Archive for the ‘Vyjížďky 2017’ Category
23 srpna, 2017 | 
Author: Trasa: 59 km, Malák, Hodějickej les, Hůrka, Zborov, lesem přímo do Trocnova, ke kolejím, Žižkův dvorec v Trocnově, přes betonové sloupy přes Stropnici, zelená k Borovanům, červená do Trhových Svinů. žlutá k Březí, překonávání polomu, Žižkův pomník v Čeřejově, Ostrolovský Újezd, Trocnov, modrá do Zborova, Hůrka, Hodějickej les a domů
Výškové metry: 807 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Zdenál, Hony, Eri, Koubič, Kocour, Toník, Vláďa, Vráťa
Pád: Majk – neviděl jsem a když jsem se kontrolně a starostlivě ptal, bylo mi vyhrožováno fackou, takže asi jo 🙂 (“kluci říkali”…)
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
Komentář: Minulý rok mi bylo za plán kouknout se k nejméně známému pomníku Žižky v Čeřejově hrubě spíláno (příspěvek, kde jsem se za nápad i provedení pochválil nakonec nashromáždil rekordních 10 hate komentářů…) a tak jsem letos počkal na lepší počasí bez deště a zařadil jsem místa, kam se za rok podíváme jen jednou a navrch zařadil i něco novinek Tak snad hoši tentokrát bez výtek. Jediný, ale milý karambol nastal před Čeřejovem, kde se odehrála Nezmarská klasika. Cesta z mapy pouze tušená, brave heart horekopcom při kterém potkáváme matku s dcerou a já se přeci jen malinko potřeboval ujistit o správnosti nastoleného směru a s pokorou v hlase s ženami zašvitořím: “Matičko, po téhle cestě jedeme správně na Čeřejov?” “I co tě nemá synáčku, ta cesta nikam nevede, možná jen do lesa…” Do hovoru se mísí dcerka: “A je tam plno popadaných stromů.” Co teď? No nic, obsah rozhovoru i přes přímé otázky před ostatníma zatajím (“Jedeme dobře”) a doufám. A skutečně. Cesta vedla do lesa a opravdu, víkendový orkán napáchal celkem vekou paseku. Prostup terénem se zpomaluje až zastavuje, Aleš trousí: “Na to existujou snad už i aplikace, kde jsou neprůjezdný cesty…” 🙂 Zdenál s kolem ne příliš úspěšně testuje obsah pojmu z orientačního běhu pro neprostupný les “hustník”, ale výtky: “špatně připravená trasa, neprojeto těšně před vyjížďkou” jsou myšleny v dobrém a všichni jsou vlastně rádi za zpestření alá Nezmar. Ke konci vyjížďky, kdy viditelnost poklesla k hranici bezpečnosti jízdy lesem, chci ukázat, že trasér s pevnou rukou nemusí nutně mít vždy fašo tvář a sděluji ostatním, že není problém dojet vyjížďku před samým koncem po vlastní ose, pokud bude snížená viditelnost vyhodnocena za hranicí únosnosti a já jako trasér to chápu a nikoho peskovat nebudu…. Výkřiky Alibisto! jsou mi odpovědí s doprovodem: “A nezapomeň se za tenhle alibismus v reportu pochválit!” Dobře, činím tak: Vyjížďka musí mít řád a pevnou ruku, ale 5 km od konce, kde to všichni znají a už se nic pokazit nemůže si můžeme dovolit individuální preference no, ne? Báze dobrovolnosti nezmarských vyjížďek? Ne každého na konci baví mydlit “terén pro terén” jen pro to, že asfalt je pro jiné sprosté slovo 🙂 Chceme aby nás to bavilo, traséra pochválili, že to dal do kupy, zavedl na hezká místa, udržel gruppo compacto a ne ho proklínat za (pro některé, vím) zbytečnosti na konci!
O.
NOC: Kluci trasérský, je krása že se tomu někdo chce věnovat a ne se jen vozit a ještě za to poslouchat kecy od ostatních. Ale přesto:
„Jezdec, který není milován koněm, daleko nedojede.“ Gruzínské přísloví
Trasa: 67 km, Rožnov, Včelná, Kameňák, Římov, Velešín, Skřídla, Markvartice, Žabař, Kulichův kříž, Černice, Zlatá Koruna, různě k Nezmarovi
Výškové metry: 832 m
Účast:
Dojeli s trasérem: Vítek, Zdeny, Hony, Bivoj – a to je ta hledaná přidaná hodnota pilníka, nestyděl by se biker stát se pilníkem, když ke konci vyjížďky (opakovaně) opustí traséra a dá si nějaké úlevy?
Něco objeli: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Majkl, Eri, Aleš, Petr Šikl, Vláďa, Kocour, Láďa Benhák
Pád: Majkl, Vítek (stojka na předním kole), Ondra (telemark mezi smrky)
Defekt: Vítek, Ondra (asi ne – prasklá lyžina sedla si nevyžádala opravu a zdržení peletonu)
Trackmaker: Vítek S.
Komentář: Ještě jednu letní vyjížďku s teplotami ke 30°C jsme nasměrovali na Velešín. Klasika přes Včelnou a Římov s plánem vyjet cestičkou kolem potůčku do Velešína. Tuhle odbočku jsem netrefil (z panelky se má zahnout za potokem, ne před potokem) takže jsme zaimprovizovali pěkným výjezdem lesem, ostrým sjezdem, ostrým výjezdem, přes pole a ostrým sjezdem pod Velešín – dokonce zaznělo v pelotonu, že to bylo dost dobrý. Na stráni pod Velešínem jsme si dali kvest nahoru, pěšinku ve svahu a promotání zahrádkami. Přejezd k Markvarticím potěšil i silničáře, ano, je tam nový asfalt! který jsme minuli a polními cestami dojeli ke Kosovo cestičce k Mlýnu Žabař a dále Ondrovo propojením ke Kulichovu kříži. I průjezd roklí za Černicemi a sjezd do Zlatky bikery potěšil, aspoň některé, protože už se nám začalo pole drolit. Slunce nás opustilo, ale ne radost z jízdy, tak jsem se pustili ještě terénem po pravém břehu Vltavy. Tam už některé radost z jízdy (terénem, po tmě a kopřivami) opustila, tak nás zbylo jen pár. Po defektu, opraveném před zavřeným občerstvením v Opalicích, nás Bivoj dotáhnul k Nezmarovi. Měl jsem co dělat abych se udržel a u Nezmara ještě dlouho noční časovku vydýchával.
NOC: „nic mě nenapadá II – jednou to snad přijde”
V.S.
NOC od Ondry: “V nejlepším přestat” České přísloví
Do Víťovo příspěvku jsem vřadil fotodokumentaci opravy defektu, který Vítek pořídil nejspíše v závěru vyjížďky. Oprava probíhala až na asfaltu v Opalicích, jak již bylo zmíněno výše. Je tedy zřejmé, že v terénu se za tmy bez světel nejelo, oprava probíhala ještě za denního světla. Dojezd za tmy se odehrával až s průjezdem značky České Budějovice na Lidické ul., tedy za asistence pouličního osvětlení.
Pro tuto vyjížďku se nejlépe hodí Motto neznámého autora: “Nejhorší smrt je z vyděšení …”
Hony
Defekt
Trasa: 52 km, Rožnov, Včelná, kolem mohyl, Plavnice, Hamr, Římov, Kladiny, modrá na Pořešín, Pořešínec, Kaplice, Louzek, Bujanov
Výškové metry: 922m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Petr P., Petr Šikl, Víťa, Ondra Míka, Víťa Kořínek, Banán, Vláďa, Kocour, Duby
Pád: Pavel Tikal
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr P.
GPS: https://mapy.cz/s/1VR91 a http://www.sports-tracker.com/workout/premek/598acf8cf1757228de47a399
Komentář: Dny se krátí a tak nadešel nejvyšší čas vyrazit letos podruhé do Bujanova. Jenže! Hostinský mi nebere telefony a jízdní řád hlásí, že vlak nebere kola. Do hry vstupuje můj sen dojet tu modrou značku podél Malše a nebo dokonce dojet až na státní hranice (tam jste snad v úterý ještě nikdy nebyli-nebo ano?). Zadní kolo v Rakousku, přední v Čechách (nebo naopak), cestou případně koupačka a aby duše nechřadla, tak exkurze na Svatý Kámen. No, pěkně jsem si to vybájil. Včetně toho, že na Louzku budeme v 19:30 a zpátky pro nás sjede do Dvořiště nějaký dopravce-cyklobus (když ten vlak kola nebere). Jenže ani v rozvinutém kapitalismu není někdy lehké uspokojit poptávku a když konečně přišla velmi punková nabídka jet domu kloubovým autobusem!, tak to zase narazilo na nedostatek ochoty to zaplatit (nebo spíš nedostatek chuti k této avantgardě – i vy stárnoucí páprdové! 😉 ). Vše nakonec vyřešil skoroředitel ČD Přéma, jehož intervence v případu nám vyjasnila, že jízdní řád je klamavý a vše je při starém-rozuměj jede ta samá souprava co minule, ten samý “fíra”-už nás zná a nejspíš to bude zas to samé zpoždění a zas nebude fungovat automat na jízdenky 😉 Ale ještě zpět k jízdě na kole-ta byla plynulá, vzal jsem si poučení a ovečky naháněl, ztrácení se bylo jen sporadické a na Louzek dorazili v zásadě pohromadě všichni ti, kteří chtěli. Bohužel však až v 20:15, čímž, k radosti všech, padl můj ideál. Naslepo jsme se vydali vstříc bujanovskému hostinci. Ze soumraku nad lukami zdálky probleskovaly nadějně otevřené slunečníky, na druhou stranu nás až do konce v napětí nechával ten bagr u nich zaparkovaný 🙂 Přesto otevřeno bylo, napojili a nasytili nás. Vlak jel přesně podle plánu, tj. pozdě a zadarmo a hlavně nás vzal – v tomto smyslu je tady ten svět ještě v pořádku. Tady jsem správně. Zde jsem člověkem, zde jezdím vlakem. A s vámi, kluci, jezdím rád kdekoliv a čímkoliv. Pro vás cokoliv.
P.S. Nezmaři tímto zdraví (něčí) kamarádku Terku, která měla přesně před dvěma lety 8.8.2015 na Pořešíně svatbu
P.
NOC: „Konec dobrý, všechno dobré”
Trasa: 57 km, Čína, kolem Škodovky, Rudolfov, k Mrhalu, Koníř, žlutá do Štěpánovic, Dunajovická hora, baden&schwimmen, Dunajice, Slověnice, červená do Lišova, Locus perenis, Jivno, stezička na Hlincovce, Eriho stezička, kolem Škodovky domů
Výškové metry: 474 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Aleš, Eri, Kory, Víťa, Sochy, Vláďa, Zdenál, Kocour, Víčko
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: nebude 🙁
Komentář: 37 stupňů ve stínu rozjelo již dopoledne Viber předdebatu kam pojedeme a na Start už dorazili všichni celkem srovnaní s tím, že Kleť po červený z Chvalšin asi vážně nebude to pravé. Vymanil jsem si ještě od vícero lidí slib, že se opravdu budeme koupat, aby Dunajovice dávaly smysl komplexně. A OPRAVDU!!! Skupinu jsem dovedl na skálu, kde je daleko ke všem lidem, kterých tam v parném dni bylo ještě celkem dost a všichni, až na Eriho s dojíždějící nemocí (koupat ne, jet na kole 3 hoďky ano…), vytasili párek a naskákali do vody. A ve vodě se plavalo, blbnulo, fotilo bez spěchu, až dokud se naše přehřátá těla nepřiblížila normálu. Zastávku ve Slověnické hospodě už sice všichni nechtěli, ale aspoň se ukázal dramatický rozdíl v nerudnosti těch, co nechtějí stavět a chtějí jet při situacích 1) pivo v sedě u stolu s nasazenou helmou 2) pivo v sedě u stolu se sundanou helmou. Tedy přátelé: psychickou újmu nezpůsobuje koupené pivo, ale sundání helmy! 🙂
O.
P.s. Za celou vyjížďku jsem nabyl dojmu, že není nikdo, kdo by koncept “jízdy k vodě když je 40 ve stínu” neocenil. Snad se na to příští rok rozvzpomenem.
NOC: Připojené přísloví jsem letos mohl jako memento zařadit už několikrát, ale i k této vyjížďce se hodí výborně:
„Když práci střídá siesta, muž žije do sta.“ Španělské přísloví
Trasa: 39km, kudy jsme přesně jeli, ví snad jen NASA a satelity GPS, ale přibližně to bylo takto: tašky, Koroseky, Vrábče, Hradce, pod Slavči, na Lipí, nad Dubný-Vráž, Dubný, Třebín, domů.
Výškové metry: 480 m
Účast: Ondra, Venca, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Víťa, Hony, Vláďa, Zdenál, Stanley, Koubič, Kocour, Vráťa, Alestroj
Pád: Ondra – 2 x, Majkl – 2 x
Defekt: Venca (pomalej). Pak je otázka, zda nezavedeme ještě kategorii píchnutí jiného druhu 😉
Trackmaker: Ondra
GPS :https://mapy.cz/s/1SOIC nebo http://www.sports-tracker.com/workout/premek/5978a3af205b9b07dd12fdfd
Komentář: Drobnou záměnou písmenek (lingvisticky proměna) v ustáleném úsloví jsem do názvu reportu vdechnul vše podstatné. Silniční sekce unavená 3 osmihodinovými šichtami na zpevněných komunikacích zvící průměrně 200km denně a 3000 vejškovejch měla (v osobě traséra Ondry) nutkavou potřebu jet pomalu, krátce, ne moc do kopce a hlavně nejlépe rýt držkou v milovaném abstinovaném terénu. Já to nejdřív považoval za kombinaci snahy uniknout dešťovým mrakům a ztrácení se, ale pak se ukázalo, že celé to je záměr. A jak to traséra začlo bavit (dnes sám hovoří o zážitku typu “free spirit”), tak se motání stalo cílem, ztráceli jsme se, nacházeli a trefovali cestu necestu..Bohužel jsme trefili asi i hnízdo nějakých lesních včel u Dubného a odnesl to decentně Koubič (2 žihadla) a mohutně Bivoj (odhadem 15 pigár), který začal jevit známky anafylaktického šoku. Jako kdysi pověstný Bivoj vyrval kance, my vyvedli Bivoja z lesního komplexu, k jeho pověsti silného chlapa budiž připočteno, že dojel vlastníma silama až domů. Byl už dost oteklý, tak jsme snadno jeho paňmámě namluvili, že jsme ho tak ožrali, až nemůže ani mluvit. Vtípků padlo více a tímto se za spolek omlouváme 😉 Nicméně, ti zodpovědnější vzali telefon do ruky a složky záchranného systému se daly do pohybu. Na to jsme si samozřejmě museli počkat, to tu ještě v úterý nebylo. Do Budějc pak jel Bivoj rychlou a my taky rychlou (trasou) k Nezmarovi. Bivoj je v pořádku, tak na zdraví!
NOC: “Jak by tady bylo krásně! Kdyby tu nebyly ty zatracený vosy!” (Rudolf Hrušínský ve Slavnosti sněženek)
Trasa: 70 km, Vidov, Nedabyle, Nová Ves, červená TZ do Komařic, kolem rybníků, Todeňská Hora, Todně, Něchov, Nesměň, Besednice, Malče, k Malši a dále modrá TZ do Římova, rozdrobeně (a ne všichni) ke Zdendovi
Výškové metry: 900 m
Účast:
dojeli s trackmakerem: Vítek, Eri, Hony, Zdenál
zapomněli odbočit na Hamru a do ČB si dali silniční časovku: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Bivoj, Majkl, Aleš, Jirka T.
na Startu nebo cestou jsem je zahlédl: Tonda, Sochy, Koubič, Habrda
Pád: Aleš, Zdeny – 2x
Defekt: Vítek, Pavel Tíkal
Trackmaker: Vítek
Komentář: tradiční trackmakeři chyběli (Peťa), nebo se šetřili na víkend (Ondra), nebo se jim trasérství nechtělo dát, aby se zase nejelo na Kleť (Eri) :). Takže jsem byl vybídnut k dlouhé vyjížďce já. Plán byl jasný, nemělo smysl na nic a na nikoho čekat – první větší čekání bylo až na Todeňské hoře. K nádhernému výhledu vybalil Tůča sváču (suchý chleba a pivka). V pelotonu už se začalo ozývat mrmlání, jestli to není moc dlouhé, jestli by to nechtělo něco kratšího, když je o víkendu silniční výjezd, jestli není pozdě … nicméně se jelo podle plánu až do Nesměně, kde jsme si odpočali při opravě defektu. Mrmlání sílilo, ale byli i tací, co mě podpořili, tak jsem se nenechal zviklat a nasměroval to do Besednice (kvůli rychlému postupu bohužel po silnici) a v Malči k mostu přes Malši. Našeho bodu zvratu jsme dosáhli cca v 19:15, ujeto 40 km, na rozcestníku slibovala modrá TZ Jižní zastávku za 28,5 km. Modrá podél Malše je naprostá bomba, bohužel terén, nabírání vody, výkonnostní rozdíly a další defekt nás rozdrobili, takže jsme se všichni potkali až v Římově pod hrází, kde dříve dorazivší objednali rádlery – prostě nádherné počasí, super terén, skoropivko na závěr, co víc si přát? Snad jen to, aby se dojíždělo s trackmakerem terénem, utéct po silnici domů je sice rychlejší, ale zbytečné – přes Hamr, Doudleby a Plav jezdíme pořád, ale pořád to stojí za to. Navíc s mými věrnými jsme k Nezmarovi dorazili ve 21:15, tak to nebylo tak hrozný. Moc bikerů nás tam ale nečekalo, jen dva ze silničářů šli aspoň na pivko. Zábavu podpoři ještě ti co nebyli na vyjížďce, zejména Ondra M. (kolikátá už runda na zdraví Leontýnky?) a Banán (narozky + pár měsíců).
V.S.
NOC: “Nic mě nenapadá.” (Vít Sirotek)
Trasa: 56 km, pravý břeh Vltavy, Hrdějice, Borek, Mojskej les, antracitový důl Etna, Lhotice, žlutá Chotýčany, ke kolejím, debata o punkové kapele “Pozor vlak”, po žluté k Poněšické oboře, stezička kolem obory k mohylovému pohřebišti na vrchu Baba nad Vitínem, napojení na zelenou, Vlkov, k Poněšicům, Přemovo brody, zpátky pod Poněšice, AMU, a asfalt na Hlubokou, pravý břeh Vltavy domů
Výškové metry: 584 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Bivoj, Majkl, Petr Pokorný, Aleš, Eri, Kory, Peťa Šikl, Víťa, Tonda, Sochy, Vláďa, Zdenál, Stanley, Kocour, Duby,
Pád: nikdo!
Defekt: Koryho probržděný ráfek mužstvo téměr nezaznamenalo – automatický konec vyjíždky, nečeká se. Venouš – v tu dobu jsme si z něj ještě dělali srandu “my pomalu pojedem napřed”. Legrace ubylo, když v Chotýčanech píchl Aleš (a v rámci zrychlení mechanických prací jedno rukou telefonoval). Bžunda sice pak (na chvíli) úplně došla v Chotýčanech na nádraží, když píchnul Eri a já si začal myslet, že to je dnes nějaký podivný způsob vzdoru proti mnou odprezentované trase…. Smutek musel však být nahrazen smíchem, když Eri po výměně zjistil, že musí měnit duši opět, neb jeho náhradní je píchlá též. Já jako jediný šestadvacítkář jsem mu ochotně poskytl poklad svůj a Eri ani sám od sebe za dobrodiní nepoděkoval 😉 . Opravdová prdel už bylo pak Eriho další měnění když se zjistilo, že mnou poskytnutý poklad má pomalý defekt. Tentokrát Eri za dobrodiní poděkovat nezapomněl 🙂 a jal se lepit (sákryš, k lepení přímo na vyjížďce už nedošlo leta!!!). Po malém zpoždění takto plynule rozjeté vyjížďky mým VELMI BOLESTIVÝM nakopnutím představce kolenem a následným velmi sprostým vyjadřováním bolesti při pobíhání kolem kola (s kokotmi sa pretekám…) už jen chvíli zbývalo, než Pavel T. zasek´ jemnou prací nohou řetěz za kazetu u mohyl a ke slovu musely přijít ruce vrchního chirurga Peti. Chvilku jsme si dopřáli opětovného odpočinku a snad pár desítek minut v kuse i jeli (než Přema začal dole u vody hledat cestu, co tam zaručeně musí být) a tak mi to přišlo škoda a zasek´ jsem řetěz za kazetu já. Vrchní chirurg byl již psychicky i fyzicky pryč a tak musely ke slovu přijít ruce bejka. Když to Aleš za supění vyrval zpět, opomněl jsem poděkovat, ale on se připomenul a já svou chybu napravil. Při blížení k rychlejším asfaltovým úsekům před Hlubokou přišlo i Bivojovi líto, že ještě svou troškou do mlýna nepřispěl a přetrhl lanko od přesmyku a zůstal v jezdivých úsecích odkázán na malou placku (pravý výběr defektu v pravý čas). Tedy slovy statistik: Kory probržděný ráfek, Venouš, Aleš, Eri 2-3x, Pavel T. zaseklý řetěz, Ondra zaseklý řetěz, Bivoj lanko od přesmyku, Kocour (jeho defekt přišel v době, kdy s našima defektama ztratilo Béčko trpělivost a že pojedou “pomalu napřed” – tohodenního prokletí Nezmarů však ani tímto manévrem nemohl uniknout. Jo a že Aleš obdržel bodnutí vosy ve svou holou leb asi do statistik zapisovat nebudem, i když i toto bylo píchnutí sui generis 🙂
Trackmaker: Ondra, Přema
Komentář: Mám asi premiéru, kdy bude report kratší než zpráva o defektech, ale prostě to tak tohle úterý vyšlo. Přitom mě se to vlastně velmi líbilo. Zdenál sice svými přístroji zaznamenal, že jsme 1 hod 35 min prostáli, ale zase jsme se pěkně zasmáli, popovídali a nakonec ujeli celkem slušný flák cesty krajinou kde to je opravdu KRÁSNÉ a ke konci zařadili po Nezmarsku novinku – v době kdy už je třeba jet domů, vyzkoušíme řáckou bahnoprasečí a rošťáckou neznámou s ne úplně stopro orientací. A to je na Nezmarských vyjížďkách to nejkrásnější. Navrch zařadím ještě jedno edukační okénko, neb jsme se zajeli kouknout i na haldu dolu Etna u Lhotic. Zde je několik zajímavých údajů: Dobývání antracitu bylo v této lokalitě zahájeno roku 1931. Postupně byly hloubeny tři šachty. Majitelem v té době bylo Těžířstvo svatého Mikuláše. Roku 1932 byla zahájena výstavba hlavního důlního podniku Etna a následující rok byla postavena i úpravna. Největší rozmach dolování zde byl v období 2. světové války, přičemž v roce 1943 byla dosažena težba 15 000 tun na dolech Etna I, Etna II a Jaroslav. Pracovalo zde více než 140 horníků a denní produkce se pohybovala okolo 6 vagónů. Dobyvatelná část ložiska však byla brzy vytěžena až do hloubky 350 metrů. V květnu 1945 vetšina osazenstva dolu odešla, spodní patra dolu byla postupně zatopena vodou a zavalena. V červenci 1945 byla težba obnovena – do konce roku 1946 nahradili chybějící horníky internovaní Němci. Provoz na Etně byl ukončen 31. 1. 1948. Krátkodobě byla znovuotevřena kutací jáma c. II v severní tektonické kře. Po vyrubání této sloje a ochranných pilířů na Etně byla težba definitivně ukončena dne 31. 3. 1948. Historické srovnávací foto:
O.
NOC: Už asi minulé tři vyjížďky mi hlavou běželo jedno přísloví. Velmi se mi hodilo na můj úterní plán a ví bůh, že jsem žlutou mňamózní kořenovku od Chotýčan nádraží k Poněšické oboře chtěl jet tam i nazpátek (příště hoši!) 🙂 Nakonec si ale myslím, že v tohmhle přísloví najde to své více lidí. Jak už to tak u přísloví bývá 🙂
“Mlč a sbírej kamení.” Španělské přísloví
Video: IMG_1636
Trasa: 52 km, Švábák, Šindlák, tašky, Hradce, Slavče, hřeben Kluka, Bohouškovice, Křemže, po žluté přes Křemežské louky až k Tunelu, sjezd kolem lanovky na parkoviště, Bučinou do Krásetína, pod Jiříčkův vrch, mohyly, Třísov, kolem Hamru na Dívčák a červená kolem řeky až do Budějek, hledání té nejlepší hospody.
Výškové metry: 1092 m
Účast: Ondra, Hony, Eri, Petr Pokorný, Pavel Tikal, Zdenál, Koubič, Venca, Kocour, Stanley, Majkl, Bivoj, Kulich, Přema
Pád: Pavel Tikal
Defekt: Pavel Tikal
TGC: Pavel Tikal
Trackmaker: Eri
GPS: www.sports-tracker.com nebo https://mapy.cz/s/1OCoN
Komentář: Nikdo se k trasování moc neměl, bylo nás tak akorát, vedro, tak to je něco pro mě. Nic moc jsem nevymýšlel a protože to mám rád rychlý a jezdivý a do kopců, volba byla jasná, tempo jsem zvolil, aby se nikdo neztratil, což se úplně nepodařilo, ale líp to neumím. Na té trase taky není co zkazit, buď Tě to baví nebo ne. Snad akorát výjezd po žluté na Kleť byl sjízdnější než obvykle, takže někteří soudruzi poprvé pokořili. Dojeli jsme do města, neb tatíček Nezmar měl dovču, tak jsme chvíli bezradně bloumali po městě, načež jsme dali pár pivek v hotelu Budvar u Slepého ramene-pravděpodobně jediná premiéra této vyjížďky.
Eri
NOC: „Na kopec nevyletíte, na kopec se pomalu a bolestivě dřete a když šlapete obzvlášť usilovně, můžete se na vrchol dostat dřív než ostatní.“ Lance Armstrong
