26 dubna, 2017 | 
Author: Trasa: 41 km, Meťák, kolem bezdomáčů do Boršova, Březí, Kotek, k Třebonínskému potoku, kolem Vltavy na Pozděraz, k Čertyni, Pozděraz, pod Opalice, zpátky k Vltavě a stejnou cestou zpět domů
Výškové metry: 538 m
Účast: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Aleš, Vítek, Petr Pokorný, Přema, Eri, Petr Šikl, Bivoj, Hony Mareš, Majkl, Kory, Víčko, Jakub, Vláďa Řehoř, Petr Podhola, Tonda, Láďa Benhák, Míra Dvořák
Pád: Ondra (říkal Vítek), Petr Podhola, Vláďa Řehoř a jestli je zapíchnutej klacek do hlavy pád 🙂 tak i Hony
Defekt: Vláďa Řehoř + býčí síla + jemná práce se šaltrem = řetěz auva
Triple Gold Club: Vláďa Řehoř – kurwa kluci, zpomalte – to má být klub výjimečných a ne čtvrtá cenová pro všechny. Pátá etapa a už se tam mačkáte tři…
Trackmaker: Ondra
Komentář: Úvodem reportu bych rád do našich řad pro tento rok přivítal Eriho, který se nám vrátil z velkého výletu. Již od mládí se snažil vybudovat si mimikry hustou srstí po těle, ale Yetiho důvěru v Himalájích tím prý nezískal a fotku s kámošem tak nemá 🙂 A stálo Tě to Pilníka pro tento rok, hochu!
Cesta všech protentokrát mířila na pravý břeh naší národní řeky a její harfičky vzaly špačkování i těm, kteří určitá místa spíše propotláčali, než projeli. Krása, která bere nejen dech ale i výčitky. Romantiku a spokojené hýkání mi pokazil až Alešáčkovo lep, na který jsem důvěřivě sednul. V pauze po projetí jedněch co čekali na propotláčání druhých 😉 počal líčit Honyho zranění klackem na hlavě skrz helmu. Rozvinula se vážná debata o nutnosti šití, mé myšlenky v módu turbo počaly řešit otázku kudy nejlépe z nepřístupného terénu k civilizaci, zrychlený tep, starost o kamaráda atd. Ale i Aleš má srdce (sic!) a vida mou starostlivou tvář, pokračoval v historce, že to možná nebude krev, ale mozek, co vyteklo ven, ale že to je klackem dobře žašpuntované (“po zalomení mu v lebce zůstal takový malý dřevěný kolíček”) a já už jen s úsměvem čekal na Honyho sdělení: jsem OK 🙂
O.
P.s. U Nezmara proběhla ukázka toho, na co vše se dá připít. Od 1) změny osobního stavu přes 2) titul (Navzdor všem co se nám smáli, klíčí sláva stoletá. Vzhůru modrobílé šály, vzhůru Brno KOMETA) a 3) pracovní úspěchy až 4) po nezastavitelný proces všehomíra – každoroční stárnutí.
NOC: “Kdo se odváží, na čas ztratí půdu pod nohama. Kdo se neodváží, ztratí sám sebe.” Søren Kierkegaard
Tak já myslím, že právě díky výskytu Eriho v Nepálu dostala řada lidí příležitost mít konečně fotku s Yetim 😉 Eri, to stojí za report, hecni se!