Trasa: 54 km, Malák, Špačkárna, přes koleje Doubravice, Hodějickej les, Štětky, lesem na modrou do Trocnova, motanice po bezdomoveckých pěšinách, Žižkovo pomník, cestou necestou ke smírčímu kříži za Strážkovicema, podél potoka ke Stropinici, studánka, brod přes Stropnici, Ostrolovský Újezd, motanice u bezdomáče, Trocnov, Hodějice a domů

Výškové metry: 780

Účast: Ondra, Přema, Eri, Petr Šikl, Majkl, Honza Mareš, Vítek, Venca, Tonda, Kory, Aleš, Pavel Samec, Venca Drbout, Petr Pokorný, Petr Brož, Láďa Benhák, Suďák, Vláďa

Pád: Ondra 2x (a prý ten druhý přes korbičku se smotáním se do prenatální polohy a přikrytí se kolem byl hezký na efekt), Majkl (za brodem přes Stropnici bylo na břehu řeky pod kravským stádem “něco”, do čeho Majkl, ne že šlápl, ale pěkně se v tom celej vyválel 🙂 Já se kloním k tomu, že to nebyly kravský hovna jak se někteří posmívali, ale spíše bahno smísené s kravskou močkou. Otázka je, zda je to zas takový rozdíl. Každopádně zbytek vyjížďky se k Majklovi už nikdo netulil), Petr Pokorný (hrdina, co se CHCE zlepšovat v technice a při pokusu o pohrání si s potůčkem, který dle jeho názoru neskončil pádem, se však na základě svědectví ostatních do statistiky přece jen zapisuje), Petr Brož, Venca Drbout

Defekt: Venca Drbout (při opravě alá Pat a Mat & friends vyměnil píchlou duši za prodřenou, takže si celou výměnu zopákl…) Hony (v rámci aktivace bezdomáče), Majkl (Honyho aktivaci bezdomáče nemohl nechat ležet ladem)

Triple Gold Club: Majkl – za včerejšek si otevření klubu pro letošek prostě ZASLOUŽÍ! a Venca Drbout

Trackmaker: Ondra

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: Jak už tradiční heslo v názvu vyjížďky upozorňuje, pokusil jsem zvýšit naši erudici v zajímavostech a k tomu ještě připojit pár bajkových novinek. Na Startu se zatleskalo Majklovo novému kolu a vyrazili jsme. První novinkou byly stezky v lese vychozený místním bezdomáčem, přebývajícím v prkenné boudičce uprostřed lesů. Bohužel vedle jeho bejváku píchl Hony a 15 pořvávajících lidí při výměně defektu ho upozornilo na to, že jeho božský klid je narušen. Cestou necestou jsme se následně dostali ke smírčímu kříži, kde jsem zájemcům dal krátké pojednání o tom, že trestní právo v minulosti mívalo poněkud více soukromoprávní charakter 😉 než dnes a pro všechny přidal příběh zastřeleného Budějovického měšťana a mečíře Šimona Mitzka (uváděn též jako Nitzko) při cestě z 3. na 4. října 1577 na trhy do Trhových Svinů – přepaden, okraden a zamordován. O jeho osudu sepsán dosud čitelný německý nápis na smírčí kříž, jež nechala vztyčit jeho žena Kateřina. Po další bajkové novince kolem bezejmenného potoka jsme spadli ke Stropnici, napojili se ze studánky 🙂 a po radě místňáka jsme zkusili brod přes Stropnici, který následně skončil pro Majkla nepěkným incidentem (viz výše). Na zážitky bohatou vyjížďku vyšperkoval opět Majkl, kterej u bezdomáče přetrh řetěz (holt pocit nového kola dává nohoum býčí sílu) což bezdomáče definitivně rozběsnilo a probíhající hádku neukončil ani “asertivní” Samík výzvou k pánovi: “Běžte si do tý vaší perníkový chaloupky uvařit kafe a nás to nechte opravit…” 🙂 Naštěstí je Peťa šikovnej, tak jsme jeho kecy o ničení našich kol v lese a blátě, o tom, že domeček stojí od roku 1936, event. o naši neschopnosti s orientací a blouděním, nemuseli poslouchat moc dlouho. Evidentně pán bajker není, ale třeba až se za rok zase setkáme (už se těšíš, Eri?), bude mít více pochopení.

O.

P.s. Majkla by nepustili ani k Nezmarovi a tak hovnivál sosal ve venkovním přístřešku na Koháči. (promiň kámo, příště třeba tak poutavý příběh pro report prožije někdo jiný!)

P.P.S. Já(Petr) k tomu touto formou (Ondro, promiň, nedá mi to) dodávám :

smírčí kříž, který jsme navštívili, je nemovitou kulturní památkou, která je v rejstříku NPÚ(pod č.145332) vedena jako pomník Šimona Nitzka, i když německý nápis zní takto : IST DER ERBA / SIMON MITZK / SEINES HANTW / ERCKS EIN SCH / WERFEGER VND / BVRGER IN BOHA / IMISCHEN BVDWE / IS AN DISEM ORT / VON DEN RAVBER / N ERMORDET WO / RDEN GOT VERLE / IIME VND VNS ALL / EM EIN FRELICHES / A VFERSTEHEN / AMEN IT.. .

Co je ale podstatnější-totiž : “z budějovické kroniky lze vyčíst zprávu, že pro účast na mečířově vraždě byl o čtyři roky později vyslýchán jakýsi Ondřej z Hodějovic, který pak 17. června 1581 v českobudějovickém vězení zemřel. Zločinné přepadení ve strážkovickém lese bylo připravenou akcí bandy silničních loupežníků proti skupině českobudějovických řemeslníků a obchodníků, kteří jeli se zbožím na jarmark do Trhových Svinů. V bitce bylo kromě mečíře Šimona zabito ještě několik dalších jménem již neuvedených osob a ostatní oloupeny. Městská rada vyslala na místo činu své pojízdné, aby pátrali po pachatelích, ale teprve po několika týdnech se zjistilo, že jejich stopy vedou do Lišova a odtud k Veselí nad Lužnicí. Někdy v listopadu 1577 tu byli v jedné hospodě zastiženi jakýsi zemský škůdce Frydrych a Ondřej Plemátl ze vsi Hodějovic, kteří měli u sebe větší množství zřejmě kradených věcí. Za přítomnosti veselského rychtáře byl Ondřej zatčen a převezen do vězení v Českých Budějovicích. Během jeho vyšetřování vyšlo najevo, že byl již dříve v Horažd’ovicích odsouzen k trestu smrti a jen na přímluvu Břetislava Švihovského “vyvázl životem”, ale jakýkoliv podíl na přepadení mečíře Šimona Ondřej popíral. Českobudějovičtí se proto rozhodli přistoupit k němu právem útrpným, a protože šlo o rožmberského poddaného z třeboňského panství, oznámili svůj úmysl purkrabímu v Třeboni a žádali, aby se výslechu zúčastnil osobně, anebo poslal svého zástupce. Purkrabí vyslal dva třeboňské měšťany, ale ti odmítli, aby k mučení Ondřeje došlo bez vědomí pána z Rožmberka. Purkrabí dokonce žádal, aby Plemátl byl propuštěn za rukojmí, což městská rada byla ochotna učinit. Protože však nikdo neprojevil k rukojemství ochotu, zůstal Ondřej ve vězení dál. Když vyšetřování trvalo již déle než tři čtvrtě roku, obrátil se Ondřejův bratr Petr Plemátl z Hodějovic na svého pána s prosbou o intervenci a Vilém z Rožmberka požádal českobudějovické o vysvětlení, jehož se mu dostalo v obšírném listu z 23. srpna 1578. Vilém však zřejmě souhlas s mučením svého poddaného nedal a tak městská rada nakonec Ondřeje Plemátla zřejmě pro nedostatek důkazů opět propustila.Čas plynul a zdálo se, že vražda mečíře Šimona Nitzka zůstane nepotrestána. Po třech letech přispěla spravedlnosti na pomoc náhoda, i když bohužel za cenu dalšího lidského života. Koncem roku 1580 byl ve dvoře Jana Nerlingera před Svinenskou branou v Českých Budějovicích zabit jakýsi Hons Kerbler. Za účast na této vraždě byl vzat do městského vězení jakýsi Říha z Mysletína na Třeboňsku. Poněvadž se zjistilo, že byl již dříve vyšetřován a vězněn v Nových Hradech pro znásilnění jedné mlynářky, měl být dotázán na mučidlech, ví-li o dalších zločinech. Zprávu o svém rozhodnutí zaslali Českobudějovičtí 9. ledna 1581 Vilémovi z Rožmberka. Tentokrát k mučení zatčeného skutečně došlo a jeho výsledek přinesl překvapení. Říha přiznal, že zná Ondřeje Plemátla a prozradil na něj, že byl mezi pachateli přepadení mečíře Šimona a s ním i jeho družka Johanka.”

Tím se tedy vysvětluje pouto mezi pachatelem tohoto komentáře a vůbec celé trasy a samotného cíle-novodobého Ondřeje z Hodějovic, pracujícího v podstatě v budově českobudějovického vězení s pachatelem zločinu Ondřejem Plemátlem z Hodějovic, jež tamtéž(vězení) před staletími zemřel. A že stopy po loupeživé skupině vedly k Lišovu a odtud k Veselí nad Lužnicí(tedy vlastně přes Dunajovice) už ani nechci pomyslet. Náhoda? Reinkarnace? A kdo vlastně byl ten poustevník z “perníkové chaloupky”? 🙂