Rubriky
Září 2022
Po Út St Čt So Ne
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

Archive for 22 září, 2022

Trasa: 34 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 416 m

Účast: Ondra, Vítek S., Majk, Zdenál, Aleš, Pavel T., Míra D., Venca D., Venóš, Přemek, Kocour, Bivoj, Ondra M., Duby

Pád: nějakou debatu za sebou jsem zaznamenal, ale nevím jak dopadla

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/ludomepuba

Komentář: Koncem sezóny mi už vážně docházejí nápady na něco neotřelého a tímto úterkem jsem se neotřelostmi pro tento rok skutečně vyčerpal. Ale zase to bylo neotřelostní vyčerpávání myslím hezké (alespoň pro mě, muhehe). V lese u Nové Vsi jsme jsme letos skutečně nebyli (a mě to tam baví!) přičemž způsob opuštění daného polesí byl vyslovenou novinkou, z jejíž romantiky jsem byl NADŠEN. Jednalo se o cestu kolem jednoho z mnoha nepojmenovaných přítoků Strážkovického potoka, o kterém mi Aleš pak několikrát špitl, že kolem tak romantického kaňonu už dlouho nejel. Prý jen lituje toho, že jsme nejeli přímo kaňonem… Tak snad příště. Když jsou ale novinky a romantika připraveny spíše vírou a koukáním na fotomapu (to mě naučil Peťa P.!), než prolejzáním lokality s kočárkem či fakošema, lehce se může stát, že víra v existenci “cesty doprava” byla planá a nutno zvolit nezmarský přístup. Takže jsem při prvním rozestoupení mlází zahnul a doufal, že to půjde projet. Nezmaři samozřejmě ví, že “projet” jde vše a navíc když déšť na pastvině propláchne stezičky dobytkem vychozené, skoro by se dalo i věřit, že je to trailík pro nás předem připravený 🙂 A ani nikdo nemrmlal. O to více jsem měl otazníky ve vočích u Dodlebského vodopádu, kde mi Aleš oznámil, že tudy už nikdo mimo mě, Zdenála a jeho jet nechce (tma, terén, boh vie čo iné). No nic, Doudlebský vodopád byl takový jako vždycky. Tak třeba příští sezónu.

O.

P.s. Příště očekávám, že někdo zrealizuje své trasérské nápady na které se už těším!

NO: U Nezmara jsem probírali některé alkoholické eskapády členů spolku které šli tzv. přes vint 😉 a tak mě napadly verše Františka Gellnera. 

Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu na posměch!

Propil jsem peníze, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim ze stromů listí rve.