Archive for the ‘Etapy 2015’ Category
9 července, 2015 | 
Author: Trasa: 61 km, Meťák, Vidov, rechle, Plav, Plavnice, Hamr, pod Branišovice, singlíg k jezu, hráz přehrady, po pravém břehu na Velešínskej most, Velešín Penny, po levém břehu Římov a individuálně dle preferencí skupin domů
Výškové metry: 820
Účast: Ondra, Eri, Vítek, Venca, Petr Šikl, Aleš, Kory, Pavel Samec, Koubič, Roman Farka, Sochy, Jirka Habrda, Láďa AS, Petr AS, Duby, Ondra Míka,
Pád: Petr AS
Defekt: Láďa AS, Roman Farka, – oba defekty nebyly dík píchnutí, ale dík prasknutí duše v boku porušeného pláště horkem – takovouhle souhru defektů jsem ještě neviděl… Kory, Eri – běžné a nudné trny ne stejném místě ve stejný čas 🙂
Trackmaker: Ondra
GPS: Není a nebude 🙁
Komentář: Kdo si dlouhodobě a opakovaně stěžuje na zimu a déšť si musel přijít v úterý na své! Číslíčko teplotních stupňů se mi po startu na tachometru ustálilo na 38 a nikterak se mu nechtělo snižovat. Avšak i v tomto dopředu “neodhadnutelném” počasí se našli tací, kteří vyjeli s jednou půllitrovčičkou s vírou, že bude kde dočepovat. Nejsem Džony, nebo Vítek a tak se srdce mé nad těmito nešťastníky ustrnulo a poskytl jsem (a s nimi i ostatním) možnost nákupu ve Velešínském Penny, kde již teplota ve stínu v půl osmé klesla (dle Vítka na “již příjemných”) 31°C. V mezidobí od startu do Penny a návštěvy u Nezmara, jsme bojovali s opakovanými defekty a s mou měkosrdcatostí vůči opozdilci Ondrovi Míků která se projevila dvojí zastávkou, telefonáty a čekáním na spojení se skupinou (poučení z krizového vývoje: jezdí příliš mnoho lidí na to, aby jich tolik muselo čekat na časové problémy jednotlivců a můj telefon po 17.05 pro příště a navždy zůstane němý!!!), což časový i kilometrový ambiciózní plán nemile poznamenalo 🙁 Co se dá dělat, hlavně že jsme si užívali zarostlého terénu zakázané ochranné zóny vodního zdroje, kam se vždy kouknem jen jednou za rok 🙂 I přesto, že ne všichni jsou fandové trnů, kopřiv a singlíků na skále – bajkerská duše převážila a výtky zazněly jen proto, aby se jen a jen nechválilo 🙂
O.
P.s. Dovolená je pravá smrtka s kosou pilníků roku a tentokrát máchla svým nabroušeným ostřím dvakrát. Ke smrti byly předem určeny dvě postavy, když ne každá z nich má stejné sympatie diváků 🙂 Musel jsem tuto nevděčnou situaci rozlousknout a pomohla mi úcta k věku (jsi ještě holt zajoch, Hony). Jeden kostnatý prst míří na Honyho – tys mrtvola Harry (druhý zprava), to tys něchtěl hájit chudé vesničany jen z dobrých pohnutek, to tys viděl za vším ukrytý poklad a hromadu zlata 🙂 Druhý prst známým pohybem povolal k sobě Přemu – to tys sympaťák Britt (první zprava), co to tak umí s nožem. Avšak i Tvůj nožík se ve smrtelné agónii se zapíchl jen před tebe a ne do žeber mě, Vency či Eriho. Až v 15. etapě hoši, ale přece už smrtka dopočítala.
P.s. No a kdo zbyl? Holohlavý Chris (Yul Bryner) jeho kámoš Vin (Steve McQueen) a mladičký zelenáč Chico. Jenže ti všichni už mají přežít! No nevím ale, jestli to takhle vyjde i v reálu a jak si s rozdělením rolí přeživších, nám – mrtvolám, poradím, zvlášť když to bude v etapě, kde sám zkapu (v rámci reportu budu muset asi vystoupit ze záhrobí… Třeba v rámci p.s. – vzkaz z krypty?)
Trasa: 52 km, Švábák, tašky, Závraty, Vrábče, přes hřeben Kluka, Křemže, Křemežský louky k pionýráku, část skupiny způsobně s trackmakerem po žluté, část po červené, Aleš po zelené…, Kleť, sjezd s volbou trati podle libosti každého soudruha, parkál, Pavlovo sjezd, Holubov, Mříč, a lesem domů
Výškové metry: 1.106
Účast: Ondra, Přema, Eri, Honza Mareš, Vítek, Venca, Majkl, Petr Šikl, Petr Pokorný, Aleš, Kory, Pepa Vlášek, Sochy, Jirka Habrda, Banán, Láďa AS, Petr AS, Milan AS, Bivoj, Tonda, Kocour,
Pád: Petr Šikl 2x – poprvé to bylo “kvůli nám”, kteří jsme jeli pomalu a on se musel vracet a při čekání na nás nemohoucí se nesoustředil a pohajal si. Říkal jsem myslím Korymu: “Počkej, ten ještě dneska vstoupí do klubu” a to jsem nevěděl, jak moc smutnou budu mít pravdu. Asi po deseti minutách nastala pomatená situace na špici, zaviněná těmi, co nevedou, neví kudy se má jet a přesto to pálí z kopce na prvním fleku, a zahnou blbě, když při pokusu volat a zastavit ony pomatence Peťa začal brzdit a aby to do něj nikdo nenapálil zezadu, se klidil k pravému kraji, kde už jsem byl ale podjíždějící já 🙁 (na pozemní komunikaci jsme v tu chvíli byli a pravidla silničního provozu platily…) a moje dětské kolo rohem řídítek zachytilo Peťovo lyžinu u sedla a provedlo ukázkový judistický chvat. Ipon – hotovo dvacet, odchod z tatami.
Defekt: Peťa Šikl zlomil lyžinu sedla. Při Iponu si Peťa přisedl sedlo které v lyžině prasklo a dál už se mu na buzí Bob bratra jen se sedlovkou v análu jet nechtělo a tak nás opustil. Petr Pokorný, Láďa AS, Ondra utrh´ patku (a nagelovat, aby fešně držela, nešla)
Triple Gold Club: No jasně, Petr Šikl a i s úctou k hovniválovi 😉 si myslím, že si zaslouží předsednictví v klubu. Natrvalo? Nebo čekáme ještě na většího hrdinu?
Trackmaker: Erotokritos
Komentář: No co říct, mnohé už bylo odhaleno výše, tak snad jen tolik, že již v hospodě ze mě frustrace začala zvolna odcházet a noc proces završila. Ale kurwa i tak! Proč musíme na Švábák vypálit 45 km/hod. Tři na to maj, přijde jim že se jede “pohoda”, ostatní v rámci testosteronu a chlapských ramen vyplazí jazyk a dupou též, já v rámci “zkušeností” a slabé výkonosti tempo fakuju (ale rozhodně se neflákám!), dalších 8 lidí z různých důvodů drží tempo moje, rychlíci čekají až asi za milión kilometrů, vyměníme si pár vět, Eri jako trackmaker řekne, že to nebyl on, kdo to napálil… Děcka, pojďme si říct, že prvních patnáct kilometrů budou ti, co na to mají, shovívavější k těm, co jsou na tom fyzicky hůře, stejně se pak vždycky zvolní, tak proč ne hned od začátku. Když bude kopec, tak je normální, že jede každej podlahu, sejdem se přeci na kopci. Ale od startu? A stačí aby to dva tři lidi posadili do klidu a nestrhávali vlnu testosteronu. No když už jsme u toho, co se třeba domluvit, že kdo je trackmaker, tak pojede první nebo mezi prvníma, nikdo mu nebude ujíždět, budou všichni ctít to, že se jede až když jede trackmaker a ne podle uvážení, zároveň si trackmaker asertivně vořve si ty kokůtky co tempo a jeho vedoucí úlohu nerespektujou a my všichni se mu to budem snažit zpříjemnit tím, že nebudem jezdit dopředu proto abychom se ztratili, neb si opravdu nejde vysvětlit 50 kilometrů kudy se přesně pojede a nebudem se ztrácet. Zní to hezky, ne? Já vím, na to kolik nás jezdí to je vlastně pro někoho až k neuvěření, jak nám to “gruppo compacto” jde – pamatujete jak na Zugspitze rakušácký průvodci čuměli, jak se jim naše skupina drží pohromadě sama od sebe a mají oproti kočírování švajňáků z Bavor půl práce? Ale stále je na čem pracovat!
O.
P.s. Utrhnutí patky nad Krásetínem, mi vzalo včera definitivně vítr z plachet a děkuji těm, kdo mi odmontovali přehazku, sundali řetěz, zatímco já se nezúčastněně uklidňoval s telefonem v ruce. Dotaz v situaci, kdy 3 lidi pracovali na mém kole a já si jich nevšímal: “Hraješ hada?” byl na místě. Prostě jsem nebyl v úplně dobré náladě a děkuji že byly kolem pomocné ruce. Což ovšem neplatilo dále :-), neb můj nápad: “Honza od Volešku taky dojel do CB bez pohonu, tak co kdybychm si to zvopákli?”, nebyl přijat. Lokomotiva Peťa už s náma už nebyla a nikomu se do zapřažení mě jako vagónku na duši nechtělo, ani když jsem nabízel :-), že seženu další dva lidi co mě budou potláčať za prdelku. Takže mě zachránil autem pan bratr a aspoň ho to vytáhlo do Klubu malých pivovarů, kde už byla nálada zase OK a nikdo si na chyby z vyjížďky ani nevzpomněl.
P.s. Ne všichni (viď, Hony?) s volbou příští destinace souhlasí, ale bude hezky, dlouho vidět a Římovská přehrada zakázanou zónou nás čeká.
Trasa: 42 km, Meťák, Rožnov, Boršov, kolem koněspřežky, Plav, nad rechle, skákačka k Borovnickýmu potoku, chatová oblast, k Nový Vsi, šipkovaná po okruzích A, B, C, u Nové vsi, Hůrka, před Nedabylí roklí pod Vidov, Malše domů
Výškové metry: 527
Účast: Ondra, Přema, Eri, Honza Mareš, Venca, Majkl, Petr Šikl, Pavel Samec, Koubič, Sochy, Banán, Tonda, Kocour, Míra Dvořák,
Pád: Ondra, Přemek, Pavel Samec (tentokrát to prý pád byl…)
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl, Ondra
Komentář: Po Rychlebech částečně nemocná, částečně unavená a malinko nemotivovaná mord parta odmítla původní plán s Kletí (příště už určitě?) a jali jsme točit něco výškovými metry přívětivějšího. Pjeli jsme trasu co moc nejezdíme a u Nový Vsi už jsme opravdu dlouho nebyli! Takže celkem příjemná odpočinková etapa před příštím vzepjetím. Mou motivací k účasti byla, přiznám se, i 😉 čárka účasti a stále si myslím, že čím více obětí padne pro cenu pilníka, tím více bude cena hodnotnější!
O.
P.s. Rychleby musely přinést další mrtvolu, ale Vítka? SMS znění: “Dnes nejedu, skočil na mě nějaký mordibus a posral bych se cestou a ne až po Samsonu u Nezmara” dával nám tvrďákům šanci a skutečně – nepřijel. Stal se tak druhým studeným favoritem ze Sedmi statečných a zove se Bernardo (Charles Bronson) což je ten, koho si ty malý vesnický fakoši vybrali, že mu budou pomáhat a bude jejich hrdinou – a on kvůli nim gebnul. Jak typické Bernardo Mordibusi 🙂 Děti Ti voči zatlačí.
P.s. A zbylo nás pět…
Trasa: 49 km, pravý břeh Vltavy, podél pomníku Hrdějovice, kolečko u Ortů, Mojský les křížem krážem, k Červenýmu Újezdci, Jelmo, nad Libníč potok tam a zpět, Libníč, motanice na Babě, Mrhal, nahoru dolů několikrát u Mrhalu, Hlincovka nahoru dolů, Dubičák jakbysmet, Dobrou Vodu nevyjímaje a domů
Výškové metry: 800
Účast: Ondra, Přema, Eri, Honza Mareš, Vítek, Venca, Majkl, Petr Šikl, Petr Pokorný, Aleš, Pavel Samec, Kory, Ondra Míka, Pepa Vlášek, Láďa Benhák, Duby, Tonda, Víčko, Míra Dvořák,
Pád: Ondra Míka (efektní válečka s následným mechanickým poškozením stroje), Vítek
Defekt: Ondra Míka zlomil patku
Triple Gold Club: Ondra Míka – chvilku jsem váhal, jestli mu vůbec uznám účast, když ujel nějakých 15 km, než se se zkroušeným výrazem pěšky odporoučel domů, ale členství v TGC by mu takhle hloupě uniknout nemělo! Ale pamatuj Ondro, lidem jako Majkl ;-), můžeš v klubu leda tak nosit chlazené nápoje! Na předsedu klubu to není 🙂
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Jedním ze základních kritérií výběru destinace výletu bývá (kromě argumentu, že na Kluku je sucho…) jet někam, kam jsme ještě nejeli. Peťovo Jelmo a Libnič znělo dobře a v ten směr jsme opravdu vyjeli. V Mojském lese Peťa vytáhnul prastarou klasiku, aniž by zřejmě věděl, že před cca 7 lety jsme jí jezdili 5x do roka a já z ní vždy měl kopřivku a osypky, takže to bylo jak za “starých dobrých” časů jezdivých šotolin do kopce a z kopce (ufff, já JSEM pro rozličnost tras, ale jizva z minulosti, je stále živá, tak na viděnou, snad zase za více než rok!) Naštěstí se nám ale ten moutinbajking od doby, kdy na horském kole závodila na olympiádě Kateřina Neumanová drobet proměnil a stejně tak se proměnil i charakter naší vyjížďky. Přišly terény a pěšiny, ale tak nějak většina začala mít dojem, že ač jsme vyjeli na sever, nějak tak zase míříme na Hlincovku a další Peťovo zamilované destinace. Eri kromě jízlivostí typu: “ááá, co to vzít teď třeba přes Dubičák…” a “…nemoh bys mi kouknout do statistik, jestli už jsme tu letos náhodou nebyli…” vypustil zlověstné proroctví: “Příště se s tím srát nebudu a vezmu vás nekompromisně na Kleť” (čímž asi odhalil tajenku na příště?). No nic, všechno dobrý, terén byl, technika taky a vymyšlené to bylo hezky, všechna čest – a ve srovnání s Mojským lesem… 🙂
O.
P.s. V první čtvrtině vyjížďky jsme shlédli v lese u Borku jak postupují práce na dálnici a to je hnus velebnosti, další bajkeřina v hajzlu a Samíkovo chlácholení, že tudy budeme moct jezdit, neb je tu plánován přechod pro zvěř (sic!) chmury nikomu nerozehnal.
P.s. Dostání se v sedle bajku na Mrhalské molo, co je půl metru vysoké, dovede stále jen jeden (asi proto to tudy furt trasuje), jeden další to neúspěšně zkoušel (Vítek) a všichi ostatní prostě ví, že jsou dveře, které nikdy v životě neotevřou 🙁 Bravo Peťo!
Trasa: 40 km, nádraží, Dobrá Voda, Švajcema do Třebotovic, Ohrazení, Ohrazeníčko, lesem na Mysletín, po pastvině k medvědovi/praseti, bahýnkem a lesem pod Zborov, Hodějickej les, Doubravice, podél řeky domů
Výškové metry: 584
Účast: Ondra, Přema, Eri, Honza Mareš, Vítek, Venca, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Pavel Samec, Venca Drbout, Ondra Míka, Honza Voleský, Jirka Habrda, Filip Toul, Honza Mikolášek,Tonda, Kocour
Pád: Venca Drbout 2x (boj o padáka roku nechce nechat nezajímavým…), Venca, Aleš (opět proběhla diskuze, zda jde o pád, když “to uběhnu a jen se malinko opřu rukou o zem” ale začínám být nekompromisní!)
Defekt: Ondra – při přeskakování stroužky ukázal bojovného ducha a nezalekl se jí, akorát deště odhalily kámen s ostrou hranou a procvaknutí duše upustilo plyn z jeho zadního kola během 5 sekund, Vítek na stejném místě poučen z protivenství, kterým čelil Ondra, při přeskakování stroužky ukázal bojovného ducha a nezalekl se jí, akorát deště odhalily kámen s ostrou hranou a procvaknutí duše upustilo plyn z jeho zadního kola během 5 sekund 🙂
Trackmaker: Ondra
Komentář: Minule se v hospodě diskutovalo, že když bude hezky, pojede se na Kleť a tak na Startu došlo na hlasování zda “je hezky” a bylo odhlasováno, že hezky není a jeli jsme na Mysletín. Definitivně jsem se ztotožnil se strategií “Vít Sirotek”: Mám úplně v prdeli, zda se to líbí ostatním, hlavně že se to líbí mě 🙂 takže jsem jel, kam jsem jel a že tam bylo drobet 😉 mokro a bahno, to se prostě po deštích stává! Myslím ale, že např. jízdu po pastvinách mezi krávama musí ocenit každý (při jízdě 5 metrů od krav jsme měl celkem malou dušičku a Samík, jako by mé obavy vycítil, začal konejšivým hlasem pronášet: “Neboj, neboj.” Když jsme mu začal odpovídat, obrátil se na mě s otazníkem ve vočích se slovy: “Já to říkám těm kravám…”). Škoda jen, že jsem plánovanou Hodějickou motanici zařadil až na konec a ještě k tomu po defektech (viz výše), neb mord parta zavětřila hospodu a na motanici nás zbylo šest. Tak jsme dali ještě pokus o nalezení nových cest pod tratí za Vidovem, a když si člověk přiblíží GPS záznam, pozná, že jsme to opravdu zkoušeli, ale úspěch se nedostavil 🙂
O.
P.s. Nezmar měl v hospodě nějakou oslavu a tak jsme zavítali do Klubu malých pivovarů, kde bylo celkem narváno mladým osazenstvem a při pozorování děvčat několik z nás nezávisle na sobě napadlo, jak to, že nalejvaj nezletilým gymnazistkám/učnicím. Po racionálním zhodnocení situace však všichni uznali, že jde o vysokoškolačky a vyplynulo z toho VELMI smutné zjištění, jak moc už jsme staří, když nám vysokoškolačky přijdou jako nezletilé děti. Ach jo!
P.s. Angels fall first! Ač jsem to nečekal, první ze Sedmi statečných padl Peťa Šiklů, tak ať je ti milý Lee – (onen karetní hráč, který už nikdy nechtěl nikoho zabít) země lehká. Na obrázku třetí zprava.
Koho sebou Calvera vezme do pekel příště?
Trasa: 62 km, Meťák, Včelná, Mohyly, Římov, lesem do Velešína, Markvartice, Žabař, Černice, Věncovka, Kosov, Rančák, Kotek, Boršov a domů
Výškové metry: 900
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kory, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Petr Jiřička, Láďa Benhák, Tonda, Míra Dvořák, Vláďa
Pád: Venca – ve výjezdu do Velešína, Venóšu, byl jsi spatřen a nabonzován 🙂
Defekt: po dlouhé době nikdo
Trackmaker: Vítek
Komentář: Včera mé srdéčko zaplesalo nejvíc ze všech dosavadních úterků! Když je déle vidět, je třeba jet někam dál – Vítku splněno! Když už jedu dál, co kdybych i něco nového poznal? Opět splněno. Když už jedu dál, bude to i bajkersky zajímavé? Ano bylo! (i když malinko za cenu černého zlata). Prostě po dlouhé době jsem poměrně dost dlouhý úseky jel prvně v životě a k tomu v překrásné přírodě za teploučkého počasí. Vítkovo zásah do černého umocnilo v mých očích i to, že dvakrát vytáhnul umolousanou z internetu vytisknutou mapičku a jal se zamýšlet nad otázkou s fatalistickým rozměrem: “Kudy dál?”, což se na našich vyjížďkách už opravdu roky nestalo. Brave heart se vším všudy – nemám to přednajeté, ale snad to dáme 🙂 A k tomu i ta odvaha lehce před osmou sjet neznámou cestou dolů k Vltavě s možností zakufrování v ne příliš vhodnou dobu. Jen těch statečných srdcí co Vítka následovaly, mělo být víc. Teď už to vím a kaju se. Škoda jen že si Hony s technikou zrovna na takové vyjížďce neporozuměl (lóbitý) a GPS nebude. Nebo že by to byl po domluvě s Vítkem záměr? Ukrytí šému před těmi co se nezasloužili? (pozdější poznámka: plán těch dvou zhatil Přemek a trasu zaznamenal!)
O.
P.s. Do hospody dorazil Zdenál a hned mu bylo vyčteno, že nepodepsal, když všichni už podepsali (včetně Františka!), ale i přes to, že není registrovaným Nezmarem 😉 jsme ho vzali, vzpomínaje na staré časy, mezi sebe. Debata plynula v odhadnutelných kolejích 🙂 a tak jen vypichuji, že pánské stříhání vlasů strojkem stojí v Nemecku od 30 éček vejš (i když Zdenál zažil i akci za 22 éček, pane!) a tak to náš nemecký Krakonoš nechal se stříháním až do Čech, kde to má naplánováno na dnešek za dvě kila i s masáží hlavy!!!
P.s. Stomílový vítěz Peťa včera stále omílal, že má ze sto mil prdel červenou jak pavián. Při desátém povzlyku jsem i já snad uvěřil, že se mu nejede nejlépe, a do představce jsem si zabrumlal, že je vidět, že nechtěl být prvním odstřeleným ze sedmi statečných 😉 Tak vopičáku červenoprdelatej, ať se to do příště zahojí!
Trasa: 32 km, přes lávku do Pětidomí, Složiště, Srubec, Švajce, Malé Dubičné, motanice na Hlincovce, motanice pod Mrhalem, Hlincovka, Dubičák, Dobrá Voda a domů
Výškové metry: 630
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Tonda, Aleš, Pavel Samec, Venca Drbout, Roman Farka, Víčko
Pád: Pavel Samec (kluzké kořeny, to jsou prevíti…)
Defekt: Venca Drbout
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Jak to z počátku roku vypadalo s počasím hezky, tak se nám to nyní opakovaně nějak nedaří úplně podle představ. 12°C, mokro, bahýnko a hrozba deště opět vyloučily trip do vzdálenější destinace a tak jsme si zase dali něco z té učebnice techniky. Pravá levá, seno sláma, nahoru, dolů, zpocená těla, funící nozdry, spokojené oči. (ano dnes jsem neměl mnoho času na report, ale přístupová práva snad nemám jen já? 🙂 )
O.
P.S. Neúčastí Koryho jsme otevřeli scénář k filmu Sedm statečných, tak jsem zvědav, kterýho stoprocenťáka, ten zlosyn Calvera dostane prvního. Něco mi říká, že roli Chrise mi tento rok režisér nesvěřil… Budu asi ten s tím nožíkem (kurva doufám, že nejsem sám, kdo ten western viděl!)
Trasa: 36 km, po pravým břehu Vltavy do Hrdějic, rokle k Ortům, Borecká rokle, další rokle a rokličky za kolejema pod Hosínem, Hosín, chvilku CB maraton, zase za koleje, Hlubocká maturita, a po stezce domů
Výškové metry: 635
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kory, Majkl, Sochy, Pavel Samec, Petr Pokorný, Láďa Benhák, Jirka Habrda, Ondra Míka, Tonda, Kocour, Míra Dvořák
Pád: Ondra Míka 2x, Honza Mareš, Přema, Sochy, Petr Pokorný, Láďa Benhák. A máme tu nový rekord! 7 pádů za jedinou vyjížďku. A kdyby šlo objektivně změřit i další kritérium, byl by na světě možná rekord další – takže jen odhadem: 10 km po stezce tam, 10 km zpět, zbývá šestnáct mimo asfalt, z toho se 5 km potláčal bajk 😉 a na 11 km se vyrobilo 7 pádů. Jihočeská mord parta opět zasahuje 🙂
Defekt: Honza Mareš – třetí defekt za 8 etap je na hranici akceptovatelnosti, kámo 🙂
Triple Gold Club: Honza Mareš a s přihlédnutím k jeho trackmakerství je jen škoda, že není vyhlašována soutěž: “Toto je svět Quattro”
Trackmaker: Honza Mareš
Komentář: No co říct? Bajk má opravdu mnoho tváří a je jen a jen dobře, že my chceme vidět VŠECHNY jeho tváře. Takže komu se včera nelíbilo, že při deseti kilometrech v terénu pět z nich 😉 potláčal, ten ať jde jezdit na silnici (viď, Vítku?). Mě se to líbilo moc. Dík Hony, že jsi ze mě chtěl sejmout nálepku pana Nejetelného, snad se to i částečně podařilo, ale Eriho poznámečku: “Tady jsou aspoň kopce, to Onďa dokáže vymyslet trasu, kde se to nosí i na rovině…” jsem samozřejmě zaslechl 🙂 Myslím, že bychom v ty, či podobné kraje měli zabloudit vícekrát, přeci jen tréning techniky je důležitý.
O.
P.S. V neposlední řadě, bych chtěl jménem všech přivítat Honyho do klubu trackmakerů, je dobře, že Nezmaři tento typ jezdců produkují, ony se ty vyjížďky samy jaksi nevymyslí. A široká paleta trackmakerů znamená pestrost vyjížděk!
P.P.S. U Nezmara se tentokrát vedly výživné řeči na témata : z čeho, jak a proč se dělají a liší párky a hlavně střívka pro ně; zadržení Guru Járy na Filipínách; dále (ve zřejmé souvislosti s náročností vyjížďky) jsme probrali všechny typy úrazových a životních pojistek, což následně stočilo debatu k otázce, zda se už dělají kriplkáry v karbonu, jaké mají asi převodníky apod. a v neposlední řadě byla tématem mediální stopa Nezmarů(spolku) i Nezmara(hospody) na bike-forum.cz
