Archive for the ‘Vyjížďky 2016’ Category

Trasa: 42 km, stezka po pravém břehu Vltavy na Trägrák, Hrdějovice, pod Babou, lesem ke Kubaťáku, Hosínem na vrchol kopce Račice, po hlubockém maratonu, Zámostí, lesem na Kanín, výjezd k oboře, podél obory na Chotýčany, kořenovka kolem Libochovky, kolem kolejí k letišti, Hosín, lesem pod Babu, přes Kněžské Dvory na plovárnu.

Výškové metry: 627

Účast: Eri, Venca, Vítek Sirotek, Aleš, Pavel Tikal, Tonda, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Sochy, Kory, Pavel Samec, Pavel Dolejší, Bivoj, Víťa Kořínek, Honza Mareš, Honza Mikolášek, Pavel Kosař, Jirka Tuček

Pád: Pavel Dolejší

Defekt: Pavel Samec, Aleš – 2x, Venca – 4x (v hospodě) … hoši to mi nedělejte jedna duše byla Vítka a druhá Pavla T. 🙂 …to byla revize náhradních duší

Trackmaker: Pavel Kosař

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Po patnácti neúčastech v řadě jsem stanul znovu na startu úterních vyjížděk. Na pilníka už to holt letos nebude, ale kvůli tomu to přeci neděláme ne. Velká škoda je toho, že jsem přišel o patnáct jistě nezapomenutelných zážitků, a to je ten důvod o který tu běží. Mít o čem na stará kolena vyprávět.

Dnešní švih byl trochu víc jezdivější než jsem čekal, ale jistě si v něm každý našel to své. Doufám, že i Ondra, kterému vyjížďku sice nemohu uznat, ale na startu jsme si alespoň trochu popovídali. Doufám, že se kolínko rychle a zcela uzdraví. Určitě Samík, kterého tentokráte zachránil Vítek před jistojistou smrtí uprostřed hlubockých hvozdů. Aleš, jisto jistě při nekonečné řadě defektů zadního kola zapříčiněného nekvalitní páskou v ráfku. Pronesl však hlášku, kterou si budu dlouho pamatovat: “Když jsem přešel z dvacet šestky na devěta dvacítku, myslel jsem si, že jsem nesmrtelnej.” Vyjíždkou se nesly obecně debaty o celopérech, jednopřevodnících, plastech a kulhavých kolech. Všichni dobře víme, kdo za to může.

V hospodě na plovárně při západu slunce jsme společně oslavili Koryho čtyřicáté narozeniny. Celou akci završil Vencovo pomalý defekt. Jeho čtyřnásobný pokus o opravu musel být zaznamenán i do statistik. To se opravdu nevidí každý den. Sedm defektů na tři bikery je taková statistická lahůdka.

Nejde to jinak, musím se podělit o své úterní zážitky v časovém sledu:

[Show slideshow]

Trasa: 52km  zelená Třebín, žlutá Dubné, Čakovec, Skalka, červená pod Buglatou, modrá na Kuklov, pod Bulový, Dobročkov, Březovík, Chvalšiny, Kájov

Výškové metry: 936 m

Účast: Eri, Aleš, Petr Šikl, Víťa Sirotek, Pavel Tíkal, Banán, Kory, Petr Pokorný, Venca, Vítek Kořínek, Kocour, Tonda, Přema, Sochy, Vláďa, Pavel Dolejší

Pád: Sochy

Defekt: Vítek S.

Trackmaker: Vítek Sirotek (a pak už jen vůně řízku)

GPS: Endomondo

Komentář: Znáte ten moderní koncept filmů kdy se propojí víc na první pohled samostatných příběhů. Tak takové “historky z podhůří” se včera odehrály. Mělo to být dlouhé a počasí (zase) nic moc. Brutální spurt od začátku odkrágloval Sochyho, který díru přehlédl a tak přelétl. Ondra nebyl, tak se řeči moc nevedly 😉 , ale někde u Čakovce, jak začalo krápat, kdosi prohlásil, že si vybírá jen ty vlhké. Na upřesňující dotaz, zda myslí vyjížďky nebo co či koho, se někdo jiný ozval, že to je (asi i jeho) celoživotní motto 😉 Vyšťavující výjezd na Skalku, pod jejímž vrcholem Vítek S. přeřadil dosud chybějícího Vítka K. do B, čímž si zadělal na potíže. Po 100 metrech se obloha zatáhla, zásah shora strčil zdola Vítkovi do přehazky klacek a patka byla v perdeli. Krátce na to dojel Vítek K. rychle schovávající voodoo do dresu. Ani šiklovné ruce nepomohly, takže jsme přišli o trackmakera. Boží tresty začaly děsit asi i další se špatným svědomím, tak se skupinka opět o něco ztenčila, po čemž se překvapivě? udělalo relativně hezky (asi odpadli opravdu ti hříšníci). Tempo ale nevadlo a skoupě heslovitý popis trasy-“teď po červený, pak po modrý” dal zavdat další atomizaci skupiny. Zatímco regulerní Béčko jelo už dávno jinudy, nejlepší z Áčka (AA skupina) pálili na Kuklov, já na rozcestníku, kde na všechny strany vedla modrá, zvolil tu nejhorší možnost a ocitl se po dlouhém bahnitém sjezdu v Trešňovém Újezdci (jinak moc pěkná vesnička!). Tak jsem si jako AB skupina dal indivindi výjezd zpět přes Smědeček. Skupina AC (Vítek K. a Banán) to jistila správnou cestou zezadu s tím, že si nadjedou po asfaltu. AA jsem dojel pod Březovíkem, kde se vylíhli z louky se slovy, že se ta turistická jet nedá (neprošláplá, bahno, pršelo..). Marný byl můj (pravda nesmělý) pokus vnutit skupině ještě aspoň kus po turistické. Asi nás nějaký vojenský bůh měl odradit od ilegálního vstupu do Prostoru. Nebo spíš ta vidina objednaného řízku…Tak se valilo (za deště) po dětské prdýlce až do Kájova. V hospodě nás čekalo AC družstvo a teprve po nás přijelo B, které jsme zjevně podjeli, páč ti gerojové už od Dobročkova drtili turistickou značku a do Kájova vtrhli přes Boletice-nejenže měli víc km, ale jako jediní vlastně splnili hlavní záměr výletu..(což bylo toto : http://mapy.cz/s/NFfl) Tak Klobouček! No, na rozdíl od řízku to byla taková nemastná neslaná vyjíždka..asi to budeme muset risknout ještě někdy jindy..pokud pánbůh dá..

NZO : nečekal jsem, že budu psát tolik reportů, tak mi dochází veršovánky. Určitou temnotu a boží řízení této vyjížďky tedy spojíme s proroctvím, jež spojuje vše co se včera stalo a nadhozené kinematografické téma 😉

Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh

[Show slideshow]

Trasa: 54 km  panelka, Závraty, Vrábče zastávka, Kluk, dolu, na hřeben, dolu, na hřeben, Švelhán, dolu, pramen s paní, Chmelná, Račí potok, Křemže, Holubov, Dívčák, červená domů

Výškové metry:  1039m (měřeno Endomondem)

Účast: Aleš, Víťa Sirotek, Bivoj, Pavel Tíkal, Eri, Venca, zelený kolo s nosičem na sedlovce (omlouvám se, neznám jméno) – dohledáno Pavel Dolejší, Přema, Kocour, Vráťa, … ještě někdo v týmu B? doplněn Vláďa

Pád: Bivoj 2x, ostatní se nepřiznali

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS:  Endomondo

Komentář: Už na startu nás bylo málo, trasérství  vzal na sebe Eri . Měl připraveno pár variant – od návštěvy Hněvkovické přehrady naštěstí upustil, tak jsme vyrazili směr Kluk s úmyslem možná někde bokem objet Kleť. Meteoradar věštil příchod mraku, který byl po obědě přes celé Bavorsko a putoval k nám. Už u střelnice měla čelní skupinka pouze 4 členy, další 3 se ještě dotáhli na panelce. Postupně začalo pršet, a to už 3. vyjížďku za sebou. Prší jenom v úterý, nebo je deštivé léto?  Takže jsme se zůstali motat na Kluku, nahoru od Vrábče zastávka novou pěšinkou (myslím že nejen pro mě) a pak po zelené do sedla Kluka, kolmák dolů, zpátky na hřeben, po hřebenu, stkání s týmem B, trejlík dolů, zpátky na hřeben opět novou pěšinkou (alespoň pro mě). Od Bohouškovické myslivny nás bylo jen 5. Aleš dokázal nemožné a skrz tretru si zapíchnul klacek do chodidla. Všichni víme, že je tvrďák, ale se slovy „je to malinko hlubší a trochu mi v tom cuká“ se vydal zpátky. V intenzivním dešti jsme jeli dál po hřebeni přes Švehlán ke Svatováclavskému prameni, přes Chmelnou směr Chlumecká hora. U trempské osady Račí potok si slabší chvilku vybral Bivoj, 2 sebou praštil o zem, v Křemži řekl, že mu to stačí a odpojil se. Zbytek (4 kusy) už to dojel pospolu podél Křemežského potoka na Dívčák, odtud klasika po červené. Po deštích a v dešti dost bahna, pár vyvrácených stromů, uklouzané kořeny a kameny. Rozmýšleli jsme o hospodě, Venca řek, že nejde, tak jsme já, Eri a Pavel T. zkusili meťák. Sednou si jsme si vzhledem k obahnění netroufali, tak jsme dali 2 nastojáka venku. Při placení přišel Bivoj, je vidět, že Rožnov má zmáklej, vyhmát nás napoprvé. Bohužel už byla zavíračka, tak jsme to rozpustili.

V.

P.S. Krásná vyjížďka, navíc jsem měl půjčenýho fula 29 a otestoval jsem ho dokonale. Na začátek časovka po panelce a přes Závraty – podle očekávání jsem nestíhal, ale to hardtailu taky ne. Krvavý výjezd po zelené na Kluka, dal jsem, ale takhle už jsem dlouho nebojoval (kila navíc jsou znát). Hřeben Kluka, kořenovka, trejlík – to tohle kolo opravdu umí a moc jsem si to užil. Sjezdy bez problémů daleko rychlejší. Co z toho plyne? Půjdu tímto směrem, na šotolinách a asfaltu se budu ještě víc propadat a v terénu to snad doženu.

Trasa: 47km  Roudné, Včelná, Kameňák, Římov, Velešínský hrad, modrou na Pořešín, bypass, modrou do Kaplice, červenou Omlenice a Bujanov

Výškové metry: 910m – hmmm

Účast: Ondra, Aleš,  Petr Šikl, Víťa Sirotek, Bivoj, Ondra Míka, Pavel Tíkal, Banán, Kory, Eri, Petr Pokorný, Venca, Pavel Dolejší, Roman Farka, Vláďa Hais, Přema

Pád: Ondra L, Ondra M, Petr Pokorný

Defekt: Kory

Trackmaker: Petr Pokorný

GPS: endomondo

Komentář: Co by kdyby. To je často zbytečné řešit. Já tím ale začít musím. Původní (důmyslný) plán byl jet trochu jinudy než obvykle (pomotat nové stezky) a hlavně tematicky spojit 4 hrady, resp. zříceniny-Maškovec, Velešín, Pořešín, Louzek. 52 km jako loni, takže jetelné, plán příjezdu do hospody 20:30. Norové nakreslili prognozu docela příznivě, tak se dalo tušit jen drobné zmoknutí, pokud vůbec.

Na Startu mi to začly bořit hlasy: „po asfaltu nejmíň do Římova!“ a taky trochu ty mraky kolem nás. Ondra mě ale podpořil:“jeď kudy ty chceš!“ Tak se jelo. Některým to prý připadalo jako bloudění a opakované hledání výjezdu z ČB, ale vězte, že jsme jeli přesně podle plánu, jen jsem operativně korigoval trasu dle času a nečasu. Temno nad Kotkem a za našimi zády urychlilo cestu na přehradu, kde se začly dít věci. Ondra M zažil, dle jeho slov, nejbližší setkání s bleskem v životě, rozeznal i detaily jisker. Špásování o romantice při bouřce na Velešínském hradě s dívkou, již znáš jen trochu, ale úzkost jí donutí se přitulit, se přetavilo v opravdový plavák právě na tom místě. Bohužel nebylo s kým se tulit (nepočítaje partu smradlavých kamarádů) a ty padající větve taky nic moc.. jelo se v hustém dešti dál. Přístřeší zavřené hospody v Sedlci bylo svědky nečekaného odstoupení Pilníka roku 2015 z etapy (účast se mu počítá jakoby jel s Béčkem) a jasnovidectví Banána, který předpověděl, že když pojedem hned dál, dostanem se do oka, kde neprší. Byli jsme stejně durch, tak nám to bylo jedno. Světe div se, zatímco ti, co se vraceli nebo teprve z Budějek vyjížděli (Hony, Kosa) referovali o krupobití, zaplavených cestách atd., viz foto, my si to od Svatého Jána štrádovali sice mokří, ale úplně suchou cestou. Nejvíc to vyhrál Bivoj, který toho dne už podruhé (prvně Kaufland) potkal (nečekaně) ztracenou skupinu, schovaný v zastávce busu, překvapivě suchý! Idylku však měl, bohužel, brzy zkazit ošklivý pád pana Ondry, jehož hemisféry byly krátkodobě přetíženy současným vyprávěním se mnou (před ním) a s Erim(jel za ním) a tak nezbyla kapacita na dostatečnou pozornost na trati…Snad jen ruka Páně ho zadržela před zřícením se do řeky. Od silničního mostu přes Malši se tedy volala asistenční služba a hlavně začlo zase pršet. Nevypadal chlapec vůbec dobře, ale i tak jsme ho tam nechali, páč Nezmara nic nezastaví 😉 ..snad, Ondro, vše v poho?…ale ta úprava helmy super!to je časovková verze? 🙂 Od Pořešína jsem měl připravenou lahůdku, ale že bude až tak lahodná jsem ani neplánoval. Objezdný trailík mezi řekou a Pořešíncem vyšel parádně, věděl jsem tam o jednom rozbahněném místě, kterého jsem chtěl kamarády ušetřit jízdou mezi klasy. Netrefil jsem ale správně vjezd na pole, resp. trefil jsem přesně tu hlubokou bažinu, takže jsem se zapích jak do kolostavu a k velikému pobavení všech jsem po chvíli zmítání se plesknul sebou do toho kančího kaliště. Zacvaknutej. Než se chlapci dosmáli, umyl jsem se koupelí v nedalekém rybníku, u kterého Pavel zamáčkl slzu vzpomínkou na grilovací večírky jeho ranného mládí. V Kaplici padlo rozhodnutí, že červená značka vystřídá modrou a tak jsme obětovali Louzek ve prospěch včasného příjezdu do hospody. Přesně podle plánu jsme 20:30 usedli v osmi ke stolu, kde už bylo prostřeno pro patnáct a z hrnce vynikajícího vepřového na houbách se jen kouřilo..ňam…21:23 jel vlak, tak jsme se cpali jak jsme kdo uměli. 20:55 se rozletěli dveře hostince a ve dveřích jak andílci 2 bílé pláštěnky-Kory a Ondra M. Ti jeli naopak do Kaplice po rychlých cestách, ale Louzek si dali. Sebrali Alešovi, který si potřetí přidával, hrnec, naštěstí v něm akorát pro ně zbylo. Do vlaku nás vzali,  Aleš se žádostí o jízdenku do Adamova opět neuspěl a tak aspoň ve snaze zaklít už konečně! ta neštěstí, která letos Nezmary potkávají, usedl schválně na místo jinak vyčleněné ten den pro Ondru 😉 Paní průvodčí tentokrát ale dýško vzala!, a za „odměnu“ prošla nechtíc potápěčskou přípravou „na začátku vagonu nádech, na konci výdech“. I ti Japonci v kupé zjevně přemýšleli, zda není lepší si ty sluchátka z uší vecpat do nosních dírek, ale přežili to a určitě o nás už v Tokiu kolují historky. Ve vlaku se pak vedly mnohé chytré řeči i díky chytré vodě v PET flaškách, které nám na cestu v Bujanově přidali. A do toho přišla sms od hostinského, že nám děkuje za návštěvu (ve které hospodě se vám to už stalo?)…

A když se vrátím k úvodu-z plánovaných 4 zřícenin jsme viděli jen 2 ruiny, ale protože jsme (a to nebylo v plánu) potkali v ČB na cyklostezce Marothu a Zajíce (všimli jste si vůbec?), a to jsou taky pěkný trosky, tak se mi můj záměr vlastně naplnil 🙂

Takže parádní výlet, psal bych ještě dál, ale nechám něco na vás… 😉

NZO : mám prostě rád pointy, propojená témata, takže pro ten déšť a zranění nemohu jinak a když byly ty hrady dva, budou i dvě veršovánky, ta druhá je pro (odvezeného) Ondru, ať se mu to dobře léčí a ať se zase sejdem v té (správné!) hospodě… 😉

[Show slideshow]

Trasa: 75 km (hmmmm), Čína, kolem Škodovky na Rudolfov, Mrhal, lesem ke Koníři, žlutá do Dunajické hory, Dunajice, přes pole na hráz Dvořiště, Smržov, pokus o zelenou do Ševětína, ztráta zelené, nájezd na lesní asfaltku, ztráta orientace, Mazelov (a sakra), po silnici návrat do Ševětínu, zelená kolem obory do Vlkova, Poněšice, asfalt na Hlubokou, pravý břeh Vltavy domů

Výškové metry: 612 m – nejméně 4 etapy co lovím pamětí, letos měly výškových metrů méně – v pozdním létě už jsme prostě hrozně trénovaní a přijde nám vše jako rovina 🙂

Účast: Ondra, Aleš, Majkl, Venca Drbout, Sochy, Tonda, Petr Šikl, Víťa Sirotek, Bivoj, Ondra Míka, Pavel Tíkal, Míra Dvořák,

Pád: všichni nástrahy terénu zvládli!

Defekt: Aleš zasukoval řetěz. Když začal odmontovávat přesmykač, začal jsem lehce obracet oči v sloup, ale dopadlo to dobře, mladý mechaniku.

Trackmaker: Ondra

GPS: Aleš zapnul, ale telefon trasu odmítl v jejím průběhu dále zaznamenávat a před Mazelovem se raději vybil 😉

Komentář: Hoši, hoši – slunéčko mě zachránilo. Když je hezky, vydrží se lecos 🙂 Jet včerejšek v dešti – no nevím. Dunajická etapa má svá specifika a nebyl bych na ní dal dopustit, neb se člověk koukne do krajů romantického Třeboňska, borových luhů, zatopených i nezatopených lomů, cesta odsýpá, ale trasérský renonc s asfaltovou prací ve Velechvínském polesí a navazující silniční práce do Ševětína se opravdu na bajku nelíbila ani mě! Sice mě Venca Drboutů uklidňoval, že to byla krásná vyjížďka pro finančák (škoda že prý nikdo nefotil), neboť se na asfaltu, když pan Petr založil, přehledně navinul vláček buzíků k nerozeznání a na každý do dáli svítil nápisem VITON – prý radost pohledět. Co naplat, to je to jen slabá útěcha. Nezbývá jen doufat, že stopy na duši nebudou tak silné jak minule. Slunéčko, ještě jednou díky, pomohlos mi! (Hier kommt die Sonne, sie ist der hellste Stern von allen)

O.

P.s. Nedá mi to ale nenapsat o Bivojově nadšené reakci. Hlasitě si pomlaskával nad šťavnatou porcí naservírovaným bukvic bez známky temných tónů. Jak není místní, přišlo mu to prý super cesta po neznámých krajích co berou za srdíčko. Co z toho plyne? My už hodně věcí berem jak normálku, ale neměli bychom, neměli! Kolo je hlavně cesta do přírody. Tímto bych se chtěl sám vyplísnit za nedostatek nadšení z etapy v nejdelší letní den – i já byl zpovykaný a netěšil se krásnou přírodou kolem a bral jí jako samozřejmost. Beru do ruky důtky, svlékám košili… Au!

NZO: Včera v hospodě Aleš točil panáky na oslavu (?) své svatby – do roka dva kudrnáče prý už nechce, tak přejeme snad jen to prosté: hodně štěstí! Banán také vložil k narozeninám jednu rundičku a dál už je příběh asi odhadnutelný – dom jsem jel před půlnocí, ale jak dopadli ti, kteří ještě dále vysedávali, nevím 🙂

Trasa: 65 km, Meťák, Roudný, Vidov, Nedabyle, Nová Ves, červená na Lomec, údolí Želno studánka sv. Bartoloměje (v dešti si nikdo nechtěl léčivou vodou oči omýt, škoda), Komařice, stará zelená kolem Stropnice, Majklův hovnivál brod, Ostrolovský Újezd, modrá do Čeřejova, Žižkův pomník, Trhové Sviny, červená do Borovan, podél Stropnice, chvilkové hledání staré dnes přeznačené zelené, nalezení, Ostrolovský Újezd, Trocnov, Vodlejsák, Zborov a domů

Výškové metry: 793 m

Účast: Ondra, Eri, Petr Pokorný, Aleš, Majkl, Duby, Koubič, Honza Ludvík, Víťa Kořínek, Venca, Venca Drbout, Sochy, Tonda, Kocour

Pád: Venca Drbout (kluzký kořínek z jeho těla udělal letícího supermana a supermansky nataženou rukou vřed pád okrášlil), Honza – na kluzké kořínky si pěkně zašpačkoval – to má to rád 🙂

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://www.endomondo.com/users/11862576/workouts/764342161

Komentář: No co psát, když vím jak to včera někteří cítili (a na jejich spokojenosti mi záleží a ne že ne!) a jak moc jinak jsem to cítil já… Ano přiznávám, že jsem vědomě ignoroval radar a bouřky na jihovýchodě od CB, ano přiznávám, že se to dalo udělat kratší, ale já měl včera potřebu epické etapy, která se neptá (a deptá, viď Eri?) tak jsem prostě založil, poznámek si nevšímal a jel. Report by se dnes dal udělat i jako záznam barevného chatu jezdců od (cituji): “Kdo ti Ondro tolik ublížil, že tohle děláš?” (Eri) až po “To je ale pěkná neúcta k dárku!” (Honza směrem k zabahněnému Dubymu, který po prvně oblékl nový komplet – dárek od manželky k narozeninám). Ale co, fotbal dělá hvězdy a cyklistika HRDINY. A jistě nejsem sám, kdo bude vzpomínat v dobrém. Vždyť kolikrát se ještě při etapách zuješ Majku, abys brodil svůj oblíbený brod? Chtěl jsi se snad něčemu vyhnout? 😉 Škoda jen, že když morálka upadala a já motivoval chlapce dosud nepoznaným cílem – nejméně známým Žižkovým pomníkem v Čeřejově z roku 1938 (!) s nápisem: “V nejtěžších dobách, v Žižkových stopách”, ne všichni na paralelu zabrali pozitivně a nakonec i já, zaslepen deštěm pomník přejel… Morálka šla o něco níž, ale přesto se někteří vrátili pokochat! A červená z Trocnova za mokra? Nádhera pro fajnšmerky (a to my jsme!)

O.

P.s. Bez povšimnutí by neměla zůstat účast Honzy – sice zřejmě nepůjde o případ bájného Fénixe, který s námi po povstání z popela začne jezdit, ale co kdyby? Statistiky říkají, že pomineme-li jeho “účast” na etapě do Kájova dne 26.8. 2014, kam přijel na silnici, poslední účast na bajku se datuje 22.10. 2013 – tolik z historie Pilníka roku 2010…

P.s. Pro ty, kdo minuli Žižkův pomník v Čeřejově, posílám fotodokumentaci a stručné info:

http://husitstvi.cz/galerie/pamatky-a-mista/cerejov-statek-ktery-zizka-vyzenil/

http://www.tsviny.cz/historie-osady-cerejov/d-2643

Husitské válečnictví trochu jinak

NZO: Klucka, já mám dnes vážně potřebu se pochválit! Díky, pokud to cítíte stejně, v nejtěžších dobách mi to pomáhá 😉

Já jsem cesta, – já jsem hvězda bílá,
na svět ruku svou jsem položila,
na černý kabát pentli přišpendlila
jako v neděli.
A ti, kdo mě viděli,
zprvu se báli,
pak se ale stali králi
a řekli si: “Pojďme,
narodil se Mesiáš!”

Po světě je pěkně vedu.
Svět je jenom chodník nebem,
nebe zas je velké pole,
květy nahoře i dole,
– řekl bys, že konce nemá.

V srdci dary, v rukou srpy,
v očích anděly a chrpy,
na žně jdeme do Betléma.

Video s mottem : “hlavně se nenamočit!”

[Show slideshow]

Trasa: 63km, tašky, Hradce, Slavče, zelená na Kluka, červená na Švelhán a Skalku, České Chalupy, Brloh, Rohy, Pod Růžovým vrchem, sjezd do Loučeje, Křemže, pod Klukem, Hradce, Lipí, Kaliště a zelená domů

Výškové metry: 1029 m

Účast: Eri, Venca, Petr Pokorný, Pavel Tíkal, Kory

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Eri

GPS: https://www.endomondo.com/users/11862576/workouts/759909410

Komentář: Vy, co jste čekali 105 km budete asi zklamáni. Eri to pojal čestně a prohlásil, že takhle zvítězit nechce (a že to dodržel, viz níže čas příjezdu na pivo). K jeho cti lze navíc přičíst, že se těsně před vyjížďkou vycepoval na časovku z Cepu (takže on těch 105 km má), kde tráví s rodinou na zážitky bohatou a na proteiny chudou dovču. Ostatní dovolenkáři nedorazili, takže nedávno zavedené pravidlo “patnácti” nebylo aplikovatelné. To bysme se načekali…Dvojice chrtů (Eri+Venca) však hodlala peloton ještě ztenčit. Na taškách jsme ztratili první kus, nad Hradci MUDr.Eri rychlou psychoanalýzou Koryho určil, že to má v hlavě. Ten se svěřil, že má mj. něco s Pressfitem a ještě že si potřebuje promluvit s Vencou, ale to prý až cestou, aby nezdržoval. Už si nepromluvil 🙂 (ale jury mu účast uznala). Zbyvší trojici mušketýrů jsem na Kluku oznámil, že pokud chtějí report, budou si mě muset hlídat. Zasáhlo asi samo nebe a doručilo už někde od Brloha Pavlovi do nožiček křeče a tak došlo i na kochání se krajinou, mimochodem moc hezkou. Za zmínku ještě stojí nekonečný utahovák po louce s vyšší trávou cestou na Rohy, nekonečný sjezd do Křemže (opačně by to bylo taky výživné!) a zkušené (náhodné?) objíždění mraku, který hrozil deštíkem a provázel nás půl cesty. Pro mě fakt hezká vyjížďka, trochu krajem nepoznaným, rychlá(v Kozlovně jsme byli 20:35), nezáludná..a tak nějak, Eri, nevím, co se ti na tom Pulmonu nelíbí… 😉 ..snad jen ty výškové metry..což mi připomíná, že byla diskuze, zda v případě rovnosti účastí nerozhoduje spíš výška než délka..(?)..nebo snad průměrná rychlost? 🙂

Tak či tak, ALEA IACTA EST, hošánci, bude to letos zajímavý boj!  Tím spíše, že nám do něj stále hovoří také cizí vlivy-v hospě šla fáma, že Přemovi se to nehojí jak má?? A pozor! Na Start dorazil i Petr Šiklů, jehož “specialized dlahu” prý proplatila pojišťovna a skoro s náma by i jel, to je přístup..

NZO: a protože nehoda není NÁHODA a meloun není hamburger, dáme si náhodně jeden kus stylu DADA

Tak zní píseň dadaisty

ani smutná ani k smíchu

jenž se zbláznil do cyklistky

ani smutné ani k smíchu

Ale v ten den manžel jeden

poznal vše a podle plánu

těla složil do tří beden

poslal je do vatikánu.

A milenci

po tom hříchu

nejsou smutní ani k smíchu

Jezte mozky bez důvodu

Perte svého vojáka

dada

dada

pijte vodu

Píseň zpívá si cyklista

jenž byl dada tělem duší

jenž byl vůbec dadaista

jak jdou dada tělem duší

Ještěr obraz rukavice

oblek‘ jak Vám píseň poví

rukavice z ještěřice

pad kol krku papežovi

Pupek kvete

to mu sluší

nemá dada ve své duši

Pijte mléko lenochodů

perte svoji čokoládu

dada

dada

jezte telecí

Trasa: 44 km, Rožnov, jez Pláňat, Březí, modrá Kotek, Štěkře, Černice, červená, Mirkovice, Malčice, osada Včelíny, Věžovaté Pláně, Poluška, vzhůru neznámu, býv. Rojov (ohrada s jeleny Sika), Krakovice (úžas), Zadní Kruhová, býv. Chudějov, býv. Svinihlavy, Bujanov a vlakem domů

Výškové metry: 868 m

Účast: Ondra, Vítek, Eri, Pavel Samec, Tonda, Petr Pokorný, Aleš, Majkl, Pavel Tíkal, Banán, Duby, Kory, Kocour, Vráťa, Peťa Jiřička, Koubič, Vláďa,

Pád: Ondra, Majkl (2x), Toník

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek

GPS: žial Bohu, pokud nemá Aleš, nebude

Komentář: Klucka, včera to bylo… Prostě NEJLEPŠÍ! V mém, ale myslím nejen v mém, srdci jasná volba z letos doposud odjetých vyjížděk. A to se mi do ní ani moc minule nechtělo 😉 Včera na Startu jsem však byl mentálně nastaven a byl jsem hrází škarohlídům “nemáme to domluvený a vůbec jestli bude otevřená hospoda” a tak se Vítek nakonec přeci jen jal po počátečním bajku sáhnout k prostředkům pro něj pouze trpěných – pálit od Kotku asfalt až do Černic! Vypadal na asfaltu jak zdechlina (přetrénován?), ale byly to jen mimikry. Jakmile se najelo za Mirkovicema do terénu, už jsme ho neviděli – hodný chlapec ale čekal :-). Napřed lehounké mazlení s křišťálovou čistotou Jíleckého potoka (Vítku, příště se teoreticky lépe připrav, na odbývačku “Asi Mirkovický potok, ne?” jsem neskočil a sám si našel), pochvala od místních v Malčicích jaké máme krásné dresy, úžasný stoupák vyjetým úvozem ke Včelínům – díky Vy vozkové, sedláci, kravičky a koně co jste po stovky let újezd prohlubovali Po Polušce, zatímco my chvíli láskyplně hladili dozrávající klas, Vítek počal koukat do mobilu a bylo jasné, že opouštíme zaběhlý pořádek turistů – značené trasy.  Ta místa která jsou uvedena v popisu cesty, jsem samozřejmě neznal, ale bylo jisté, že krása kraje byla již kdys porobena pracovitými lidmi (dobrá, pracovitými Němci) a ani za 60 let nejsou stopy vymazány. Samozřejmě jsme i malinko sešli z cesty, ale odměnou byl nájezd zadními vrátečky do statku Krakovice, který nám vyrazil dech (viz fotogalerie) a tvrzení majitelů o první písemné zmínce z roku 1281 člověk věří (kdo na netu hledá, najde!). Bujanovská hospoda zář z tváře nezahnala, vlak z Lince překvapil svým komfortem a i na Vatík v CB došlo. Nádhera!

O.

P.s. Příště se vyjížďky neúčastním, tak to kluci ve zdraví s myslí čistou přežijte, Eri větří pilníka a plánuje něco extra dlouhého, neb to začíná vypadat, že za dvě neúčasti kápne pilník a bude tahanice o najeté kilometry. BOJ tedy hoří naplno. Vidíš, vidíš, Vendo, co jsi způsobil svou již druhou neúčastí 😉

P.s. Ještě bych chtěl vyjádřit velké politování nad úrazy, které kosí Nezmary a vyslovit přání: Již dost! Honyho eskapáda byla již popsána, a dál jen stručně – elektrická sekačka “made in urob si sám” prostě nemůže přinést nic dobrého (Přema) a jezdící dveře v kopci zaparkovaného auta také umí nadělat s prsty pěknou paseku (Peťa Šikl). Brzký návrat nejen na kolo, přeje zatím (jen) na těle nepoškozená část Nezmarů.

NZO: Kdo bude psát příště report, nesmí zapomenout na zušlechťovací okénko. I dětská básnička nám všem kdys posloužila a tu zná přece každý. Nebo dojde na těžký kus? 🙂 V souvislostí s dovolenýma pro Vás posílám jedno lyrické pohlazení, i když má motivace je jiná :-*

S lodí jež dováží čaj a kávu
pojedu jednou na dalekou Jávu

Za měsíc loď když vypluje z Janova
stane u zeleného ostrova

Pojedem spolu já a ty
vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty

Krátké video z vyjíždky ke shlédnutí ZDE

[Show slideshow]

1 2 ►