Archive for the ‘Vyjížďky 2017’ Category
5 prosince, 2017 | 
Author: Trasa: 41 km, po modré, kolem Malše na Roudné, Vidov, Heřmaň, Doudleby, Dolní Stropnici, kolem chatovky, přes most na Římov, Křížovou cestou po zelené, lesem kolem Římovského potoka, po žluté na Plavnici, Kameňák, kolem kolejí, přes vrch Hranice na Včelnou, kolem vodárny, motačka po Včelné, Rožnov a kolem Vltavy do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Stanley, Pavel Kosař, Eri, Zub, Franta Kubík
Pád: nikdo
Defekt: Pavel Tíkal
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Neprší! To je ta lepší varianta pro noční vyjížďku. Dnes nám tedy nebude skřípat bahno mezi zuby jako posledně. Navíc nás čeká modrá do Římova, záruka kvalitního biku. A je tomu skutečně tak, jen polom trochu kazí dojem jinak parádní stezky. Promotávání se padlými stromy a průjezd zdevastovaným porostem po nucené těžbě, měl za následek ztrátu kamaráda Stanleyho a způsobil psychickou újmu Franty Kubíka. Nic závažnějšího se již neodehrálo.
Po průjezdu části Křížové cesty u Římova Kosa nasadil novinku rokli kolem Římovského potoka, která zároveň slouží jako sportovní střelnice na umělý terč. Terče jsou v podobě maket zvířat, nejčastěji medvědů nejrůznější velikosti. Celou dobu jsem se utěšoval myšlenkou, že zvířata nemají čelovky a nimrod tudíž nebude na mihotající se světla v lese střílet. Nestřílel, ale číhal na louce nad lesem. Nimrodi byli dva, každý ve svém terénním voze s Brněnskou poznávací značkou, číhajíc na divočáky, za jejichž ulovení náleží v současnosti tučná obměna. Místo slušného pozdravení jsme sklidili výtku, zda jsme normální. Já osobně myslím, že celkem normální jsem, jistě o nic méně než ti dva. Ano, chápu po našem průjezdu lesem na divočáka nenarazíš, ale i náš je les. Dojet autem k lesu a z tepla nastartovaného vozu si picnout divočáka je zase na pováženou pro mne. Bivoji, Peťo ještě že jste tam nebyli. Nový trail byl ale jinak velice vydařený.
Pěšina kolem kolejí za Kameňákem je klasikou, nicméně jsme se shodli, že v obráceném gardu má větší kouzlo. Padlé stromy skupinu částečně rozdělili, ale na téhle stezce se prý nečeká, protože ji všichni dobře znají, tedy až na Zuba. Následuje motanice Včelnou, stezka na Rožnov, kde Tiki cvaklá zadní kolo. Výměna se prý tak blízko domovu nevyplatí a zbytek cesty vede. Vítek podléhá blízkosti nového domova a značně prořídlá skupina míří do Čéčovky.
Hony
POZOR!!!
Další noční vyjížďka bude ve středu 06.12.2017 od 17:30 hod u Hocha, dnes si užijte Mikuláše.
Mikuláš v ENGELu
Letošní report vezmu jen z té chválící stránky! Na našich dokolných se mi líbí, že stále více posouváme dokonalost akce ve všech směrech. Do konce i ženám se na dokolné začíná líbit… Neboť:
1) Jídlo bývá vymazlené, převelice pestré a je ho vždy HODNĚ.
2) Pití bývá kvalitní, několika žánrové a je ho vždy HODNĚ. A když náhodou dojde pivo v půl desáté, hnedle se najde někdo schopný, kdo nedostatečný odhad napraví. Špatný odhad množství piva vyhmátl rutinérsky Ondra M.: “To je tím, že jsme konečně koupili pivo co lidem chutná!” A pravdu měl, Plzeň VŽDY zbyla a Platánek se vypařil – pro příště doufám ani nebudu muset citovat přísloví “chytrému napověz…” 🙂
3) Program je zábavný a kvalitně připraven. Výbor tentokrát dobře věděl, že schůzi spolku postačí odbýt slidem o objemu peněz na účtu 🙂 a mohli jsme se tak soustředit na všeobsahující statistiky, které spolu s vyhlašováním Nezmarských vítězů činí tuto akci tolik výjimečnou. Letos jsme ještě my s Ondrou zařadili na program oslavu čtyřicítek, kterou nám kluci zpestřili čupr dortem a dárky (které jsme neočekávali!). Dík.
4) Vyhlašování vítězů pak není zdrženlivé, neb si UMÍME poděkovat a poplácat uznale ty lepší a vytrvalejší. Radost vítězů je umocněna upřímným provoláváním: Sláva a Hurá a když je váha výsledku znásobena i hmotnou cenou, slzy se derou do očí. A vono hoši – dresy, putovní pilník, věnec vítězů, skokan roku – to není jen tak, to se samo neudělá. To vše NĚKDO s láskou vymyslí, zařídí, udělá, koupí či vyrobí.
Tak si každý soukromě ještě jednou poplesejte nad statistikami, které jsou připojeny zde:
Kolo_2017 Ke každé etapě je na těchto stránkách k nalezení i slovní popis a není od věci si při čtení reportů opět nad rokem prošlým porozjímat! 😉
historické statistiky Kolo vyhodnocení 2001-2017
soutěž při poslední vyjížďce : https://youtu.be/h39-QbOySm0
Tento grafíček ukazuje průměrnou rychlost vyjížděk a průměrnou rychlost stoupání – výškové metry za jednotku času. A také proložený trend(červená čára). Jak je vidět, v sezoně se průběžně zlepšujeme v obou disciplínách! A jsem zvědav v jaké kondici se zase sejdeme pod Kubatou 😉
Ke statistikám jen ještě dvě věci:
1) jsem zvědav, zda-li v budoucnu vyhraje někdo kdo nemá 100% účasti 🙂
2) Co se historické účasti týče, již 9 Nezmarů (a všichni aktivní) mají přes dvě stě vyjížděk – to už je pěkná část života stráveného v komunitě!
Tak klucka, 27.3. 2018 Vás čekám na letu vzhůru k nebeským výšinám a závěrem volám: Bivoj&Venouš Hip hip HURÁ! SLÁVA! SLÁVA! SLÁVA!
O.
P.s. Nedá mi to nevypíchnout ty, kteří kolem jídla, pití a cen skákali nejvíce. A ano, je to náš Výbor (máme na volbu dobrej odhad) HONY, PEŤA P. a PEŤA Ś. nad kterými otcovsky dohlížel, prostor zařídil a po nás všech se svou chotí uklízel: MAČIČKA
NOC: S letošním okénkem citátů a přísloví se nechci loučit pateticky (ale že bych měl nabito!)
„Adamové deti sú divné smetí.” Slovenské přísloví
🙂
Trasa: 41 km, přes Švábák na Šindlák, panelka na Závraty, Vrábče zastávka, dolů na tři brody, k vyhlídce na Dívčák, Starý časy, Třísov, hranou lesa, přes pastvinu do Holubova, Vrábče zastávka, Závraty, panelka, Šindlák, Švábák až ke Zdendovi.
Výškové metry: ??? m
Účast: Vítek Sirotek, Petr Šikl, Pavel Tíkal, Honza Mareš
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Včera jsem rozbalil nejnovější vydání Vela, jehož titulní straně vévodí slovo TMA. Většina příspěvků tohoto čísla se týká dilematu, zda během zimní sezóny jezdit se světlem v noci, nebo trénovat na trenažerech doma. To, co redaktoři Vela objevují dnes, zatáhl mezi Nezmary Kosa již před čtyřmi lety a patří mu za to velký dík. Minimálně pro čtyři z nás je noc jasná volba i tohle úterý, a to bez ohledu na nevlídné počasí. Co ve Velu neznají určitě, minimálně o tom nepíší, jsou noční návraty vlakem, sjíždění nádražních schodů a výjezd eskalátorem. Pravda, to poslední je nekalá činnost, ale… . Běžně v dešti jezdíme jen okolo komína, aby byl možný rychlý návrat v případě jakýchkoliv obtíží. Dnes ale Peťovi jiskřily oči při popisu cesty na vyhlídku na Dívčák tak, že nešlo nic namítat a pokusit se zrušit rezervaci stolu v Čéčovce, abychom mohli skončit v Holubově. Čekal nás tedy sjezd z vyhlídky dolů pod Dívčák a výjezd Starých časů, vše v dešti a za všudypřítomného bahna. Na této trase mnozí svá kola svádějí a vytlačují i za sucha a navíc ve dne. Vítek vše zvládl bravurně se svým RB z AL 7020 T6 bez šlápnutí, Peťan s RB z AL 7020 T6, Pavel s Rock Maschine z Custom Alu 6061.T6 a já s TREKem z Alpha Platinum Aluminium, s malým přišlápnutím. I mi nemáme to srdce brát do nočního marastu naše voňavky, a tak nás nocí doprovází poctivá HT hlína, v případě že by dnes jel i kuchyň montující Kosa, byli by tu i oceláři. Světla s výkonem 900 – 1600 lm Made in China svítí dokonale, ale to není vše. Několik let zkušeností napovídá, že zásadní není jen intenzita světla, ale především doba svícení, na které se významnou měrou podílí kvalita baterie. To co ovlivnit nemůžeme je zavírací doba hospody v Holubově. Nejen že došlo k úpravě úterní zavírací doby na 18:00 hod, ale i ty ostatní v okolí zejí prázdnotou. Záchranou se má stát hospoda ve Vrábči, která dle plánu zavírá až o desáté, ale dnes je tma i zde. Míříme tedy zpět do Budějovic a naše reflexní prvky na teamových Nezmarských dresech, ale i těch komerčních, mizí nezadržitelně pod nánosem bahna. Takhle špinavé by nás jistě jinde než u Zdendy nechtěli, tak jedu s ostatními dobrovolně na Samson, který vykoupí Globus párky, opečená sekaná, nakládaný hermelín a legendární šmitec ze třené Nivy. Dnes nám vlak ani schody nevyšli, nevadí, příště už to jistě vyjde. Ale ještě předtím uloží někteří z nás svá zablácená kola přímo do ložnic, aby mohli dlouho vychutnávat vůni zasychajícího bahna.
Hony
Trasa: 36 km, na Švábák, kolem střelnice, zelená na Třebín, Kaliště, Hradce, Slavše, na svážnici, k vysílači, pod Habersým vrchem, k Bohouškovické myslivně, okolo Hory, Habří, Lipí, Kaliště, Třebín, kolem zahrádek U Hada a Čtyrákem do Čéčovky.
Výškové metry: ??? m
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Vítek Sirotek, Petr Šikl, Stanley, Eri, Banán, Přemek Pásek, Petr Pokorný, Zub
Pád: Stanley – Front flip no hands (klacek v předním kole)
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Ani chladné počasí nebylo sítem počtu bikerů na úterní vyjížďce. Ba naopak, k nočnímu křtu dorazil Peťa Pokorný a kamarád Legenďáků Zub. Peťa čerstvý s novým světlem, Zub již s dvouhodinovou vyjížďkou v nohách.
Nejasný cíl cesty směr Lišov, zamlžený nepravdivou informací o výjezdu na Kleť, nakonec skončil korzem pod Haberským vrchem. Leckteří si zprvu opravdu mysleli, že jedeme na Kleť, jiní zas usilovně přemýšleli, jak dlouhá bude cesta do Lišova, když vyrážíme na jih.
Nepřeberné množství paralelních debat především z oblasti cyklistiky pokračovaly až do pozdních nočních hodin. Nemohu ale nezmínit Banánovu novou funkci fotografa. Minulou vyjížďku pořídil svou noční prvotinu, což nepřehlédne ani oko laika. Nicméně druhá série už vykazuje jisté kvality, nechybí atmosféra a pohyb. Banáne to je chvála a osobně oceňuji tvé nasazení.
Zubův trénink před vyjížďkou jej bohužel odpáral při cestě k vysílači. Škoda, příště je potřeba pošetřit a dojet až do cíle, kde na nás čeká odměna o kterou je škoda se ochudit. Během cesty se nám střídavě ztrácel i Stanley, poprvé ho zdržel front flip no hends způsobený připletením klacku do předního kola, podruhé se zamotal v samém závěru v lese před Švábákem. Volání Stanleyho přezdívky do noční krajiny, zmatečný pohyb paprsků našich světel jistě působil pro náhodného pozorovatele minimálně zajímavě. Kdybych tam chodil jako někteří venčit psa, nebo nedejbože sólo běhat, vrátím se s blátem na hřišti.
V naší domovské základně již čekal Kocour, který nás vítal jako vždy s úsměvem. Večer utekl jako voda a vzhledem k brzké zavírací době Čéčovky, dokončila již jen část skupiny velice vydařenou vyjížďku v Juvelu.
Hony
Trasa: 33 km, na Švábák, lesem na Mokré, přes vojenský prostor který je v demolici, zadem kolem letiště, Nové Homole, Černý Dub, k pilotovi, na Zahorčice, kolem Vrábečského potoka k řece, Boršov, po žluté na vrchol Hranice, pěšinou k vodárně, po panelce, okolo hřiště na Roudné, Mezi Tratěmi, Meťák, po stezce do Čéčovky
Výškové metry: 873 m
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Vítek Sirotek, Petr Šikl, Stanley, Pavel Tíkal, Eri, Banán, Přemek Pásek
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Tentokráte vyrážíme do noční krajiny zkrápěné pondělním vytrvalým deštěm. Marně čekáme na pilníka Vendu, nedorazil již podruhé, otázka tedy zní: “Kde jsi ? Kde jsi ? Celou noc, kde jsi ? Volám telefónem kam se dá. Kdo tě blízko chce mít jako já. Čekám tě kde jsi ? Vzpomínáš ? Kde jsi ? ………… A ty tu nejsi.” Stanleyho zpoždění deset minut tolerujeme, i když po pravdě být teplota pod nulou, jel by jistě sám. Pohodová atmosféra však není narušena a skupina se zanedlouho noří do tmy, prosvícené jen paprsky našich světel. Celá trasa je protkána slizkými kořeny, kameny a klacky, není snad jediné místečko, kde by se jim dalo vyhnout. Siluety přede mnou se zmítají ze strany na stranu, je až s podivem, že některá z nich neskončila na zemi. Značně vyčerpávající podmínky, nesrovnatelné s denní suchou vyjížďkou. Ale i o tomhle bike je. Přehršel různorodosti, síla okamžiku vdechuje každé z vyjížděk nezapomenutelné kouzlo. Příští úterý si to s námi může vyzkoušet i vy.
Hony
Trasa: 32 km, kolem řeky za Meťák, Mezi Tratě, Roudné kolem hřiště, lesem za Včelnou, kolem kolejí na Kameňák, Plav, nad rechle na Heřmaň, sjezd k úpravně vody, po asfaltu na modrou, Vidov, Roudné, Meťák, stezka kolem Vltavy, zajížďka ke Stromovce a pak už do Čéčovky.
Výškové metry: 673 m
Účast: Pavel Kosař, Honza Mareš, Vítek Sirotek, Petr Šikl, Stanley, Pavel Tíkal, Jirka Tuček, Eri, Aleš Peterka, Franta Kubík
Pád: Honza Mareš – Front flip no hands z pěti metrového srázu
Defekt: Honza Mareš – prasklá patka následkem pádu
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: Letní sezóna uplynula jako voda a je tu opět ta noční, poklidná, bahnem, sněhem a mrazem provázená, speciálním druhem bikerů očekávaná. Nebyli bychom to my, kdyby nedošlo k minimálně nějakým zmatkům v organizaci a proběhlo vše hladce. Ano, ano, pár dezinformací o čase startu den před i v den samotný. Jeho ukotvení na půl šestou proběhlo všemi dostupnými informačními kanály, už jen scházelo vyhlášení rozhlasem nebo na vlnách regionálních rádií.
Z avizovaných nováčků na startu se vyklubali jen staří známí mazáci, očekávané zápisné se tedy nekonalo. Podpořit skupinu nadšenců s lampami dorazil otužilec Ondra a jako atrakci před vyjížďkou zařadil koupačku nad Jiráskovým jezem. Zřejmě Ondrovi chyběl sociální kontakt se skupinou bikerů, kterým přivykl během letní sezóny, což kompenzoval ukázkou svých mužných svalů a posléze i “párku”. Pokus o iluzi příslušnosti k bikerské obci podpořil cyklokšiltovkou. Krásná práce.
Jako lokalitu pro sžití se s noční krajinou vybral Kosa les mezi Včelnou a Kameňákem, posléze oblast Heřmaňska a Vidovska. Ještě teď slyším Eriho dotazy: “Tudy v létě taky jezdíme?”, nebo: “Jo tak tady jsme!” Prostup terénem byl zkomplikován množstvím popadaných větví následkem nedělní vichřice, vyprošťování zapletených klacků do výpletů kol prodělali téměř všichni. Někteří si dokonce chtěli odvézt domů doslova celý les. Na louce nad Kameňákem zalovil Tuča v baťůžku a vytáhl z něho plechovku zlatavého moku, posléze druhou s mokem tmavým. To bylo najednou radosti. Nakonec i to slíbené zápisné bylo. Znovu krásná práce.
V druhé polovině vyjížďky, na modré nad Vidovem mne to začalo na celopéru hodně bavit. Pěšiny zapadané listím, Tuča přede mnou, pálíme to z kopce a ostatní necháváme za sebou až do chvíle, kdy mi po klacku skrytém pod zmíněnou vrstvou listí sjíždí přední kolo, dostává se do smyku a neovladatelné kolo opouští pěšinu, bohužel i se mnou. Hrana pěšiny končí prudkým hlubokým srázem, trefuji místo mezi stromy, naštěstí. Přední kolo se noří do hloubky, v hlavě mi jede zpomalený film, trefím ten strom v dálce, co si zase zlomím. Šipkou po hlavě s rukama vzad dopadám znovu se štěstím do hluboké vrstvy listí a hlíny. Zastavuji se s nárazem o strom, kolo dopadá přímo na mne. Zvedám se, vzduchem poletuje listí a zvířený prach, čekám kde co začne bolet. V tom přijíždí ostatní a dobírají si mne, že tudy cesta nevede. Hrabu se i s kolem nahoru a vypadá to, že mi nic není. Mně ne, ale kolečko se polámalo, odnesla to patka přehazovačky. Kolo snáším na cestu k Vidovu, kde mi kluci pomáhají sundat řetěz a přehazovačku zavěšenou již jen na lanku, náhradní patku totiž nemám. Tím pro dnešek vyjížďka končí a ostatní mne na střídačku tlačí až do Litvínovic, kde měním kolo a do Čéčovky už jedu za své. Kamarádi díky, do třetice krásná práce.
Čéčovka nás vítá v duchu Halloweenu, nemá to chybu. Debatujeme o pádu, Kosa dodává jako na Rampage, kterou jsem shodou okolností den předem sledoval. Já předvedl bohužel jen pád,ale i tak to byla vydařená akce. Halloweenská fotka na závěr a jede se domů.
Hony.
Trasa: 32 km, pravý břeh Vltavy, k Suchomelu, Trägrák, čistička, Hrdějovice, lesem na Těšín, okolo Rosmíka, Babou dolů, modrá do Hosína, na vrchol Račice, zelená k Barborce, zadem k pumptracku, maturita, zámecký park, Švejk a po stezce ke Zdendovi.
Výškové metry: 316 m
Účast: Bivoj, Venca, Majkl, Pavel Tikal, Přema, Ondra, Vítek, Aleš, Kocour, Honza Mareš, Petr Pokorný, Eri, Petr Šikl, Zdeny, Koubič, Víko, Sochy, Míra Doležel, Filip Toul, Větrák, Honza Mikolášek
Pád: Eri (šipka do křoví byla excelentní, škoda, že jsem nestihl natočit vč. zvukové stopy. Takhle přesně to zaduní, když střelíš prase a ono zakopne a převalí se, ale je dobrej, že šampíčko přežilo. PP)
Defekt: Bivoj, Venca – defekt je VŽDY jezdecká chyba 🙂
Trackmaker: Hony
Komentář: Poslední vyjížďka se nesla ve znamení rozřešení pilníkovské záhady. Bivoj? Venca? Musíme si ozkoušet, jak obstojí ve zkouškách z nejpřiléhavějších! Bez jejich vědomí se tedy připravilo pár disciplín a celé družstvo sledovalo jejich umění. Jenže! Na pumptracku mentor disciplíny Vítek až zbytečně moc dlouho pumpoval svým tělem bez šlápnutí a objížděl pumptrack furt dokola – a naši adepti, s váhou pracují výrazně hůře než Vítek, neobjeli bez šlápnutí ani jedno kolo, přičemž Václav netrefil ani cestu 🙂 (jednu ztratil, druhou rozbil…) Na druhé disciplíně (výjezd na bajkerskou maturitu pod hlubockým zámkem) se splnilo nejen mé očekávání, oba i bez alespoň naděje na úspěšný atak skončili v plus mínus stejném místě. V poslední disciplíně: rychlosti lepení píchlé duše (chudák Aleš se šídlem se nechal nějakým škodolibci NAVÉST a pak už jen s černým svědomím koukal do země) padl důkaz (toho že oni jsou ti praví) nejpádnější. Jeden (Bivoj) začal lemtat pivo se slovy: “Peťo někdo ti píchnul to kolo co jsi mi půjčil za moje nefukční” a Venouš si šel místo lepení dovnitř do hospody zatelefonovat (bůhví proč, asi postěžovat na osud, muhehe). Tak jsme si za žvýkání klobás a popíjení šampíčka (moc hezké rozloučení s tvým kralováním, Eri!) řekli, že pravého krále máme skutečně z dobrého chovu a pilníkem se stali oba šikulové. Koneckonců je to přeci jen pořád statistická disciplína 😉 Takže hoši, příští rok nám nedělejte žádnou ostudu, jste pevní jako skály a Vaši stoprocentní vytrvalost nezmarská srdce od bahna oceňují tím nejvyšším stupněm!
O.
P.s. Příběh výše v lehce pohádkovém hávu převyprávěný (vyprávějí se přeci jen hezké pohádky, ne?) v nás nechal tak hluboké stopy, že se u Nezmara začalo řádit. Ani obložené mísy od chlapců z nejpilnějších (dík!) žaludek neochránil a smršti piv, šampíček a slivovicí nejednoho Nezmara polili (nejen při pití z podstavce Svatého grálu – podstavec pilníkovské ceny zřetelně netěsnil), vysvlékli, rozhulákali, poslali na chodník, paměť vymazali, i druhou bundu na sebe navěsili (tzn. někdo musel bez bundy), ba i zub vyrazili a nožku pochroumali. Joj.
Požádal jsem Bivoje aby závěrečnou vyjížďku vykreslil z jeho pohledu, tak tady to je:
Závěrečná,
nadešlo poslední výjezdní úterý sezóny 2017, která byla více než vydařená, slunečná a vůbec super, byť na hodnocení a bilancování bude ještě dostatek času a prostory v nastávajícím čase, aby vše vyvrcholilo na Dokolné.
Nicméně stále zůstávala jedna palčivá otázka nezodpovězena, jeden problém nevyřešen. Téma, které poslední měsíc bylo součástí každé hospodské nezmarské debaty, a to, kdo bude zatrsakr Pilníkem. Letos to totiž vypadalo, že polovina Nezmarů nemá na starosti nic jiného, než obrážet úterní vyjížďky. V jedné diskuzi to vyjádřil celkem přesně Aleš, když pravil, že tito blázni dávno obětovali rodinu a teď tomu podřizují práci a zdraví. Nakonec zdraví neobětoval Ondra L., což sice snížilo konkurenci, nicméně problém nevyřešilo, neboť v poslední úterek před startem stále zůstávali dva adepti, a to Venca a Bivoj.
Ostatní Nezmaři neměli ani kousek soucitu a jejich opakované tvrzení, že Pilník může být jen jeden a ostatně vždy tomu tak bylo, nedávalo dvěma namotivovaným pilnickým adeptům chvíli klidu. Z tohoto důvodu nebylo možné nastoupit na závěrečnou vyjížďku v náladě rovnajícímu se držiteli žlutého dresu na Tour de France, který se jen těší na veselé pochlastávání šampaňského a dovednostní disciplínu v podobě sprintu na Champs-Élysées v Paříží přenechává jiným.
Ostatně napětí do souboje vnesl Bivoj ještě tím, že se v požadovaný čas na start nedostavil, nicméně Venca projevil fair play jednání, když čekal, zatímco Hony povzbuzoval Bivoje na jeho časovce na start do vysílačky, resp. telefonu.
Cestou přes Hrdějovice kolem Ortů napětí a nervozitu mezi adepty udržovaly spolehlivě hlášky Nezmarů v podobě, nebudou to lehké úkoly, do teď to Alešák připravoval a korunu tomu nasadil Ondra L. prohlášením: chlapci, bude to ještě větší pítchovina, než si dovedete představit. Takto jsme víceméně všichni došlapali v družném rozhovoru do Hosína, na jehož kostel právě dopadaly zapadající paprsky slunce. Zde jsme se opět zformovali, vyslechli něco o historii kostela a vydali se na výhled z vršíčku nad Hosínem na Hlubokou. Malebnou atmosféru dokresloval i rozhovor dvou pilných adeptů na téma pracovní a rodinné poměry, kdy Venca Bivojovi doporučoval pohlaví dalších dětí. Při sjezdu na Hlubokou Venca suše odtušil, bude pumptrack, uvidíš. A pumptrack skutečně byl. Snad nervozita či rozpaky nad dlouho tušenou soutěží u Venci a Bivoje způsobily, že si většina mužstva pomyslela, že větší balvany mezi svými řadami nemají. Následný příjezd pod Hlubokou nemohl znamenat nic jiného, než další dovednostní souboj v podobě očekávaného výjezd Maturity. Zde nemohlo být pochyb o Vencově kvalitním dieselu a byť Bivoj v závěru bojoval, vyjet to na mokru prostě nešlo.
Rozbor stávajících výsledků dostalo oba na konec pelotonu, čehož při výjezdu nahoru na hlubockou vodárnu lstivě využili a pod záminkou “dost bylo soutěžení a u Nezmara je pohoštění” pláchli na cyklostezku a nebýt Honyho důrazného telefonátu, snad by k Nezmarovi i dojeli. Takto se poslušně vrátili, za což jim za odměnu Aleš oběma píchl zadní kolo s úkolem, že kdo dříve vymění duši a vyexuje pivo, což jsou nezbytné předpoklady dobrého Nezmara, je vítěz.
To už ale bylo na pilníky moc, odložili/odhodili kola a šli si vypít pivo dovnitř hospody. Vytáhnout je musel až Eri příslibem šampaňského a sýrů s klobáskami. Mančaft ocenil, že byly k dispozici nejen kelímky, ale i dvě lahve šampaňské, což předznamenalo dění příští, a hospodské pivo. Následující soumrak a chlad však překvapivě přiměl část mužstva vyrazit směr domovská hospoda, zatímco Pilníci smutně koukali na svá prázdná kola. Venca v záchvatu trudomyslnosti si dal další pivo a pravil, že dorazí raději taxálem, zatímco Bivoj se jal lepit duši, aby dokázal, že tuto technicky náročnou dovednost zvládá. Avšak odborně složenou komisi nepřesvědčil, a proto tato svými radami a pomocí jala se ukázat, jak se správně lepí zadní kolo. Pravda, účastnili se ti nejlepší, nejpovolanější z nejpovolanějších, rady to byly tak odborné, že se jimi odborníci vzájemně překvapovali, nicméně přestože po panáčkovi na zahřátí byla elegantně nasazeno kolo, Bivojovo zadní kolo nyní stojící v jeho předsíni je beznadějně prázdné a je u něj možné vidět Bivoje kroutícího hlavou řka, kde udělali soudruzi chybu?
Pro tu chvíli však oprava umožnila vyrazit vstříc dalším dobrodružstvím k Nezmarovi. Tedy až na Vencu, který vytrvale tvrdil, že jede taxíkem. Po příjezdu mělo již všechno rychlý spád, pivo, panáky, šampaňské z podstavce, vyvolávání Pilníků, chválení se, objímání se (to již všechno za Vencovi přítomnosti), šampaňské se slivovicí z podstavce Pilníka a vůbec veskrze dobrá zábava, z které si lze vybavit jen pár výjevů a i o těch se v lepší společnosti nemluví. Tedy báječná Závěrečná!
Bivoj
NOC: Závěrečné okénko citátů věnuji všem, kdo se podílí na Nezmaří věci!
“Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.” Antoine de Saint-Exupéry
videa:
Trasa: 27 km, po pravém břehu Vltav, Plzeňskou na Čínu, okolo depa za hřbitov, Nemaničák, Čertík, Úsilné, přes Kyselou vodu, pod dálnicí ke střelnici, po poli do Libniče, motanice kolem potoka Dobrá voda, Na Haldách, přes čtyřproudovku, Hůrský rybník, strouhou pod Babou, sjezd pod lomem k Jarvalu, výjezd za hrází, Děkanský dvůr, okolo Ameriky a Kačera přímo na kachnu do Lucie.
Výškové metry: 420 m
Účast: Venca, Bivoj, Majkl, Pavel Tikal, Přema, Vítek, Aleš, Kocour, Honza Mareš, Petr Pokorný, Tonda, Eri, Petr Šikl, Kory, Zdeny, Vláďa, Koubič, Víko, Stanley, Sochy, Duby, Vráťa, Vláďa Řehoř, Petr Podhola, Míra Doležel, Banán, Honza Mikolášek, Sudí, Milan Javůrek, Jarun, Petr Novotný, František Kubík a čestně Větrák.
Pád: Vláďa Řehoř, Milan Javůrek
Defekt: nikdo
Trackmaker: Šiklín
Komentář: Supr počasí si mělo udělat další statistický zápis o suchém úterý a baboletní vyjížďka zalitá sluncem zamotat kdejakou hlavičku. To ještě víc pojistil Peťa Šikl, který všechny kachnychtivé (a že jich bylo!) tak motal, až se málem ztratil jeden z kandidátů na Pilníka. Naštěstí (nejméně pro něj) vše dobře dopadlo a dojel s ostatními do pohostinného zařízení jménem Lucie. Pravda je, že jedna kachna chyběla, ale že by zrovna jemu někdo kachnu v předtuše odhlásil? Nebo sežral? V hospodě se dále vedlo spousta řečí, vzali jsme to od agenta Bureše přes kandidáta vzhledu exotického cizince, který nás hodlá chránit před exotickými cizinci, probrali jsme Silvestr (asi bude nějaký extrareport), hledali jsme významy výrazu kachna (našlo se jich asi 5), dozvěděli se, že na Dubaji (ne na Dunaji) mají právě nyní Oktoberfest a že případné drobné odchylky od normy některých z nás jsou prd proti (české) paní, která byla schopna provozovat sex pouze s rodově čistými Švédy, navíc narozenými výhradně za polárním kruhem. Typově by tomu z nás údajně nejvíc odpovídal Aleš, ale to by musel mít rozevlátou vikingskou blond hřívu. A to nemá.
Petr
NOC (spíše hláška než citát): “Kachny, kachny, kachny,…” Zdeněk Srstka ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný
