Archive for the ‘Etapy 2015’ Category
13 května, 2015 | 
Author: Trasa: 54 km, Malák, Špačkárna, přes koleje Doubravice, Hodějickej les, Štětky, lesem na modrou do Trocnova, motanice po bezdomoveckých pěšinách, Žižkovo pomník, cestou necestou ke smírčímu kříži za Strážkovicema, podél potoka ke Stropinici, studánka, brod přes Stropnici, Ostrolovský Újezd, motanice u bezdomáče, Trocnov, Hodějice a domů
Výškové metry: 780
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Tonda, Kory, Aleš, Pavel Samec, Venca Drbout, Petr Pokorný, Petr Brož, Láďa Benhák, Suďák, Vláďa
Pád: Ondra 2x (a prý ten druhý přes korbičku se smotáním se do prenatální polohy a přikrytí se kolem byl hezký na efekt), Majkl (za brodem přes Stropnici bylo na břehu řeky pod kravským stádem “něco”, do čeho Majkl, ne že šlápl, ale pěkně se v tom celej vyválel 🙂 Já se kloním k tomu, že to nebyly kravský hovna jak se někteří posmívali, ale spíše bahno smísené s kravskou močkou. Otázka je, zda je to zas takový rozdíl. Každopádně zbytek vyjížďky se k Majklovi už nikdo netulil), Petr Pokorný (hrdina, co se CHCE zlepšovat v technice a při pokusu o pohrání si s potůčkem, který dle jeho názoru neskončil pádem, se však na základě svědectví ostatních do statistiky přece jen zapisuje), Petr Brož, Venca Drbout
Defekt: Venca Drbout (při opravě alá Pat a Mat & friends vyměnil píchlou duši za prodřenou, takže si celou výměnu zopákl…) Hony (v rámci aktivace bezdomáče), Majkl (Honyho aktivaci bezdomáče nemohl nechat ležet ladem)
Triple Gold Club: Majkl – za včerejšek si otevření klubu pro letošek prostě ZASLOUŽÍ! a Venca Drbout
Trackmaker: Ondra
Komentář: Jak už tradiční heslo v názvu vyjížďky upozorňuje, pokusil jsem zvýšit naši erudici v zajímavostech a k tomu ještě připojit pár bajkových novinek. Na Startu se zatleskalo Majklovo novému kolu a vyrazili jsme. První novinkou byly stezky v lese vychozený místním bezdomáčem, přebývajícím v prkenné boudičce uprostřed lesů. Bohužel vedle jeho bejváku píchl Hony a 15 pořvávajících lidí při výměně defektu ho upozornilo na to, že jeho božský klid je narušen. Cestou necestou jsme se následně dostali ke smírčímu kříži, kde jsem zájemcům dal krátké pojednání o tom, že trestní právo v minulosti mívalo poněkud více soukromoprávní charakter 😉 než dnes a pro všechny přidal příběh zastřeleného Budějovického měšťana a mečíře Šimona Mitzka (uváděn též jako Nitzko) při cestě z 3. na 4. října 1577 na trhy do Trhových Svinů – přepaden, okraden a zamordován. O jeho osudu sepsán dosud čitelný německý nápis na smírčí kříž, jež nechala vztyčit jeho žena Kateřina. Po další bajkové novince kolem bezejmenného potoka jsme spadli ke Stropnici, napojili se ze studánky 🙂 a po radě místňáka jsme zkusili brod přes Stropnici, který následně skončil pro Majkla nepěkným incidentem (viz výše). Na zážitky bohatou vyjížďku vyšperkoval opět Majkl, kterej u bezdomáče přetrh řetěz (holt pocit nového kola dává nohoum býčí sílu) což bezdomáče definitivně rozběsnilo a probíhající hádku neukončil ani “asertivní” Samík výzvou k pánovi: “Běžte si do tý vaší perníkový chaloupky uvařit kafe a nás to nechte opravit…” 🙂 Naštěstí je Peťa šikovnej, tak jsme jeho kecy o ničení našich kol v lese a blátě, o tom, že domeček stojí od roku 1936, event. o naši neschopnosti s orientací a blouděním, nemuseli poslouchat moc dlouho. Evidentně pán bajker není, ale třeba až se za rok zase setkáme (už se těšíš, Eri?), bude mít více pochopení.
O.
P.s. Majkla by nepustili ani k Nezmarovi a tak hovnivál sosal ve venkovním přístřešku na Koháči. (promiň kámo, příště třeba tak poutavý příběh pro report prožije někdo jiný!)
P.P.S. Já(Petr) k tomu touto formou (Ondro, promiň, nedá mi to) dodávám :
smírčí kříž, který jsme navštívili, je nemovitou kulturní památkou, která je v rejstříku NPÚ(pod č.145332) vedena jako pomník Šimona Nitzka, i když německý nápis zní takto : IST DER ERBA / SIMON MITZK / SEINES HANTW / ERCKS EIN SCH / WERFEGER VND / BVRGER IN BOHA / IMISCHEN BVDWE / IS AN DISEM ORT / VON DEN RAVBER / N ERMORDET WO / RDEN GOT VERLE / IIME VND VNS ALL / EM EIN FRELICHES / A VFERSTEHEN / AMEN IT.. .
Co je ale podstatnější-totiž : “z budějovické kroniky lze vyčíst zprávu, že pro účast na mečířově vraždě byl o čtyři roky později vyslýchán jakýsi Ondřej z Hodějovic, který pak 17. června 1581 v českobudějovickém vězení zemřel. Zločinné přepadení ve strážkovickém lese bylo připravenou akcí bandy silničních loupežníků proti skupině českobudějovických řemeslníků a obchodníků, kteří jeli se zbožím na jarmark do Trhových Svinů. V bitce bylo kromě mečíře Šimona zabito ještě několik dalších jménem již neuvedených osob a ostatní oloupeny. Městská rada vyslala na místo činu své pojízdné, aby pátrali po pachatelích, ale teprve po několika týdnech se zjistilo, že jejich stopy vedou do Lišova a odtud k Veselí nad Lužnicí. Někdy v listopadu 1577 tu byli v jedné hospodě zastiženi jakýsi zemský škůdce Frydrych a Ondřej Plemátl ze vsi Hodějovic, kteří měli u sebe větší množství zřejmě kradených věcí. Za přítomnosti veselského rychtáře byl Ondřej zatčen a převezen do vězení v Českých Budějovicích. Během jeho vyšetřování vyšlo najevo, že byl již dříve v Horažd’ovicích odsouzen k trestu smrti a jen na přímluvu Břetislava Švihovského “vyvázl životem”, ale jakýkoliv podíl na přepadení mečíře Šimona Ondřej popíral. Českobudějovičtí se proto rozhodli přistoupit k němu právem útrpným, a protože šlo o rožmberského poddaného z třeboňského panství, oznámili svůj úmysl purkrabímu v Třeboni a žádali, aby se výslechu zúčastnil osobně, anebo poslal svého zástupce. Purkrabí vyslal dva třeboňské měšťany, ale ti odmítli, aby k mučení Ondřeje došlo bez vědomí pána z Rožmberka. Purkrabí dokonce žádal, aby Plemátl byl propuštěn za rukojmí, což městská rada byla ochotna učinit. Protože však nikdo neprojevil k rukojemství ochotu, zůstal Ondřej ve vězení dál. Když vyšetřování trvalo již déle než tři čtvrtě roku, obrátil se Ondřejův bratr Petr Plemátl z Hodějovic na svého pána s prosbou o intervenci a Vilém z Rožmberka požádal českobudějovické o vysvětlení, jehož se mu dostalo v obšírném listu z 23. srpna 1578. Vilém však zřejmě souhlas s mučením svého poddaného nedal a tak městská rada nakonec Ondřeje Plemátla zřejmě pro nedostatek důkazů opět propustila.Čas plynul a zdálo se, že vražda mečíře Šimona Nitzka zůstane nepotrestána. Po třech letech přispěla spravedlnosti na pomoc náhoda, i když bohužel za cenu dalšího lidského života. Koncem roku 1580 byl ve dvoře Jana Nerlingera před Svinenskou branou v Českých Budějovicích zabit jakýsi Hons Kerbler. Za účast na této vraždě byl vzat do městského vězení jakýsi Říha z Mysletína na Třeboňsku. Poněvadž se zjistilo, že byl již dříve vyšetřován a vězněn v Nových Hradech pro znásilnění jedné mlynářky, měl být dotázán na mučidlech, ví-li o dalších zločinech. Zprávu o svém rozhodnutí zaslali Českobudějovičtí 9. ledna 1581 Vilémovi z Rožmberka. Tentokrát k mučení zatčeného skutečně došlo a jeho výsledek přinesl překvapení. Říha přiznal, že zná Ondřeje Plemátla a prozradil na něj, že byl mezi pachateli přepadení mečíře Šimona a s ním i jeho družka Johanka.”
Tím se tedy vysvětluje pouto mezi pachatelem tohoto komentáře a vůbec celé trasy a samotného cíle-novodobého Ondřeje z Hodějovic, pracujícího v podstatě v budově českobudějovického vězení s pachatelem zločinu Ondřejem Plemátlem z Hodějovic, jež tamtéž(vězení) před staletími zemřel. A že stopy po loupeživé skupině vedly k Lišovu a odtud k Veselí nad Lužnicí(tedy vlastně přes Dunajovice) už ani nechci pomyslet. Náhoda? Reinkarnace? A kdo vlastně byl ten poustevník z “perníkové chaloupky”? 🙂
Trasa: 55 km, Švábák, tašky, Závraty, Vrábče, Tři brody, kolem řeky, Starý časy, Třísov, k Lesní školce, kamenné mohyly, masivem Kletě na parkoviště, Holubov, podél Křemežskýho potoka Křemže, motanice na Chlumecký hoře, přejezd přes masiv Kluka, Hradce, zelená, tašky a domů
Výškové metry: 980
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kory, Sochy, Pavel Samec, Petr Pokorný, Venca Drbout, Koubič, Tonda, Vráťa, Petr Brož, Kocour, Jan Dvořák
Pád: Venca Drbout, Honza Mareš. Dále si asi 5 lidí myslí, že měl pád i Samík, ale jeho apologetika byla natolik emocionální (“Já nelžu!”), že mu ho já, měkosrdcatej, napsat nemohu. Tak jen popis situace: při opuštění kola (nikoli pádu!!!) směrem ze stráně dolů, jeho osvalené tělo zachytilo husté mlází a nedovolilo mu “spadnout” a udělat několik kotrmelců. Tak jen otok na šinbánu velikosti golfového míčku, svědčil o ne úplně standardním prostupu terénem…
Defekt: 2x Samík (vidíš Samouši, moh jsi bejt v klubu, vzlyk). Druhý defekt v pokročilém času neuneslo půl skupiny psychicky a jelo “napřed” 🙂
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Zvýšení teploty za jeden týden o 20 stupňů si zasloužilo delší vyjížďku a taky že jo. Nejen dosud nejdelší, s nejvíce výškovými metry, ale i ten příjezd do Nezmara lehce před devátou byl malinko neočekávaný. Ale po pořádku. Po taškové jebanici (dejme taškám alespoň 14 dní volno!) přišly Tři brody a je to prostě parádní úsek. Všichni to tam máme moc rádi. Při 15. minutě stoupání na kole nad Třísov k Lesní školce probíhala debata o tom, které předškolní dítě zvládne pěšky trasu od vlaku za (na jejich stránkách inzerovaných) 15 minut 🙂 Již asi dva roky víme, že nad Třísovem se nachází mohyly z navršených kamenů (moc hezké místo!), ale po propojení s informací, že se tyto mohyly nachází cca 300 metrů od lesní školky, jsem pojal podezření, že kamenné mohyly nesou stopy dětské práce 😉 A že mohyly za rok zase povyrostly! Uzavřeli jsme, že třetinu času jdou robátka od vlaku, třetinu času staví mohyly a třetinu času se vrací na vlak. Hezký program. Za zmínku stojí ještě motanice na Chlumecké hoře, kde já osobně byl po prvně a byl jsem uchvácen. Ba co víc, asi i 5 minut lehce dezorientován (čóravy koň) a pozici slepého koně opravdu moc často nemívám. Kromě Samíkovo defektů postrašil skupinu svým celkem ošklivým pádem Venca Drboutů, ale zlomenou klíční kostí, jak jsem při sledování pádu odhadoval, to neskončilo. Lucky boy!
O.
P.s. U Nezmara se vedly medové řeči, tentokrát na téma: Je více ohrožen zasažením blesku jezdec na hliníkovém či karbonovém kole? Pro mě osobně bylo překvapivé, že karbon je super vodič (uhlíkový kontakty neznáš, vole?), ale prej to zase brzdí ta pryskyřice, kterou je to nalakovaný, tak nevím 🙂
P.s. Pokud bude příště počasí +/-, dal bych nějaké myslím bajkově zajímavé novinky k Trocnovu + na místě další zajímavé památky pohovoříme o tom, co se stalo v roce 1577 za strašlivý mord, proč se stavěly smírčí kříže a jak je to s trestáním vraždy v současné době. Přednášku domluvím s Nezmarem nejpovolanějším – jméno nepíšu, neb všichni ví, kdo zavírá zlý lidi 😉
P.s. K Nezmarovi dorazili na biku Větrák, motobikem Vítek Kořínek a by car Ondra Míka. Posílili tak prořídlé řady Nezmarů a především aktivně přispěli do debat o zasažení bleskem. Konala se také nečekaná oslava čtyřicátin Petra Pokorného. Vše vyústilo v tanečky, zpěv a zkoušení Víťovo helmy a předvádění muskulatury.
H.
Trasa: 32 km,
Výškové metry: 580
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kory, Aleš, Pavel Samec
Pád: Pavel Samec, Přema, Venca
Defekt: Honza Mareš
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Minulé vyjížďky se až podezřele moc co se počasí týče, vyvedly, ale to přece nemohlo trvat věčně! Duben, ještě tam budem. Alespoň se při přeháňkách a 5°C ukázalo, komu o naši věc opravdu jde. A např. Přema přijel i s výronem v kotníku… Pro Pilníka se holt musí trpět a tak to má být J. V řadě na něj však stále čeká 9 stoprocentních vlčáků, takže řež bude krutá. Samotná vyjížďka byla vhodně k počasí zvolená jako motanice po lese, nikoli k najíždění studených a mokrých kilometrů. Kluzké kořeny ukázaly nedostatky jízdních dovedností nejen pády, ale i jinými ekvilibristikami – k vidění byly výstupy z kola a následný běh bez kola, které bylo ponecháno ve stráni nad jezdcem, zaháknutí rohem řidítek za plot vylučující další jízdu vpřed, přehršel podklouznutí, vzdání překážky předem atd. atd. Vše plynulo ale hladce a Eriho pěšinka pro fajnšmekry u Rudolfovského lomu se líbila.
O.
P.s. Zatím jsem prodlevy na Startu typu: „Kam se jako pojede“ nezaznamenal, tak jsem zvědav, kdy to přijde 🙂
Trasa: 43 km, Švábák, Bor, Třebín, Dubné, Kvítkovice, do masivu Kluka, vysílač, sjezd, výjezd po zelený ze Slavče, sjezd, výjezd od Mříče, sjezd, Hradce, zelená a přes tašky domů
Výškové metry: 923
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Tonda, Kory, Sochy, Aleš, Pavel Samec, Radek Seidl, Víčko, Ondra Míka, Venca Drbout, Petr Jiřička, Suďák, Vráťa,
Pád:
Defekt: Přema
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Jak slíbili tak udělali – když na Kluka tak pořádně. Takže si pan Petr předsevzal, že by bylo dobré mít nastoupaný alespoň litr (o málo nevyšlo) a prověřit, kdo vyjede všechny tři nejtěžší výjezdy na Kluka. Jestli jsem nakonec dobře viděl, vše bez šlápnutí dal nakonec jen Peťa. Zvariování Vítka a Vency při posledním výjezdu od Mříče, bylo pro mě překvapivé, zvlášť když jsem jim pln obdivu po úspěšném výjezdu zelené od Slavče gratuloval a o třetím úspěchu nepochyboval. Třetí výjezd už absolvovala prořídlá skupinka Nezmarů, neb Kluk je v dubnu pro méně trénovaný organismus opravdu náročný a tak dva Nezmary políbila křečová víla a některým jiným se už “do další mrdanice do kopce” 🙂 prostě nechtělo. Je pravda, že nejen kopec nám stál v hladké jízdě, když ani jehličí, ani louky nebyly nejhorším podkladem – jasně zvítězil mech, kde se mě Aleš několikrát optal, zda je sám, komu se propadá do měkoučkého kolo až po ráfek. Sám nebyl :-). Touto cestou bych chtěl také opravit svou informaci o druhu oné svině, nebyla to plavuň vidlačka, ale prachsprostý rašeliník.
O.
P.s. Nezmar tentokrát prohrál souboj o večerní podnik a Klub malých pivovarů nám poskytl velmi přívětivou náruč. Není to tak domácké, to ne, ale pivo je OPRAVDU kvalitativně jinde než Ťamťon u Zdendy.
P.s. Příště jsem pochopil, že bude představovačka nových pěšin u Rudolfovského lomu, takže směr očekávejte někam tam.
Trasa: 46 km, Meťák, Kolem řeky Boršov, po modrý Kotek, Opalice, Pozděraz, pořád podél řeky Rohanova skála, germánské obětiště, Štěkře, Opalice, přes Rančák Boršov a domů
Výškové metry: 617
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kocour, Tonda, Kory, Sochy, Aleš, Pavel Samec, Ondra Míka
Pád: Ondra
Defekt: Ondra Míka přesmyk
Trackmaker: Ondra
Komentář: Na třetí vyjížďku jsem si připravil pravý břeh Vltavy, který tentokrát byl nejen jarně nezarostlý, ale i suchý a moc pěkně sjízdný. Klucka z “Nightride mord party” mi ukázali za Březím moc hezkou novou spojovačku, kterou jsme se vyhnuli přenášení potoku a jistě se dostane do stabilního itineráře tras. Danke boys. Cesta celkem odsýpala, nikdo se neztrácel, všichni už netrpělivě čekali na germánské obětiště, které jsem jim slíbil na Startu. A ono přišlo! Zájemcům jsem poskytl předem vytištěnou runovou abecedu k identifikaci run na menším kruhu a podal stručný výklad o Odinovi (otci všech germánských bohů, bohu války, vědění a básnictví), jeho synu Thorovi (bohu hromu a blesku) a neopomněl ukázat Odinovi manželky Friggu (ochránkyně žen, bohyně manželství a mateřství) a Freyu (bohyně lásky a krásy, která v podobě Valfreyi vodívala Valkýry na bojiště a tam vybírala umírající bojovníky pro Valhallu). Každý poté již ve svém nitru odříkal tolik pro každého z nás jinovýznamovou motlitbu:
Odine děj se vůle Tvá, prosím dej mi moc
zvítězit nad nepřítelem, když přesily je dost.
Mocnou rukou bojovníka mi prsty sevři v pěst
a obdař mě odvahou, každý odpor snést!
a vyrazili jsme dom.
O.
P.s. Původně jsem myslel, že naše místa poznání nebudu blíže lokalizovat a hlavně pomocí odkazů umožňovat se s nimi z pohodlí domova od počítače bez námahy seznámit s odůvodněním, že kdo byl na vyjížďce ví, kdo nebyl bude se snažit příště být, ale byl jsem přemluven, ať dám odkaz a tak výjimečně 🙂 přání plním.
P.s. V hospodě jsme se domluvili, že příště dám se zajímavostmi pokoj 😉 a Peťa to vezme na Kluka pod heslem: Která z cest je nejobtížnější?
Trasa: 37 km, Velkas, po modrý do Roudnýho, Vidov, Heřmaň, k borovnickýmu potoku, Doudleby, po modrý k Dlouhý Stropnici, levý břeh Stropnice tam, pravý břeh nazpátek, zase modrá do Doudleb, od hřbitova k Doudlebskému vodopádu, šachta podloží k hrázi přehrady, prďoch nad Doudleby, Heřmaň, vodárna, Vidov a domů
Výškové metry: 638
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kocour, Tonda, Kory, Sochy, Aleš, Pavel Samec, Radek Seidl, Vláďa Hais, Koubič, Víčko, Pavel Kosař, Jirka Tuček, Ondra Míka
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: S jarní klasikou nezarostlými břehy Malše a Stropnice jsem se rozhodl spojit pilotní díl svého letošního projektu – poznávání méně tradičních míst českobudějovicka. Pátral jsem, pátral, od kešek, přes literaturu až po tipy od známých a něco jsem dohromady dal. Nebude to sice tolik zajímavostí, aby to pokrylo všechny vyjížďky, ale i to málo osvěžení snad najde své fandy. Dnešní report tedy nebude sloužit k popisu tradičně zdařilé vyjížďky, ale jako rekapitulace pro ty co byli a jako vábnička pro ty co nebyli. Shrnuji: 1) že je vedle kostela v Doudlebech malý přístupný baráček, jehož vnitřek vyplňuje jen voda ze studánky, bylo pro všechny co kolem pravidelně jezdí velké překvapení 2) že existuje 5 metrový Doudlebský vodopád ve stráni nad Malší bylo nové zjištění též 3) a mnohé také překvapila dvacet metrů dlouhá štola, která testovala geologické podloží před stavbou přehrady (dnes Římovské). Ano, o hrázi se též uvažovalo v prostoru mezi Doudlebama a Vidovem.
O.
P.s. Jsem rád, že existují ti, co jim to přijde zajímavé, neb jsem se setkal včera i s dotazy: “Když se tam kouknout nepudu, vo nic nepřijdu, ne?” Zajímavost se tedy dá pro druhou skupinu využít jako čas pro odpočinek a rozjímání, co lidský život činí zajímavým a zábavným.
P.s. Občas hodím i vábničku předem: příště pokud bude hezky, chtěl bych vám představit germánské kruhové obětiště z vytesaných kamenů: Gabreta + keltského strážce Vltavy. Tedy pozvánka nejen pro milovníky pohybu na čerstvém vzduchu, ale též pro milovníky, keltů, kultů, kamenictví atp. 😉
Trasa: 44 km, Švábák, Zavadilka, Černíš, Dasný, Bezdrev, Češňovice, Pašice, přes blata ke Kubatovi, Zliv, Vondrov, po stezce domů
Výškové metry: 145
Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Kocour, Tonda, Rosmík, Kory, Petr Pokorný, Sochy,
Pád: nikdo
Defekt: Majkl
Trackmaker: Ondra
Komentář: Po roce se nám kolo letopočtu otočilo na rok 2015 a přineslo nám hnedle briliant v našem zážitkovém náhrdelníku dosud nepoznaný: “Říkal si hurikán!” Ano, ano, první jarní vyjížďku foukalo jako ještě nikdy. A foukalo ze západu/severozápadu. No ale co s tím, když tradice velí jet na severozápad k pomníku Kubaty? Kupředu levá, zpátky ni krok, Nezmary nic nezastaví. Nevím jistě zda všichni, ale já jsem na blatech s plnou palbou uragánu do ksichtu jedoucí po rovině na kašpárka prožíval apokalyptickou euforii. Zpíval jsem si Riders on the storm a opuštěn zdatnějšími jezdci, osamocen jedoucí po neúrodné a hlavně nekonečné blatské pláni recitoval úvodní verš seriálu Proti větru: “Jen volnost, jen víra tvá, pevná, i když křehká, silou je, jež dere se i proti větru.“ Moc se mi to líbilo a ani mi nevadilo, že se našel jen jeden, který chtěl vyslechnout historku o příběhu Kubaty.
O.
P.s. U Nezmara to byla klasika vysoké gastronomie s ještě lahodnějšími nápoji 🙁