Archive for the ‘Vyjížďky 2018’ Category
9 července, 2018 | 
Author: Trasa: 34 km, kolem golfového odpaliště pod Švábákem, loukou k zahrádkám U Hada, lesem na Mokré, Hradce, Cihlářskou cestou k vysílači u Kozího kamene, sjezd na Bohouškovice, Křemže, po žluté přes Křemežské louky až na vrchol Kleti, sjezd zelenou a po žluté úžasnou pěšinou na Vyšný, kolem lomu, znovu žlutou až do Krumlova na nádraží.
Výškové metry: 950 m
Účast: Bivoj, Hony, Tiky, Přema, Míra Doležel, Petr Pokorný, Vítek, Tonda, Vláďa, Stanley, Koubič, Honza A.
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Hony
Komentář: Zkrácený pracovní týden dal značně prořídnout řadám Nezmarů na startu. Chyběli tradiční traseři, nikdo z přítomných členů se do trasování nehrnul, provokativně jsem tedy nadhodil téma Křemežských luk, Kleti, sjezdu do Třísova a červené kolem řeky. Silniční výjezdní zasedání klepe na dveře a každý delší švih, navíc do kopce, se hodí. Návrh byl s mírnou nervozitou přijat, nezbývalo tedy než vyrazit. Cestou k vysílači pod Klukem skupina postupně řídla. Stanley dostal instrukce kudy jet s nabídkou, zda by mu nevadilo, že na něj již nebudeme čekat – nevadilo. Ve stoupání po Babské na Kleť se otočil Koubič a vrchol Blanského lesa dobylo již jen sedm statečných. Později tedy i osmý – nejstatečnější. Na Kleti proběhlo malé spiknutí, které změnilo celý průběh vyjížďky. Na jízdu vlakem dost slyším a Vítkův návrh, sjezd do Krumlova po zelené mne okamžitě přesvědčil. V kamenitém sjezdu exceloval Přema na celobrku. Nevídaná pěšinka na Vyšné pak všechny doslova nadchla, pokračovali jsme v hledání a prozkoumávání všech dalších stezek vedoucích až na hranu místního lomu. Hospoda Slepá Kolej vedle nádraží nám poskytla tradiční azyl až do příjezdu vlaku. Zde jsme si vzpomněli na Stanleyho, telefonát odhalil jeho polohu – Dívčák. Vracet se mu nechtělo, a tak jako jediný dokončil smluvenou trasu. Je to opravdový Nezmar! Ač byl do vlakové soupravy vřazen dobytčák pro bicykly, my si kola doslova narvali přímo do vagónu. Byla to veselá cesta, zakončená sjezdem schodů a netradičně průjezdem garáží v Mercury (eskalátory nejely). Následoval závěrečný šnyt u Okna v Ratolesti a hajdy na kutě.
Po velmi dlouhé době jsme část vyjížďky jeli pouze v sedmi a všichni jsme si lebedili, jak to krásně odsýpá. Novinky v závěru vyjížďky mne přivedly na myšlenku uvedenou níže.
Hony
NO:
Výzva všem Nezmarům!
Hledáme nový singltrek dosažitelný po vlastní ose ze startu, návrat vlakem či busem možný.
Nezmare, trasu si najeď a vezmi nás na ni některé úterý s sebou!
Trasa: 44 km, Meťák, premiérový přejezd lávky u Meťáku, Planá, pokusy o vyhnutí se silnici do Homolí…, ….silnice do Homolí a do Boršova, pilot, motanice na levém břehu Vltavy, Vráběčské lomy, motanice, Vrábče, motanice, pod Slavče, motanice na Kluku, skákačka, Lipí, na tašky a přes Švábák dom.
Výškové metry: 785 m
Účast: Ondra, Venca, Zdenál, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Bivoj, Hony, Kocour, Víťa Kořínek, Petr Šikl, Ondra Míka, Sochy, Vráťa, Tonda,
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Majkl
Komentář: Na startu se k tomu nikdo neměl, ani Majk, ale byl určen, neb se nám nikomu moc nechtělo honit výkon a Vrabečská etapa je na klábosení vhodná. Takže jsme si to udělali nejen příjemný ale i nový – a po pravdě řečeno, lávka u Meťáku pro nás zůstane nevyužitelná. Jednou jsem se tam ale rád kouknul! Pak už jsme se jen tak v klidu toulali, točili, fotili a pomalu mířili do hospody. Jen ještě jeden postřeh dovolte: v lese se nám začínají množit borůvkářky! Snažil jsem se s nimi o žert: (medvědím hlasem) „Jaký dobrý skutek bych pro Vás mohl vykonat?“, ale byly pohotové a vyzvaly mě: „Slez z kola a pojď s náma trhat!“ Tak už jsem jen zalitoval své otázky: “Kdybych nebyl hlupák jen…“ a jel dál.
O.
P.S. Hospoda byla novinka!!! Kampa. Na místě bývalý Louky. Je celá z česaného/leštěného betonu (nevím přesně co za termín Alešák použil), takže minimálně někomu prostor sympatický byl 😉 a v úterý tam točí místní univerzitní produkt: Čtyrák, kterej vždy brzy dojde (jinak točí Budvar). My, kteří jsme drželi disciplínu s trasérem jsme si ho dali, ti, kteří se dopustili nekázně už ho nestihli. Sfouklo je to tak, že zamířili do KMP a obě party si do dlouhé noci vyměňovali vyšmírované fotky kočiček v té které hospodě a zřejmě soutěžili o to, kdo je na tom s výhledem lépe 🙂
NO: Startuji etapu výběru bajku a bohužel vím, jak já se k němu zase budu chovat a bohužel vím, jak brzy budem tvořit dvojičku: „bajkový ztroskotanec a jeho vrak“ a je mi z toho smutno. Sám sebe se snažím přesvědčit k lepšímu přístupu. MOC se snažím. Jak jen mě bodl včerejší citát Víti K. při pohledu na můj totálně sjetý plášt! Se smutným pohledem citoval poslední Velo, kde u stejné fotky plášťě byl titulek: “Každý máme ve svém okolí takového kamaráda”. Verše tedy nejsou určeny pro Vás, ale pro mé (budoucí) kolo.
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrní psi pohledy soustředěnými
a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí
a přeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět!
Proto milují věci
a také milují celý svět.
http://www.bknezmar.cz/wp-content/uploads/2018/06/IMG_2167.mov
Trasa: 49km, Včelná, Kameňák, Milíkovice, Dolní a Prostřední Svince, Mojné, Jílkův mlýn, po červené přes Věžovatou Pláni pod Polušku (Kozí vršek), zkratka, Poluška vrchol, cestou necestou Krakovice, Michničky, Michnice, Rožmitál, Bujanov
Výškové metry: 750 m (bez Rožmitálu)
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Zdenál, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Kory, Kocour, Víťa Kořínek, Víčko, Koubič, Jirka Suda, Vráťa, Venca Drbout, Honza Richtr
Pád: Honza Richtr, Aleš
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Pokorný
Komentář: Dlouhý den, počasí ideál, narychlo domluvená hospoda a hurá na oblíbený výlet! Na startu se objevil nový kus, který byl srozuměn s plánem pozdějšího návratu mašinkou a hned na sebe upozornil nehezky vypadajícím pádem při sjezdu na Věžovatou Pláni. To ale dlouholetým členům nebylo po chuti, tak se ho rozhodl trumfnout největší tvrďák Aleš pádem ještě horším-také při sjezdu, a to z Polušky. Já to neviděl, ale podle popisu vyklučil zády několik pařezů 😀 Vše ale dobře dopadlo, nováček Honza pak i kamarádsky poslal zápisné v podobě šnytů staletími prověřené dobré plzýnky 😉 Co k této tradiční vyjížďce napsat více? Dost je v předešlých reportech, z kritiky jsme si vzali poučení a chvály není nikdy dost.. o popularitě trasy a lítosti nad neúčastí svědčí Viber message Peti Šikla který vyjížďku nestíhal ” Polda mě sere” 🙂 Letošní záznamu hodné highlighty : úvoz z Malčic byl neobyčejně jetelný a snad i od lidí uklizený a vysekaný?; kdybychom měli spolkový dron s termokamerou, byl by to včera pěkný pohled na rozprášené mužstvo mezi Poluškou a Krakovicemi! 🙂 a mementa : na vrchu Spálený přetni silnici a vnoř se znovu do lesa směr Včelíny!; neopomeň zkratku ve Věžovaté Pláni, jakož i nesjížděj z Kozího vršku dolů na asfalt, ale ber to diagonálně; všechny sjezdy jezdi opatrně!; neboj se cesty do Rožmitálu, posílí tě to duchovně i fyzicky a není to o moc delší (5km navíc).
Peťa
P.S. pro velký zájem o tuto destinaci už dnes plánujeme další návštěvu! Díky za včerejší švih, bylo to super.
NO: Po pozorném prohlídnutí (rozkliknutí) printscreenu mnozí jistě pochopí co tím chtěl básník říci…
Trasa: 29 km, Malák, odkalovačka, kolečko pod Hodějicema, Srubec, kolečko na Švajcích, Dobrá Voda, malé Dubičné, kolečko pod Hlincovkou, kolečko na Hlincovce, Dubičák, Dobrá voda a asfalt domů
Výškové metry: 590 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Sochy, Kocour, Víťa Kořínek, Víčko, Koubič, Ondra Míka,
Pád: Míra Doležel – byl mnou vyzván, aby dal kládu a statečně se pokusil 🙂 Tonda, Ondra Míka – při přejíždění lávky prý musel “kvůli ostatním” vyšlápnout, ale baletní nožka prolomila prkénko až se i lokýtek kouknul do potůčku. Za mě jasný pád.
Defekt: Ondra Míka – při přejíždění lávky prý musel “kvůli ostatním” vyšlápnout, ale baletní nožka prolomila prkénko až se i lokýtek kouknul do potůčku. Dle Ondry pád rozhodně ne (jízdu na kole zvládl bez pádu), ale defekt (prkénka?). Takže máme nového hrdinu co jednou akcí (po příslušném výkladu toho, co se stalo) dokáže mít pád i defekt najednou 🙂
Triple Gold Club (TGC): Ondra Míka? Jak ten to dělá… Z minima vytěží maximum!
Určovač směru: Mnou navrhnutá kategorie se ukazuje jako životaschopná, chi chi. Eri po 20 minutovém studování pohybu mraků určil, že je nutno jet na Hodějice a točit pak na sever a doplnil: “Tak si to vezmi, ty to tam znáš.”
Trackmaker: Ondra – sice se nade mnou stále visel interdikt třech zákazů trasování, ale ten kdo ho uvalil, mě i pověřil a při vyjížďce průběžně sledujíc meteoradar mi hlásil, kolik minut mám ještě na trasování, než to musím obrátit dom.
Komentář: Ač jsem velkým vyznavačem ježdění srdcem a ne podle meteoradaru (a když to nejde tak se musí jet a všechno časem přejde), musím uznat, že včera to byla velká superparáda od mého mastera Eriho, který s mou osobou krajinou posunoval a já jen hledal kudy přesně 😉 Na radaru byl vidět malinký posunující se průsečík ve tvaru “Vé” ve kterém jsme dokázali operovat po celou vyjížďku. A ba co víc, celkem se povedla snaha i o netradičnější místa s jen jednou malinkou výtkou na Hlincovce – plot chránící malé smrčky tam prostě furt je 🙁 Ale zase se naskytl hezký pohled kdy půl mužstva potláčá /nese bajk horekopcom a půl mužstva po objetí 20 metrového oploceného průseku při drandění dolekopcom přes tu titěrnou vzdálenost na druhé pořvává veselé průpovídky 🙂 Výzvou byl i přejezd stoky u odkalovačky. O.
NO: A co kdybychom si rozebrali význam slova Interdikt? Hlavně proto abych věděl, co mi ještě hrozí…
Interdikt (z lat. inter-dicere, zakázat), česky klatba, znamená zákaz účasti na svátostech a je to druhý nejtěžší církevní trest kanonického práva (po exkomunikaci).
Jo jo, odebrání možnosti svátosti trasování je nutné zlo za obětování se pro druhé 😉 , jen mě prosím z našeho spolku za to občasné roští a potláčání neexkomunikujte!
Trasa: 60 km, červená kolem řeky do Zlatky, Granátník, modrá, žlutá na Kleť, sjezd na parkál, Vrábče zastávka, Záhorčice, kolem pilota do Boršova, úprk asfaltem do Šnyta
Výškové metry: 1119 m
Účast: Pavel Tíkal, Aleš, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kocour, Zdenál, Pavel Kosař, Ondra Míka
Pád: Eri
Defekt: nikdo
Trackmaker: Eri
GPS: www.sports-tracker.com mapy.cz
Komentář: Na Startu se očekávaně neobjevili loudalové Vítek s Petrem, ale ani Ondra, čímž se opět pěkně míchají karty o Pilníka. Stanley se vžívá do Loudání asi poctivě, protože se tak loudal, že byl naposled viděn ve Stromovce, tak snad jen Hony držel prapor, ale i ten nám asi chtěl ukázat, že bez Vítka-navigátora to nepůjde-ztratil se mezi Zlatkou a Modrým obrazem. Bylo to včera takové “houpavé” – asi jedno z nejvyšších úterních převýšení?, ale vše dobře jetelné (úplně poctivě-ne každému to ale chutnalo, že?), tak se nám rozplynuly i obavy trackmakera, zda na tu Kleť dojedem, když se nám začíná (u Granátníku) stmívat…ale dali jsme to, udělali pěknou vrcholovou fotku (přesně ve 20:00) a přesně ve 21:00 jsme už seděli na zahrádce Šnyt-good job, boys!
NO : citační okénko patří všem, kteří včerejší vyjíždku nebo i jen kus cesty vynechali, slezli, nebo obecně cokoliv v životě vynechávají.
Frekvence je důležitější než hloubka (paní B.N.,2018)
p.s. nejvíc inspirace člověk najde (někdy překvapivě) doma 😉
Trasa: 39 km, pravý břeh Vltavy na Hlubokou, zakousnutí do krajiny železničního náspu, Hosín, po stopách Hlubockého maratonu, pod Dobřejice, kolem tratě k Poněšické oboře, podél obory, Majkovo sjezd, ozkoušení sjezdových dovedností u Zámostí, plácání se na pumptracku, Hluboká a po pravém břehu Vltavy domů
Výškové metry: 505 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Sochy, Venca Drbout, Kocour, Duby, Víťa Kořínek, Zdenál, Karel K.,
Pád: Karel K. chtěl napoprvé přispět do statistik co nejvíce, škoda že se ještě ten defekt nepodařil 🙂
Defekt: Ondra, jestli i Erosovo oprava přehazky, kvůli které se stálo, či Venoušovo oprava přesmyku, kvůli které se stálo též, budou posouzeny jako defekty, rozhodne Hony při zápisu do statistických tabulek
Trackmaker: Eri – trefil na Hlubokou 😉 Peťa Šiklů
Komentář: Pod zodpovědnou taktovkou jsme se tentokrát nevrhli na naplánovanou Kleť, ale tam, kde nemělo pršet. Plán vyšel dokonale a nezmokli jsme. Obětí zodpovědnosti byla však trasérská bezradnost 🙂 napravené mistrnou improvizací. Že by svítalo na časy rozdělení rolí? 1) Určovač kam 2) Trasér na místě samém pověřený určovačem? 🙂 Ale já vůči včerejšku nejsem škarohlídem, aby bylo jasno! Mě se to včera líbilo, ve výše popsaná místa často nezabloudím a až na extra zbytečně přepálený začátek, bylo vše pak už v pohodě a s úsměvem.
O.
NO: V okénku mi to nedá se nedotknout se naší jízdy zejména v počátcích a někdy i koncích vyjíždky. Vlastně se divím, že jsme za těch deset/patnáct let nikoho nesejmuli. Dost nad tím přemýšlím právě teď, když se i judikatura Nejvyššího soudu 🙂 počíná ubírat směrem nám cyklistům ne úplně příznivým (alá: střet cyklisty a chodce na společné cyklostezce/chodníku = cyklista tahá za kratší konec, nepřizpůsobil rychlost situaci, tzn. zapomeňme na vyvinění “nenadálým vběhnutím chodce” atp.). Můžem probrat osobně blíže, ale rychlost na stezce 30 km/hod není odůvodnitelná ničím. A vážně nechci, aby někdo z nás měl polízanice. Náhoda je blbec a my si o ní pravidelně koledujeme. Viz blíže:
Soud opět otevře kauzu cyklisty-hazardéra, šéfžalobce uspěl s dovoláním
Trasa: 38 km, Meťák, Včelná, mohyly, Kameňák, Plavnice, žlutá do Římova, hráz přehrady, Doudleby, Plav, Vidov a kolem Malše na Koháč
Výškové metry: 890m (údajně. je to spíš nesmysl, opravte to, kdo máte správnější data)
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Koubič, Kocour, Vláďa, Míra Dvořák, Duby, Zdenál
Pád: nikdo
Defekt: Aleš
Trackmaker: Ondra
GPS: https://www.sports-tracker.com/workout/honymari/5b045212c3d639365306516f
Komentář:
Víkendové výjezdní zasedání ještě čeká na literární zpracování (že Bivoju?…a co Majkle Mariánky?!?), ale svět a kola našich bajků se točí dál a je tu zase úterý. Pohled na radar je podobný jako před týdnem, hlásili jsme si i své zkušenosti z terénu v reálném čase. Nicméně, věda nevěda, natrasováno bylo přímo proti bouřce 🙂 Navíc i tak trochu proti teorii tréningu, protože jsme čekali spíše odpočinkový výlet. A kolem Velešína, resp. přehrady to není žádná béčková trasa. Výjezdko bylo výživné po všech stránkách kromě výživy, takže třeba já jsem si to kompenzoval, až bych řekl superkompenzoval, vyjedením ledničky v neděli večer. Správný pojem superkompenzace je ale o něčem jiném -např. zde :
https://bezky.net/clanek/114-superkompenzace-k-cemu-je-nam-dobra
http://www.sportvital.cz/sport/tajemstvi-superkompenzace-i
http://www.bezeckaskola.cz/clanek-702-superkompenzace.html
http://www.sportnutrition2.cz/clanek/superkompenzace:44/
No a na to asi myslel svatý Petr, takže nám cestu zkrátil. V Římově jsme ještě všem svatým udělali nepochybně radost, když jsme projeli pašijovou cestu, jakkoli ty poslední 2 schody u kapličky „Soudní brána“ (https://mapy.cz/s/2FSip) jsou nekřesťansky záludné (možná protože v bibli není nic o MTB-není to chyba? 😉 ), pak nám neudělal radost Eri, když nás opustil, ale my stejně mizeli brzo za ním směr ČB-nebe se apokalypticky kabonilo. Časovka s hromy a blesky za zády byla vlastně docela zábava a určitě měla ten správný tréningový efekt. Já jsem byl naprosto spokojen! Za sucha dosprintovat na Koháč, pitný režim doplnit s některými ještě na šnytu u okna v Plzeňce?-super!
P.S. jelikož jsem nestihl ani fotit, tak přidávám do galerie snímky radaru a fotku supercely – tak nějak to fakt vypadalo
NO:
Non laudate Iovem gentes! quid vester Apollo?
– Iste magis Deus est fulminis atque soni!
Nechvalte už Dia národové! Kdo je váš Apollón?
Tenhle (Diviš) spíše je bohem blesku i hudby !
(to prý napsal někdo o Prokopu Divišovi -byl totiž nejen vynálezce hromosvodu, ale měl rád i hudbu a sestrojil unikátní strunný nástroj „Zlatý Diviš“ (Denis d’Or))
Trasa: 42 km, Kněžské Dvory, Nemanice, Úsilný, pod dálnici, po bývalé žluté na Libníč, ale před Libníčí modrá do Jelma, srázem v lese k potoku Dobrá voda, kolem něj a přes něj do Červeného Újezdce, zelená na mohyly na Vávře, Jelmo, směrem na Lišov, trailík kolem potoka Dobrá voda, zkoušení kam až vede neznámá lesní cestička u Libníče, trailík kolem Dobré vody, Klauda, Florida, trailík tam, zpátky a tam v úbočí Baby, pod Mrhal, Rudolfov a přes Škodovku domů
Výškové metry: 650 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Petr Šikl, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Koubič, Víťa Kořínek, Víčko, Stanley
Pád: Ondra 3x – jednou dokonce i frontflip no hand ve sjezdu který byl zakončen půlmetrovým ubráním kraje nad cestou bagrem. Byl však kontrolovaný, dokonce i se zvoláním: „Hoši bacha“, takže bez následků nejen pro mě – ostatní stačili slézt. Pavel Tíkal 2x, Přema (vlastními slovy: takovej jeden malej pádeček)
Defekt:Víťa Kořínek – na konci etapy u Škodovky a mimo Stanleyho už nikdo neprojevil soucit 🙂
Trackmaker: Ondra
Komentář: Během vyjížďky mi bylo položeno několik otázek a tak to dnes bude formou dotazníčku. Jak na ten sráz u Jelma přijdeš a věděls, že tam bude pak cesta? Nebo to bylo nazdařbůh? Někdy to nazdařbůh skutečně je (lesní pokus u Libníče) ale častěji ne. Po celý rok když doma sedím v malé místnůstce a koukám do mapy, vlastně jen přemýšlím, kde jsme ještě nejezdili. A pak už to zbývá jen očíhnout, zda je to možné. Úterní novota měla počátek v tom, že děti chtěli na houby. Tak jsem je vzal tam, kde jsem to chtěl obhlídnout na základě koukání do mapy, lhostejno zda tam budou houby (mimochodem byly tam). Všechny mé výlety provází bajkové/silniční úvahy pro Nezmary 🙂 I malá novinka potěší! Nechápu, jak se ti ty kokotiny na dvacetšestkovým hardtailu můžou líbit? Mě vlastně záleží nejvíc na objevování. No a “kokotiny” jsou jen úhlem pohledu. Proč nezměníš směr vyjížďky když je meteoradaru jasné, že tam hrozí nejvíc déšť? Jeden kamarád 😉 mě naučil, že „plán byl jasně danej“… A navíc já nejsem schopen jet na směr, kam se mi nechce a to i za cenu horšího počasí. Líbí se ti to samotnému? Ano a moc, klábosení na čerstvém vzduchu miluji! A ještě když se u toho člověk hejbe, mňam.
Tedy hoši. Takhle to mám, tohle pro to dělám. Kdo přemýšlí jinak nevadí, velice rád se i jen vezu a nejsem ve střehu. Traséři s připravenou trasou (a to ne jen do půlky, jak občas vídávám) mají náruč nejen za mě otevřenou. Přemýšlejte, sami najíždějte, prezentujte! A kritiky se nebojte – viz nezmarské okénko níže.
O.
NO:
Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet.
