Trasa: 49 km, pravý břeh Vltavy, podél pomníku Hrdějovice, kolečko u Ortů, Mojský les křížem krážem, k Červenýmu Újezdci, Jelmo, nad Libníč potok tam a zpět, Libníč, motanice na Babě, Mrhal, nahoru dolů několikrát u Mrhalu, Hlincovka nahoru dolů, Dubičák jakbysmet, Dobrou Vodu nevyjímaje a domů

Výškové metry: 800

Účast: Ondra, Přema, Eri, Honza Mareš, Vítek, Venca, Majkl, Petr Šikl, Petr Pokorný, Aleš, Pavel Samec, Kory, Ondra Míka, Pepa Vlášek, Láďa Benhák, Duby, Tonda, Víčko, Míra Dvořák,

Pád: Ondra Míka (efektní válečka s následným mechanickým poškozením stroje), Vítek

Defekt: Ondra Míka zlomil patku

Triple Gold Club: Ondra Míka – chvilku jsem váhal, jestli mu vůbec uznám účast, když ujel nějakých 15 km, než se se zkroušeným výrazem pěšky odporoučel domů, ale členství v TGC by mu takhle hloupě uniknout nemělo! Ale pamatuj Ondro, lidem jako Majkl ;-), můžeš v klubu leda tak nosit chlazené nápoje! Na předsedu klubu to není 🙂

Trackmaker: Petr Šikl

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Jedním ze základních kritérií výběru destinace výletu bývá (kromě argumentu, že na Kluku je sucho…) jet někam, kam jsme ještě nejeli. Peťovo Jelmo a Libnič znělo dobře a v ten směr jsme opravdu vyjeli. V Mojském lese Peťa vytáhnul prastarou klasiku, aniž by zřejmě věděl, že před cca 7 lety jsme jí jezdili 5x do roka a já z ní vždy měl kopřivku a osypky, takže to bylo jak za “starých dobrých” časů jezdivých šotolin do kopce a z kopce (ufff, já JSEM pro rozličnost tras, ale jizva z minulosti, je stále živá, tak na viděnou, snad zase za více než rok!) Naštěstí se nám ale ten moutinbajking od doby, kdy na horském kole závodila na olympiádě Kateřina Neumanová drobet proměnil a stejně tak se proměnil i charakter naší vyjížďky. Přišly terény a pěšiny, ale tak nějak většina začala mít dojem, že ač jsme vyjeli na sever, nějak tak zase míříme na Hlincovku a další Peťovo zamilované destinace. Eri kromě jízlivostí typu: “ááá, co to vzít teď třeba přes Dubičák…” a “…nemoh bys mi kouknout do statistik, jestli už jsme tu letos náhodou nebyli…” vypustil zlověstné proroctví: “Příště se s tím srát nebudu a vezmu vás nekompromisně na Kleť” (čímž asi odhalil tajenku na příště?). No nic, všechno dobrý, terén byl, technika taky a vymyšlené to bylo hezky, všechna čest – a ve srovnání s Mojským lesem… 🙂

O.

P.s. V první čtvrtině vyjížďky jsme shlédli v lese u Borku jak postupují práce na dálnici a to je hnus velebnosti, další bajkeřina v hajzlu a Samíkovo chlácholení, že tudy budeme moct jezdit, neb je tu plánován přechod pro zvěř (sic!) chmury nikomu nerozehnal.

P.s. Dostání se v sedle bajku na Mrhalské molo, co je půl metru vysoké, dovede stále jen jeden (asi proto to tudy furt trasuje), jeden další to neúspěšně zkoušel (Vítek) a všichi ostatní prostě ví, že jsou dveře, které nikdy v životě neotevřou 🙁 Bravo Peťo!