Archive for the ‘Etapy 2018’ Category
26 října, 2018 | 
Author: Trasa: 24 km, Malák, pravý břeh Malše, Hodějickej rybník, Doubravice, Nedabyle, sjezdík k Vidovu, nahoru k Nedabyli zpět, sjezdík do Vidova a po levém břehu Malše domů
Výškové metry: 333 m
Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Majkl, Přema, Venca, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Víťa Kořínek, Aleš, Kocour, Hony, Eri, Vítek, Zdenál, Petr Jiřička, Víčko,
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Komentář: Již několik let Nezmarům sezóna nekončí NIKDY, neb Nezmaři jezdí POŘÁD (čímž bych chtěl hochům popřát co nejvíce sněžných zážitků v sezóně Nightride 2018/2019), ale i tak je poslední úterek před změnou času z letního na zimní velmi speciální. Končí totiž pramáti všech sezón, sezóna sezón, rodinné stříbro: Sezóna letního času. To ona je nejdelší, to v ní se sbírá nejvíce cen, to ona je tou “eF jedničkou” mezi Nezmary a dává nám krále! A důležitosti tohoto termínu odpovídá i čím dál tím více závěrečných rituálů. Původně, v časech Nezmarského úsvitu věků, otci zakladatelé “jen jeli naposled”, ale význam tohoto dne jen a jen rostl. Speciálnost započala se zavedením tradice závěrečné destinace Nedabylsko/Vidovského prahu (doufám, že příští rok bude slavit kulaté narozeniny “10”), ale postupně rozšiřovali tradice spontánně další – Venouš s nápadem šampíčka bouchlého vprostřed vyjížďky na počest nového pilníka, Eri se zavedením klobásek a jiných pochutin a všechny tyto akce už s námi zůstaly, neb všichni vidíme jak je to krásné. Takže i letos jsme mezi Vidovem a Nedabylí bouchli tři šampíčka (video1, video2, video3) a u Nezmara čekalo bohaté pohoštění od nového Pilníka. Všichni však už tuší, že tradicí se stává zřejmě ještě jeden obskurní rituál. Zneuctění (poctění?) Svatého grálu – poháru pro Pilníka roku (video4). Dnes, v již pro mě neupřesnitelné době, nějakou vylitou hlavu napadlo pohár obrátit a nalít do nelakovaného vnitřku alkohol a vychlastat to! 🙂 Nelakované, ethanolem nasáklé dřevo na to okamžitě reagovalo a byla zapotřebí oprava zručným truhlářem. Tehdá jsme se “my zvířátka dohodli”, že to bylo naposled, aby se pohár neničil. A od té doby…. Pokaždé po poslední vyjížďce se děje to samé. A vznikl tak obyčej opravdu spontánní a těžko za jiných podmínek opakovatelný – rozličný mix alkoholu (ponejvíce šampíčka, slivovice a piva) k radosti všech putuje kolem stolu, přičemž na normální pití už většina Nezmarů rezignovala a kdo nesmočí obličej, vous, pleš, nezakloktá, nenaslintá atp., jako by ani nebyl… Rituál je provázen i nezbytnou lidovou slovesností – čtením všech historických hrdinů a opěvování všech těchto novodobých reků. Mezi vypitím podstavce a jeho opakovaným nalitím je samozřejmé, že si ho pilník nasadí na hlavu (suší vnitřek?) a pak se zase všichni noří hlavou do smrtícího koktejlu. Shrnuji, že jsem byl první v řadě, který kritizoval používání poháru tímto způsoben, nyní však musím před hlasem VšeNezmarstva hlavu sklonit a křičet s Vámi: DOLEJ!!! Snad bych se jen přimlouval za nalakování vnitřku 😉
O.
P.s. Bivoju, v Tvém případě se více než trefně sluší zakřičet: Pilník je mrtev, ať žije Pilník!
P.s. S beznadějí v hlase jsme u stolu probírali konec střídání letního a zimního času, který nám vezme pevný začátek a pevný konec sezóny sezón. Co jen s námi bude?!?!?!?!?!?
NO: “Sklenka vína ti neuškodí, a plnou bečku nevypiješ.” Moravské přísloví
Trasa: 21 km, městem k nádražní lávce, okolo Dobrovodského potoka, kolem hřbitova, Obecním lesem kolem lomu, přes trailovou dráhu, sjezdovkou na Dubičák, po červené k Dubičnému potoku, výjezd k odvodňovacímu kanálu, kořenovkou podél kanálu na Hlincovku, hráz Mrhalu, dolů a nahoru roklí pod Mrhalem, Děkanský dvůr, Rudolfovem do Vráta a na kachnu do Lucie
Výškové metry: 420 m
Účast: Bivoj, Majkl, Přema, Hony, Pavel Tíkal, Aleš, Venca, Vítek, Míra Doležel, Eri, Tonda, Kory, Kocour, Petr Šikl, Zdeny, Vláďa, Víko, Venca Drbout, Stanley, Vráťa Plíhal, Honza D., Petr Podhola, Banán, Sudí, Vláďa Řehoř, Franta Kubík
Pád: po pravdě jsem to ani trochu nestihl sledovat, tedy toho, kdo se čestně přihlásí, doplním
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: Konec letní sezóny se neúprosně blíží a s ním přichází oblíbená vyjížďka zakončená kulinářským zážitkem v podobě dozlatova pečené kachny s knedlíky a zelím.
Odpolední shon pomalu utichá, město, ve kterém by chtěl žít každý na krátko vyruší projíždějící roj oranžovo černo bílých cyklistů. Je krásný podzimní večer, ve kterém dodávají sluneční paprsky zapadajícího slunce všudypřítomnému listí zlatavý nádech. Pod taktovkou pana profesora Šikla míříme vstříc dobrodružství, skrytého v příkrých stráních, kořenových pěšinách a tajemství vypuštěného rybníka Mrhal, jehož dno bylo možné spatřit znovu po 56 letech. Neudržitelnost celistvosti skupiny visí ve vzduch, zanedlouho křižují les osamocené skupinky Nezmarů, aby se posléze znovu šťastně shledali. Nechybí klukovská soupeřivost, radost nad zdoláním kopce z hlíny. Vše je, jak má být, přesně kvůli těmto okamžikům se společně scházíme.
Kachna už na sebe nenechá dlouho čekat, zanecháváme dovádění a míříme do hospůdky, která doslova oplývá mlékem a strdím. Stoly se prohýbají jídlem a pitím, ale tentokrát tu nesedím všichni bok po boku, někteří z Nezmarů tu nemohou být. Větráku, Ondro, kachnu si dám jindy znovu i s vámi!
Hony
NO: Cesta je spletitá, kořeny dlážděná, vyzkouší sílu tvou, víru, co v sobě máš, ale když vytrváš, nakonec dovede, Tebe i ostatní, do cíle, do nebe.
Trasa: 35 km, levý břeh Vltavy na Hlubokou, motanice po zámeckém parku, červená na Babu, po cyklostezce k Hluboký, podél břehu po pěšince pod oboru, k oboře a korýtkem k Hluboký, kolem Muňáku, modrá na vltavskou stezku a domů
Výškové metry: 528 m
Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Hony, Majkl, Přema, Venca, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Aleš, Kocour, Zdenál, Koubič, Tonda, Vláďa, Víčko, Zub, Eri?
Pád: Ondra 2x (srdíčko chce projet vše, ale tělo to neumí 🙁 ), Bivoj – pád z nepozornosti, koukal se v posledních metrech terénního sjezdu, kde stojí družstvo, nájezd na pařízek ho tak překvapil a frontlip no hand neskončil zlomenou klíční kostí zřejmě jen z důvodu, že ji mají Bivojové více pevnější než ostatní populace…
Defekt: Pavel Tíkal po nás házel celou cestu prasátka (bivojátka?) svýma půlkami přes, dnes již jen síťovinové, kraťasy a tak zřejmě, aby scéna byla esteticky vyvážená, zlomil ližinu pod sedlem a vše v těch místech najednou začalo vypadat harmonicky pochroumaně.
Trackmaker: Vítek
Komentář: Vítek v počínajícím podzimu zvolil variantu 1) motanice 2) v lokalitě kde jsme letos nebyli. Dvakrát správně. S brzy se klížícími dny je to správný říjnový koktejl. Z počátku jsem si na cyklostezce po levém břehu říkal, jestli trochu netrolluje a nebrnká na řádně citlivé, předchozí Viber diskuzí a hlasováním na Startu, napnuté nervy zastánců „výkonu“, ale ne – to vše je Vítkovi cizí. Nechce nikoho nasrat, ani neprovokuje! Prostě zase jel ve svém módu „je mi jedno, jestli se to líbí ostatním, hlavně že se to líbí mě“. Asfaltové 10 km přiblížení tak obětoval ve prospěch časové dotace na hravost kolem Hluboké. Za mě dlužno podotknout: třetí správné rozhodnutí. Z několika představení “young&restless“ bajkingu se mi nejvíce líbila rybářská pěšinka zpátky na Hlubokou úplně podél řeky. Obecně bývá nad vodou, ale Povodí Vltavy zřejmě pustilo vodu více než obvykle (reakce na oteplování planety a tání ledovců?) a pěšinka byla celá pod vodou. Zdenál zpočátku neměl statečné srdce a do vody nechtěl on, ani jeho kolo, ale při obtížném tlačení mimo vodu ztratil balanc a už už vrávoral do řeky……vyvýšený drn však poskytl záchranu a on balanc nad vodní propastí udržel. A to přitom Alešák (dle vlastních slov) foukal Zdenálovi do zad co mohl a i já si spíše přál bžundu než udržený balanc 🙂 No co, snad příště. Lepší mokrej než odřenej!
O.
NO: Vím, že ne vždy je pravopis v reportu tip top, ale zrovna dnes, pokud někteří našli v popisu Pavlovo defektu pravopisnou chybu, tak ne ne ne! Dnešní edukace na téma pravopis.
Slovo ližina by bylo možné označit jako příbuzné ke slovu lyže a často si to někteří i myslí, ale to ale mylná domněnka. Slovo lyže se dostalo do českého jazyka z ruštiny až koncem 19. století. Ližina je však výraz původně český, odvozen od slova „líha“ (to na čem něco leží). Neexistuje tedy žádná spojitost s vyjmenovaným slovem lyže i přesto, že jistá významová podobnost tu je. Výraz ližina je spjat se slovesem ležet. Píšeme proto vždy s „i“, tedy ližina.
A tu Pavel zlomil 🙂
http://www.bknezmar.cz/wp-content/uploads/2018/10/IMG_6734.mov
Trasa: 37 km, Zavadilka, tankáč, Černíš, Dasný, Bezdrev, žlutá pod Picinu, Žabovřesky, žlutá přes Vráže, poblouděníčko v Dubenském lese, Třebín, Švábák
Výškové metry: 360 m
Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Venca, Míra Doležel, Kory, Petr Pokorný, Aleš, Ondra Míka, Zdenál, Vítek, Hony, Eri, Koubič, Kocour, Tonda, Pavel Tíkal
Pád: Nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra a od poslední třetiny Vítek, Bivoj, Vencovo GPS, Zdenál…
Komentář: Hony cestou mrmlal. Rozuměl jsem jen slovo “Dubičák”, které procedil mezi zuby. Toho se chytnul zubař Eri. Se společnou diagnozou se z mužstva snažili odloučit. Chvilku marně, ale nakonec se povedlo. Vyjížďka nezajímavou krajinou (protože pestrost především) byla vyvážena mnoha zajímavostmi v hospodě. Namátkou uvádím pár vyřešených témat : Separace Katalánska a Baskicka. Kriminalita v Barceloně. Odštěpení Skotska a Severního Irska. Konjunktura stavebnictví a analýza výhledu. Aplikace záchytných sítí do konstrukce balkonu za účelem ochrany doma chovaných koček (později vysvětleno, že hlavně těch čtyřnohých). Proběhly čaje s rumem, ovocňáky, tláči a šmitce, proběhla i Mirka Nezvalová s květinou, kterou nám zanechala. Protože Nezmara ani květinou, bylo třeba rozhodnout u jaké ženy skončí. A tak zatímco naši dva borci se asi někde s lampami stále doráželi v terénu, proběhlo v hospodě pro pobavení všeho lidu hlasování, kdo jako na tom doma jak je, aby se vědělo, komu by ta kytka nejvíc bodla. Na první otázku, kdo měl intimnost doma minulý týden (nikoho ani nenapadlo se ptát na tento týden) se zvedlo kupodivu dost rukou. Na otázku, kdo alespoň tento rok jednou, byl les rukou o dost hustší, jakmile se ale otázka modifikovala: kdo letos ani jednou, byl to smutnější pohled. Dlužno říci, že hlasovali vesměs ženatí muži kolem 40tky, nikoliv chlapci ve věku 14-18 let. Jo, a nehlasoval Eri a Hony… No nic 😉 Koho zajímá rozuzlení, květina skončila u Zdendy, resp. jeho paní. Bez dalšího komentáře.
P.
P.s. Jedna zajímavost při vyjížďce přeci jen byla-exkurze na podomácku vyrobenou trať se skoky – už zase – u Žabovřesk. I ve vzduchu bylo cítit, že projektant a zhotovitel (možná i v jedné osobě) pracovali ve stylu – zahulíme, uvidíme. Jeden přítomen byl a tak se zvídavý a po detailech lačný Vítek ujal komunikace : Otázka:”To je moc pěkný, to jste stavěli vy?” Odpověď:”jo”. Otázka: “Vy tady na tom jezdíte, jooo?Paráda, a kdy?” Odpověď:” jak se nám chce”. Konec rozhovoru.
NO: V rámci vzdělávacího okénka si vysvětlíme, že španělština, kterou mluví kopice lidí na světě je původní kastilština a tak nějak se nám to prosadilo v rámci souvislostí svatby Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského. Cherchez la femme! No a tak si myslím, že asi i proto jsou Katalánci drobátko naprdnutí, jakože ta jejich mluva se neprosadila víc. Asi jako bys pražákovi nutil hantec 🙂
https://www.jazyky.com/jazyky-spanelska-katalanstina/
Trasa: 35 km, zelená Třebín, pod Kluka od Lipí, k vysílači, Haberák, dolu, nahoru, dolu, nahoru, dolu, dotek sáňkařský, zpět nad Lipí a dom (někdo přes Kaliště, jiní panelkou)
Výškové metry: 768m
Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Kory, Petr Pokorný, Aleš, Ondra Míka, Zdenál, Vítek, Hony, Eri, Koubič, Venca Drbout
Pád: Vítek
Defekt: nikdo
Trackmaker: Bivoj
Komentář: Tuto vyjížďku Bivoj naplánoval tvrdou prověrku mužstva na trailech Kluka. Traily jsou to těžké, samý “jump”. Taky spousta lidí po ufuněném výjezdu hekticky upouštěla ventílky a snižovala sedlo. Překvapivě ale nenastal ani jeden defekt či pád. No, nebylo tím, že se ty skoky naštěstí daly většinou objet? 😉 Nakonec jediný pád předvedl nečekaně mistr sjezdů Vítek, avšak při jízdě do kopce:-).
Bivojovo vidění vyjížďky :
Počasí přestalo být tropické, cena Pilníka se vrátila na jí vyhrazené místo u Zdendy a hospoda byla zamluvena. Místo dojezdu tak bylo dané a tradiční. Zřejmě aby těch jistot nebylo tolik, tak rebelové bez příčiny (ano, i tací mezi námi jsou a do mnohých by to člověk neřekl) zvolili jako traséry nováčky, a to po trase (části) ještě mužstvem nejeté. Zdeny s Bivojem měli z loňska připravenou trasu, kterou už pro krátký podzimní den v minulé sezóně vynechali. Se znalostí věci lze zpětně uvést, že poslední výjižďka v původním čase (od příště se vyjíždí v 16.30) byla zase tradičně méně poklidná… 🙂
Družstvo vyrazilo na Vlčí jámu, po zelené do Třebína, Kaliště, Hradce, přes chatařskou kolonii k potůčku, přes něj směr modrá, rozcestník se žlutou a poté po Cihlářské stoupání na hřeben Kluka u Kozího kamene. Traséři zvolili po zkušenostech zejména v loňském roce variantu jeden trasér vepředu udává směr, druhý vzadu směřuje ostatní, kdyby jim vznikla na oči díra. Takto si traséři dovedli své ovečky až do půlky stoupání na Kluka, kde horečnatá lesní činnost harvestorů jim dala připomenout starou pravdu, že trasér míní, příroda (lesní dělník, farmář, cestář a podobní kazišuci) mění.
Po rychlé domluvě, kterou se následně nepodařilo ostatním již rozmluvit, se domluvili na rychlém operativním přetrasovování. Dojezd na Haberský vrch v háku za harvestorem a odtamtud po novém trailu na začátek příčné cesty jen kousek od dojezdu tradičního trailu z Haberáku. Zpět nahoru na Haberák, odkud jsme sjeli vrchní část trailu na cestu, kterou jsme prvně stoupali na Kozí kámen (trail pokračuje normálně až dolů, přes (kolem) velkých umělých překážek, ale jeho prostřední část je od letoška a nyní zvláště celá zničená těžbou). Odtud opět zpět na Haberský vrch – to již někteří brblali, že bez světel se domů nedostaneme – a tentokráte tradičním trailem dolů na příčnou cestu, po které jsme nejeli na sáňkařskou, ale zařadili další novinku, a to pokračování trailu pod cestou stále dolů až na louky pod Klukem (nutno říci, že trail je to krásný a těžký a vyloženě vybízí ke skokanským výkonům). Mnozí nezmaři se na překážkách překonávali a mnohé z nich i k vlastnímu překvapení přejeli (když nepřeskočili). Odtud po hraně lesa zpět na Cihlářskou cestu a ještě lesem k pokračování trailu (z Haberáku na modrou) pod místo zničené těžbou a po něm dolů. Cestou jsme potkali na bajkách borce, co s náma občas kamarádí (Petr Podholu, Vláďu Řehoře a spol.). Odtud modrá, potůček, vlevo, hřbitov Lipí, trailík zelenámodrá na Kaliště. Pravdou je, že se již pěkně stmívalo, což některé začalo víc a víc demoralizovat, Bivojovi vypověděla službu přehazka a jel mu jen jeden průměrnej převod, a tak mu Peťa Šikl naházel nejtvrdší se slovy : teď po asfaltu (což bylo odmítnuto a po způsobu cyklokrosařů-každý kopeček poklusem vedle kola-dojel se skupinou bez asfaltu).
Nicméně na křižovatce na Kaliště či po panelce bylo mužstvo za úplné tmy ve stavu SOS – zachraň se kdo můžeš, jak můžeš a neohlížej se na nikoho – tedy polovina mužstva volila své varianty přesunu k Nezmarovi, kde se všichni ve zdraví sešli.
Zajímavým údajem je rozdíl teplot mezi začátkem a koncem výjižďky (12 – 3 stupňů).
P.s. Zde nejde nezmínit až znovu nepřipomenout, že : PŘÍŠTĚ START v 16:30 !!!
NO: Vzhledem k tomu, co je dneska za den (28.9.), tak se nabízí pěkný veršíček o jednom pánovi, co neměl úplně fér bráchu :
Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!
Svatý Václave, oroduj za nás
Trasa: 33 km, lávka do Pětidomí, Švajce, Třebotovice, lesem kde nikdo nikdy nezabloudil k Ledenicím, Pulmon, Zaliny, bývalý Ovčín, Hlincovka, Dubičné, Dobrá Voda a domů
Výškové metry: 450 m
Účast: Ondra, Bivoj, Petr Šikl, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Víťa Kořínek, Aleš, Kocour, Honza D., Ondra Míka
Pád: Ondra – pád na Švajcích, ne někde v rovinách kolem na Pulmonu!!! A při pokusu přejezdu lesního potůčku ještě jednou, no.
Defekt: Honza D. – upadl mu pedál. Velice neobvyklá závada – více mě překvapila kdysi jen Alešovo upadlá klika…
Trackmaker: Petr P.
Komentář: Kdo četl minulý report snad ani nemůže pochybovat o tom, že se muselo jet na Pulmon, neb NIKDO si nechce pohněvat voodoo mastera Peťu P. 🙂 A navíc si myslím, že to je velmi hezká záležitost, neb vždy se dostanem do bermudského trojúhelníku Zaliny – Třebotovice – Ledenice a tam se prostě jezdí nazdařbůh. Tentokrát jsme také příliš nevěděli kde jako přesně jsme, i když musím přiznat, že to nějak přestává ztrácet kouzlo. Při bloudění už alespoň já nacházel body, které mě zorientovaly 🙁 , neb už jsem tam zabloudil mockrát :-). A v úseku, který jsme jeli směrem do CB, místo směrem na Ledenice 🙂 jsem špatný kurz poznal sám od sebe a družstvo s Peťou bez koukání do mapy otočil. Ach jo. Pravý bloudění je takový, když vůbec nevíš, jestli jedeš k cíli, či od cíle a když vyjedeš z lesa nevíš, kde jseš! Takový místo musíme zase někdy najít a zažít. Myslím, že Z-T-L bermudský šervůd se už vyčerpal.
O.
P.s. To, že jsme jeli (snažili se jet – viz výše) přesně po trase minulého ročníku beru Peťo jen jako oběť učení se s novou Garmin hračkou! Příště zvolíš už zase original přístup a ne překlápění let minulých, viď? 😉
NO: Při vyjížďce bylo (letos naposled) přenádherně a dokonce i pivo v Družstevním domu jsme mohli dát na zahrádce (18.9.!!!). Report však píšu při dešti a 10°C a vím co nás čeká. Takže jednu náladovku:
Ó podzime,
tak dlouze tvé
housle lkají,
mou duši tou
hrou unylou
utýrají.
Trasa: 45 km, Velkas, Hodějice, Doubravice, Nová ves, červená na Lomec, údolí Želno, Komařice, bývalá zelena kolem Stropnice, cestou necestou ke smírčímu kameni, cestou necestou k Žižkovu dvorci, Trocnov, lesem pod Zborov, Hůrka, Hodějickej lesík a domů
Výškové metry: 658 m
Účast: Ondra, Vítek, Bivoj, Hony, Petr Šikl, Eri, Jirka Z., Majkl, Přema, Venca, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Zdenál, Víťa Kořínek, Petr Podhola, Venca Drbout
Pád: Ondra 2x, Víťa Kořínek, Petr Šikl
Defekt: Voodoo panenka byla od Peti Pokornýho celá jehlama rozpíchaná
Trackmaker: Ondra
GPS: https://connect.garmin.com/modern/activity/3006634995 nebo https://mapy.cz/s/32HUq
Komentář:
Před vyjížďkou probíhala nic neříkající Viber komunikace kam se pojede a tak jsem si připravil trasu s tím, že na ní rozhodně netrvám. Na start přijel i Peťa Pokorný s nabídkou Pulmonu a začala debatní přetahovaná kam se jako pojede. Ze zkušenosti víme, že hlasovat nemá cenu 😉 neb výsledek hlasování je vždy okázale ignorován a tak mě napadlo, že by mohl gordický uzel rozseknout oslavenec Víťa K., který měl v rámci čtyřicátin v režii následný dýchánek u Nezmara. Při otázce: “Kolem Stropnice nebo Pulmon?” hlesl „Stropnice“ a teprve až tehdy jsem viděl sevřené dásně Peti P. hledíc na Garmin s namačkanou mapičkou na Pulmon a cedíc: “Takže to dnes nevyzkoušíme…” No kdybych Peťo předem věděl, žes tomu obětoval takovou přípravu, ani bych Vítka nenechal rozhodovat!!! No, snad se Ti to nesmaže do příště 😉 Drobet zlověstně ještě Peťa prohodil, že Ti, kteří jsou vinni poznají moc voodoo, na což jsem já ani chudák oslavenec nedbali, neb vyřknutí slova Stropnice či natrasování zvoleného z nás v naších očích nedělalo ty, kteří by měli pykat. Při příjezdu nad Želno jsme objevili novou, dříve neexistující ohradu s býky, z nichž jeden z nich se k nám hned “vesele” hnal. Peťa hlesl: „Vidíte už to začíná…“ Tupé zvíře jsme odlákali na konec ohrady a přejeli na druhý na kole s tím, že máme vyhráno. Jenže. Elektrický ohradník bez rány elektrikou překonali všichni až na …Víťu. Netradiční záchvěvy těla způsobily též asi zmenšenou pozornost (věnoval se prožitkům z elektrických impulsů) a hned vzápětí ho nic netušícího sundala větev v úrovni hlavy. Náraz to byl mocný (Knock Out!) až poškodil novou přilbici, kterou si ještě před pár okamžiky chválil… Já jsem se mu ale NEMĚL pochechtávat, jak voodoo super funguje, neb zabloudění ještě nebylo trestem mým, ale spíše pro mužstvo, avšak následné dva pády (pád ze srázu a polehávání na zádech) a s vervou kolenem nakopnutý představec byly mé části údělu voodoo. A místo slov pochopení a povzbuzení od mužstva jsem čelil nadávkám zapříčiněnými stále doznívající nechutí z mého zabloudění. Poté se konečně i v Peťovi probudilo něco z člověka, kamaráda, a slíbil mi, že už špendlíkem panenku bodat nebude.
O.
P.s. Oslava se nesla ve znamení tataráku a řízků, které Vítek v rámci biblického “Ty do mě kamenem, já do tebe chlebem.” nabídl i Peťovi P. Vítku – sice už jsi sklouzl do kategorie “do 50 let”, ale kabrňák jsi o to větší! Vše nejlepší přejí Nezmaři!!!
NO: V údolí Želno jsem u kaple a studánky Sv. Bartoloměje dostal otázky skrz tohoto světce a tak se v při rozšiřování obzorů zaměřím tímto směrem. Stáhl jsem (byť poněkud nekvalitní) foto oné kaple a dodávám, že Sv. Bartoloměj, byl jedním z 12 apoštolů (zažil Krista na živo, hoši!!!), který si dle legendy při velmi úspěšném obracení na víru v Arménii proti sobě popudil zaryté pohany, kteří ho zajali, mučili a následně odsoudili k tzv. perskému trestu smrti. Byl za živa stažen z kůže a poté ukřižován hlavou dolů. Hmmm… Nejčastějšími atributy jsou pak koželužský nůž v ruce jedné a vlastní stažená kůže v ruce druhé. Viz též foto kaple ze včerejška. Křesťanské sado doplním ještě tím, že Sv. Bartoloměj je patronem (a to byste neuhodli) koželuhů, řezníků, ševců, knihvazačů a dalších už ne tak předpokládatelných řemesel. Jo a často je vzýván při léčení kožních chorob. Ou jé 🙂
Trasa: 34 km, Meťák, po Včelnou, po trase budoucí dálnice, Plav, statek Vurm, letiště 😉 Straňany, k Malši, po modrý do Doudleb, Doudlebský vodopád, přes Borovnický potok do Heřmaně, úpravna vody, Vidov, Roudné a po pravém břehu Malše domů
Výškové metry: 422 m
Účast: Ondra, Aleš, Vítek, Bivoj, Hony, Petr Šikl, Jirka Z., Majkl, Kocour, Přema, Venca, Víčko, Míra Doležel, Pavel Tíkal, Kory, Petr Pokorný, Tonda, Koubič, Honza D., Zdenál
Pád: Mistr Šikl
Defekt: Aleš – sice píchnul před vyjížďkou, ale trojnásobná výměna duše přesáhla do času vyjížďky. Skoro bych při té bezradnosti při výměně duší přemýšlel o přechodu na bezdušáky, což? 😉 Přema a Pavel T. namotal řetěz
Trackmaker: Ondra
Komentář: Po předchozích výjezdech na Kluky, Kleťě, Buglaty Bulový a kýho čerta ještě, bylo z mého úhlu pohledu nutné zařadit poněkud odlišnější bajk a tak jsem mužstvo ani se zohledněním deště nešetřil a jal jsem se toulat. Úsek budoucí dálnice mezi Roudným a Kameňákem krásně ukázal, že jakmile se odstraní les, člověku přijde, že v těch místech nikdy nebyl. Zajímavý zážitek však vystřídala smutná úvaha nad tím, co nás čeká, až bude stavba hotova 🙁 A ještě jedna věc mě potěšila – u statku Vurm jsem věděl (!) kudy jet, abychom se někde nezaprcali, ale stezičky od zvěře vedoucí do neznáma byly lákavé natolik, že jsem – ne že nemusel hochy přemlouvat- ale dal jen na jejich přímé přání to vyzkoušet, ačkoli bylo jasné, že skončíme v jedné z roklí bez možnosti jízdy. A taky že jo, ale nikdo s tím problém neměl 🙂 Posun k názoru, že ne vždy to musí být 100% cyklistika kvituji s oběma palci nahoru! Na objevování mnou přislíbeného Marešova vodopádu jsem již hochy zneužívat nechtěl – někdy sám projdu a posoudím vhodnost. Je však zřejmé, že by to muselo být extra nepřístupné, abychom tam, už jen vzhledem k názvu vodopádu, někdy nezašli (zubím se).
O.
P.s. Nedá mi to nezmínit (snad aspoň zamyšlení proběhne) jeden lenostní (?) nešvar (dejme mu třeba kódové označení V.S., muhehe). To, že se přestěhuji a najednou to nemám z Nezmara domů cca 120 metrů přeci neznamená, že budu (bezdůvodně) trollovat tradici hospody u Nezmara a to jak přímým přemlouváním (naštěstí hojně neúspěšným – neúspěšně zverbovaní pokus na příslušných místech nahlásili), tak bezdůvodnou účastí v jiné hospodě. Jsou tu tací (např. adamovští, dobrovodští), které argument dojezdu od Nezmara po té předlouhé rovině až na Děkanské pole dojmout nemůže, stejně tak někoho, kdo s železnou pravidelností míjel starohodějovické bydliště o 7 kopcovitých km zpět jen pro možnost piva s kamarády. Nebo že bychom se třeba i začali scházet na “výhodnějším” místě?
NO: Okénko věnuji na oltář kódového označení V.S.
„Ten, kdo ví a neví, že ví, spí. Probuďte ho.
Ten, kdo neví a ví, že neví, je prostý. Poučte ho.
Ten, kdo neví a neví, že neví, je hloupý. Vyhněte se mu.
Ten, kdo ví a ví, že ví, je moudrý. Následujte ho.
