Archive for Červen, 2022
29 června, 2022 | 
Author: Přihlášení jsou : Ondřej Ludvík, Jan Ludvík, Petr Pokorný, Martin Ehrenberger, Jan Mareš, Pavel Bednařík, Michal Korec, Michal Kubánek, Jiří Zibura, Vít Kořínek, Zdeněk Franta, Ondra Míka, Míra Doležel, Jan Tauber, Pavel Tíkal, Pavel Větrovec, Aleš Peterka
1.etapa
Cestou se kouknem, kde je originál svatého obrázku ze Stožecké kaple (a vlastně i kopie Stožecké kaple samotná) a s příběhem o Přemyslu Otakaru II. se zastavíme u Knödelwerferin Brunnen. Obědvat budeme buď ve Stožci u Pstruha, nebo v Novém údolí.
Bydlet pak budeme zde: The Rilano Hotel Deggendorf | 4-Sterne | Best-Preis-Garantie
2.etapa
oběd bude v Biergarten am Kuchlbauer Turm. Následovat bude přejezd do nejstaršího klášterního pivovaru na světě Weltenburger, klášter se nachází u Dunajské průrvy (Donaudurchbruch) a Dunaj je zde křišťálově čistý – možnost koupání.
Následovat bude trajekt! přes Dunaj a podle času se možná pojede k pozůstatkům Limes Romanus, ale každopádně na návštěvu Befreiungshalle (Haly vítězství) – monumentální stavby na počest vítězství nad Napoleonem v bitvě u Lipska. V Regensburgu neopomineme zajít do Älteste Bratwurststube der Welt – Wurstkuchl. Bydlet už budeme po mém (aby bylo to srovnání).
https://bayern.jugendherberge.de/jugendherbergen/regensburg-262/proben/
3.etapa
Třetí etapu začneme cestou podél Dunaje až k největšímu monumentu výletu: Wallhalle – takovému alá athénskému Parthenonu. Obědvat budeme v Biergarten Joska Bodenmais Glasparadies – sklárně kde se dělají křišťálové glóby pro Alpské lyžování apod. Přes Velký Javor se vrátíme do vlasti a pak podle chuti a sil každého soudruha, nejspíš ale s panem Damaškem 😉
GPX : https://drive.google.com/drive/folders/1gbdj4YIq9Oh8qxhK1jST9oVITKGkxYN7?usp=sharing
Start : pátek v 8.00 z parkoviště před Živitelkou
Trasa: 59 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 786 m
Účast: Ondra, Majkl, Petr P., Kory, Honza L., Víťa S., Venóš, Venca D., Bivoj, Pavel T., Duby, Stanley, Jirka V., Kocour, Honza D. Honza M.,
Pád: Kory (až po rozdělení skupiny)
Defekt: Petr P. – jeho defekt byl využit k diskuzi a koukání do mapy, aby někteří (ne trasér!) zjistili, kde vlastně jsou, Kory – až po rozdělení již už oddělené skupiny
TGC: Kory a vše už za počínajícího deště, tak myslím, že lepení už nebylo “na sucho”
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/lasemajude
Komentář:
Poskladá vodopád
Tichý plač a slanú chuť
Premení na svoj Hollywood
Viem, že vydržím
Slaný dážď ma nezlomí
O.
Trasa: 49 km, 21. století – viz GPS (zapnul jsem však až v Černicích)
Výškové metry: 1.021 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Majkl, Petr P., Kory, Eri, Venóš, Venca D., Tauby, Bivoj, Duby, Ondra M., Pavel T., Míra D., Víťa S. (se zdviženým ukazováčkem), Koubič, Vráťa, Honza M., Kocour, Vláďa, Hony, – sice na silnici, ale vzhledem k okolnostem si účast zaslouží!
Pád: Tauby
Defekt: nikdo
Trackmaker: Peťa P.
GPS: https://mapy.cz/s/botuhulohe
Komentář: Mikrocíle. To je heslo dnešní doby. A k tomu pestrost, která zdobí naše traséry. Není lehké se mezi ně (zase) vpáčit, i já jsem dlouho přešlapoval. Je určitě spoustu dalších, kteří by se také chtěli podílet a mají nutkání ostatním ukázat svěží novinky. Mám pro takové pár instrukcí.
Musíš obětovat kus dne a projet si křížem krážem lokalitu a najít pro kamarády nové zajímavosti.
Ověř a zamluv hospodu, neb po práci legraci, ale hostinští nejsou dnes spolehliví. Jídlo skoro lepší do hospody dovézt – absolvuješ jinak totiž delší telefonáty, sdělíš, že nás na konzumaci bývá tak kolem patnácti, a to vede k tomu, že se objedná deset (!) klobás… Které navíc sežerou ti, co nedali vědět, že pojedou a byli tam dřív.
Ověř možnosti dopravy a zajisti vč. variant. Nečekej, že pojedou ti, co se nahlásili, ale čekej, že budou chtít jet ti, co se neozvali.
Základní chybou je zveřejnit trasu předem. Ani během vyjížďky nepřipusť diskuze. Slabším nabídni zkratku.
Nech ale každého, ať si jede kudy chce, nejsme sekta a každý má svobodu a svá práva. Má dokonce i právo jindy tvrdit, že se trasér musí bezvýjimečně respektovat. To ale jako by prázdnou slámu mlátil.
Odměnou ti bude na konci spo(ko)jená skupina, která tě bude poplácávat po ramenou. Je to čirá radost a už se ti v hlavě honí nové plány. Takže díky všem za díky a zas někdy 😉
Kulturní vložka :
Ti co chtěli, cestou viděli :
- Zaniklou obec Rojov (německy Roiden)
http://www.zanikleobce.cz/index.php?lang=d&obec=755
1921 – 20 domů, 116 obyvatel
1950 – 13 domů, 13 obyvatel
2022 – 1 ruina …
- Studánku, která byla patrně obecní studnou a dnes je považována za pramen Zdíkovského potoka. Označena cedulkou vodní zdroj (kterou údajně někdo z nás pochcal ?) a Zdeny do studánky spadl 😊
https://www.estudanky.eu/5900-studanka-pramen-zdikovskeho-potoka
- Výnězdskou pláň, v mapách s německým označením Winitzer Flur, kde Winitz je Výnězda a die Flur je označení pro zemědělskou plochu, zejména pak tzv. nivu, lužinu (zatímco der Flur je chodba, předsíň)
Označení pláně jsou vlastně hodně kolem Polušky (Věžovatá Pláně, Horní Pláně, Kozí Pláně) a zejména nad Výnězdou mají charakteristický terasovitý tvar (část zarostla lesem). Ve své době to muselo dát strašně práce získat takto půdu k hospodaření
- statek Krakovice – připomíná se v historických listinách už v r.1338, jako Crakawitz,
http://monasterium.net:8181/mom/CZ-KAVB/VYBRO/1338_VI_24/charter
později jako Putschöglhof, viz NO (úryvek z časopisu Glaube und Heimat 😉 )
https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=jungwj
- kapli nad Rožmitálem – zatím asi došly prachy, ale co je to proti věčnosti, k jejímuž připomenutí takové stavby obvykle stojí. Úctu kapli projevili i v Rainbachu im Mühlkreis, kde je vytesána do kamene nedaleko hřbitova (viz galerie)
http://znicenekostely.cz/index.php?load=detail&id=98
“Vše se v dobro obrátí” trasér P.
Pochvala od Ondry : Hoši, tohle je přesně co jsem popisoval v minulých reportech. Trasování a zajišťování skutečně stojí čas a námahu a trollování vážně bere chuť. Většina si samozřejmě zaslouží pochvalu ale Vy ostatní, kteří jste se výše poznali, zkuste příště vypnout vlastní názor 😉 (protože když ho bude mít jeden a třebas i správný (!), začnou ho mít další a celé se to rozesere), a v rozhodnutích se snažte být konzistentní! Za mě má Peťa jedničku, já mám rád bloudění a jen tak hledání “ničeho” a mám rád taky mikroturistické cíle, kterým se prostě vyplatí leccos obětovat. Bavila mě i nová kategorie pikoturistický cíl (bývalou vinici jsem nerozpoznal, i když jsem na ní byl 🙂
NO:
Ještě jsou tu
ne někde v alpském koutu,
ne, i tu v Šumavě.
Na sta jich u Kaplice
jsem viděl, možná více,
kde byl Putschögla dvůr.
I čápa, snídal právě,
kus od vlaku tam v trávě,
dál byl pak Vyšší Brod.
A teplý kámen kde je
zmije se mnohdy hřeje.
Ještě jsou tu i dnes.
Ty odtud nevyhnali.
Jsou po nás pozůstalí.
Od lidí mají klid.
Trasa: 52 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 1.102 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Majkl, Petr P., Kory, Eri, Honza L., Víťa S., Venóš, Tauby, Aleš, Bivoj, Duby, Koubič, Vráťa, Honza A. Honza M., Sudí,
Pád: nikdo
Defekt: Míra – u těch bezdušáků to asi nikdy nejde říci na 100%, ale když někdo 2x stojí a dofukuje, podmínky pro vstup na statistik jsou splněny, Ondra – klasika jak má být. Napínáček v plášti, sundavání pláště a výměna duše, zapojení širšího kolektivu do těchto činností 😉 (Díky!)
Trackmaker: Ondra plus na mnoha rozcestích bdělý Vítek, který po mě vždy švihl proutkem, když jsem se řadil jinam, než jsem měl, Eri – sice kratším, ale o to hezčím úsekem vyšperkoval sjezd z Kletě
GPS: https://mapy.cz/s/cufelocona
Komentář: Vzhledem k tomu, že dlouhodobě nemám na bajku Kleť v oblibě, musel nastat okamžik, kdy se pokusím s tím něco (pro mě samého) udělat 🙂 Takže jsem v pozdní zimě pěšky s robátkem prošel nový turistický mikrocíl, zkusil se namotivovat vlastním trasováním a zkusil obrátit zaběhlé pořádky stoupání a sestupu, neb všichni víme, že pouhé obrácení směru je vlastně úplná novinka prožitku. A jak to dopadlo? Ale jo, netrápil jsem se, avšak úplný sukces (“Už se těším, až pojedem zase.”) to nebyl, to opravdu ne! Co k tomuto závěru přispělo? Ano, ano – vše výše uvedené. Změnění zaběhlých pořádků, odvedení pozornosti všech, včetně mě, na turistický mikrocíl (kamenný štond v masivu Kletě), který je opravdu o ničem, přenastavení si hlavy (to je opravdu rozhodující) se zjištěním, že sjezd na Křemežský louky sice taky dost drncá, ale není to na hardtailu taková debilovina jako sjezd nedaleko lanovky, který trávím celý na brzdách, s bolavými zády jako čert, modleje se, kdy už bude to žůžo za mnou… A v neposlední řadě si myslím, že ke všeobecně zlepšené náladě přispělo čekání na Taubyho a můj defekt při cestě vzhůru, což jaksi na delší dobu časově stoupání na Kleť rozdělilo a (alespoň mě) to přišlo, že to je celkem krátké stoupání. Takže kdo si na sebe příště vezme defekt či jiné zdržení při výjezdu na Kleť ? 🙂
O.
NO: A pro ty, které mrzí, že o mikrocíl přišli, připojuji odkaz
s dovětkem, že v odkazu vznesenou polemiku již vyřešil známý nimrod Peťa P. 1) logickou otázkou, kdo by asi v hustém lese dělal stavbu pro nasednutí na koně daleko od lidských obydlí (Není praktičtější nasednout na koně před stájí, než až v několik kilometrů vzdáleném lese?) a 2) sdělením, že les je místem jako stvořeným pro myslivost 🙂 a navíc se palebnému místu odkud myslivec vysílá smrtící rány v nimrod hantýrce říká “štond”.
Čili se dá uzavřít, že Nezmaři znají odpovědi na otázky z nejpalčivějších!
Trasa: 30 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 591 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Pavel T., Majkl, Petr Š., Sochy, Kocour, Vráťa, Bivoj,
Pád: Sochy
Defekt: nikdo
Trackmaker: Majkl
GPS: https://mapy.cz/s/kulugorafo
Komentář: Nemám čas, píšu s týdenním zpožděním, účast si moc nepamatuju, pádů bylo asi taky víc, tak se mi hlašte. Jediný co si pamatuju je hláška asi 60 letého pána co trénoval běžecké intervaly (sic!) a když nás viděl celý od bahna, tak nás uvítal slovy: “Kudá vy idiote? Jste borci, že jezdíte v takovým marasmu.” Smáli jsme se jak je milý – ale jen do doby, než viděl Kocoura a zpražil ho: “Tys už toho hodně zažil, co?” Blesky v očích všech mu byli odpovědí! Na Mačičku se Nezmarům nesahá, holt jsme museli přestat být milí… Mačička JE A BUDE – a my jsme s ní VŠUDE!!!
O.
NO:
Když uděláš dva-tři kroky
Jdou potichu za tebou
Jsou to nejspíš oči malé kočičky
Kdo by jiný takhle pěkně
Žlutě svítil očičky?
Mé jméno je Bublina
Ráda bych se představila
Na chvíli vyšla jsem si ven
Promiňte hledám volný podnájem
Já řekl jsem to je nemilé
A pozval jsem ji domu na filé
Ta ryba kočce velmi chutnala
Pak slušně na nocleh se zeptala
Já mám teď plnou hlavu starostí
S Bublininou žádostí
Zpátky už má cestu zavřenou
Za tu chvíli co vyšla si ven
Ne to nemám v povaze
Povídá: mám takový návrh
Na čas zůstala bych zde
Už od žaludku je mi dobře
Cítím zimu akorát
Je tu ještě jedna možnost
Zůstanu tu napořád
Ach, už jsem se představila
Máš-li ještě kousek ryby
Vůbec bych se nezlobila
Můžeš si mne klidně hladit
Nemusíš se bát
Dokážu být velmi hodná
Můžeš mne mít rád!
Minule jsme si sice slíbili, že se vrátíme dříve, ale covidové okolnosti nás zdržely. Nevadí, hlavně, že jsme zase tady. V ráji jarní silniční cyklistiky. Skupina mastňácky letěla z Prahy a čítala nováčka Stanleyho a dokonce novicku Lenku, kteří doplnili pardály Bivoje, Míru D., Eriho, Majkla, Honzu L., Jirku Z. a mojí maličkost.
- Den (sobota). Předpověď počasí nelhala, ostrov Mallorca byl toho dne bičován silným větrem v nárazech kolem 60kmh a občasným deštěm, jehož lokalizace byla pro předpovědní radary náročná… Až Eri rozhodl, že se musí jet-než začne zase pršet. Tak začala první, a také poslední společná vyjížďka. Že byla poslední nebylo tím, že nás Lokoero dovedl hned do lokálního chcance (až spíše krupobití), ale tím, že jsme byli slabší ( a náchylnější ke gastroneřestem). Začaly tak vznikat skupiny A i B, ba i C, či B1/B2. Ale o tom dále. První den jsme v odpoledním promošvihu společně prozkoumali velodrom v Sineu a vrátili se do hotelu přes vyhlášenou vinařskou oblast Binissalem. Stojí za zmínku, že už minule jsme byli na dohled, ale zvládli jsme tomu lákadlu ujet. Letos to byl vlastně cíl dne, prubnout pár lokálních vinařů a přivést domu pár vzácných kusů … ostatně to byla také výhoda letu z Prahy – že v ceně letenky byl velký kufr..tak schválně hádejte jak košt dopadl? Ano, správně. Tak si to třeba dáme někdy jindy. Akorát asi budem chytřejší a na průjezd vinicemi a nádhernými středomořskými statky alias vinařstvími si vezmeme karabáče a budeme se za jízdy bez zastávky ještě mrskat… 🙂
- Den (neděle). Vítr ještě pořád dost silný, tak se počalo plánovat podle směru větru, jakože aby návrat nebolel… Ale! Nač si dávat malé cíle, prověříme nohy a plíce na ikonické saCalobře. Smolařem dne byl Honza, který se úvodem pošetřil a dole u moře zalovil v telefonu, poreferoval o top výsledcích tohoto segmentu na Stravě a pak si při pokusu setnout nejednoho profíka zapomněl ten přístroj pustit … ale my mu to věříme i tak. Bez zajímavosti není ani fakt, že na Malllorce nelze spoléhat na dojezd sanitky ve státem garantovaných minutách, jako třeba v bohatém Česku. Toho pána, co se před námi smotnul při sjezdu do kamenné zídky, nakládali do sanitky teprve až když jsme byli po obědě a focení a už kus cesty se drápali nahoru, než jsme ho znovu míjeli…A některé z nás dokonce ani ta naložená sanitka nepředjela….Já měl podstatně menší ambice – souboj s autobusem, ale vyhrál jsem ho😉.
- Den (pondělí). Jasný odpočinkový den, jednak po včerejšku, jednak je to třetí den a hlavně nás zítra čeká horská etapa z Andratxu přes západní pohoří. O vytočení nohou měl každý jinou představu a tak jedna skupina jela na Formentor (ve skutečnosti zavřený, jenže na Čecha si s opakovaným zákazem a nějakým plotem jen tak nepřijdeš) a pak pro jistotu ještě do hor (nahonit pár stovek vm), jiná skupina si vybrala mys severně od Alcudie se serpentýnkami kličkujícími k vojenské základně. I ta byla zavřená, ale zde nám příkazy, brána a kamery srozumitelně vysvětlily, že to máme votočit a probrat (se) v baru na pláži.
- Den (úterý) Jak řekli, tak udělali-busem na kraj města Andratx a stoupáme. Většina si vybrala stejnou trasu jako minule, já ze slabosti průduškové a Míra ze slabosti pro Orient (kouzelné místo mezi horskými hřebeny) novou trasou přes Galileu. Cestou jsme navštívili velmi příjemné místo La Granja (před rozcestím na Esporles), kam se sjíždějí celé autobusy turistů. Měli zde dobré kafe a zákusky a asi i něco ostřejšího – ovšem nikoliv do pití, ale na cestě, neboť Míra zjišťuje defekt. Nabrané zpoždění nám ale nezabránilo projet přes Valldemossu, zejména když druhá skupina hlásila objednávku láhve vína. Majkl se od skupiny odpojuje a hodlá se přidat k nám. Jeho cesta se s naší potkávala v Bunyole, ale byli jsme tam dříve, takže jsme na něj po nezmarsku nečekali a setkali se až v Orientu. Získaný čas nám umožnil rozjet gastro zážitky naplno a tak proběhl grilovaný kozí sýr na salátku se špenátkem a baby mountain sheep na rozmarýnu. To místo má prostě kouzlo.
- Den (středa) se nahlásil plán na oddechovou vyjížďku, ale to taky vzalo brzy za své … “radarový” kopec Randa nás rozdivočel a také rozdělil – skupina B si to překvapivě protáhla a navíc večer zapojila Nezmary oblíbený vlak… Highlightem dne ovšem byla katedrála v metropoli LaPalma. Vtipným okamžikem byla Stanleyho hláška – ten zvyklý asi z Loudání, že trasa a body se dodržují přesně, skončil navigaci přesně tam, kam ledabyle cílový bod píchnul trasér včera v baru. Tzn. asi 150m od katedrály. Hláška : “jsem v cíli a nic tu není” nás dost pobavila. La Palma je velké město a rostlo logicky od dnes nejstaršího a nejcennějšího středu u moře. Dostat se tam znamená projet strašný kus zástavby. Nikoliv však pokud volíte cestu kolem pobřeží (Bivoj znal) a nebo chytře vjedete jak králové do centra vlakem. Platí to i v opačném směru, tj. když z centra prcháte. Tak jsme (jak je nám vlastní) užili zábavu na kolejích. O to veselejší, když této zábavě předcházela ještě zábava v hospodě na promenádě v centru města. Ve vlaku se úplně nebavil jen Bivoj, který krátce zalitoval, že se mu vrátil čich, když k němu přisedl místní tmavší domorodec (t.č. asi v covidu bez čichu, protože to se fakt nedalo).
- Den (čtvrtek) Východní pobřeží je pro nás zatím trochu utajené, a to hodláme právě dnes změnit. Zlepšil se mi zdravotní stav natolik, že jsem si troufnul naplánovat trasu. O naplánované nelehké trase a její případné změně se hodláme poradit v městečku Petra, kde víme, že mají nejlepší orange freshjuice. Dohodlo se, ze původní plán je příliš ambiciózní a že těch 138km se musí zkrátit alespoň o 20. Ustoupil jsem a navrhl jen jeden přístav, a to PortoCristo a tím zavrhl přístav PortoColom. Přijato. Jak čtenář správně očekává, nebyli by to Nezmaři, aby koncem dne součet km nepřelezl 140km. Jak k tomu došlo ? Po vynikající bujabéze (Bouillabaisse) a dražším vínu jsme asi nějak našli skryté síly a protáhli nohy až do Coves d´Arta u Canymel a teprve pak přes Artu, kde byl (pochopitelně) další gastrocíl. Spíš z povinnosti než z hladu jsme si v nám známém rohu promenády na náměstíčku dali jen “tapasky” a opět flašku vínka a vyrazili na posledních cca 30km, které nám pěkně odsýpaly. Poprvé letos návrat ze směru od CanPicafortu, což je něco jako Champs-Élysées severního pobřeží ostrova.
- Den (pátek) byl dnem rozloučení s kolem, dnem nákupů drobností pro naše nejmilejší a dnem odletu. Ten byl skvěle až v noci, takže jsme vlastně měli skoro celý den, který jsme využili sportovně, odpočinkové i nákupně. Skupina B se zahřála výšlapem na kopec Puig de Maria, pak na další kopec – Calvárii v Pollence a pak na další kopec s mlýny Llinari. Pěkné výhledy a všechny druhy terénu. Naslepo pak sjezd do zátoky Calla St. Vincenc, kam jsme jeli spíš jen tak, abysme měli nějaký ty kilce co se budou hodit doma a hle!, kdo tohle místo před námi tajil? Pitoreskní zátoka s plážičkou a hotýlkama, scenérie luxusní…nešlo odolat a vmísili jsme se mezi plážové inženýry. Následoval přejezd do starého města Alcudie, který s námi prokecal jeden Nor, zavtipkovali jsme “závodem” s paní na skútru a pak ve městečku pořídili vše potřebné i nepotřebné (ale o to víc milé). Obtěžkáni nákupem (víno v držáku na bidon apod) jsme vyrazili na poslední gruppo compacto … Ideálně načasovaný příjezd k hotelu, bezproblémové předání kol a šup šup do busu směr letiště a vzhůru domů …
Pěkné to bylo, že jo?
Trasy :
23.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8693140319
24.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8700054816
26.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8711505329
27.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8718542722
https://connect.garmin.com/modern/activity/8718542778
28.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8723711523
29.4. https://connect.garmin.com/modern/activity/8730648008
Trasa: 48 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 665 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Pavel T., Míra, Majkl, Tauby, Venca D., Petr P., , Kory, Víťa K., Koubič, Sochy, Kocour, Vláďa, Vráťa, Honza M., Honza A.,
Pád: nikdo
Defekt: Tauby – nové sedlo, ze silnice jen provizorně přemontované, bylo potřeba dotáhnout, aby se neopakoval případ Jan Řehula 😉 , Sochy – chlapci trvali abych ho citoval: “Jsem měkkej, ale ještě to chvíli vydržím!” Tak sláva na Výsostech, nejen my, ale i manželka bude ráda 🙂
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/famotejoro
Komentář: Vlastně NÁS chci pochválit! Poslední dobou se snažím, aby byly vyjížďky milé a plné úsměvů a Vy všichni se snažíte o totéž. Odpouštíte mi občasné píčoviny, kterým se prostě člověk při trasování vyhnout nemůže a já zas vím, že když se zastavíme ve Zlatce na rychlé pivo, odpoledne to nezkazí a když není plán dodržen, tak i přesto to může být krásné. Snad nám tahle změněná taktika vydrží co nejdéle. Jen tak dál s úsměvem a bez mrmlání, jen tak dál s pivem (a koupáním?) a nelpěním na plánu. Vždyť opakovaně dáváme 50 km, tak snad nikdo nemá pocit zmařeného času vymezeného kolu, ne? I když upřímně, hoši… Víťa K. si včera Věncovku, na rozdíl od nás, ujít nenechal. Se slovy: Když má pršet, tak zmoknu. 😉
O.
NO:
Vlastní zvuk ozvěnou z dálky se posmívá
Chceš-li být živ proměň se zaživa!
Tělo se rozpadne, život však musí zbýt
Chceš-li ho poznati musíš se proměnit!
