19 března, 2024 | 
Author: Trasa: 24 km
Výškové metry: 253 m
Účast: Petr Šikl, Lojza, Kosa, Ondra Ludvík, Eri, Stanley, Zdeny, Vláďa Řehoř, Pavel Tíkal, Petr Podhola, Jirka Vávra, Míra Doležel, Kuba Jerhot, Zub, Hony, Petr Pokorný
Vyjížďku nedokončil: Kosa a Lojza se v Kameňáku otočili, Zub nešl do hospody, Petr Pokorný přijel po dálnici
Pád: nikdo
Defekt: i když to bylo při návratu, defekt by měl dostat Ondra, protože si ho zaslouží a stejně tak Zub, i když to bylo při jeho osamocené jízdě na Kleť.
Trackmaker: Petr Šikl
GPS: záznam trasy
Komentář:
Všemi očekávaná vyjížďka ke Kaprům. Ano teď již víme co za touhle akcí vězí! Oslava 50-tých narozenin Petra Šikla.
Rychlý asfaltový švih, bohužel nejde to jinak, když má zbýt více času oslavit takovéto jubileum. Ti co nečtou mezi řádky předcházejících zpráv, jsou pak zaskočeni, o co tu vlastně běží. Ale každý svou hlavu má a dokáže si vyjížďku doladit dle vlastních potřeb a tak je to myslím správné. Někdo si vyjížďku nastaví a do hospody dojede, někdo to otočí a jede domů a jiný zamíří na Kleť. Meze se tu nekladou. Zaskočen však pro tentokrát byl i hostinský U Kaprů, Nezmarský způsob objednávání ničemu nepřispěl, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Vždyť na to celé dohlížela Carolina Reaper, a jak někdo zazlobil…
Hodovalo a pilo se ještě dlouho, jezdilo se po peróně, pilo se ve vlaku, schody na nádru, Vatík a pak nás bolela hlava.
Peťo hodně štěstí a zdraví do té další padesátky.
Hony
Trasa: 25 km
Výškové metry: 396 m
Účast: Míra D., Lojza, Kosa, Petr Š., Kuba J. Hony
Vyjížďku nedokončil: všichni až do Šnytu
Pád: Lojza
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
GPS: záznam trasy
Komentář:
Úterý ráno, prší, ….. 12:00, stále prší, …. blíží se sedmnáctá, už neprší, sem tak krápne.
Les pod Mrhalem plný pěšinek je překvapivě bez bahna, trochu vody tu je, kořeny kloužou. Je to hra s předním kolem, vlastně i tím zadním, o zábavu tak není nouze. Po tmě však jízda na biku funguje trochu jinak. Nebezpečí pod koly v podobě kořenů leckdy nevidíš, jen ho najednou cítíš. Co s tím uděláš je o rovnováze a citu, rychlost při tom bývá tvým přítelem. Když to několikrát ustojíš, bojíš se míň a najednou to jde.
Tempo do kopce máme poklidné, není s námi Zdeny s jeho „rovnoměrným dávkování výkonu“. Peťa Šikl předvádí v průběhu vyjížďky techniku, o které se nám může jen zdát, tak si o ní alespoň vyprávíme. Z kopce jsou ty kořeny opravdu zákeřné, ani ta rychlost tu není všespásná.
Na Dubičáku debatujeme nad nerealizovanými plány bikeparku, který by zde mohl doplnit sjezdovku, na které se lyžuje tak jednou za deset let. Třeba někdy bude! Jedeme projet alespoň vyježděné pěšiny v lesíku vedle sjezdovky a dál k lomu nad Dobrou Vodou.
Dnes končíme ve Šnytu, probíhá ochutnávka snad všeho co je na čepu. Loučení je plné radosti.
Blíží se konec NR, zbývají dvě poslední vyjížďky. Příště je poslední šance jet ke Kaprům.
H.
Letošní zima byla velmi podivná. Nechci jí nazvat nezimou, ale jen a právě proto, že zajistila mimořádné podmínky pro Nordic skating! Ještě nikdy se mi v životě nestalo, abych nabruslil za zimu více než najel na běžkách. Zároveň se svými 150 nabruslenými kilometry nejsem Nezmarským šampionem, kterým je (světe div se) Eri, který nabruslil úctyhodných 230 km (nejvíce mě pobavilo 40 km najetých opakovaným kroužením na Dvořišti v šeru a mrznoucím dešti. Pravá Eriovina 🙂 ). Sezóna ledu (pro Nezmary) trvala neuvěřitelných 19 dní 🙂 ! Od výletu na Dehtář 11.1. až do overturu na Lipně 30.1.
Takže co vše Nezmaři stihli? Mráz byl sice celkem dlouho, ale ne příliš třeskutý, takže nebylo možno jezdit nikde na tekoucí vodě, velké objemné přehrady (Orlík) na tom též byly špatně a pozornost jsme tedy zaměřili na rybníky, menší přehrady, či vybranou část Lipna. Dvojice, trojice, či (velice nesprávně!!!) sólo výlety odškrtli – všechny Vrbenské rybníky (Eri samozřejmě, já jen některé), Dehtář, Velký Tisý, Koclířov, Dvořiště a část Lipna, hromadné výpravy pak obbruslili Cep I, Staňkov se Špačkovem a Římovskou přehradu.
V průběhu let je vidět, že počáteční škarohlídství alá: “Na co si budu kupovat Nordicy, když je nepoužiju ani každou zimu” opadává a Nordicy jsou již dnes ve vlastnictví 7 Nezmarů a každý kdo koupi učinil, nikdy nelitoval. Samozřejmě že jsou a budou zimy, kdy je člověk nevytáhne, ale pohodlí bruslení v běžkařské botičce s praktičností rychlého zutí pouhým odepnutím běžkařského vázání a hlavně (!) s bonusem o dost rychlejší jízdy, skutečně klopýtání v nepohodlných kanadách odsouvá do kategorie přežitku. Po výletu na Římov však také všichni kanaďani slibovali, že už nebudou příští rok zdržovat a řeknou si Ježíškovi. Tak uvidíme 🙂
A co bylo letos highlightem? Bruslení na Cepu na skle s viditelností několik metrů do hloubky? Bruslení krajinou “norského typu” přímo po hranici na Staňkově? Romantika na Římově opepřená probořeným divočákem (neměl vyprošťovací bodce!), který následně v ledu zamrzl a přičinlivá zvířátka vše nad ledem zkonzumovala až na kosti? Nebo snad každej západ slunce a zlatá hodinka, kdy fotí každý jak na běžícím pásu? Těžko vybrat. Pokaždé je to nádhera a vždy o samotě, neb na ledu člověk davy vážně nepotká. A snad už i po opakovaných názorných ukázkách praktikování bezpečnostních zásad chování při bruslení a při popisování bezpečnostních pravidel kluci uvěřili, že se tento sport dá provozovat bezpečně! Zvlášť když jedu s odlepem před skupinou první, muhehe.
Tak snad zase příští rok, boys! Těším se na Ježíškovo nadílku.
O.
NO: K tématu bezpečnosti bruslení se vrátím příslovím z míst, kde led neznají 🙂
Nedívej se, kam jsi spadl, podívej se, kde jsi uklouzl. Africké přísloví
Trasa: 31 km
Výškové metry: 365 m
Účast: Pavel T., Míra D., Zdeny, Kosa, Radek Pl., Hony, Sochy
Vyjížďku nedokončil: Sochy – vzdal to před půlkou
Pád: asi byl, ale nevím kdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
GPS: záznam trasy
Komentář:
Na Viberu přistála fotka. Prkénko s nakrájeným uzeným s komentářem o pětiminutové sekeře od Zdenyho.
Vyjížďky po dešti = bahno. A bylo, a bylo ho dnes hodně. Cílem bahenní tratě byl Maškovec. Zřícenina hradu na 35 m vysoké skále nad řekou. Pohled dolů z té skalní hrany stojí za to a ze spodu od Vltavy je to ještě lepší.
Maškovec, také zvaný jako Kotek, nebo Kotkův Hrádek vystavěli v polovině 14. století příslušníci rodu pánů z Újezda. Pak to šlo různě z ruky do ruky a od roku 1493 je hrad již popisován jako zbořený. To jen tak pro zajímavost. Kdyby se chtěl někdo zajímat víc, může si to vygooglit.
Ten Koháč prostě z tohohle směru táhne, tak jsme tam zase zahnuli. A až tady jsem pochopil to prkénko. Zdeny se nezdá, je to takový domácí řezník. Samouši, měl bys z něho radost.
Z leva: Iberijský špek, bůček a krkovice. Z fotky je jasné jak to asi chutnalo.
H.
Trasa: 22 km
Výškové metry: 368 m
Účast: Vítek S., Petr Pod., Hony, Pavel T., Lojza, Pavel K., Míra D., Jirka V.
Vyjížďku nedokončil: Vítek S., Petr Pod., Hony, Pavel T., Míra D., Jirka V.. Jen Lojza a Pavel K. dojeli do ČB po ose, ostatní po koleji
Pád: nikdo se nepřiznal
Defekt: nikdo
Trackmaker: Pavel K.
GPS: záznam trasy
Komentář: O hostinci U Vlčáka v Třísově víme, ale ještě jsme tam vyjížďku nikdy nezakončili, protože má otevřeno jen o víkendu. Nicméně v Nezmarské povaze je nevzdávat se. S Peťou Š. jsme se tam několikrát zastavili o víkendu a zavedli řeč na to, že bychom se někdy v úterý rádi stavili. Jirka navíc ujišťoval o našem zájmu telefonem. A stal se zázrak! Hostinský v pondělí sám volal, že tohle úterý by to šlo, že uvaří zelnici a výpečky. Takovému lákání se prostě nedalo odolat. Trasér tedy zvolil klasiku po červené kolem řeky se závěrečným výšvihem od řeky do Třísova. V hospůdce bylo dobře a hostinský přislíbil, že zas někdy zavolá 🙂 . Na vlakové zastávce jsme byli nečekaně brzy a navíc měl vlak 12 minut zpoždění. Míra se rozhodl čekání využít pilováním techniky. Poučení pro příště? Když už piješ, tak nejezdi na kole. A když už jedeš na kole, tak nepřemejšlej o žádných větších akcí. A když už přemejšlíš, tak se nenech přemlouvat. A když už se necháš přemluvit, tak si sežeň někdo aby tě jistil. A když už si někoho seženeš, tak by měl být spolehlivý (nejlépe střízlivý). Jinak se ti může stát to, co se stalo Mírovi. Jak to sám překvapeně zhodnotil “vy jste mi nechytili” 🙂 🙂 . Díky bohu se vše obešlo bez zranění. A Míra ukázal, že je opravdový Nezmar. Ve vlaku se občerstvil a na Jižní zastávce se hned po výjezdu z vlaku pustil do přejezdu betonové šachty, což bravurně zvádnul!
Bajku zdar V.
Trasa: 23 km
Výškové metry: 357 m
Účast: Míra D., Jirka V., Pavel T., Hony, Pavel K., Zdeny, Lojza, Radek Pl.
Vyjížďku nedokončil: všichni a všichni i v hospodě
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
GPS: záznam trasy
Komentář: asi se měli dobře
Měli jsme se přímo královsky.
Na startu byla potvrzena účast NR U Podkovy, což neznamená nic jiného, než steaky a Plznička. Ale jak víme, cesta k cíli je spletitá, kamením a kořeny dlážděná. Naprostým skvostem vyjížďky se ukázal úsek mezi Švajcema a Dobrou Vodou. Sjezd k potoku srázem, na který bychom se ve dne báli i podívat. Cesty kudy jezdí Dominik Puffer (on tedy přidává ještě závěrečnou kolmou skálu), jsme zdolali i my. To co bylo do teď prudkým sjezdem, je po tomto okamžiku pohodová rovinka. Vědět do čeho vjíždíme, asi by většina vyměkla, ale jak se přehoupneš přes hranu, není cesty zpět.
Načasování dojezdu na minutu, ale o hodinu dříve vyústilo k noční procházce od Podkovy do Besedy na pár piv a zpět. Kola zůstala napospas v průjezdu za Podkovou, zatímco se jejich jezdci bavili myšlenkou nad jejich odcizení u půllitru nefiltrovaného ležáku z dílny Staropramenu. To už je myslím psychická diagnóza.
U Podkovy byl frmol, steakům to z kuchyně na stůl trochu trvalo, tak se nám ta sláva a debužírování celkem protáhly. Nikomu to v zásadě nevadilo, měli jsme se totiž opravdu královsky.
H.
Dneska všichni říkají a všude píše se
že prej je moderní a zdravý,
jen tak chodit po lese,
a já bych řekl, že na tom kruci asi něco musí bejt,
když o tom zpívá na svým albu
už i Justin Timberlake
Úryvkem z Pokáčovo písně “V lese” by se myslím dal charakterizovat myšlenkový pochod všech, co se nakonec letošní taškařice zúčastnili. Ano, o běžkách nebylo třeba vůbec hovořit, kolo se zavrhlo také záhy a tak zbyli jen zájemci, kterým přišel dobrej nápad chodit/běhat po Šumavě pěšky. Jednalo se o Aleše, Ondru M., Víťu K., Honzu, Honyho, Samouše, Bivoje (novic!!), Přemka, Majkla, Dana, Peťu P., Eriho, Mačičoura, Láďu a mě.
Pátek: kilometry nelze určit, každej jinak, naše skupina nejméně 🙂 https://mapy.cz/s/lageherubu
Celý týden před přechodem probíhala na Viberu poměrně výživná debata, která se dlouhou dobu usadit nemohla a nemohla, až vznikly v podstatě tři názorově rozdělené skupiny, které už se pak o své pravdě vzájemně nepřesvědčovaly 🙂 Vlajku “Přechod” nakonec drželi jen Hony s Erim, ostatní až na neděli volili okruhové varianty. Eri s Honym jako správní sportovci nejen že běželi, ale i vždy natočili největší číslo km – v případě pátku byla jejich trasa něco alá z Kvildy přes Čeňkovu pilu na Modravu. Skupina kolem Přemy také ušla celkem dost kilometrů a my, kteří jsme dojeli na Modravu až po čtvrté odpoledne, stihli natočit jen deset, které jsme mazaně rozdělili na 5 km přehledným a celkem suchým terénem za světla a 5 km nepřehledným bažinatým terénem za tmy (někteří bez čelovek). No klasická Nezmařina. Večer proběhl v poklidu, jen Láďa Hais objednáním rundy rumů na své sedmdesátky vlil všem “mladým” do hlavy pochybnosti, jestli ještě v sedmdesáti budem hopkat po lese… Věk a umírněnost v konzumaci probudila všechny dávno před snídaní v osm 🙂 jak se již stává hezkou tradicí.
Sobota: Eri, Hony, Honza asi 44 km během, my ostatní pěšky do 25 km, v našem případě touto cestou: https://mapy.cz/s/mapujobezu
Já i valná většina ostatních vyhodnotila trasu z Modravy do Nového Údolí za příliš dlouhou a ve velké části i dobře známou a tudíž ne příliš atraktivní. Začali jsme tedy hledat alternativní points of interest a shoda všech vyústila v záměr navštívit místa, kudy nevede běžkařská/a mnohdy ani žádná jiná trasa – zaniklé obce po vyhnání Němců a staré menhirové místo k určování slunovratu. V těchto místech je mi vždy úzko, když vidím tu zvolna zarůstající, avšak stále zřetelnou “kulturní krajinu”, kde z každé zídky mezi políčky a úhory přímo srší ty staletí lidské práce, snažící se odvalení každičkého kamene z pole. A k tomu ruina stále patrné třípatrové školy, aj smutné dvacáté století. Odlehčeme si tedy opět Pokáčem
Světlo pro selfíčka je zde ultra zoufalý,
řekl bych že kdyby to tu vykáceli,
líp by udělali,
samá houba, čertsvej vzduch
a samej hmyz,
do přirody fakt chodit neměl bys!
Já do našeho plánu implementoval i chůzi po hranicích a ač se kluci zpočátku lehce vzpouzeli (nebyla to zrovna procházka po zpevněné cestě) myslím, že byli nakonec všichni okouzleni. Jen ten Víťa K. začal (aniž by si stěžoval!) vypadat utrápeně a počal asi (až!!!) na 20 km krátit trasu. Nakonec to dopadlo tak, že si z bot totálně oddělal paty a “Přechod” pro něj bohužel skončil. Po přejezdu do Nové Pece jsme skočili na vlak a v Novém Údolí si odbyli ubytovací premiéru.
Neděle: téměř všichni jsme šli/běželi identickou trasu, takže 22 km bude asi to číslo nejblíž pravdě https://mapy.cz/s/kenehadage
Hony nám poradil na Třístoličník trasu Německem – sice jsme si to prodloužili o tři km, ale zato jsme viděli krásné kaskádové vodopády a tip to byl rozhodně na pochvalu! Chlapci však neměli stáhnuté mapové podklady a po zohlednění Pokáčovo veršů
Žádnej signál, žádná wifi, žádný data zde nemám,
teda data jsou tu éčko
a to fakt nepočítám.
se s určováním směru museli spolehnout na mě, který mapové podklady Německa stáhnuté měl 🙂 Předem jsme věděli, že na hřebenu je 140 cm sněhu a tak se jednalo konečně o pravou zimní aktivitu. Sníh dost tál a tak byl výstup spíš výstupem potokem, který se prodral sněhovými poli, ale bylo to celé moc krásné! Horní partie byly umlácené větrem a mrazem a tak se propadávali jen ti těžší z nás a já se jim posmíval 🙂 Hřeben je po Kyrilovi a kůrovci holý, takže nás celý den provázely nádherné výhledy v obě strany (i Alpy byly zahlédnuty). Přechod hřebene Třístoličník – Plechý považuji za Šumavský top a všichni z něj byli nadšení. Škoda jen, že jsem zapomněl odbočit k Plešnýmu jezeru na fotopoint a tak se mé lákání Bivoje na neskutečně atraktivní místo k focení ukázalo kontraproduktivním. Promiň, příště 🙁 Což snad nebude příští rok – zase bych rád nazul běžky!
O.
P.s. Při dlouhém pochodu a večerním pivu se Vám ale člověk dostane na rozličná témata… Od Bandery, přes nitrodělžní tělíska ze zlata, přetnutí chámovodů, investování plonkového milionu, až na vázaný poslanecký mandát za první republiky 🙂
P.s.2 A Víťa je prej po chirurgickém odstranění hematomů z pat dobrej…
NO:
Dneska jsem v lese byl a už tam nepudu,
nikde jsem nezažil takhle ukrutnou nudu!
Trasa: 38 km
Výškové metry: 367 m
Účast: Zdeny, Petr Š., Jirka V., Míra D., Hony, Lojza, Pavel Kosař, Radek Plšek
Vyjížďku nedokončil: všichni až na Koháč
Pád: nikdo
Defekt: nikdo
Trackmaker: Kosa
GPS: záznam trasy
Komentář:
Když má vyjížďka flow, tak se ani nenaděješ a je konec. Kosa umí proložit notoricky známé úseky neznámou cestičkou tak, že se nestačíme divit, kde jsme se to vynořili. Třeba takový statek Wurm, vždy jezdíme kolem a teď jsem přímo pod balonem domu, na něm paní s dítětem v náruči, uklidňuje jej se slovy: „Neboj se, to nejsou strašidla, to jsou cyklisti!“ Hned v zápětí, po tom co nás ujistí, že jsme na soukromém pozemku, kde běhá volně pes a nemůže nám zaručit, že nás nepokouše, má flow najednou zase jiný význam. Sjezd do Doudleb ze spojky k chatové oblasti má v noci své kouzlo, zvláště když je podpořeno vyšší rychlostí. A když se nám v závěru postavil Koháč do cesty, tak ani uvnitř flow nekončilo.
H.
