16 srpna, 2017 | 
Author: Trasa: 67 km, Rožnov, Včelná, Kameňák, Římov, Velešín, Skřídla, Markvartice, Žabař, Kulichův kříž, Černice, Zlatá Koruna, různě k Nezmarovi
Výškové metry: 832 m
Účast:
Dojeli s trasérem: Vítek, Zdeny, Hony, Bivoj – a to je ta hledaná přidaná hodnota pilníka, nestyděl by se biker stát se pilníkem, když ke konci vyjížďky (opakovaně) opustí traséra a dá si nějaké úlevy?
Něco objeli: Ondra, Venca, Pavel Tíkal, Přema, Majkl, Eri, Aleš, Petr Šikl, Vláďa, Kocour, Láďa Benhák
Pád: Majkl, Vítek (stojka na předním kole), Ondra (telemark mezi smrky)
Defekt: Vítek, Ondra (asi ne – prasklá lyžina sedla si nevyžádala opravu a zdržení peletonu)
Trackmaker: Vítek S.
Komentář: Ještě jednu letní vyjížďku s teplotami ke 30°C jsme nasměrovali na Velešín. Klasika přes Včelnou a Římov s plánem vyjet cestičkou kolem potůčku do Velešína. Tuhle odbočku jsem netrefil (z panelky se má zahnout za potokem, ne před potokem) takže jsme zaimprovizovali pěkným výjezdem lesem, ostrým sjezdem, ostrým výjezdem, přes pole a ostrým sjezdem pod Velešín – dokonce zaznělo v pelotonu, že to bylo dost dobrý. Na stráni pod Velešínem jsme si dali kvest nahoru, pěšinku ve svahu a promotání zahrádkami. Přejezd k Markvarticím potěšil i silničáře, ano, je tam nový asfalt! který jsme minuli a polními cestami dojeli ke Kosovo cestičce k Mlýnu Žabař a dále Ondrovo propojením ke Kulichovu kříži. I průjezd roklí za Černicemi a sjezd do Zlatky bikery potěšil, aspoň některé, protože už se nám začalo pole drolit. Slunce nás opustilo, ale ne radost z jízdy, tak jsem se pustili ještě terénem po pravém břehu Vltavy. Tam už některé radost z jízdy (terénem, po tmě a kopřivami) opustila, tak nás zbylo jen pár. Po defektu, opraveném před zavřeným občerstvením v Opalicích, nás Bivoj dotáhnul k Nezmarovi. Měl jsem co dělat abych se udržel a u Nezmara ještě dlouho noční časovku vydýchával.
NOC: „nic mě nenapadá II – jednou to snad přijde”
V.S.
NOC od Ondry: “V nejlepším přestat” České přísloví
Do Víťovo příspěvku jsem vřadil fotodokumentaci opravy defektu, který Vítek pořídil nejspíše v závěru vyjížďky. Oprava probíhala až na asfaltu v Opalicích, jak již bylo zmíněno výše. Je tedy zřejmé, že v terénu se za tmy bez světel nejelo, oprava probíhala ještě za denního světla. Dojezd za tmy se odehrával až s průjezdem značky České Budějovice na Lidické ul., tedy za asistence pouličního osvětlení.
Pro tuto vyjížďku se nejlépe hodí Motto neznámého autora: “Nejhorší smrt je z vyděšení …”
Hony
Defekt
Nestyděl by se trasér za uvrhnutí jemu svěřeného družstva do nebezpečenství jízdy po tmě bez světel v terénu, když to nebylo nezbytně nutné a dalo se to VČAS a snadno předpokládat? Záměrným přeceněním sil prvního družstva způsobil:…. Tj. zrovna včera to nebylo švejkování!
O.
P.s. Doplnil jsem výškový metry a konečnou účast o Ben Hura
Nebezpečná jízda v terénu potmě – ještě že jste to včas vzali po asfaltu a zbytečně už nejeli terénem, příště by to chtělo ještě dřív 🙂
Doplnil jsem komentář a foto přímo do příspěvku, slabihoudi.
Doplnil jsem vlastní NOC
koukám, že se tady parádně špičkujete a škorpíte. No, není to letos poprvé, že? 😉 Když už tu metáte všemi těmi hesly, já bych řekl, že nezmarské motto se krystalizuje do podoby – v tom dobrém slova smyslu – “čím (je) hůře, tím lépe” 🙂 Jistě, ne každý souhlasí, ale to je také tvář pravého nezmara, zásadně nesouhlasit s lecčím, resp. s něčím, co budu příště vehementně obhajovat 🙂