Archive for the ‘Etapy 2016’ Category
12 září, 2022 | 
Author: Abychom předešli psychické újmě Jirky V., zde má každý k náhledu plán na víkend + odkaz na ubytko
VŠECHNY TRASY:
https://en.mapy.cz/s/reregahaza
POPIS JEDNOTLIVÝCH DNŮ:
1 DEN = 70 KM – cca. 1750 metrů stoupání
- Výjezd z Hronova přes Vysokou Srbskou a Závrchy, postupně velké a táhle stoupáni na Karlow (možnost občerstvení)
- Přejezd parkem Stolovych Národních Hor. Prohlídka a okruh okolo hradního města Szczelinec Wielky
- Odtud zpět do Karlowa a smerem k legendárním skalním útvarům Skalne Grzyby
- Přejezd do lázeňského letoviska Duszniki Zdrój (možnost občerstvení)
- Dlouhy přejezd přes Jarkow na místní Polske Flow traily u Brzozowie
- Sjezd do nedalekého lázeňského města Kudowa zdroj (možnost občerstvení)
- Příjezd do Hronova (Hospoda Stovka u Gurina)
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/bokakopeme
2 DEN = 80 KM- cca. 2100 metrů stoupání
- Výjezd z Hronova
- Stoupáni ke skanzenu Pstrazna odkud opět stoupání na Machov
- Přejezd parkem Stolovych Národních Hor přes Radków
- Dlouhý přejezd a stoupání s přejezdem hranic na Polomský kopec a Šerlich v Orlických horách (možnost občerstvení)
- Odtud dlouhý sjezd podél pohraničních opevněníá do Náchoda a stoupání na Pavlišov – host. U Vlčků (možnost občerstvení)
- Okolo rozhledny na Signále do Hronova (Hospoda Stovka u Gurina(pro ty co se “nezaseknou” u Vlčků)
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/pacazuzaso
2 DEN (kratší varianta) = 60 KM- cca. 1800 metrů stoupání
z Kudowa Zdroj do Szczytna vlakem.
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/gesepagome
3 DEN = 70 KM- cca. 1600 metrů stoupání
- Vyjezd z Hronova
- Stoupání na Vrchol Maternice a rozhlednu Žaltman
- Přejezd přes Trutnov Trails (možnost občerstvení)
- Pěchotní Srub na Pahorku
- Rozhledna na Markoušovickém hřebeni
- Podél Adršpašských skal stoupání na Jiráskovy Skály a Zamek Bischofstein (možnost občerstvení)
- Stoupání na Skalní zámek Hvězda a možnost vyzkoušení legendarního sjezdu u zámku Hvězda který se jezdí v rámci rallye Sudety (možnost občerstvení)
- Sjezd do Police nad Metují, skrz Maršovké údolí a Dřevíč příjezd do Hronova
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/kovevefoko
3 DEN (kratší varianta) = 45 KM- cca. 1100 metrů stoupání
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://en.mapy.cz/s/fucehujoma
3 DEN (varianta 3) = Trutnov Trails
PŘIBLIŽNÁ TRASA:
https://trutnovtrails.cz/traily/
UBYTOVÁNÍ:
Hotel Prajzko Hronov
Trasa: 47 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 479 m
Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Kruťák, Eri, Stanley, Marek L., Petr P., Petr Š., Duby, Kocour, Honza D., Honza M., Vláďa
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/bemaverebu
Komentář: Hnusně bylo a předpověď chcačky se naplnila. Ani se mi nechtělo nic plánovat. Měl jsem jen pár tipů kam se dát, kde jsme ještě nebyli a kde se to dá včas otočit. Klucka jsou ale již natolik odolní, že když maj zvnitřněno, že bude hnusně a že to je jedno, problém s délkou vyjížďky vůbec nenastává. A věřte mi, vážně mě ani ve snu nenapadlo, že se octnem až v Ševětíně! Ale nálada družstva nás tam zavedla – jezdivé, mokré, chladné a blátivé to bylo a u Nezmara zase po delším čase to moc příjemné bylo. Asi je to fakt vždy jen o té hlavě a ne o tom, kde to kdo má rád a za jakého počasí 🙂 Dalším důkazem budiž účast těch, které letos nevídáme (skoro) vůbec: Petrové P. a Š. a Duby a snad i Eri 😉 (Peťa Š. dokonce letos premiérová účast provázená zklamáním, že se nejede při premiéře na Kubatu).
O.
NO: Poslední tři “letní vyjížďky” se nám konali za uplakaných 12 stupňů, krásný to rok. Tak jedna optimistická od Nerudy 🙂
Nebe šíré obléklo šat šedý,
jak by před kostelem kajíc stálo,
své „memento moři“ v čele nesouc,
za staré se hříchy lidstva kálo.
Nebe pláče – nevěstu jak ženich
mrtvou – ztuhlou v slzách vřelých topí,
či jak kněz snad budoucnosti poupě –
mrtvou pannu svatou vodou kropí.
Nekropí to kněz snad mrtvou pannu,
aniž z hříchů by se nebe kálo, –
dešť to vlažný v kyprou zem se vpíjí,
bychom neměli snad chleba málo.
Trasa: 41 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 828 m
Účast: Ondra, Honza L., Hony, Přema, Majkl, Míra D., Venca D., Kruťák, Kory, Aleš, Víťa K., Víťa S., Koubič, Sochy, Jirka Z., Eri, Zdenál, Kuba J., Bivoj, Petr P., Víčko, Radek od Jirky, Ondra Míka
Pád: Víčko – sjezd z Polušky byla klackovaná par excelence a celou dobu jsem si říkal, že když ne pád, aspoň jedna patka u přehazky by to odnést mohla. No nakonec to byl ten front flip no hand 🙂
Defekt: Defekty můžou bejt ještě k úpravě, ale moje srdce cítí, že ho měl Bivoj – co jinýho je asi nutná zastávka, při které všichni stojí a čekaj až si Bivoj utáhne povolený kufry? Krom toho jsem obdobný defekt už letos připsal Víťovi K.! Taky myslím, že Víčkovo devastace brýlí při front flipu (Přema: “Zbyla z nich jenom jedna pacička…”), lze za defekt svého typu považovat. A přestože se defektu bránil i třetí hříšník Peťa – samotný popis opravy ohnuté přehazovačky: “Musel jsem k nápravě použít sílu dvou Alešů.” je statisticky jasně zařaditelný.
TGC: No A a B dávaj C, takže Víčko, muhehe.
Trackmaker: Vítek S.
GPS: https://mapy.cz/s/pofularako
Komentář: Z krásné vyjížďky, kde 21 (!!!) mužů dojelo až na vlak a mohutně se veselilo, dopovím zákulisí jedné taškařice z vlaku. Typická Alešovina (začnu poťouchlostí a když se někdo chytne, nevím, kdy je rozumný konec) počínající trefováním nebožáků předměty s výrazem “kdo to hodil?” vyvrcholila (zdánlivě) hozením plastového kelímku s pivem na mě, což (oprávněně!) pozlobilo přehnáním nejen mě, ale hlavně vedle mě zcela zlitého Přemu, který se trefované předtím neúčastnil. Skupina myslela, že je konec, ale najednou mi Přema potichoučku podává prázdný kelímek a jako by se nechumelilo sundavá svůj camelbag se slovy: “Že by jsme z něj drobet jonťáku nevydojili?” No… tak jsem to vzal na sebe a nastavil kelímek a následně velice opatrně (tak, abych zasáhl jen Aleše) vrhnul. Aleš velice překvapen zlitý fest a Přema šklebíc se šeptá: “Jonťákem, to je mnohem horší než pivem.” Nechtěl jsem více dmýchat oheň a tak jsem zákulisního hybatele neprozradil a nevystavil Alešovo odvetě, nýbrž taškařici napřaženou pravicí přijmutou Alešovým stiskem, ukončil 🙂
O.
NO: Když práci střídá siesta, muž žije do sta. Španělské přísloví
Zdary borci,
Plán je jasný, letos se jede na Kitzbuheler Horn
ubytko bude v Ruhpoldingu a je třeba platit zálohy na ubytko
posílejte částku 800 Kč NA ÚČET 51-8997160247/0100
níže ukázka bydlení a krásných výhledů na Alpy, které v sobotu budeme dobývat + detail KH.
Tentokrát bych chtěl report pojmout malinko jinak. Akce byla opět vydařená a to nejdůležitější (krom společného setkání, samozřejmě) byla prezentace statistik. Tentokrát v novém hávu z dílny samotného předsedy spolku. Zájemci si je můžou online prohlédnout za rok 2016 ZDE: vyjizdky_2016 a historické tabulky ZDE: kolo-vyhodnoceni-2001-2016. K tomu všemu jsme si promítali fotky z našich společných akcí, popíjeli, hodovali (letošní super novinka se jmenovala “Hovězí žebra pana Špejlíka”) a také schůzovali, přičemž vrcholem schůze byla kouzelně podaná “Zpráva o hospodaření klubu” z úst místopředsedy: “Nic moc jsme neměli, nic moc nemáme furt, protočili jsme nějaké peníze na dresech, dokumentovat se to dá na výpisu z účtu, ale těch čísel co na něm jsou, těch si nevšímejte, ty neplatí. Jo a předseda si koupil nové kolo” :-))
Chci se se ale věnovat více rekapitulaci celého roku – toho, co ve mě zůstalo nejvíce a co snad je pro většinu z nás hezká vzpomínka, důkaz, že to má smysl a vábnička na roky příští! Všechny body, některé jen v náznacích, může pochopit jen ten, kdo jezdí 🙂
– DRESY: Ano, máme nový outfit, jsme krásní, konečně i s reklamou jako praví cyklisté. Jupí, je tak hezké být uniformován.
– mnoho jednotlivostí (které nespadnou z nebe a neudělaj se samy) prostě potvrdilo, jak rádi máme společnou věc. Za všechny jen: Vítkovo překvapení v Doudlebském vodopádu a jedna z nejoriginálnějších narozeninových oslaviček/šampíčka, klobásy a punč přímo na závěrečné vyjíždce/nová nepřenosná cena pro pilníka (broušený půllitr) jen a jen zvyšující jeho prestiž/celožlutý pilníkovský Eriho obleček co budeme mít na očích celý rok/dort pro naše hrdiny z Loudání/vracení se pro Víťu a Eriho když chtěli do terénu ale pumpičku neměli.. a mnoho jiných!
– stále je co objevovat a ježdění nových tras je tak vzrušující. Doufám, že nikdy neskončí a stále tu bude někdo, kdo si dá práci s objevováním, nebo si aspoň vezme tu sílu poslat to do houští a neznáma. Za tento rok např. nový (drobet) chodící trail podél pravého břehu Vltavy mezi Pozděrazí a ústím Rančáku – vyrazíme na jaře s motorovkama na úpravu?, novinky kolem Malše při cestě do Bujanova aj.
– stále se nám vyvíjí obraz vyjížďěk. Postačí heslovitě: FULL GAS!!!, Tempo přeje fyzicky připraveným, pravidlo čekáníe na patnáct lidí. Jo jo, je to boj, samci a bejci snad nad méně zdatnýma ještě nějakej čas hůl nezlomí
– místa co zaskočí, až se dech tají: Můj letošní highlight byl při zabloudění při sjíždění z Polušky k Bujanovu, který nás zavedl na statek Krakovice.
– tolik nevole a výčitek kvůli heslu “V nějtěžších dobách, v Žižkových stopách” – padesát kilometrů v dešti, no kdo to kdy viděl… Schytal jsem to, aby v následujících vyjížďkách následovalo 50 kiláků do Bujanova za ještě větší chcanice, 54 kilometrů při honění péra třikrát na Kluka (2.8.2016) zase za vytrvalého deště. Tedy shrnuto: Měříme vždy a všem stejně? 🙂
– za sekci padáků mi utkvěl nejvíce Vítkovo brave heart nad Starejma časama do kamenů v potoce, mezi do země zabité traverzy a 9 pádů při mord procházce na Hosínské zanádražce, chi chi.
– výživná debata v hospodě Vrábče-zastávka na potřebou (?) anonymizace Nezmarů v reportu. Od příštího roku?
– nové stroje kam se podíváš a žádný levnoty 😉 Dvacetšestka sebou hází ve smrtélné agónii, ale nejsem poslední, kdo nepřesedlal na velké obruče
– dvě překrásná výjezdní zasedání, nezapomenutelné Marikovské traildorádo a Brněnské vychytávky.
– Aleš konečně ví, že požadavku: “Do Adamova” je průvodčí schopen vyhovět.
Tak zas příští rok?
O.
NZO: Tímto bych chtěl oficiálně zakončit i letošní projekt Nezmarské Zušlechťovací Okénko. Snad nás projekt duševně povznesl. Pokud by se někomu stýskalo, může napsat do comentu, abych čas od času zase nějakou poezii zařadil. A k dnešnímu okénku: Nic trefnějšího na konec sezóny snad už ani nejde!
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné, žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek, kapesník, siréna a lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám
Trasa: 34 km, stezka kolem Vltavy, Meťák, Mezi Tratě, okolo skokanské dráhy, pod viadukt, nahoru k vodárně, nahoru na Včelnou k vysílači, kus po žluté, lesem na Plav, na Heřmaň, kolem Zborovského potoka, Borovnice, po hrázi Šandleráku, Nová Ves, Nedabyle, Doubravice, hodějovickým lesem, ke Špačkům, kolem Malše, po Jiráskově nábřeží do Čéčovky.
Výškové metry: 450 m
Účast: Petr Šikl, Jan Mareš, Pavel Kosař, Václav Krutina, Vítek Sirotek, Lojza Orgoň, Martin Ehrenberger, Jiří Tuček, Radek Anderle, Tomáš Staněk
Pád: Martin Ehrenberger
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: První noční vyjížďka je tady, na startu již za tmy se schází členové Eskalátor gangu. Po pravdě, na tohle jsem se už těšil, po 31 týdnech vyrážíme znovu do tmy rozjasněné světly našich lamp a podle odezvy ostatních nejsem sám. Vstříc nočním dobrodružstvím vyráží i zbrusu nová krev Tomáš Staněk alias Stanly, vyzbrojen jen chabým světýlkem a plátěnými kalhoty. Helmu nemá, čehož jsem si všiml až na fotkách a patří mu za to výrazné pokárání.
Statistika praví o pádech následovně:
2013-14 … 13 pádů (1 pád na hlavu)
2014-15 … 25 pádů (1.6 pádu na hlavu) – velkou měrou šesti zářezů přispěl Samouš
2015-16 … 16 pádů (1,3 pádu na hlavu)
Mimochodem, Samouš tuto kategorii naprosto ovládl, zvítězil v ní ve všech ročnících. Naštěstí bez větší úhony.
Nejsou to však jen pády, čemu helma čelí, v noci jsou to často i neviditelné větve, které se vynoří ze tmy na poslední chvíli. Má helma by o tom mohla vyprávět. Tedy, příště na startu pouze s helmou a adekvátním světlem, které je další neméně důležitou výbavou pro nočního bikera. Podotýkám, že i záložní světlo bývá v hloubi temného lesa k nezaplacení. O tom již mnozí z nás také leccos ví.
Konečně startujeme, je sucho a 10°C dovoluje použití podzimních dresů v kombinaci s holými lýtky. Noříme se do tmy a záhy čekáme na hrázi rybníka u Lesní kolonie na Včelné. Stanly nikde, čekáme a po značné době vyrážíme, Banána pozdrží čůrání a ztrácí se i on, aby se se Stenlym znovu připojili na žluté mezi Včlnou a Pavem. Banán a já jsme dovybavili Stenlyho záložními světly, protože jak jsem již naznačil na začátku, kdo nevidí, nejede. Rozvážným tempem, které uvítali všichni co ne zrovna pravidelně jezdili v letní sezóně, jsme dorazili nad Zborovský potok, kde nám Eri předvedl ukázkový nedotočený front flip přes řídítka, které při tom ohnul. Rychlé technické okénko Peťi Šikla a jede se dál, již bez zaváhání až do Čéčovky.
Hony
Trasa: 24 km, levý břeh Malše do Roudného, Vidov, přes koleje do Nedabyle, Hůrka, tradiční zastávka na šampíčko, Štětky a už jen asfalt přes Hodějovice a Špačkárnu znovu levým břehem Malše ke Zdendovi.
Výškové metry: 286 m
Účast: Eri, Venca, Pavel Tikal, Aleš, Vítek, Majkl, Kocour, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Honza Mareš, Banán, Víko, Honza Mikoláš
Pád: Petr Pokorný
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Letní sezóna utekla jako voda a právě voda spadlá z nebe nám přichystala pro závěrečnou vyjížďku, tradičně trasovanou na Hůrku kluzký povrch. Pokud jsem škarohlídsky komentoval náladu vyjížďky minulé, přirovnával ji k prodloužené cestě do hospody, ta závěrečná by si to zasloužila mnohem víc. Úterní vyjížďka však není pouze o výkonech, je to akce i kulturně společenská a právě z těchto důvodů se nejednalo o vyjížďku nudnou. Vyjížďka by se dala nazvat “Nezmarskou trilogií”, večírek u Zdendy pak zcela samostatnou kapitolou : “Král je mrtev, ať žije král”.
Část první – Biker bažantnicí bloudí.
Závěrečná vyjížďka! Cestou na start zajíždím ke Zdendovi odložit si nějaké věci do úschovy na večer. Potvrzujeme si příjezd na sedmou hodinu a velikou, velikánskou, účast. Na startu přichází studená sprcha, hrstka Nezmarů, Ondra nikde! Nejdůležitější účastník na startu ale je, a tak vyrážíme pod vedením Peťana po modré do Vidova. Na kolejích nad Vidovem se pracuje – po páté hodině? Vzorně upravený násep rozrýváme před zraky udivených dělníků se slovy: “Kluci zas to po nás urovnejte!” Traser nás vede netradičním sjezdem na louku u železničního přejezdu, aby trefil pěšinku u bažantnice vedoucí zpět na druhé kolo sjezdu. Pěšin je ale několik, jedna zarostlejší než druhá, družstvo potláčá, bloudí, kveruluje, na povely trasera nikdo nedbá. Trháme se do skupin, každá jede jiným směrem. Biker co vlastní hlavu má, pokynů nedbá, vraceti se musí. Času rychle ubývá, míříme tak přímo k lesu pod Hůrkou.
Část druhá – Od rituálu k tradici je blízko, k lumpárně je nejblíž.
Ha! Na louce u lesa stojí modrá “Fóbie”! Bliká! Láká nás k sobě! Rituál, jenž vykonáváme v lesíku u Hůrky již několik let, se tentokráte odehrává na louce před ním. Z modré škodovky vylézá Ondra, proč kodrcat se na start v potu chřipky, když novým Králem Nezmarů se touto vyjížďkou jasně stává Eri! Nechybí šampíčko, Ondrou připravený svařák, klobásky. Dosud úřadující král Venca, vzorově oděn v dresu Pilníka roku, předává pomyslné žezlo do rukou svého nástupce. Vše je stvrzeno přípitkem a rukou podáním za mohutného hlaholu jásající družiny. Toto jsou momenty, o kterých budeme vášnivě hovořit, připomínat si je a předávat dalším Nezmarům…fňuk, fňuk. Vlhké oči dojetí se rozjasňují k úsměvu, když Ondra kouzlem promění Fóbii 1.2HTP na WRC a breakuje na posečené louce. Kdo se nezasmál doteď, tomu pomohl Petr P. komickým pádem na téže louce. To není alkohol, co naše auto či kolo řídí, to jen jen malý uličník v nás stále žije. A to je dobře.
Část třetí – Za soumraku silnice je přítelem mým.
Soumrak se nezadržitelně blíží, nedává nám šanci užít si poslední trejl letošní letní sezóny v Hodějovickém lese. Asfalt je to jediné, co na poslední společné cestě “krotí” naše horská kola. Ani to však Nezmara nezarmoutí, je to přeci nejbezpečnější cesta ke Zdendovi na závěrečný večírek, na který se již všichni těší. Konec se nezadržitelně blíží. Lehounký deštík těsně před příjezdem do hospody zvlhnul ty, co až dosud odolali a snad byl deštěm štěstí pro Eriho.. Nebo avizoval spršku scének, co následovala u Nezmara? 😉
Kapitola závěrečná – Král je mrtev, ať žije král.
Večírek je v plném proudu, Zdenda nestačí roztáčet pivo, na stole přistává první runda panáků. Dveře rozráží Samouš, přináší tatarákem na třech tácech vyobrazený nápis BKN a hromadu topinek. Rozjíždí se nevídaná hostina, na stole přistává druhá runda panáků. Eri bere do ruky cenu Pilníka a postupně vyvolává jména Pilníků vyrytých navždy do plaket na podstavci, na stole přistává další runda panáků. Banán předvádí ukázkového kozáčka, jen s obtížemi se to ostatní pokoušejí napodobit, na stole přistává další runda panáků. Eri si nechce nechat ujít přípitek z podstavce Pilníka roku, nezabrání mu v tom ani Venca, tušící možné následky. Pohár je naplněn Samsonem, jehož chuť Eri vyladí panákem slivovice. Jako první připije z poháru a posílá jej dál, aby i ostatní Nezmaři připili novému králi. Myslím, že vznikl další rituál hodný tradic, jen cenu Pilníka tomu musíme (asi) přizpůsobit, aby vydržela do dalších let. Uvidíme, co řekne pak truhlář 😉 Večírek nabírá obrátky, Venca předvádí umírání krále, obnažuje své a Banánovo tělo, snad jen trochu tuším, jaký to mělo důvod. Ale jaký důvod měla hra na fackování, nevím opravdu ještě ani dnes. Neuvěřitelný pohled na v kruhu stojící Nezmary, jež se dokola fackují, musela konsternovat všechny zbylé hosty včetně Zdendy. Nejsilnější zážitek z toho musel mít Banán s Alešem, kteří předvedli fackovací scénku z komedie Sudá a lichá se Spencerem a Hillem. Tohle nevymyslíš.
Zas bylo všechno a možná ještě víc, tak zase příště, čau a Tě pic.
Hony
P.S. nezapomeňte, že se rychle blíží Dokolná, což je i ofigo členská schůze, tak čtěte web a přihlašte se.
NZO: Koukám u psaní na ČT Art – Pierre Bonnard, jsem pod vlivem postimpresionistické umělecké skupiny Les Nabis. Dnes tedy pod pseudonymem Jean Maraise.
Nebylo by konce bez začátku, mostů bez divokých řek, loučení pak bez návratu, jezer jež nemají břeh. Konec v začátek se mění, zrozen v křižovatkách cest, na zlomu překrásného snění, začátek tu znovu jest. Začátek bez konce není, cesta hledá si svůj směr, mosty stavět se však cení, začít také by jsi měl. JM
Trasa: 25 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, les nad Hrdějovicema, Hrdějická rokle, Orty, Borecká rokle, do Mojskýho lesa, Úsilný, svezeníčko po dálnici, Rudolfov, restaurant Lucie
Výškové metry: 321 m
Účast: Eri, Venca, Pavel Tikal, Vítek, Ondra, Majkl, Přema, Petr Šikl, Honza Mareš, Petr Pokorný, Kocour, Vláďa, Vráťa, Pavel Samec, Bivoj, Banán, Vláďa Řehoř, Suďák, Sochy, Kory,
Pád: Petr Pokorný
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Výlet na kachnu se už dávno stal tradičním koloritem nezmařího podzimu. Účast na vyjížďce se dramaticky zvedne, aby následně účast v hospodě byla ne nižší, než na vyjížďce jak je to obvyklé, ale naopak o dost vyšší. Lehkým okem jsem napočítal v hospodě dalších asi 8 kusů, z nichž převážná většina se dokonce tvářila i že jsou cyklisti. Víťa Kořínků to za sekci mimo vyjížďku přišedších vyjádřil trefně: “Za těch osm kiláků si kachnu myslím zasloužím. A to ještě pojedu domů!!!” Samotná vyjížďka nesla stopy podzimu: nevlídno, kluzko, brzy tma, ale my si vše umíme užít i tak, takže se opravdu nejednalo jen delší cestu do hospody jak škarohlídoval Hony 🙂
O.
P.s. Zvláštní poděkování patří Větrákovi, který kachní hody zařídil. Větráčku, Větráčku, kdyby všichni jednali zodpovědně, viď? Vše by bylo jednodušší…
NZO: Inspiroval jsem se scénkou při placení účtu jednoho nejmenovaného VELMI rozesmátého Nezmara. Útrata se na lístku opravdu nedala škrtat a sčítat a posmutnělé servírkce nezbyla jiná možnost, než si chvíli hrát s mokrými kousky papíru na laku stolu puzzle, pak chvilku z hlavy počítala, virtuálně položky odškrtávala a řekla si o cifru. Mimo ní se při placení všichni ostatní bavili. Ten alkohol, to je děs, dokáže některým spustit samovolně Viber i po půl jedný v noci 😉
Malinkej člověk padá zas a zas.
Ta země matička,
jak ta s ním nakládá!
Von padá na nosík,
von padá na záda,
von padá o stýblo,
von padá o kaluže.
Kterýmžto padáním
se proměňuje v muže.
