Archive for Červenec, 2022

Silničního zasedání 2022 se (s různou mírou kilometrů v sedle, vlaku a Damaškova vozu) zúčastnili: Ondra (ministr centrálního plánování, ministr kultury), Vítek (ministr cestovního ruchu), Petr P. (ministr dopravy), Eri (die Dampfmachine eins), Zdenál (die Dampfmachine zwei), Honza L., Majkl, Aleš, Míra, Hony, Pavel, Bivoj, Tauby, Větrák, Ondra M., Jirka, Kory

Letošní rok jsem se rozhodl připravit novinku co do destinace (Bavorsko) a napadlo mě, že by nebylo špatné zvýšit podíl das Kulturprogrammu a tak jsem kluky lákal na všelijaké roztodivnosti. Stále se učím (a to nejen být trpělivějším), tak začnu několika sebezpytujícími postřehy a obecnými úvahami.

1) Mapy.cz se výrazně zlepšily v reálnosti odhadu výškových metrů v zahraničí. V minulosti ukazovaly třeba i dvojnásobek vejškovejch a tak jsem se odnaučil na výsledné číslo koukat a nyní vím, že bych zase měl začít. Lehce shrnuto, výjezdko kilometrově ničím nevybočovalo, ale skutečně nejsme (povětšinou!) trénováni na porce vejškovejch co byla v pátek a hlavně v neděli, kdy je již družstvo vysportované. Tak s tím musím pro příště zapracovat.

2) Stále se učím sžít se s novým digitálním světem a už jsem opravdu navždy opustil naše počátky s okopírovaným autoatlasem Rakouska “zalaminovaným” do průhledné izolačky 🙂 Na konci cesty však nejsem, takže úkol pro příště zní: projít každou větší obec a prohnat trasu po hlavní silnici. S oranžovými a žlutými cestami nevím, jestli budu přidávat, furt ve mě je hlavně bezpečnost a krása okolí než cíl “být co nejjednodušeji a nejkratší cestou v cíli”. A navíc, v mých očích má být výjezdko fyzickým vrcholem roku 🙂 A kdo mi dá hint, jak poznat na mapách.cz pěší zónu v Regensburgu a to, že ve městě bude jazzový festival s milionem lidí, tomu platím pivo. Čímž chci říci, že není zapovězeno se dívat jindy na alternativu trasy, než když si chci pokrátit cestu či najít nejbližší vlak 😉 Věřím Vám!

3) Ubytování. Však Vy víte, že nejsladší odměnou pro mě není to, že jsem to objel, či Vaše připomínky (mlask!), ale Vaše spokojenost. Ačkoli jsem na Jugendhostely zvyklý z let minulých (před 12 lety byla digitální situace opravdu jiná…) a je lehké takto plánovat (mají volno pro hodně lidí) a sám myslím, že neuškodí si občas připomenout, jak se máme dobře, tak přes to přese všechno Vám slibuji, že vyslyším Vaše srdce tepající po sedmi na společném pokoji a budu se snažit své zraky od názvu Jugendherberg odklonit. 

4) Das Kulturprogramm se myslím líbil všem, ale člověk si při plánování neuvědomí, jak moc je spojen se ztrátou času, zvlášť když jsou body zájmu pivovary, kláštery a památníky atp. Prohlídky,  koupání či nedej bože essen & bier trinken po cestě jsou skutečně oproti “nezmarskému obědu u Intersparu” významě časově náročnější. Takže jsme ani nestihli vše, co bychom většinově zažít chtěli a do cílových destinací přijížděli i tak v notném podvečeru. Naštvaný rozhodně nejsem, i když myslím je škoda, že asi ne všichni ví, proč je pro Čechy zajímavá v Deggendorfu kašna Vrhačky knedlíků a je škoda, že nás víc nebylo v Hale vítězství (spojených německých národů v bitvě u Lipska nad Napoleonem), že kvůli Hale vítězství někdo nenavštívil nejstarší klášterní pivovar světa Weltenburg, že kvůli nedělní porci 191 km musela být návštěva Walhally některými odložena až na cestování s manželkou a dětmi atd., atd. 

5) Co se však povedlo téměř zcela (krom návštěvy nejstarší klobásové restaurace v Evropě kvůli pozdnímu příjezdu do Regensburgu), byla gastro osvěta. O weissbierech jsem nepochyboval, ale nebylo jisté, že si mnozí oblíbí i bavorský Dunkles (obdoba českého polotmavého – černé pivo je na lístku jako “Schwarzes”), radler z weizenem (russn) či černý rádler. Také už snad není nikdo, komu by neříkal nic termín Obazda, Bayerisch Wurstsalat či Schweizer Wurstsalat (se salátem mají společnou snad jen cibuli, muhehe…) a HLAVNĚ!!! nikdo už si nemyslí, že bavorský Weisswurst se griluje a nikdo se už snad nikdy nezeptá, k čemu byla ta polévková mistička vedle Weisswurstu 🙂 

6) Dá se tak shrnout že po výjezdku jsme nejen zdatní, krásní (opálení), ale i mnohem chytřejší. Krátké pojednání o Arminovi/Hermannovi/Heřmanovi a bitvě v Teutoburském lese dá snad každý, co byly Limes Romanus již také všichni ví, ačkoli tento pouhých 10 km vzdálený cíl od trasy jsme museli v časové tísni vynechat zcela a snad už i Kory dá dohromady vysvětlení, co znamená, když se řekne, že je ve Philippsreutu originál v kopii 🙂

A nyní již jen krátce k etapám.

1. Etapa: 173 km, 3.111 v.m., https://mapy.cz/s/kasolupoce

Na srovnání pátku a neděle je jasně vidět, jak nám chybí vytrvalostní výkonnost. V pátek se ve Stožci při 1.267 vejškovejch na 65 kilometrech všichni smáli a v neděli už po 40 km a 700 vejškovejch začali někteří čumět do mobilu, kudy zlehčit a zkrátit… Pátek jsem tak dali více méně všichni vše a ještě jsme stihli pohled do bavorské čtyřky řeznictví/výčep s lahváči s cenou řeznického mixu asi 2 E. Jestli jsou v Deggendorfu jen samý degeni jsme nerozlouskli, ale město je to moc pěkné!

2. Etapa: 156 km, 1.218 v.m. trasu se mi kvůli špatné baterce telefonu nepodařilo zaznamenat, ale jelo se přibližně takto: https://mapy.cz/s/dotusehohe

V sobotu nám Honza ukázal, že když si člověk po pádu vezme pár ibuprofenů, chvíli počká a je tvrďák, lze po pádu z kola tvrzení “nemohu točit nohou” změnit na celkem slušnou porci kilometrů a to i v neděli, na kterou spal tvrdě “jako princezna na hrášku” 🙂 Nade vše vyzdvihuji koupání v Dunaji před Kehlheimem – extrémně čistá voda, teplá, teplá, teplá. V kombinaci s opravdu velkým proudem a nápisem “baden verboten” to vybudilo 4 Nezmary k premiérovému přeplavání Dunaje tam a zpět. Všichni skončili lépe než Jiří Schellinger, neb věděli, že ve vodě je deset dalších zachránců, kteří si taky onen německý nápis neumí přeložit. A navíc v proudu se pohybovalo poměrně hodně wurstů na alegorických plavidlech – zvlášť jedna prasnice na obrovském nafukovacím růžovém plameňáku plující snad až ze Schwarzwaldu se nám líbila. A Regensburg? Hoši, kdo nebyl, jeďte tam a kdo byl, jistě pojede zas!

3. Etapa: 132 km, 2.787 v.m. záznam trasy kvůli baterce nevyšel též, ale to je jedno, 17 nezmarů vytvořilo asi 5 variant, z nichž Eri, Zdenál, Jirka a Hony jeli 191 km do Strakonic, někdo více či méně vláčkem a já a někteří další jeli přibližně toto: https://mapy.cz/s/lorapalaju

I já si v neděli často vzpomněl na Prochyho hlášku (jsa po etapě v Alpách s největším 23 pastorkem vzadu): “Dneska to bylo trochu na sílu” 🙂 Takhle už jsem to dlouho nelámal. Celkem ale za Oberbayern musím za všechny shrnout, že to je krása nesmírná. Panonská nížina v sobotu dopo je fakt o ničem, ale nad Dunaj se v tento kraj jistě ještě vrátíme.

O.

P.s. Bavoři jsou nám prý kulturně nejblíž, ale změna druhu piv a jídelníčku se na zažívání VŠECH  Nezmarů projevila mírou nevídanou. Jo a ten odporný puch (stejného typu u všech) není těžší než vzduch a netrpí ti, co spí na zemi, ale ti, co spí nahoře na palandě. Pálení nozder (oči jsem měl zaplaťpánbu zavřené) mě v noci opakovaně budilo!!!

NO: Chci pokračovat v osvětě o Německu a Ti, kdo se mnou vedli nějaký ten rozhovor o zvláštnostech německých dějin jistě pochopí, proč jsem zvolil píseň z roku 1813, která je též jedním z pramenů toho, proč Walhalla je taková, jaká je. Následující vysvětlující youtube video má kratší znění než původní text, který ale také připojuji. A pak se divme, že i sudety byly Fatherland…

https://youtu.be/uoxUYm8Z1oE

Ernst Moritz Arndt – Was ist des Deutschen Vaterland?

Was ist des Deutschen Vaterland?
Ist’s Preußenland? Ist’s Schwabenland?
Ist’s, wo am Rhein die Rebe blüht?
Ist’s, wo am Belt die Möwe zieht?
O nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!

Was ist des Deutschen Vaterland?
Ist’s Bayerland? Ist’s Steierland?
Ist’s, wo des Marsen Rind sich streckt?
Ist’s, wo der Märker Eisen reckt?
O nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!

Was ist des Deutschen Vaterland?
Ist’s Pommerland? Westfalenland?
Ist’s, wo der Sand der Dünen weht?
Ist’s, wo die Donau brausend geht?
O nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!

Was ist des Deutschen Vaterland?
So nenne mir das große Land!
Ist’s Land der Schweizer? Ist’s Tirol?
Das Land und Volk gefiel mir wohl.
Doch nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!

Was ist des Deutschen Vaterland?
So nenne mir das große Land!
Gewiss, es ist das Österreich,
An Ehren und an Siegen reich?
O nein, nein, nein!
Sein Vaterland muss größer sein!

Was ist des Deutschen Vaterland?
So nenne endlich mir das Land!
So weit die deutsche Zunge klingt
Und Gott im Himmel Lieder singt:
Das soll es sein! Das soll es sein!
Das, wackrer Deutscher, nenne dein!

Das ist des Deutschen Vaterland,
Wo Eide schwört der Druck der Hand,
Wo Treue hell vom Auge blitzt
Und Liebe warm im Herzen sitzt.
Das soll es sein! Das soll es sein!
Das, wackrer Deutscher, nenne dein!

Das ist des Deutschen Vaterland,
Wo Zorn vertilgt den welschen Tand,
Wo jeder Franzmann heißet Feind,
Wo jeder Deutsche heißet Freund.
Das soll es sein! das soll es sein!
Das ganze Deutschland soll es sein!

Das ganze Deutschland soll es sein!
O Gott vom Himmel, sieh darein
Und gib uns rechten deutschen Mut,
Dass wir es lieben treu und gut!
Das soll es sein! Das soll es sein!
Das ganze Deutschland soll es sein!

Trasa: 56 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 426 m

Účast: Ondra, Petr P., Kory, Venóš, Bivoj, Vítek S., Eri, Majk, Zdenál, Aleš, Pavel T., Míra D., Petr Š., Sochy, Tauby, Koubič

Pád: nikdo 

Defekt: Zdenál přetrhl řetěz (ten pán ale musí mít obrovskou sílu!), Ondra – myslím že lehce ojetý plášť, kterému tu a tam z boku kouká duše, si výměnu zaslouží, i když mě oba Peťové přesvědčovali, že by na to ještě nějakej čas nesahali. Již jsem zakoupil, snad se dostanu i k té otravnější práci – výměně

Trackmaker: Ondra, Aleš

GPS: https://mapy.cz/s/polufutojo

Komentář: Hoši, o prázdninách nemám moc času, tak jen krátce. Koupací klasika se 14 párky venku a 2 očumovači 14 párků, pivo ve Slověnicích a po novu i zmrzlina. Snad jen škoda toho Sokoláku, kde fakt žerou komáři a Rožnov parta stejně po jednom pivu odjede. Nezmar máme na dresu, Nezmar stůl poctěme častější účastí (já tedy asi příště nebudu…).

O.

Trasa: 53 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 728 m

Účast: Ondra, Petr P., Kory, Venóš, Bivoj, Přema, Ondra M., Vítek S., Eri, Sláva, Majk, Zdenál, Aleš, Stanley, Pavel T., Míra D., Jirka V., Honza Mikolášek, Sochy, 

Pád: Aleš – lávečka na modré do Roudného dlouho jen a jen hrozila, než nám prvního kapříka odtajnila. Hups a jen hlava a ručka zůstaly mimo vodu. Vítek – skrytý parýzek v trávě ho obrátil a hodil na kolo pod padající tělíčko. Tvrďák se sice holedbal, že v pohodě, ale kdyby ty řídítka, co mu zcela roztrhly dres v podpaždí, šli o pár cm vedle… 

Defekt: nikdo (pokud tedy roztrhlý dres není defekt – to by pak u Víti bylo i na TGC

Trackmaker: Víťa S.

GPS: https://mapy.cz/s/gatejuvuke

Komentář: Dvě věci mi na velice pěkné etapě přišli nejvíce zaznamenáníhodné. 1) Vítkovo nepřímá práce na mé popularitě coby traséra – opakovaně vzpomněl na své činy ;-), když onehdá poslal Peťu na Polušce do prdele s jeho trasou a pak do komentu napsal, že ví, že se to nedělá, ale že to udělá zas 😉 a opakovaně buzeroval úplně všechny, kdo přejeli pomyslnou čáru, kde on zastavil (pravidlo je, když zastaví trasér, nikdo nesmí před něj a pokorně čeká, až a kam se trasér rozjede), aby následně po porušení tohoto pravidla jel schválně na kopec opačným směrem, kde se vylulal a počkal, až tam všichni za ním dojedou a řekl, až teď můžem zase zpátky, směr byl správný, ale musíte se naučit ctít traséra… 2) Premiéra BK Nezmar s pivem přímo z ležáckého tanku!!! Před rechlemi jsme si vzpomněl na nový minipivovar Doudlebeer a hoši se zazvonění u rodinného domku nebojí 🙂 Pan sládek byl ochotný, leč neměl naraženo a tak nám dal z ležáckého tanku – prý v budoucnu Bock 14°. Dal jsem s pánem pár vět a přeložme si výše uvedené takto: pivo bylo již uvařené, ale nikoli hotové, neb do Bock 14° v čepovací verzi chybí ještě měsíc a půl ležení 😉 Gourmet team Nezmar to však nejen nevadilo, ale nebylo to pro něj ani informace potřebná 🙂 a tak to pánovi chválilo a chválilo – co on si myslí o chválení polotovaru, bych velice rád věděl, muhehe. Já koupil již stočenou 12° a byla moc dobrá!

O.

Trasa: 66 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 946 m

Účast: Ondra, Petr P., Kory, Venóš, Venca D., Bivoj, Přema 

Pád: Kory, Venca D.,

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra, Venóš

GPS: https://mapy.cz/s/rebafodore

Komentář: Státní svátek, možnost rozsáhlejšího časového okénka, spousta plánů, chytré hlavy, jedu-nejedu-jedu-nejedu-jedu lidé, mě ještě před startem dost mentálně unavili (zaplať pánbu za pevný řád!!!), ale déšť z jihu a na jednu strunu naladěná grupa, vše obrátili ve skvostné odpoledne. Vícehlavým brainstormem jsme se usnesli jet do Purkarce poněkud nezvykle, kde nás převeze přívoz (Venda má číslo na koho si vzpomenete!) a já že pak zrealizuji dávnou tužbu jízdy po zaniklých obcích kvůli Hněvkovické přehradě (s avizovaným a akceptovaným blouděním jen za cenu nových destinací). Už výjezd na vrch Výštice mne nadchnul, neb jsem tam nikdy nebyl (Venda přesvědčoval mě i ostatní, že už jsme tam byli, ale všichni se tvářili prázdně…), sjezd na Rachačky byl také novinkou, ale pravé novoty začaly od Purkarce. Úterní loď byla Nezmarská premiéra (která druhou posádku potěšila o to víc, že stihla pivo v Purkarci) a dál se s novinkami roztrhl pytel. Po vylodění mi začal Venda šmrdlat na mapách s předpokládanou cestou domů, ale vysvětlil jsem mu, že jsme tady opravdu kvůli objevování a začal šmrdlat prstem na mapě přesně opačným směrem – a to směrem od Budějc, využívaje též fotomapu k prozkoumání reálných tras zemědělců, když na mapě cesty naším směrem nebyly… Venda polknul a s úsměvem dodal, že tedy dobrá, ale musí sníst energetickou tyčinku 🙂 Hoši proti plánu cestou-necestou nic neměli a tak poznali, jak já objevuju 🙂 Těžko to popsat, od zániku obcí už to není úplně turistický region 😉 a tak nás jen občas na břehu rybáři počastovali větou: tudy se nikam dál nedostanete! My však víme, že si běžný občas nedovede představit, jak my rádi trávíme čas, a tak jsme (jsem) vždy větu ignorovali. A jak to bylo krásné! Pravda, třetinu z výškových metrů jsme získali při potláčání bajku, ale nikdo se neškaredil. A do Jaroslavic (1382-1988) jsme se nakonec dostali. A řopík cestou potkali. A při devítibrodí potoku Budáček si chlapci nakonec posteskli, že jsme až příliš brzy začali tlačit na cestu nad námi 🙂 A jednomyslné pivo v Hroznějovicích vyplynulo samo od sebe. Takže: já byl nadšen, ale vždy si kladu otázku: Byli by nadšeni i ostatní? A pravda je, že spíše ne 😉 Tak nevím, jestli se do Jaroslavic ještě někdy kouknem…

O.