Trasa: 46 km, po stezce na Meťák, kolem řeky k bezdomáčům, Boršov, červená k Rybům, trail nad Rybů, u Cáby, zelená, kolem Dvořáčkovy strouhy, sjezd zpět, tři brody, na vyhlídku na Dívčák, sjezd dolů, červená do Boršova, obýváčkem bezdomáčů a kolem Meťáku po stezce k Nezmarovi.

Výškové metry: m

Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Majkl, Petr Pokorný, Přema, Vláďa, Bivoj, Hony, Éros, Míra Doležel, Tonda, Kory, Venca Drbout, Víťa Kořínek, Stanley, Duby, Zdeny

Pád: Venca Drbout, Venca Krutina, Petr Pokorný, Vítek Sirotek

Defekt: Víťa Kořínek, Aleš, Eri (cestou na start), Peťa Pokorný prasklé tři dráty

TGC: Petr Pokorný

Trackmaker: Hony a tak nějak všichni

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Nedá mi to a ještě jednou otevřu téma trasování. Ondra hned v začátku sezóny vhodil rukavici do ringu a ponechal trasování ostatním. Byl to následek remcání nad první jarní klasikou a v pořadí druhou, výjezdy protkanou etapou. Onu pomyslnou rukavici zvedl Majkl, vzápětí já se svou Hosínskou zanádražkou. Je tu třetí výzva k trasování a k té se kupodivu nikdo nemá. Eri chybí (nestíhá, posléze nás na červené sjede), jistě by výzvu přijal. Ani ostatní přítomní traserští matadoři se k činům nemají, beru tedy nelehký úkol podruhé v řadě za sebou na svá bedra. Vyrážíme na další klasiku, červenou na Dívčák. Původní plán byl velkorysejší, dojet do Zlatky a vrátit se po druhém břehu. Již v začátku byl plán nalomen Vítkovo defektem u lávky přes Dlouhou louku, rozplynul se v trailu před Rybů, kde pořídil defekt Aleš. Zůstal osamocen s Ondrou a ve dvojici podstoupili lepení. Celou akci opravy známe jen z Ondova vyprávění. Ve zkratce asi takto: Aleš poslal všechny dopředu s tím, že náhradní duši má, ukázalo se však, že prodřenou. Plášť i přes jeho ukrutnou sílu nedokázal bez montpák sundat, ty ale neměl, trn v plášti nemohl najít a pumpičku taky neměl. Skupina již komplet čekala u Rybů, vracet se nikomu na záchrannou akci nechtělo, došlo tedy na lepení. Kdo měl vlastně to lepení nevím, myslím že také Ondra, ostatně jako vše zprvu zmíněné. Před Rybů jsme se pustili do novinky objevené na jedné z nočních vyjížděk panem Kosou. Šlo o krátký trailík, zakončený přísným sjezdem! Se zvýšeným tepem pokračujeme dále, u prvního z brodů vřazujeme okruh zakončeným dalším sjezdem. Míříme k vyhlídce na Dívčák. Zde se snad vždycky ztratíme, jak v letní sezóně, tak v té noční. Prokleté místo, a to i proto, že zde Peťa Pokorný pořídil zásadní defefkt. Do zadního kola se mu připletla silněší větev, ozval se praskot, větev se rozlétla na kousky. Vše v tu chvíli vypadalo dobře, avšak po bližší prohlídce zadního kola chyběli tři dráty za sebou. Peťovo další cesta tak vedla k nejbližší vlakové zastávce. V této chvíli musím pokárat skupinu, která nedbala výzev trasera a pustila se dopředu se slovy, že jedou hledat cestu. Vyhlídku sice našli, ale zcela z nepochopitelných důvodů nám jeli naproti jinou cestou. Zbytek vyjížďky tak jeli osamoceně a jen díky tomu, že absolvovali již 50% trasy, jsou stále ve hře o Pilníka. Cesta z Dívčáku vedla totožnou cestou zpět. I v tuto chvíli byla zcela zbytečná slova: “Budeme se držet ve skupině všichni za traserem!” Z dvaceti členného mužstva jsem kolem bezdonáčů a dále podél Vltavy jeli již s Vítkem sami. Ostatní se rozprchli, mířili do jiných hospod. Po dojezdu k Nezamrovi bylo “béčko” dávno pryč a oslava Svatého Jiří a Pokorňákových narozenin se tak odehrávala v užším kroužku.

Hony