28 dubna, 2022 | 
Author: Trasa: 31 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 414 m
Účast: Ondra, Přemek, Zdenál, Pavel T., Aleš, Venóš, Venca D., Petr Šikl, Ondra M., Víťa K., Víťa, S.,
Pád: Ondra, Venca D. – jak trefně poznamenal Zdenál: Pěknej prdeláč do ostružiní – dvakrát jau 🙂
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra, Petr Šikl
GPS: https://mapy.cz/s/bogehudeco
Komentář: Skoro se to až nechce věřit, ale i v sedmnácté sezóně ježdění se dá vytvořit vyjížďka, která přinese spoustu novinek a zavede nás na místa, kde skoro nikdo na kole nebyl. Trochu se aplikuje ze zimy, trochu z mého courání s dětmi, trochu přidá Peťa ze své pokladnice, trochu náhoda 🙂 , trochu přispěje měnící se prostředí a hnedle je to novinka za novinkou. Od výjezdu z CB, přes toulání kolem letiště, trailík pod Zahorčicemi či trailík kolem Boršovského hradu, až po novou, ještě neotevřenou cyklostezku podél Vltavy z Boršova. A přitom mapový záznam vypadá na první pohled velmi obvykle. Jó virtuální realita na tu skutečnou zdaleka nemá!
O.
NO: Je mi vlastně záhadou, proč jsme za ty leta nikdy na Boršovský hrad nezajeli. Přitom je to zajížďka asi na 5 minut a v těch místech jsme často. A trail i výhled stojí za to. A jde o cíl významu Karlštejna (jak už to tak u mých zajímavostí bývá…)! No posuďte sami:
Přímo o hradu nemáme žádné dochované písemné prameny. Dobu jeho existence tak můžeme usuzovat pouze podle nepřímých dokladů. V roce 1261 je uváděn Albert z Boršova, o něco později se objevuje i jeho bratr Beneš z Boršova. Přesná doba existence hradu není známa. Nicméně v roce 1290 při prodeji Boršova klášteru ve Vyšším Brodě není uváděn, takže v této době již pravděpodobně neexistoval.
Z hradu se toho do současnosti příliš nedochovalo. Podle terénních náznaků můžeme usoudit, že hradní jádro mělo tvar lichoběžníku. Obranu hradu ze tří stran zajišťovaly místy zdvojené valy, na zbývající čtvrté straně pak sráz spadající do Vltavy. Z důvodů chybějících zbytků zdiva se dá usoudit, že veškerá zástavba byla ze dřeva. Dnes zde můžeme najít především zbytky valů.
🙂
Trasa: 36 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 444 m
Účast: Ondra, Bivoj, Přemek, Zdenál, Pavel T., Aleš, Venóš,
Pád: nikdo
Defekt: Krutí brko mělo, ale do statistik nechtěl být zapsán a tak mu pomalý defekt na bezdušákách dovolil dokončit bez ztráty kytičky
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/junotocepu
Komentář: Dlouhá zima za námi, tělo bez vitamínu D, déšť, povalování se v kanceláři, 3 stupně, pilník, domácí uzené (iberijský špek!), 7 jezdců, bez hospody, krása.
O.
NO:
“Pán Bůh s námi a Zlín pryč!” Klement Gottwald
Trasa: 33 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 698 m
Účast: Ondra, Bivoj, Majkl, Přemek, Míra D., Zdenál, Pavel T., Aleš, Jirka Z., Jirka V., Víčko, Venca D., Petr P., Tůča, Petr. Š., Kocour, Honza D., Honza M., Vráťa, Sudí, Vláďa,
Pád: Majkl, Jirka Z., Míra
Defekt: Aleš 2x – jednou cvak! a pak pích!, Petr Š. utrhl patku a jel domů zřejmě vlakem 🙂
Trackmaker: Zdenál
GPS: https://mapy.cz/s/furegetujo
Komentář: Na úterek jsem si ničehož nechystal, věděl jsem že bude Kluk… Propagátor Eri se na start však nedostavil, čímž výrazně posílil tábor odmítačů trailů na Kluku (“To bude zase bezva zábava!”), a za Kluka jsem se nakonec musel postavit já (sic!). Stejně se tomu nevyhnu, tak aspoň tehdy, když jsem s tím smířen 🙂 Akorát Eri s ním teď po několik (více) vyjížděk nemůže počítat jako s nadějným plánem. Ale nebojte, až se pojede na Kleť, kudy jinudy bychom tam asi jeli, že? ? 🙂 Samotná vyjížďka asi už nestojí za popis, nějak se domatláme pod kopec a pak se vede urputný argumentační souboj o to, kolikrát se pojede nahoru a dolů, kdy je tma, kolik máme času a tak. Mě naštěstí jeden výjezd minul, neb jsem projevoval solidaritu kamarádovi (a to je více než blaženost ze sjezdu!) – Aleš cvakl se slovy – nemám nic. Tak jsem vytáhl duši, pumpičku, teplé slovo a sledoval, jak ostatní “řádí” na trailech, které jsou, nutno dodat, v horní části Haberáku už značně rozjebané a flow z minulých roků je dávno pryč. Zůstal jen trrrr kostitřas (zvlášť na hardtailu) a objíždění skoků (to bylo i dřív). Tak jsem se aspoň bavil pády – Majkovo bůček ve výjezdu jsem neviděl (chválím pravdomluvnost!), ale další dva už jo. Pan Jiří zřejmě točil MTB instruktážní video na téma: “Na velké překážce s dropíčkem mi nesmí dojít odvaha” Když vyjel na balvan s dropíčkem, téměř se zastavil a začal šrotovat. Přemýšlení bylo nejen vidět, ale snad i slyšet – pak povolil brzdy a už se kutálel 🙂 Ale alespoň rozcupoval ztrouchnivělý parýzek, co ho trestal za strachem určenou nevhodnou stopu. Zábavnější však byl Mírovo eskamotérský kousek. Předcházel mu náš rozhovor, kdy jsem vyjadřoval pochybnosti o životnosti držáku Garminu trčícího několik centimetrů před řidítka a Míra mě zpražil, že mě, neustále padajícímu, by to skutečně dlouho nevydrželo, ale ON NEPADÁ a tipuje životnost tak na šest let. Neříkal jsem nic, do voodoo panenky špendlíky nepíchal, ale několik desítek minut na to zpovzdálí sledoval jak Míra&celopéro udělali VELIKÉ HUP…. a velice nepěkně se začali válet. Celopéro neříkalo také nic, ale Míra ležel na zemi a vydával skřeky: E E E a nevypadal vůbec dobře. Pavel se ho otcovsky ptal: Máš vyraženej dech, chceš praštit do zad? Z Mírovo E E E se odpověď nedala spolehlivě rozklíčovat, což po čase pochopil, posadil se a začal si ukazovat na záda a naznačovat rány (stále za kulisy E E E). Pavel do něj s láskou začal řezat, což zřejmě pomohlo, jen si toho Pavel ve víru boje nevšiml. Míra, stále vydávající skřeky E E E počal gestikulovat, že už nechce od Pavla mlátit a my divocha z Míry sundali 🙂 Co čert ale nechtěl, Garmin držák zůstal neporušen! Tak jsem Míru aspoň konfrontoval s částí prohlášení: Já nepadám, muhehe.
O.
NO: Když bylo vidět, že po pádu Mírovi nic není, počal jsem ho seznamovat s mým oblíbeným latinským citátem: Když upadnu, vstanu! a lehce bolestí otupělému Mírovi provedl i potřebný aplikační výklad a vyzval ho k naplnění – je nutné okamžitě daný skok opakovat, aby se pro příště nebál. Míra kupodivu nechtěl a já myslím, že to bylo JEN tím, že jsem si nemohl vzpomenout na latinské znění citátu. Takže to asi nepůsobilo tak věrohodně. Dnes jsem latinské znění dohledal a myslím, že se citát ke všem Nezmarům obecně velmi hodí!
Cum cecidero, surgam.
Trasa: 34 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 531 m
Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Přemek, Míra D., Zdenál, Pavel T., Eri, Kocour, Honza D., Honza M.
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/pagevunuke
Komentář: Jak jen to počasí ukáže, kdo je pravým cyklo nadšencem! Trochu sněhu o víkendu, trochu deště ráno, teplůtka o deset stupňů méně než minule a “A” pelotónek čítá 9 mužů. Má to však něco do sebe, tempo je stabilní, postup relativně rychlý a i na ten rozhovor je času více. A k tomu se vejdem do hospody a ovar vyjde na všechny, kdo o něj mají zájem 🙂 Hin sa ukáže, kdo bude tento rok jádrem! Pro absentující mám dobrou zprávu: Doudlebský vodopád nepadl, ač byl v plánu, takže o něj nepřijdete 😉 A příště se Kluku nevyhneme, říkali někteří…
O.
P.s. U Nezmara se tentokrát rozebíralo, jaký je rozdíl v rychlosti návštěvy toalety se stolicí při požití Samsonu 11° či Samsonu 12°. Samson 11° je prý pomalejší a zaútočí až ráno, ale 12° prý nenechá jít člověka bez ulevení ani spát. Dokonce se jeden citlivý jedinec přiznal, že ho 12° nenechala bez ulevení opakovaně odejít už od Nezmara! Takže proto u stolu vládne 11° (a já myslel, že to je tím, že klucka nechtějí bejt moc vožralí…)
NO:
Hřbitove, hřbitove,
zahrado zelená,
do tebe sejou se
nejdražší semena,
aby rostla.
Trasa: 46 km, 21. století – viz GPS
Výškové metry: 178 m
Účast: Ondra, Bivoj, Víťa S., Majkl, Aleš, Přemek, Míra D., Zdenál, Hony, Venóš, Pavel T., Petr. Š., Eri, Kocour, Honza L., Jirka Vávra, Venca Drbout, Petr Pokorný, Dan, Vláďa, Vráťa, Stanley, Ondra M., Víčko, Honza D., Honza A., Honza M., Rosmík
Pád: Jirka V. 2x, Ondra, Petr P. – souboj o prestižní cenu se rozhořel, ale že by si to rodinný klan letos nepohlídal?
Defekt: nikdo
Trackmaker: Ondra
GPS: https://mapy.cz/s/hasasuveda
Komentář: Tradiční otvírák sezóny byl minulé dva roky jen podpisovou akcí (hojně navštěvovanou!) a navázání na tradici první společné vyjížďky si po třech letech nenechalo utéct 28 Nezmarů, což je prvovyjížďkový nezmarský rekord!!! Zřejmě je asi tou jedinečnou destinací. Navíc všichni ví, že na rodinné stříbro se nesahá a také někteří dobře ví, že k tradiční akci patří i tradiční folklór v podobě dotazů kam se pojede, či v podobě mrmlání, jestli to vůbec stojí za to. Lze shrnout, že akce proběhla za všeobecného nadšení, nikdo nechyběl u žádného z menhirů, někteří drželi nejen folklór mrmlací, ale dokonce i divící se folklór, proč tam ty menhiry vlastně stojí. Komplexnost akce včetně vycizelovaných jednotlivých prvků oslavy snad aspiruje i na zápis do světového nehmotného kulturního dědictví 😉 Stejně jako na Masopustu se všichni radují a veselí a někteří ví, že je nutné se převléci do masky potřebné postavy alá Smrt, Žid, Ras a tak podobně. Jsem rád, že příslušní nezmaři ví, jaká je jejich role a že je nemusím upomínat. Tak tedy sláva tradičnímu klenotu, který naši duši pohladil a naladil na dny příští!
O.
P.s. Rád bych touto cestou připomněl přeborníka v pauzírování Rosmíka, který si dal pauzičku na tak dlouhou dobu, co trvávala vojna za Rakouska-Uherska, neb naposledy s námi byl 31.3. 2015. Jen tak dál, ztracený synu, snad to včera nebyla jen vlaštovička, co jaro nedělá!
NO: Ti pozorní ví, proč je v nezmarském okénku zrovna tento biblický citát. A ti, kdo při vyjížďce pozorní nebyli, ti ať zpytují svědomí!
A ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez omdlení. (Izajáš 40:31)
Trasa: 31 km, motanice po Branišovském lese, Třebín, motanice v Obecním lese, motanice na Vráži, motanice v Obecním lese, Kaliště, Třebín, Mokré, Nezmar
Výškové metry: 320 m
Účast: Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Kuba J., Vítek S., Kory, Venca K.
Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili
Pád: Jirka V., Pavel T., Venca K., Míra D., Zdeny
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: Poslední vyjížďka dává možnost naposledy zaútočit na sledované sezónní statistiky. První se osmělil Jirka V. a přidal 4. pád. Pavel T. ale drama nepřipustil a útok na svoje první místo mezi padáky roku odrazil tím, že přidal další, už 6. pád (ze 16 vyjížděk to je slušný výkon 🙂 ). I zbytek pelotonu byl nervózní a padáka roku držel v napjetí až do cíle. Přibyly další 3 pády. Celkem 5 pádů na vyjížďce je asi nový rekord! Naopak nikdo nepředvedl defekt, ten se asi přeci jen, při závěrečném statistickém finiši, hůře předstírá než pád 🙂 . O defekťáka roku se podělili Jirka V. a Pavel T. – ten dokonce mohl získat sezónní Triple Gold. Před poslední vyjížďkou byl na druhém místě jen o nižší nájezd kilometrů. Kandidát na pilníka si ale účast pohlídal a tak při stejném počtu vyjížděk (16 z 21) nakonec rozhodli ujeté kilometry – o 21 kilometrů Nočního pilníka získal Vítek S.. Trakmakera roku získal Petr Š., který nahradil tradičního trakmakera Pavla K.. Ten odjezdil první půlku sezóny, ale ve druhé jsme ho, kvůli kolizi v rodinné logistice neviděli. Závěr sezóny jsem tradičně zajeli oslavit k Nezmarovi, ale tentokrát jsme se moc nepředvedli. Na plné čáře nás přeřvala parta studentů se 3 kytarami, kteří byli i ve výrazné početní převaze. Jelikož jsme se skoro ani neslyšeli (a ani neseděli u jednoho stolu s ostatními, co dorazili bez vyjížďky), tak ještě trochu statistik: celkem bylo 21 vyjížděk, ujeli jsme 690 km, a nastoupali 8.942 výškových metrů. Nejdelší vyjížďka měřila 43 km, nejkratší 25 km. Celkem se zúčastnilo 21 bikerů, nejvíc na vyjížďce bylo 14, nejméně 2. podrobněji zde. Dalším důvodem, proč jsme konec noční sezóny pojali decentněji, než oslavu poslední letní sezóny, bylo to, že jsme zjistili jednu smutnou věc. Pohár Nočního pilníka vlastně žádný pohár není, jelikož nemá prostor pro nalévání nápojů. Naštěstí jsme letošní sezónou zaplnili jedno patro podstavce, který se tím pádem bude muset zvýšit a je tedy příležitost tuto nedokonalost napravit. Už máme přislíbeno, že tohle vylepšení by mohlo přilákat další noční jezdce! Díky všem za společné kilometry a na podzim nashle!
Bajku zdar V.
Trasa: 31 km, letiště, Koroseky, pískovna Vrábče, Kroclov, U Cáby, podél řeky, rožnovská hospůdka
Výškové metry: 393 m
Účast: Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Kuba J., Vítek S.
Vyjížďku nedokončil: Vítek S. dokončil, ale nezahájil
Pád: Jirka V. – prý si brnknul řídítky o zábradlí na lávce
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: Necítím se hoden psán report, jelikož jsem nestihnul start a peloton jsem trekoval pomocí MapCatch (chvíli trvalo, než se mi pozice Pavla, který ji měl zapnutou, objevila, ale pak fungovala úžasně). Ujel jsem tedy poslední třetinu vyjížďky, kde se už nic podstatného nestalo. Skočili jsme v Rožnově v hospůdce na Lidické. Ideální místo, pokud nám povolí dát kola dovnitř na terasu. Tentokrát to vyšlo, ale do budoucna to asi nebude možné. Chovali jsme se celkem slušně, v tom problém nebude, ale špinavá kola od bahna nám asi nepovolí.
POZOR POZOR, blíží se konec noční sezóny, příští vyjížďka bude poslední. Tady si můžete anonymně prostudovat průběžné výsledky soutěže o nočního pilníka. Pády a defekty jsou otevřené do poslední chvíle, ale kdo bude noční pilník? To je extrémně napínavé – dva kandidáti mají stejný počet vyjížděk a rozhodují najeté km. Jak to dopadne? Přijeďte se přesvědčit v 17 hod k HOCHovi nebo po 20 hod k Nezmarovi.
Bajku zdar V.S.
Trasa: 25 km, Boršov, Kotek, Kosov, všechny Svince, Skřidla, Markvartice
Výškové metry: 303 M
Účast: Stenly, Jirka V., Petr Š., Míra D., Zdeny, Pavel T., Vítek S., Kory, čestná účast Ondra L.
Vyjížďku nedokončil: všichni dokončili
Pád: Pavel T. 2x
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Š.
GPS: mapa
Komentář: Prvním, co byli na startu se krátce před pátou naskytl nevšední pohled. Po Dlouhém mostě projel Zdeny, opačným směrem a v kraťasech s holýma nohama. Když už byl čas vyrazit, tak volal Ondra Ludvík, že on sám za námi vyrazí na silničce, ale že máme na Zdenyho počkat. Zapomněl si doma kalhoty, tak si je zajel k Ondrovi půjčit. Ondra je k tomu ideální, bydlí blízko startu, postavu podobnou Zdenymu ale příliš nemá, tak jsme byli zvědaví, jak bude Zdeny v Ondrovo kalhotách vypadat. Naštěstí si Ondra kdysi špatně nakoupil, tak Zdenymu byly. Jen se při nutné zastávce v polích divně kroutil :). Moc jsme to nešněrovali, cestu vybral trasér včetně objednání místa v hospodě. Dálnice ještě dostavěná není, tak jsme sledovali železniční trať. Bylo pár výrazných zážitků – v polích jsme přejížděli zapomenutý historický most konězpřežky, Pavel hodil ukázkový fron flip no hand, obdivovali jsme krásný západ slunce nad Kletí a do hospody se moc těšili. Taky kvůli tomu, že teplota z nějakých + 8°C padala se soumrakem rychle až pod nulu. Při zamykání kol, jsem si pomyslel, jestli mám od zámku klíče. Byl to jen takový záblesk, zámek zaklapnul a až pak byl čas na hledání v baťohu. Bohužel klíče zůstaly doma. Vtipné bylo, že svoje kolo jsem nezamknul, tak mi to tolik netrápilo a šel jsem se ohřát do hospody, že to pak ňák vyřešíme se štípačkama. Někdo si ale vzpomněl na Ondru, který má dorazit na silničce. Naštěstí jsem ho telefonem zastavil ještě pod Včelnou a on byl ochotný se do Rožnova vrátit. Ondra tak stihnul za vyjížďku 2 dobré skutky! U Kaprů vaří rodilý Maďarský hospodský. Takovou gulášovou polévku jsem asi ještě nejedl, jen jsem neměl odvahu si ji ještě dochutit pálivým kořením jako někteří odvážlivci. Březí koza, Egenberg nefiltr, Harmonie od létajícího sládka a Jindřichohradecké bramborové nehaj s ní dokonale souzněli. Jen ten vlak jezdí moc brzo. Na nádraží za námi dojel kolega cyklista, který byl taky U Kaprů a kolo měl zamčené u stejného kolostavu. Byl nešťastný z toho, že na tohle kolo čekal skoro rok, stálo 150 litů a my si svoje kola z kolostavu brali tak neurvale, že má na rámu od kolostavu červený škrábanec. Ujistili jsme ho, že to chápeme, každý jsme si tím prošel a že k jeho kolu jsme se určitě chovali stejně šetrně jako ke svým. To mu sice nestačilo, ale nakonec pochopil, že víc než naše soucítění nezíská, sedl na zneuctěné kolo a vyrazil k domovu. My čekali s obavami na vlak a doufali, že se tam nějak 9 kol narve, i když v jízdním řádu o tom není žádná zmínka. Přijel vlak s klasickými kupíčkovými vagóny. Ještě ani nezastavil a už na nás řval průvodčí z okna, jestli jsme normální, jak se tam chceme narvat. Představa cesty po ose byla mrazivá, ale průvodčí překvapil – otevřel vagón pro zavazadla. Sborově jsem vystoupili na Jižní a šli se ještě podívat na Kokáč. Teď si uvědomuju, že si ani tradiční kverulanti nestěžovali na zimu. Peťa oslavenec nás asi všechny pěkně zahřál. Díky a ať ti to jezdí!
Bajku zdar V.S.
