížďkou, takže šlo jen o to, zda se roztrhají dříve mlhy nebo naše skupinka. Došlo každopádně na oboje. Od Kluka jsem kluky někdy viděl, někdy spíš tušil kdesi lehce přede mnou. Dokonalost mého “textového mapníku” (viz foto galerie) utrpěla v Třešňovém Újezdci, kde nějaký šikula přeznačil modrou, takže jsem navštívil neplánovaně i VPR Vodice. Lojza říkal cosi o tom, že ve Lhenicích je kontrola. Projel jsem náměstí, ale nikoho neviděl, ještě nebylo 8 hod, tak jsem si říkal, že asi ještě kontrola spí 🙂 , vyjel jsem nad Lhenice, na nejvyšším bodě usedl na klády a jal se svačit/snídat. Když jsem se zase rozjel, čekal mě asi po 200 m veliký transparent, natažený mezi stromy, který označoval kontrolu, na níž všichni snídali… 🙂 Chalupa Majerových má genius loci, kamarádské majitele a k tomu geniální gulášek, nealko pivo, excelentní zákusek s banánovou pěnou. I přes incident na kládách se nedalo odolat, snídaně #2. Pokračovali jsme dál ve skupince, ale louka nad Mičovicemi mě zas poslala na samotku. Frantoly a zelená údolím Zlatého potoka na Vitějovice jsou démonický kraj, hezké vyhlídky na Prachatice a šup do Husince. Tam jsem zas potkal na námíku kámíky. Vietnamec nás napojil a doplnil zásoby a honem směr přehrada. Zas pár kilců ve skupince, ale stoupání na Bobík nemá cenu přepálit, takový nevinný název a taková potvora kopec. Navíc nahoře fakt nic neni. Před oborou Boubín mi dochází voda a já mám skoro problém vyrvat kolo po tom žebříku do obory. Ve Volarech zas potkávám kluky, ale ti jsou již občerstveni (opět večerka,tentorát prý česká), prý jestli jedu s nimi. No tak to teda ne, to už fakt ne, taky trochu kultury! Bylo lehce po poledni. Dosedl jsem v hospodě U potůčku a zjistil, že jsem pekelně unaven, je mi blbě a už se mi nikam nechce. Zpětně vím, že to byla hlavně dehydratace. Výhoda celopéra je, že tě nebolí záda a zadek, ale nedáš tam druhou flašku…Hospoda skvělá, kofola, pivo, polívka, znojemská mi udělaly nakonec trochu nečekaně i dobře, v samošce jsem ještě koupil minerálku a dal do Lojzabagu (thank you, master tailor!). Od té doby už nastalo pravé kochání, slíbená selfíčka 🙂 Chrti byli přede mnou nejméně 1,5 hodiny, zadní skupinku jsem tušil (a rád) v zádech. Dokonce jsem jim psal sms, že bysme se mohli spojit. Na Libíně mi paní v kiosku potvrdila, že už skupinku bláznů mého typu obsloužila a zeptala se, zda si koupím vstupenku na rozhlednu. Nezabil jsem jí a poručil kofolu a vodu. Ona: “takže stejná objednávka jako ti před vámi”. Modrá dolu byla trochu zrádná, párkrát jsem se vracel a ztrácel, ale žádný velký drámo. Do Ktiše to byl i kus asfalt, krásný ktišský rybník nabídl pohledy nejen na třpytící se hladinu, ale i oblé tvary krás okolní přírody. Lojza za mnou měl dokonce to štěstí, že prý i bez podprsenky. Asi aby se to vyvážilo (nebo doplnilo?), tak následující zelená byla trochu prcačka, padlé stromy, křoviska, klacky. V Březovíku vím o myslivecké hospodě, poprosil jsem jen vodu, ale pán mi i roztočil, bylo mi to blbý, tak jsem si sednul a popovídal s místními. Nabídli mi i domácí perník s čokopolevou, ňam. Štamgast, z něhož se vyklubal mistr republiky ve volejbale (70.léta) mi vyprávěl, jak jezdili taky na kole-silnička, každého 1.ledna na Kleť. Prý hlavně dolu to bývala zábava. A uklidnil mě, že v Boršově určitě budu za světla. Tak když to říká i on? Mám moc rád Provázkovou louku u Borové, je taková magická. Trochu jsem z ní ale hledal cestu do Chvalšin, nakonec se povedlo. Dávám energotyčku před Kletí, ale buď je zkažená nebo ta voda z hospody nebo něco jiného, ale je mi blbě od (jinak kachního) žaludku. Červená na Kleť to nezlepšila a ten prďola co (ne)čepuje pivo na Kleti už vůbec ne. Jak mě namích se zavíračkou, nechal jsem tam na zídce bidon a ještě cestou dolu ztratil brýle. Náladu mi trochu zlepšily výhledy z Třísova a hlavně becherovka v kiosku u trati 🙂 To už bylo celkem jasné, že dojedu, nestane-li se něco nečekaného. Dokonce jsem v té euforii měl pocit, že bych mohl jet snad klidně dalších 100 km. No, podobný pocit jsem měl za Volarama a myslím, že nejpozději na Dolní Sněžné mě to zas pustilo 🙂 . U Dívčáku proplétání mezi skauty a pak proti mě, pod skálou na červené – moped! a na něm nějaký metrosexuál z metropole velikosti Křemže. Cestou kolem řeky jsem ještě dostal neskutečnou chuť na opečený špekáček, protože všude kolem voněly právě rozdělané ohně chatařů. Na Poslední štaci jsem se opět shledal s kamarády a dokonce nečekaně i se Stanleym..je to pravý Nezmar, u Husince si přivodil trochu necyklistické zranění-vymknul kotník, ale přesto sám dojel do Volar, odtud vlakem do ČB a následně zas na kole do Boršova..brave heart! Krátce po mě dojel i zbytek, všichni v čase, super! Můj celkový čas 15:26, což je mimochodem přesně čas plavce Venclovského. Tak si společně s “Frantou Kanálem” mohu říct : “Ja su tak šťastné…! 😉
Čas vítěze 12:29, čas Peti Šikla 12:31 stačil na 3.místo, gratuluji všem!
NOC: toto není skrytá reklama, ale můj lehce upravený song dne proti trudomyslnosti. Druhé místo obsadil Pavel Bobek: “Veď mě dál, cesto má…”
„Já dělám točky točky, já nožičky mám hezoučký, kdo nemá kly je nula, já bulím – bolí noha, já taneční mám vlohy, já pískám na chaluhy, já mizím, jak je známo, MĚ SVÍTÍ ZUBY KÁMO! i like to MOVE IT ! 🙂
P.S. Velký dík patří Lojzovi, který to vše skvěle organizoval a ještě i jel. Vivat http://www.orgonbags.cz/
After all, it’s got to be a little bit stupid in order to be fun.
V tradičním termínu se konala tradiční akce za již tradiční účasti Nezmarů a hlavně Nezmarčat. Výcvikový kemp našich mladých nadějí začal především skvělou předpovědí počasí a tak se páteční nájezd nijak neodkládal. Seznámení se a připomenutí si zapomenutých jmen z loňska proběhlo zcela hladce díky hladké lihovině podávané (jen dospělým) “vítačem” Danem a také ochutnávkami mnoha výtvorů “drobného pečiva” našich drobnějších a šikovnějších poloviček. Minuta ticha za padlého čuníka vznikla tak, že se tou dobrotou zacpala všechna ústa..skvělá šunka – díky, Samíku 😉 Došlo i na ohýnek, došlo i na koupačku v rybníku, došlo i pivo. Naštěstí jen první sud 😉 Dětičky byly vzorné, družily se přiměřeně věku a zájmům a spát šly víceméně spořádaně. Však je také čekal pěkně náročný výlet.
Sobotní ráno bylo zasvěceno posledním technickým okénkům, ladění trasy, ale i koupání a tak. Hlavní skupina si dala za cíl Vlkovskou písečnou dunu (asi když už bylo to vedro), čehož úspěšně (tuším, že přes Jemčinu) dosáhli, poobědvali jako loni ve vlkovské hospodě a zpět to brali přes Metel a kolem Holné, kde se obě skupiny zase sjely. Ta druhá (naše) si dala motanici v Jemčinských lesech, viděli jsme pomník Lannův kříž, pomník socialismu v podobě ROH rekreačky a zažili skvělý (a za proklestění se zelenou turistickou i zasloužený) oběd v Evženově údolí. Výborná koupačka na 16,9 řkm Nežárky. Společné zhodnocení dne na zmrzlině v Roseči u Jitky a hurá do cíle. Večer na srubu byl báječný, v tričku u ohně se dalo být až do půlnoci. Grilovací linka (díky, Vítku) dodávala na krájecí linku a ta posouvala na expediční plošinu, z níž se logisticky (a logicky) přesouvalo do bříšek. Ideální model pro vícečetné stravování!
Nedělní plán byl pohodový (zajet si nedaleko na společný oběd) a umožnil spojit všechny v jeden peloton. No, ve skutečnosti ti malí najeli ještě víc, protože si mazáci cestu zkrátili přes louku..Zamluvený byl pěkný penzionek U Černého čápa, kam jsme dojeli na objednanou hodinu na minutu přesně. Posilnění svíčkovou a nebo řízkem zavdalo plánu na delší návrat (zjistilo se, že není až tak důvod spěchat) a tak ti co chtěli a mohli, jeli na koupačku do pískárny mezi Stráží a Mlákou. My, co zvolili kratší cestu na srub, jsme se na pískárnu přesunuli autem. Šťastný návrat všech druhů dopravních prostředků, pozdně odpolední balení a odjezd.
Všem patří velký dík za účast, organizaci, vzájemnou pomoc a parádní sportovní výkony. Nemohlo to být o moc lepší 😉
Trasy : sobota – skupina A 48 km, skupina B 29 km; neděle – skupina A 31 km, skupina B 19 km
Nezmarská účast : Honza Mareš, Vítek S., Venca, Majkl, Kory, Pavel Tíkal, Petr Pokorný a na neděli i Ondra
Trasa: cca 40 km, zelená na Třebín, Kaliště, Závraty, Vrábče zastávky, tři brody, Dívčák, Staré časy, Třísov, kamenné mohyly, masivem Kletě, běžkařskou tratí z leva pod hvězdárnu a na vrchol, po Babské do Holubova.
Počasí: -3°C, inverze
Účast: Honza Mareš, Petr Šikl, Michal Korec
Komentář: Je tu první lednový den a s ním přichází výzva zdolat Kleť s nadmořskou výškou 1083 m n. m. nejvyšší horu Blanského lesa.
Vyrážíme ve 13:00 hodin ze Zavadilky, promotáváme se lesem na zelenou a míříme nejkratší cestou do Vrábče. Sjíždíme přes tři brody na červenou k Dívčáku, podklad je výrazně tvrdší než tomu bylo před pár dny na úterní noční vyjížďce. Drápeme se nahoru k Třísovu okolo Starých časů a dál okolo kamenných mohyl. Na přání Koryho zdoláváme pozvolna zbytek masivu Kletě po běžkařské trati. Závěr patří kamenitému výjezdu okolo hvězdárny. Celou cestu potkáváme spousty lidí, známé či neznámé, přejeme si vše nejlepší do nového roku. Těsně pod vrcholem prosvítají skrze koruny stromů první sluneční paprsky, dostáváme se nad inverzi a odměnou za naše úsilí je vrchol zalitý sluncem.
Otázka, zda si dáme pivo je téměř zbytečná, jen řešíme rychlou variantu v podobě plechovkového Budvaru. Je krásně chlazený, protože je ze sortimentu venkovního stánku na terase. Kory straší, že dá jen půlku, ale nakonec jsem poslední v dopíjení já. Pravda ocenil bych variantu černého čaje s velkým rumem, ale to je za cenu nekonečné fronty. Oblékání do mokrého není nic moc, zvolený sjezd po Babské bude ve znamení chladu a mrznoucích prstů. Už v polovině sjezdu necítíme prsty a v Trio baru dokonce pomáháme Peťanovi s rozepínáním dresu, jinak by se asi neodsvlékl. Při čekání na vlak rozmrzáme u šálku horkého čaje. Chlazený Samson si kupujeme na cestu do vlaku.
Po dlouhé době se naskytla opět příležitost zakončit vyjížďku po vzoru Eskalátor gangu vlakem a sjezdem schodů do nádražní haly.
Pěkná akce kluci.
Hony
Kleť 01.01.2016
Dne 27.11. 2015 se konala dokolná klubu BK Nezmar, která byla dík institucionalizaci našeho seskupení povýšena na členskou schůzi spolku BK Nezmar z.s. Po prohlášení členské schůze za zahájenou, si přítomní právníci s neprávnicky vzdělaným výborem spolku vedoucím členskou schůzi vyjasnili, že z.s. neznamená “zájmový spolek” 🙂 ale “zapsaný spolek” (zřejmě v odkazu na skutečnost že nás Ministerstvo spravedlnosti opravdu eviduje ve veřejně přístupném rejstříku…) a mohlo se probrat to nejdůležitější. S kladným výsledkem se hlasovalo o přijetí 5 nových členů i o hospodaření spolku (hospodářský výsledek skončil v plusu řádově dvou tisíc – pivo mi dovolilo zapamatovat si jen slovo plus, nikoli přesnou částku). Hlasování proběhlo celkem hladce, jen jsem si povšiml existence malé odbojné buňky se jménem Vít Sirotek, který se pod heslem: “Esli myslíte, že Vám na všechno co chcete kejvnu, tak to se teda pletete!” hlasování zdržel. Pro tentokrát z toho nebudem dělat vědu :-), ale příště bych prosil výbor, aby si obdobné minirevolty pohlídal, nebo odložil hlasování ještě na pozdější noční hodiny, neb jak víme z verbování na vojnu (pohádka S čerty nejsou žerty a jiné příklady) – alkohol zlomí lecjaký odpor!
Tolik asi úředničiny, neb všichni víme, že jsme na dokolné byli hlavně kvůli jiným věcem. Nezřízenou konzumaci pevného i tekutého (dík Peťo a Samí) odlišovalo od jiných večírků vyhlašování statistických výsledků za rok 2015 a historických statistik 2001-2015. K žádosti členů se Tomáš rozhovořil i o dřevních počátcích klubu, přidal pár historek o otcích zakladatelích a po mnoha dotazech se věnoval i tématu PROČ došlo na volbu hospody U Nezmara. Někteří se snažili poutavé vyprávění znevážit výkřiky typu: “To se asi odehrávalo těsně po válce, ne?” event. “To bylo v časech, kdy byl Samson ještě pitelnej…”, ale většina pozorně poslouchala a Tomáš byl dokonce vyzván k sepsání krátké historie počátků BK Nezmar (pokusím se od něj získat). Při předávání se rozdali připravené ceny (kromě jiného též nevyhlašovaná a mnou nečekaná cena “Psavce roku” – kdo je velmi potěšeným laureátem?), když hlavní cena Pilníka roku byla letos poprvé ověnčena neputovním žlutým dresem v BK Nezmar designu, aby bylo v pelotonu jasné, kdo je tím zasloužilým. Po prezentaci statistik nám Přema ukázal naše super video z výjezdního zasedání do Rychlebek, které je ke shlédnutí zde a pak už se jen koukalo na historické fotky, debatovalo, pilo a hodovalo.
Jak to vše ale skončilo? Vzhledem k tomu, že můžu jen naznačovat, lehce kryptopopíšu, co jsem viděl při mém návratu domů: V dálce, zahalenou pláštíkem noci, zřím dvojici vypadající jako pár žhavě tančící tango. Partnerka víří hned vlevo, hned zas vpravo, ale i dopředu a po hříchu i dozadu. Diváci, zkoprnělí úžasem a napětím, čekají kdy partnerka upadne, ale partner je tanečníkem nejen zkušeným, ale i silným a vždy své tělo zapře, svaly napne na potřebnou stranu a aniž by ruka z ruky vyklouzla, s partnerkou před dotekem země trhne na opačnou stranu. Star dance při měsíčku (a hvězdách). Len čo sa však pozriem bližšej, vidím, že partnerka ve víru tanga není žena, ale muž. Kdo je onen taneční “partner” a kdo onen spasitel/ka ;-), si účastníci dokolné snad již domyslí. Z tábora tanečníků zvím zprávu (měl jsem strach o to, jak to dopadlo), že na Husovce již pro zjevné vyčerpání páru přišel ke slovu taxík – aniž by musel jet příliš daleko. 47,- Kč 🙂 Že byl ráno šavlový tanec netřeba dodávat. Každý by však měl nechat na hlavě, neb vím, že to nebyl jediný sobotní šavlový tanec. Druhý šavlový tanec (a to jsem se nesnažil o získání komplet infa!) zapříčinil odsunutí návštěvy rodičů manželky až na neděli. “V takovýmhle stavu Tě, ty dobytku, ukazovat nebudu!” Za dotyčného snad jen trocha pochopení, kterého se mu doma nedostávalo, neboť byl na místě mezi prvními, a doléhala naň nejen tíha konzumace, ale i odpovědnost plynoucí z funkce. Někdy kolem debaty o běžkách mu pak oka zaklapla víka těžká jak okenice šumavských chalup a jal se, obtěžkán vzácným nákladem vybraných příspěvků, na cestě k sídlu spolku bojovat s nečasem venku (v jeho očích) zuřícím, a to způsobem, jež si nezadá s nejstrastiplnější cestou popisovanou perem Karla Klostermanna.
Závěrem schůze proběhla výživná debata o potřebnosti nákladných a hlavně zbytečně dlouhých peronů (150m?!) u zastávek “šumavské střely”, ať jsou na znamení, bez znamení či bezvýznamu: “to nestačí 10 metrů zámkovky pro ty 2 lidi co přistoupí?”. Argumentů pro i proti bylo mnoho a kdyby vše málem skončilo jen ve stylu Fury/Kličko, ale ono došlo i na vylučování ze spolku těch, kteří členy nejsou, a to těmi, kteří k tomu nejsou oprávněni! 🙂
Dojemný proslov skromného vítěze k vidu a poslechu zde
Zkrátka, povedlo se..
O.
P.s. Dříme ve mě potřeba shrnutí roku 2015, tak třeba toto nejsou moje letošní poslední řádky.
P.s. BK Nezmar: NIC nás nezastaví!
Trasa: 70 km, podél Vltavy do Vrbného, Vrbenské rybníky, k Zavadilce, U Hada, podél lesa na Mokré, trosky vojenského prostoru, Závraty, Švehlany, Vrábče, rozcestí na Slavče, sjezd přes koleje, lesem do Holubova, kolem Křemežského potoka, kolem náhonu pod Křemži, po žluté na Kleť, rádler, zpět po Babské na parkoviště, Holubov, kolem potoka na Dívčák, po červené do Boršova, kolem řeky do KMP.
Počasí: 9°C, jasno
Účast: Hoza Mareš, Martin Ehrenberger, Petr Podhola
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Honza Mareš
Komentář: Na večer před sedmnáctým listopadem a na svátek samotný jsme si naplánovali velkorysou akci. Mnělo jít o vyjížďku trvající 24 hodin, jež měla být zahájena noční jízdou do Tábora, pokračovat denním přesunem zpět do ČB a završená tradičním úterním Night ridem. Pravda, byla by to sice velkolepá, ale přeci jen velice náročná akce hraničící s latentním maresjevismem (vysvětlení výrazu, pochopíte z příběhu). Asi i proto byl plán upraven jen na noční dojezd do Tábora, pivko v nonstopáči a návrat vlakem. To bychom uměli. Leč pro nevelký zájem i tato varianta záhy skončila v propadlišti dějin. Má příprava a nastavení mysli nemohlo přeci přijít jen tak vniveč, vytvořil jsem tedy plán B a uvedl ho v život. Nabídl jsem noční vyjížďku na Kleť. Na nahozenou udičku zabral Eri avizující otevřenou hospodu na Kleti a Petr Podhola. Na startu jsem všechny seznámil s plánem červená přes Dívčák, Polešovice a žlutou kolem hvězdárny na vrchol Kletě, návrat přes Vyšenské kopce, Krumlov, po žluté na Chabičovice a Zlatou Korunu, kolem Kotka zpět. Krásných 70 km. Ale ani to nemělo vyjít, Eri ve spěchu oblékl čapáky bez vložky a onen omyl odhalila až realita v sedle. Naše trasa tak vedla zkratkou kolem Vrbenských rybníků aby Eri doplnil nezbytnou část své výbavy. Znovu jsem přehodnotil trasu a zařadil nelehký výjezd Křemežskými loukami, po nichž měla následovat Babská k vrcholu. Žlutou jsem si dal celou, jejíž nejobtížnější část mne připravila o tachometr. Byl to asi trest za potláčání, ale nespravedlivý, byl to můj dosavadní nejlepší výkon. Hledat tachometr ve spadaném listí jsem vzdal, bylo by to doslova hledání jehly v kupce sena. Hospoda na Kleti otevírala ve 22:00 hodin, my tam dorazily v devět. Za okny se svítilo, poprosili jsme o rádlera, kterého jsme po spoustě slov z úst číšníka dostali, pít jsme museli venku. Dorazily první účastníci dvoj výstupů na vrchol v rámci svátku, počítá se totiž jeden výstup před půlnocí a druhý ve svátek. Vůle mých spolubikerů nebyla z nejsilnějších, odečetl jsem to z jejich výrazů ve tvářích, tlačit na pilu v podobě Vídeňských kopců nemělo význam. Navrhl jen proto návrat po červené kolem řeky. Péťa to vzdal a jel nejkratší cestou zpět, já s Erim jsme do toho šli, sraz byl domluven v Boršově. Červená neměla chybu až na dvojici psů, dogy a retrívra. Naštěstí se ukázalo, že ti dva se bojí víc než mi, a tak jsme nebyli sežráni za živa. V Boršově Péťa nebyl, jel lehce prošit rovnou domů, přeci jenom je několika týdenní výpadek v ježdění znát a tempo s minimem zastávek tomu nikterak nepomohli. Trasu jsme dokončili pěšinou kolem řeky a po stezce s příjezdem do KMP kolem jedenácté hodiny, která měla být hodinou zavírací. Hospoda však žila a protože zde na rozdíl od jiných restaurací lidi mají rádi, postarali se o nás přímo královsky. Tak trochu již patříme mezi štamgasty a je to v přístupu znát. Nakonec jsme tedy těch 70 km přeci jen nakroutily za krásných pět hodin.
Vydařená vyjížďka jako málo kdy. Prověřila zdatnost a vytrvalost nejen nás, ale i techniky.
Hony
Se sobotním ránem 3.10.2015 přichází dlouho očekávaný druhý ročník charitativní amatérské cyklistické akce, o které se traduje, že svým výškovým profilem patří mezi nejnáročnější nejen ve střední Evropě. Pro hrstku Nezmarů je to však především příležitost vyjet na možná jednu z posledních hromadných silničních vyjížděk a navíc udělat něco pro dobrou věc.
Předstartovní registraci probíhala diskuse nad správnou volbou délky tratě. Zvolena byla varianta Fondo Český Krumlov s celkovou délkou 123 km a převýšením 2989 m. V duchu si všichni myslíme na trať královskou.
Trasa: Start – Český Krumlov (Parkoviště Pod poštou), ČK nádraží, rozcestí U Plánského, Chvalšiny, Brloh, Smedeč, Ktiš, Křišťanov, Arnoštov, vrchol Dlouhý hřeben Záhvozdí, Horní Planá, Polná, Boletice, Chvalšiny, Rohy, Rojšín, Lhotka, Loučej, Chlum, Holubov, Krásetín, rozcestí U Plánského, vrchol Kleti – Cíl
Účast: Petr Šikl a jeho parta, Martin Ehrenberger, Jan Mareš, Václav Krutina, (nejdelší trasu BGF zvolil Džony, nejkratší trasu Projeft 35 Fondo pak Jiří Tuček).
Pro část teamu do kterého jsem se zařadil, začala akce již v ranních hodinách na Zavadilce. Naskládat správně rámy kol do držáku za autem, těla na sedačky a hurá směr Krumlov. Zastávka na pumpě u kruháče, setkání s další částí party (Šiklínovi kámoši), kávička a následný dojezd do základního tábora u dalšího z Šiklínovo kamarádů. Ukázalo se, že příprava není podceněna, když Šiklín přibalil do cyklo baťůžku placatku rumu a další půllitrovka okolovala osazenstvo základního tábora.
Hromadný přejezd na start, potkáváme Eriho a Kruťáka. Na startu podala naše mediální hvězda Eri rozhovor televizi Sport 5, který končil zhruba v tomto duchu: “Jak jste se připravoval na dnešní závod?” Myslíte jako kolik bylo piv? To asi nepůjde použít co? “To někam použijeme.” Krátký proslov na startu z úst pořadatelů a už vyjíždíme do prvního stoupání. Peloton mrmlá cosi o rychlém nástupu do kopce, za nádražím přichází první časovka a peloton se ihned trhá, ta tam je dohoda o společné vyjížďce. Na konci první časovky se sjíždí nezmaří kvarteto, ve kterém pokračujeme až do Chvalšin, kde Šiklín čeká na Petra Kokoře a je to pro zbytek trasy naposledy, kdy se vidíme. Jízdou tříkrálovou pokračujeme dál, pravidelně střídáme špic, jeden druhého mírníme v tempu. Taktika sice velí šetřit síly na druhou závěrečnou časovku z Holubova k rozcestí U Plánského, ale my to jedeme na dobrý pocit z celkově dosaženého času, který se neměří a do celkových výsledků se tak nemůže ani započítávat. Nikomu to nevadí, pokračujeme v tempu dál, jakožto Jihočeši se srdcem silničáře trasu i profil dobře známe a trať lemovanou překrásnými výhledy do krajiny si patřičně užíváme. Já možná ještě o trochu víc než jiní i rychlejší sjezdy, moc si je užívám, to by mi šlo. Cestou sjíždíme borce, co se na nás lepí, ale nestřídají, využívají naší energii, aby nám v závěru ukázali záda..
K občerstvovačce v Horní Plané se z nenadání blíží známá postava na Canyonu. Je to Džony, který umí vždy mile překvapit, polykajíc kilometry nejdelší tratě. Prohazujeme pár přátelských slov, jdeme znovu do sedla a noříme se do hlubin Boletického prostoru, parádní úsek bez aut. Daří se nám přimět ke střídání špice i nové dva kamarády, i když to není nic moc. Jsou tu znovu Chvalšiny a táhlé stoupání na Rohy. Sjezd do Holubova s výhledem na Kleť byl doslova tryznou. Kouknu doprava, Kleť a cca 500 m do kopce, a to ještě na čas. Kouknu doleva, lehce zvlněný terén klesající do Českobudějovické kotliny, skýtající zázemí domova. Cesta tříkrálová končí na poslední občerstvovačce v Holubově, Eri má dost sil a jde do toho, časovku si chce užít. Kruťák je kruťák a i když není ve své kůži a domestika především Erimu dnes nedělal, do toho jde taky. Moje nohy by táhly, ale právě v tom tahu je zas hned lámou křeče snad ve všech svalech, cílem je vyškrábat se až nahoru na Kleť a dát si kroužek.
U Plánských sice časovka končí, ale jedu beze změny tempa až k vysílači, kde mne v cíli vítá usměvavá dívčina s medailí v ruce a následně Eri s Kruťákem. Jsem docela rád, že jsem v cíli, a asi to vycítil i televizní štáb Sportu 5. Fušuju Erimu do řemesla a po pravdě už ani nevím, co jsem jim vlastně všechno napovídal. Prý to budou vysílat a napíší i článek, kde zmíní i náš klub. Na vrcholu Kleti jsme se setkali s Tučou, pivo v petce neměl a fronta na kroužek byla až k záchodkům. Otevřel jsem si teplého Birella, co byl v předstartovním balíčku, nedopil jsem ho.
Sjeli jsme zpět k cílové pásce a domluvili si sraz s ostatními v pivovarské zahradě. Konečně pořádné pivo, spousta baget, těstovin a palačinek. A jak jinak než Birell na všechny variace, včetně asijské podoby. Kruťáka s Erim vystřídal v hospodě Šiklín s jeho partou a z hospody, kterou jsme zavírali, jsem odjížděl poslední. Ještě před odchodem jsme se společně dohodli, že příští rok pojedeme trať královskou, tedy tu nejdelší.
Výsledky:
Kategorie BGF – 19. místo – Jan Dostálek (Džony)
Kategorie FCK – 09. míslo – Martin Ehrenberger (Eri), 22. místo – Petr Šikl, 25. místo – Václav Krutina (Kruťák), 36. míso – Jan Mareš (Hony)
Kategorie P35F – 05. místo – Jiří Tuček
Celkové pořadí v kategorii 35-44 let: 08. místo – Martin Ehrenberger (Eri), 16. místo – Jan Dostálek (Džony), 27, místo – Jiří Tuček, 36. místo – Petr Šikl, 63. místo – Jan Mareš (Hony)
Celkové pořadí v kategorii 45-54 let: 16. místo – Václav Krutina (Kruťák) – holt, jiná kategorie, ale za umělecký dojem při sesedání z kola má 10 bodů.
Eri je borec, a patří mu uznání za vzornou reprezentaci klubu.
Všem ostatním (zmíněným i utajeným) díky za příjemně strávený den.
Na závěr musím zmínit organizaci akce, byla opravdu příkladná – díky.
Hony
Více o BOHEMIAN GRAN FONDO u.
Pořad o BGF na televizi Sport5.
Tuto akci pořádá skupinka kamarádů, z nichž někteří jsou Nezmaři. A jelikož se letos Nezmarů účastnilo poměrně dost, tak jsme si řekli, že si to zaslouží zvěčnit na našich stránkách.
Tak tedy již tradiční akce (4. ročník) pro rodiče, milovníky cyklistiky, a jejich děti, které se milování cyklistiky právě zde učí (s většími či menšími úspěchy 🙂 ) se konala na Srubu ASGARD u rybníka Březina poblíž Roseče. Z Nezmarů jsme se tam potkali já, Hony, Petr P., Majkl, Kory, Venca K., Ondra (pouze sobotní vyjížďka) – nádherná účast (15 rodin, celkem 24 dospělých a 26 dětí). Je to spartánská akce, okořeněná naprostou ztrátou soukromí. Srub je nádherný, ale jakýkoli zvuk vydaný v jakémkoli místě je slyšet po celém srubu. Zejména pikantní je to v noci, spí se hromadně ve 3 ložnicích, a ráno se celou snídani hlasuje, kdo chrápal nejvíc.
V pátek jsme se sešli, opekli buřty, vypili první sud piva + nějaké kalíšky. Sobotní ráno bylo tedy mlhavé, a to i ve skutečnosti, já to vím, spal jsem venku. Startovní pole se rozdělilo do dvou skupin a ta zdatnější vyrazila přes Roseč, okolo Penzionu Pecák v Evženově údolí (kdy byla bohužel svatba, my se tedy jeli občerstvit jinam, ale co ten chudák co tam uvíznul?), přes Karštejn na Metel. Tady jsme doplnili hladinky, podiskutovali, co to je vlastně za řeku, a jeli dál na Vlkov, když mi dokonce ani děti stánek neuznaly a dožadovaly se “regulérní” hospody. Tam to bylo parádní, jídlo, pití, i přes nával vše v pohodě. Zpestřením bylo, že u hospody byl kontrolní bod Orientačního závodu historických vozidel http://czveteranklub.cz/akce/selske-baroko-2015, takže před námi defilovali nablýskaní veteráni, motorky i auta z první republiky, řidiči v dobovém oblečení. Mě nejvíc zaujali 3 vojenští motocyklisté v uniformách z 50. let i s puškami i samopaly. Když si u kontroly začal jeden číst Rudé právo, tak iluze byla dokonalá, ano, “muž s koženou brašnou nesmí projet”. Zpět jsme jeli malinko jinak, přes hráz Velké Holné a u Jitky v Roseči jsme to zhodnotili, krásný výlet, sice nebylo nejtepleji ale nepršelo, 40m km ujeli všichni, i předškolní děti, parádní výkon. Večer opékání prasečí nohy, pivo … jako dycky.
V neděli pěkně fučel vítr a byla dost kosa, docela jsem se divil, že jsme vyrazili, je vidět, že už jsme všichni zatažení, dokonce i děti se moc necukaly. Trasa přes Ratiboř, okolo Barbory k nové Rozhledně na Rýdově kopci (zpravodaj Peťa P: “pro zájemce o info, co se dá za 15M vystřihnout:
http://www.jh.cz/cs/mesto/projekty-mesta-clanky/rozhledna-ryduv-kopec-debolin.html”
http://www.cd89.cz/rozhledna-debolin-ryduv-kopec)
Dále jsme pokračovali přes Děbolín, letiště do JH do vyzkoušené hospody “Dobré časy“. Opět je náš peleton prověřil, a i když jsme byli ohlášeni, tak to malinko trvalo. Nakonec ale myslím dobré, dančí gulášek z místního chovu výborný. Odtud už méně vesele do kopce přes Buk zpět ke srubu. Celkem 20 km.
Myslím že celkově moc povedená akce, děti si z ní snad taky něco odnesly (kromě rýmy z té zimy), nedej bože to, že kolo je super věc. Díky organizátorům, také zejména manželkám za úklid.
Zdar V.
