Archive for the ‘Vyjížďky 2017’ Category
7 února, 2018 | 
Author: Trasa: 35 km, Švábák, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavče, svážnicí k vysílači, po hřebeni do sedla, zelená směr Mříč, kolem chatek, přes Kašparku, hlavka do Vrábče, Závraty, Mokré, Šindlák, Litvínovice, U Podkovy.
Výškové metry: ??? m
Účast: Honza Mareš, Vítek Sirotek, Petr Šikl, Pavle Kosař, Pavel Tíkal, Eri, Petr Pokorný, Zub, Venca Krutina, Ondra Ludvík
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Bahno nebo sníh? Všechno nebo nic? Je sklenice poloprázdná nebo poloplná? Který steak je vlastně lepší? Nebo je snad libo sekanou? Tak jak to vlastně je?
Ideální podmínky na snowbike mizí doslova před očima. Budějovice, včera ještě bílé, dnes nabízí jen svou šeď. Touha brázdit sněhové závěje nás vede přímo do sedla Kluka. Bohužel volíme tu nejbahnitější možnou cestou, po zelené, která bývá častokráte mokrá i v parném létě. Nevídané bahenní orgie! S nastoupanými výškovými metry přibývá těžký mokrý sníh, a to je právě ten okamžik na který jsme čekali. Na zabahněných rámech kol dotváří nalepený sníh nejrůznější aerodynamické prvky. Nemá to chybu.
Ve výjezdu na Kluka přicházíme o Ondru a Eriho. Kluci si po dlouhé době střihli noční vyjížďku a ona jim nadělila tuhle bahno sněhovou nadílku. Ondro, je opravdu velká smůla ztratit ve sněhu bílý tachometr, ani nevím, zda jsi jej nakonec našel. Velká záhada je pro mne ale Eriho rezignace a volba vlastní trasy, na které narazil i na sněhuláka.
Myslím, že nejenom mně se hlavou honili smíšené pocity v průběhu celého švihu. Já se zařadil naštěstí k těm, pro které je sklenice vždy poloplná.
Zlatým hřebem vyjížďky a do poslední chvíle i tajným plánem měla být návštěva restaurace U Podkovy. Tento týden se zde odehrávají steakové dny! Trocha očisty před vchodem a už se začíná prohýbat stůl pod přívalem jídla a pití. Zážitek pro oko i chuťové pohárky. Stanley pro nás připravil obrovský gurmánský zážitek a za to mu patří obrovský dík. Ale abychom neopomenuly Nezmarskou tradici, i sekaná nakonec byla.
Stanley nás celý večer obsluhoval pln ochoty a s úsměvem na rtu, zaplatil i Nezmarský členský příspěvek 200 Kč, který jsem v závěru použil na zaplacení útraty. Obvyklá finanční suma kterou používám u Zdendy bohužel nestačila na 400 g kus americké hovězí flákoty. Peníze samosebou poctivě vrátím.
Celé je to o tom, jak si to umíme připravit a užít. Myslím, že nám to jde dobře.
Hony
Trasa: 30 km, kolem Malše na Špačkárnu, Nové Hodějovice, Vidov, Heřmaň, Borovnice, červená na Lomec, Komařice, kolem Pašinovického rybníka a hrází rybníka Pelikán, zelená na Jedovary, Ostrolovský Újezd, naučná zelená kolem Stropnice až do Borovan, Sýmalka.
Výškové metry: ??? m
Účast: Honza Mareš, Vítek Sirotek, Pavle Kosař, Pavel Tíkal, Petr Pokorný, Jakub Folber
Pád: Petr Pokorný
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Eskalátor gang vyráží znovu do akce! Cílová destinace Borovany, trasa po dešti plná bahna, restaurace Sýmalka připravena v blocích, vlak směr ČB odjíždí ve 21:30 hod. Kdo by si tohle chtěl nechat ujít?
Tahle Borovanská s jistotou útočí na mety nejvyšší, co se bahnitosti týče. Kluzkost bahna si s náledím nezadá, dokáže napnout i sebemenší sval lidského těla. Jezdit bokem nemusí být jen výsadou plochodrážníků a nejen bahno má barvu hnědou. Meze se tu nekladou, každý si může nalézt to své.
Sýmalka znovu po roce nabízí přívětivé útočiště. Ač ji navštěvujeme jednou ročně, jsme tu známí a vítaní hosté. Není vždy standardem, aby bylo s bandou umouněnců od bahna zacházeno v rukavičkách. Odměnou nám je teplá kuchyně přímo z rukou paní domácí a nepřeberný výčet druhů piv.
Ve vlaku vládne ponurá atmosféra, nikde ani živáčka, důvod smutku však tkví zcela jinde. Školácká chyba v zásobování, zapomenuté PET lahve s pivem na baru v Sýmalce jsou toho příčinou. Nový adept na zápis do Eskalátor gangu je tak ochuzen o přípravnou fázi.
Dále již vše probíhá bez zaváhání, schody z perónu, chodba, nádražní hala, schody do podchodu, eskalátor a Jakub je novým členem. Pouze nejtvrdší jádro míří Lanovou třídou neomylně k Vatíku, aby definitivně spláchlo hořkou pachuť veškerého předcházejícího příkoří a oslavilo křest nového člena.
Hony
Trasa: 26 km, pravý břeh Malše, kolem Špačků přes Novohradskou, lesem kolem Starohodějovického potoka, Hůrka, Nová Ves, přes Štětky na Srubec, lesem na Švajce, sjezdařskou dráhou na Dobrou Vodu, kolem hřbitova, Suchým Vrbným na Vrbenskou, Pražským sídlištěm, Klavíkovkou, k Nezmarovi.
Výškové metry: ??? m
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Pavle Kosař, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Stanley, Franta Kubík, Venca Krutina, Jakub Folber
Pád: Stanley
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Nastala doba velkých návratů. Poprvé v noční sezóně zavítal na start Pilník Venda a s ním i Jakub Folber. Zatímco Jakub se téměř nezměnil, tedy nešlo si nepovšimnout jeho zlepšení v technice jízdy, Venda zapustil nepřehlédnutelný plnovous a jak jinak než tradičně tahal na špici. Je dobré mít gang znovu pohromadě. Obzvláště když jim to takhle dobře jezdí, skupinu dokáže jen podpořit.
Hodějovická rokle má své kouzlo, nikdy se neomrzí, stejně tak geniální kličkovaná v lese mezi stromy u Švajců, v neposlední řadě potěší i zahřeje sjezdařská dráha nad Dobrou Vodou. Vše peprně okořeněno kluzkými kořeny a kamením, aby nechyběl pocit dramatičnosti.
Klíčové rozhodnutí padá v závěru švihu, Samson, šmitec, míříme ke Zdendovi. Řada oslav snad nikdy neskončí, leden opravdu nebude suchý. Znovu stojíme kolem hranatého stolu, bok po boku s pozvednutou číší. Pijeme na zdraví Kocoura a Tikiho.
Hony
PS: Vyjížďka 16.01.2018 bude směřovaná do Borovan. Posezení v Sýmalce, máme zajištěnou i teplou kuchyni, návrat ve 21:30 hod vlakem.
Trasa: 37 km, kolem Vltavy k elektrárně, skrz Včelnou do Boršova, po červené až před Rybáků, na divočáka do Kroclova, Vrábče, úbočím Kluka do Slavče, Hradce, Kaliště, Mokré, Šindlák, Litvínovice a k Nezmarovi.
Výškové metry: ??? m
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Pavle Kosař, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Banán, Petr Pokorný, Zub
Pád: nikdo
Defekt: Vítek Sirotek, Banán, Pavel Tíkal
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář:
Nový rok nás přivítal ne zcela vlídným počasím, připravenost některých strojů nebyla nikterak valná, a ne všichni si stihly vylízat rány z Bivojova divokého večírku v závěrečném týdnu roku minulého. Tyto skutečnosti postupně poznamenali první vyjížďku v roce 2018.
Usedáme do sedel, první šlápnutí do pedálů a je odstartováno. Hltáme znovu první noční kilometry, avšak nedaleko šnekové vodní elektrárny vypovídá Vítkův šaltr definitivně službu. Pouští se tedy svépomocí do oprav, načež zbytek skupiny nedbá a hbitými kličkami nechtěně mizí Vítkovi nadobro v uličkách Včelné. Na Boršovském mostě odhalujeme ztrátu kamaráda, vytrvale prozváníme jeho mobilní telefon, marně. Po dlouhém čekání padá bolestné rozhodnutí, jedeme dále bez Vítka.
Červená kolem Vltavy skýtá mnoho nástrah, stačí do ní vložit příliš velkou část svého srdce a ona tuhle troufalost krutě ztrestá. Dá okusit Zubovi, posléze i mne svou příchuť bahna a listí. Po stopách divočáků postupujeme od Rybáků ke Kroclovu. Potláčání v prudkém svahu si rozhodně nezadá s Loudáním, nás však nezastaví.
Náš pan doktor umí zázraky s našimi koly, leč na svá naražená žebra a loket je krátký. Ve Vrábči se s námi loučí a jede nejkratší cestou domů. Je to škoda, protože v úbočí Kluka okoušíme pár, ne běžně ježděných pěšin v podání pana Kosy.
Při návratu domů probíhá prověrka Banánových dovedností při výměně proražené zadní duše. Pan doktor nám chybí, nebudeme si nic nalhávat, přeci jen mu to jde rychleji od ruky. Před Kalištěm začíná pršet, ztrácíme Zuba a do toho všeho Tiki hlásí pomalý defekt. To nám to tedy končí.
Oslava první vyjížďky v roce 2018 probíhá u Zdendy. Není to zrovna mega párty, ale i Samson ve dvou se počítá. Banáne, Peťo, nic vás nezastaví.
Tak jako se nový život rodí v bolestech a nářku, byla zrozena i tato naše první vyjížďka. Ale i přesto věřím, že to letos bude dobrý rok.
Hony
Trasa: 28 km, kolem Terna do Kněžských Dvorů, koleje, Jihotvar, Boreckou roklí na Orty, krajem letištní plochy, část Hlubockého maratonu, k viaduktu nad Barborkou, Eriho rokle, nyní již i trochu Banánova rokle, Zámostí, po červené nad řekou, zámecká zahrada, maturita dolů, po pravém břehu Vltavy do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Banán, Petr Pokorný, Aleš Peterka
Pád: Petr Pokorný, Banán
Defekt: Banán
TGC: Banán
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Rok se s rokem sešel, ti co chtěli být na startu poslední vyjížďky tohoto roku tu jsou, zbývá tedy jen šlápnout do pedálů a vyrazit. Posun pravidelného úterního termínu na jiný den v týdnu se stává maximálně dva krát za deset let a tato v pořadí druhá změna připadla na Boží hod vánoční, den oslavy narození Ježíše Krista. Jak oduševnělé rozhodnutí to minulý týden bylo, vzhledem k událostem, které následovaly. Trnitá cesta plná nástrah a nebezpečenství vedoucí temnou Boreckou roklí, kolem Ort až k místům, kde za své chyby při sjezdu platil Eri a dnes i Banán, neomylně směřovala do Čéčovky, našeho Betlémského chrámu.
Bivoj se letos ukázal být tím opravdu největším Pilníkem. Tu nejcennější odměnu ze všech mu ale přichystal sám život, v podobě syna Jeníka, přímo na Štědrý večer. Dnes nám tedy bylo ctí usednout u společného stolu a nesčetněkráte pozvednout číši na oslavu narození Bivoje Jena, zapět staročeskou píseň, hbitě přizpůsobenou k poctě tohoto okamžiku.
Všichni při oslavě: “Na-ro-dil se Je-ní-ček, ve-sel-me se, z rů-že kví-tek, vy-kvet nám, ra-duj-me se. Z ži-vo-ta čis-té-ho, z ro-du Ne-zmar-ské-ho nám, nám, na-ro-dil se.”
Radostné oslavy probíhali ještě dlouho do noci, kterou včetně našich kol zalil ledový příkrov z padající mlhy.
Bivoj druhého dne: “Milí a nejmilejší kamarádi, děkuji za všechna přání, byla úžasná! Děkuji, že jste přišli a nádherně jste se mnou slavili a Jena zapil, ten se o zdraví bát nemusí! A já vím, že mám přátele, děkuji!”
Mezi fotodokumentaci jsem zařadil i některé z dalších fotek nepatřící k vyjížďce.
Bivoje, coby novopečeného otce, Tuču s dcerou z vánoční jízdy, Peťovo srdce a PF ka od ostatních.
Hony
Přátelé, přeji úspěšnou jízdu rokem 2018.
Trasa: 25 km, na nádražní lávku, zadem kolem Zvonárny, ke hřbitovu, Obecním lesem, červenou přes sjezdovku na Dubičáku, Dubičné, kolem Dubičného potoka, Hlincovka, hráz Mrhalu, kolem chatek, zadem na Jivno, hranou lesa Na Babě do Adamova, zadem ke slévárně, Husovka a do Juvelu.
Výškové metry: ??? m
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Petr Šikl, Pavel Kosař, Pavel Tíkal, Banán, Petr Pokorný, Ondra Ludvík
Pád: Ondra
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Blíží se vánoce, čas splněných přání a všudypřítomné pohody. Snad právě proto byla i naše přání vyslyšena, krajinu konečně zahalil bílý příkrov a mi s napětím mohli vyrazit vstříc sněhovému dobrodružství. Dlouhodobá bikerská abstinence, či hlad po sněhovém zážitku tomu byli příčinou, že na startu stanuli Ondra s Petrem. Taktéž Banán nepodlehl před vyjížďkou těžkostem technického rázu a celek obohatil svojí přítomností poblíž nádražní lávky. Bylo tak nanejvýš jasné, že nekončící barvité příběhy budou doprovázet celou noční vyjížďku. Žádné bahno, jen čistá bílá krajina ve které zanecháváme alespoň na krátkou chvíli naše stopy. Sníh, jako hračka v rukou dítěte, probouzí všeobecnou chuť k dovádění. Jak málo někdy ke štěstí stačí. Teplota pod bodem mrazu však spolehlivě krotí situaci a směřuje nás do útulného zázemí Juvelu. Více než příjemná obsluha, řezané pivo a setkání s dalšími přáteli jen podporují již tak vynikající náladu, oslavy jsou v plném proudu.
Hony
PS: Již podruhé porušíme pravidlo úterku. Příští vyjížďka bude v pondělí 25.12.2017 od 17:30 hod. Uvidíme, zda si na Štěpána něco vykoledujeme? Přidávám tradiční kolednickou říkačku:
Koleda, koleda Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad’ jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.
Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.
Ale ještě předtím popřeji všem krásné svátky, Ježíšek ať Vám naježí vše co jste si přáli, hlavně pohodu, zdraví a štěstí.
Trasa: 32 km, kolem Vltavy k Voříškárně, zadem okolo Kaktusu, Kněžské Dvory, kolem kolejí, Nemaničák, Čertík, Úsilné, pod dálnicí, hranou Mojského lesa, lesním asfaltem na Červený Újezdec, křížem krážem lesem na Jelmo, Libníč, Hůry, zadem kolem slévárny přes Husovku a podél garáží do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Petr Šikl, Stanley, Pavel Kosař, Eri, Franta Kubík, Přemek Pásek, Aleš Peterka
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Asfalt a bahno. Takto krátce, stručně a výstižně by se dala popsat tahle úterní vyjížďka. Byla by to ale nuda, a proto si komentář trochu rozvineme. Vyjížďka se vlastně sestávala z přesunu do lesa, ze zdolání krátkého lesního trailu a z cesty zpět do hospody. Vzhledem k nezadržitelnému podmaňování si přírody člověkem, doznala trasa zásadních změn. Tam kde jsme donedávna brázdili rozbité polní cesty, je dnes hlaďounký asfalt, brody přes potůčky nahradily vydlážděné stoky a nejkrásnější lesní traily kolem Libniče vzala nenávratně těžba. Trochu podezřívám Vítka, že ve skrytu tváře zaníceného bikera buduje spletitou síť lesních asfaltů, aby mohl jednoho dne vystoupit na světlo s myšlenkou, že se již na biku pro nedostatek terénu nevyplatí jezdit a konvertuje nenávratně k silničkám. Lesní silnice “Made in Swietelsky” směrem na Červený Újezdec je jasnou indícií. Rozervaný les těžbou nabízí jen nevlídnou tvář. Čerstvé rány v podobě obnažené hlíny, ostrého kamení a všudypřítomných větví o sobě dávají vědět na každém metru trasy. Příroda vrací tvrdě zpět veškerá příkoří na ní spáchané. Střípky netknuté přírody naštěstí zůstávají, užíváme si je plnými doušky. Nic však netrvá věčně, znovu je tu ten černý, hladký bikerův nepřítel, který nás vytrvale vede až do Čéčovky.
Hony
Trasa: 23 km, kolem Malše, nádražní lávka, zanádražkou, kolem baseballového hřiště k odkalovací nádrži, kolem Hodějovického potoka, lesem na Srubec, sjezd na Švajce, sjezdařskou dráhou na Třebotovice, hráz Lusného rybníka, Dubičák, sjezd lesíkem, kolem hřbitova, zadem kolem Zvonárny, Vrbenská, Vodní a kolem garáží do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Petr Šikl, Stanley
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Vše je tak trochu jinak, není úterý, vůbec se mi nechce na kolo už od oběda. Díky Mikuláši jsme snad poprvé v dějinách Nezamarských a Night Riderských s jistotou, přesunuly termín vyjížďky na jiný den než úterý. Tak trochu mi to po čtyřech letech pravidelných úterků, kdy usedám týden co týden, ve dne či v noci po boku svých druhů do sedla, vykolejilo biorytmus. Stálo mne to opravdu hodně přemlouvání, abych na sebe natáhl zimní dres a vyrazil z tepla svého bytu do nevlídné noci.
Jen ve čtyřech pátráme po sněhových závějí v nejbližším okolí. Úkol je to nelehký, poslední sněhové zbytky vzal předešlý den déšť. Sázíme na Dubičák, i když víme, že tímhle směrem rozhodně dnes bílo nebylo. Nejvíce sněhu za celou trasu uchovalo stinné údolí Švajců, do kterého jsme sjížďeli po červené prudkým ledovým korytem. Adrenalinu bylo v tu chvíli na rozdávání. Na Dubičáku není po sněhu skutečně ani památky, zato výhled na Budějovice je výjimečně nádherný a notnou chvíli se jím kocháme.
Nelze než znovu použít Samíkovo, již legendární hlášku: „Kurz aber intensiv.“, pro zhodnocení dnešního biku. Sněhové závěje sice nalezeny nebyly, ale s tím jsme také tak nějak počítali. Bikeřina to však byla pod vedením pana doktora Šikla vynikající.
Hony