Archive for 21 ledna, 2020
21 ledna, 2020 | 
Author: Trasa: 38 km, kolem Vltavy na Meťák, Včelná, Boršov, červená kolem řeky na Dívčák, kolem Křemžského potoka, Vrábče, Závraty, Šindlák, Nezmar
Výškové metry: 748
Účast: Vítek Sirotek, Pavel Tíkal, Honza Mareš, Míra Doležel, Stanley, Pavel Kosař
Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář:
Čekání na lepší počasí se vyplatilo, mokro totiž červené kolem Vltavy bezpochyby nesluší. Dnes je sucho, stupeň pod nulou, nic nebrání vyrazit na klikatou pěšinu kolem řeky. Klasiku přeruší až malá odbočka nad Rybáků, jindy parádní trail zaříznutý v šikmé stráni, dnes prolézačka přes padlé kmeny stromů. Na houkání sovy je ještě brzy, kolem Dívčáku nás tak doprovází jen šum řeky. Za Třísovským Hamrem stoupáme kolem chatek k dalšímu trailu, který si pro nás Kosa připravil. Trocha techniky po srnčí stezce a padák dolů ke Křemžskému potoku, abychom si po chvíli mohli prudký sráz znovu vyvést. Trocha lesní práce po přimrzlém bahně nesmí nikdy chybět, a pak už rovnou ke Zdendovi abychom nezapomněli specifickou chuť točeného zlatavého Samsona.
Hony
Klekluli – 20. ročník
Konec roku přinesl již tradiční běh z Krumlova přes Kleť, Kluka, až do Litvínovic. Dvacátého ročníku se účastnil i nemalý počet Nezmarů a přátel spolku, patří se jej tedy krátce zmínit.
Na jubilejním dvacátém ročníku padl také nový traťový rekord!
Trasa: 25 km, nádražní lávka, Stará Pohůrka, Švajce, sjezdařská dráha, Třebtovice, pod Dubičákem, Kodetka, Rudolfov, za slévárnou a do Juvelu
Výškové metry: 552
Účast: Vítek Sirotek, Honza Mareš, Míra Doležel, Stanley, Petr Šikl, Pavel Kosař
Vyjížďku nedokončil: dokončili všichni
Pád: Kosa – 2x
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel Kosař
Komentář: První úterý v roce 2020, prší, začíná mrznout!
Prvotní plán jet červenou kolem řeky padá, vyrážíme na Švajce. Tvoří se ledová krusta na dlažebních kostkách, kamení a kořenech v lese. A pak přichází bahno!!! Bahno v podobě, jakou ještě neznáme.
Bahno dovede být opravdu zákeřné.
Velmi, opravdu velmi nerad jezdím v bahně a domnívám se, že rozhodně nejsem sám. Když biker začne o bahně přemýšlet, uvědomí si, že jej vlastně docela důvěrně zná. Ví, co bahno dokáže pod koly jeho biku, zná jeho chuť, a to, jak skřípe mezi zuby, rozezná jeho rozličné vůně. Ví, jak se umí ukrýt po pozimním listí, číhat pod krustou vyschlé louže, lepit ve zoraném poli, stříkat na polní cestě. Zná bahno, co dostane se všude i bahno jež zastavuje a ničí stroje.
Když už si biker myslí, že bahno opravdu zná, znovu ho zaskočí. To, když zmrzne na kámen a pokryje jej ledová krusta. Tisíce malých zledovatělých hrudek je horší než dokonale hladký led, neudrží se na něm kola biku, stejně jako tvrdé podrážky treter. To pak biker začne vzpomínat na staré známé mazlavé bahno, vzývat ho a chvalořečit.
Tedy jen do chvíle, než se s ním znovu setká.
Bahno díky tomu s jistotou nezačnu mít rád, i když legrace se s ním užít dá.
Hony