Že se dějí špatné věci víme všichni, bohužel i na kole a okolo kol. Pokud nejde o zdraví, tak to není nic zásadního, ale zamrzí to. V červenci mi nějaký šikula ukradl kola ze sklepa – nové RB a zánovní CUBE (a další dvě sousedům). Šikula to byl. Kola byla ve společné kolárně s ocelovými dveřmi a bezpečnostním zámkem. Dovnitř vlezl okýnkem z uzavřeného dvora velkým 44×44 cm, uhlopříčka 63 cm. Pro představu, když dáte vedle sebe 2 listy papíru A4, tak to je dohromady 42 cm. Z rámů sundal kola, která nám zůstala protože se oknem neprotáhla. Aby prošly rámy, tak musel sundat řídítka, vidlice a kliky s převodníky. To vše na čtyřech kolech odmontovat, vyndat na dvůr, vynosit přes plot k sousedům a přes jejich dům na ulici. Kolo jsem oplakal a už jezdím na novém CANYON, Alici jsme pořídili SPEŠLA. Pro zajímavost, pojišťovna nám  nedala nic. Kola byla ve společných prostorech a zloděj nepřekonal překážku (???). Lepší nechávat kolo za 30 tisích zamknuté na ulici, to by zaplatili.

Petr Šikl přišel o své RB cestou z dokolné na začátku listopadu. Stavil se ještě na jedno, kolo zamčené před hospodou. Seděl vedle něj za prosklenou stěnou, chvilka nepozornosti, přestřihlý zámek a kulo fuč. Objednal si nový rám (opět RB) a nakoupil na něj cajky.

RB není moc obvyklé kolo, vlastně jsem  na něm neviděl nikoho jiného  kromě mě a Petra. Následující řádky jsem psal ještě v šoku, pár minut potom, co jsem ve středu po obědě prožil podivuhodné dobrodružství:

“Startuju auto u hospody na Zahrádce, projede okolo mě kolo RB, bílé sedlo a bovdeny, to je snad Peti Šikla. Nevěřím vlastním očím. Krátké pronásledování kolem výstaviště, vyskakuju z auta u vjezdu do výstaviště, on ale přejede na druhou stranu a přes přechod na Dlouhý most (nevěděl o mě, neujížděl). Naštěstí se mi podařilo přejet přes semafory a most první a drapnul jsem ho na rohu za mostem. Krátká diskuze, že ho má od kámoše, s policií že to moc řešit nechce, že mi ho nechá, ať prověřím, jestli je to opravdu ono. Největší starost měl, že si tam dával svoje řídítka a pedály, že mi večer zavolá a že by si aspoň tyhle svoje věci vzal. Takže kolo mám v autě a na kluka telefon. Navíc ten kluk povídá, že už jedno RB měl, stejný jen s černýma nápisama (kurva snad dokonce moje!!!!), že ho zastavili policajti a sebrali mu ho, že je kradený. Byl moc smutnej že o něj přišel, protože se mu RB moc líbí, a moc dobře se mu na něm jezdilo, tak mu prej kamarád sehnal jiný. No a nakonec řek, jestli nepojedu kolem pošty, že tam jel a teď se mu nechce pěšky!!!! No a volal jsem na policii a řekli mi, že moje kolo opravdu mají, že se mi ozvou. Nevím jestli se mi to všechno jenom nezdá …”.

Takže ano, zázraky se dějí. Peťa na svém RB už zase skáče přes kaluže – musel jsem se mu omluvit, že bude dál jezdit na tý vodjebaný plečce místo na novém. Ale takhle dobře vycvičený kolo se nemění. Kupoval ho od původního majite, kterému ho kdysi taky ukradli a vrátilo se k němu, stejně jako teď k Peťovi.  Ke mě se snad milované kolečko taky vrátí, a doufejme i s osazením co tam bylo. Nedej bože aby PČR vypátrala i CUBE, to bysme se do kolárny už nevešli.

Později jsem se dozvěděl, že Stenly (nová tvář z night ride) viděl Peťovo kolo ve středu ráno, poznal ho podle popisu, ale nestihnul nic udělat. Nakonec ty čorkaři nejsou tak mazaný (nebo sou líný a maj to u pr….), čekal jsem, že na kole všechno vymění a prodají ho v jiném městě. A vono ne. Kolo nechají jak je a klidně si na něm jezdí po Budějkách. Nebo, pokud mu budeme věřit, si týpek kupuje kola, o kterých ví, že jsou kradený a nebojí se na nich jezdit. Můžeme jen doufat, nebo spíš snít o tom, že mu někdo promluví do duše (u soudu), on se napraví (v lochu, i když na to toho asi provedl málo, co?) a zapojí se do společnosti vytvářet hodnoty. My zatím buďme ve střehu!

Zdar V.

5 Responses to “Zázraky se dějí”