6 srpna, 2018 | 
Author: Historická statistika:
Osmý ročník našeho pravidelného zasedání přivítal (s účastí na všech třech etapách) největší pelotónek 13 zdatných mužů, přestože ani tentokrát se o plné účasti všech na všech kilometrech nedá hovořit 🙂 , o tom ale až později. Zároveň přilákal největší počet noviců – 3 přičemž statistické čelo těch, kteří v daném ročníku absolvovali plný počet tří etap se nám nemění. V sedlo tedy usedl: Ondra (8 historických účastí), Aleš (7), Eri a Větrák (6), Hony (5), Zdenál (5), Ondra Míka (4), Kory (4), Petr P. (2), Bivoj (2), Honza L. (novic), Džony (novic), Majk (novic nejen na zasedání, ale i na silničním kole – ve čtvrtek koupil, v pátek už drtil!). Ke statistice účastí zbývá jen dodat, že celkem se výjezdního zasedání za 8 ročníků zúčastnilo 19 jedinců.
Letošní ročník se konal ve dnech 13.-15.8.2018 a celková trasa Grieskirchen – Ruhpolding – Kitzbühler Horn a zpět pobrala 430 km a 5970 vm.
Pátek: 160 km, 2.200 v.m.
Název etapy: Slunečná. Páteční etapa se nesla ve znamení až přespříliš krásného počasí, které mužstvo značně vyčerpávalo a i přes nepříliš velkou kilometráž jsme byli koncem dne pěkně v zuboželém stavu (viz NO). Po cestě jsem si říkal, že přesedlání na digitalizaci trasy pomocí naklikání do mapy.cz přineslo jen ten efekt, že jsem jako obvykle nedostával před startem milión dotazů alá: Jak je to dlouhý? Kolik to je převýšení? atp. Nic víc “digitalizace” nepřinesla. I ti co měli kam 😉 si trasu do elektro budíčků nenahráli a tak jsem zase čuměl do vytisklé mapy, což při snaze jet po vedlejškách přináší velké orientační potíže, neb značení pro auta náš plán jet po malinkatých cestách úplně ignoruje 🙂 Digitalizaci však fandím jen s tím rozdílem, že je příště třeba trasu nahrát do budíčku – tímto je pokrokovějším výzva zadána: nazkoušejte hoši v ČR a příští rok toho, kdo nahraje, kapitán povýší na lodivoda 😉 Z veselejšího soudku připojuji, že koupání v Mattsee s křišťálově čistou vodou bylo super (příště si snad všichni vezmou plavky) a také už víme, že stánek v kempu je ideální variantou oběda pro 15 cyklistů. Lepší než před obchoďákem, rychlejší než restaurace. Návštěva Ruhpoldingu těsně před ubytkem se zřejmě projeví zejména ve fotogalerii, neb pivo roznášející bavorské selky v dirndlech nažhavily mobily hochů jako málo co 🙂
Sobota: 120 km, 2.150 v.m.
Název etapy: Vstříc výzvě. Tento roční byl zaštítěn lákadlem výjezdu na Kitbuhler horn – poměrně velkou brutalitu parametrů: 10 km s průměrem 13% (pokud počítáme cestu až na vrchol) a tohoto profilu:
http://www.salite.ch/kitzbuheler.asp?Mappa
Nepříznivá předpověď na sobotu a neděli cíl ohrozila a způsobila poměrně velký názorový rozptyl účastníků jak tuto situaci řešit, ale hrůzně obludně přerostlá viber/mail smršť pro report znamená jediné: už ani slovo! 🙂 Nakonec i přes chvilkový déšť a total nulové/mlhové výhledy/prostředí při výšlapu byl cíl i přes škarohlídství dobyt!!! Ano, nevíme jak moc by mohly být krásné výhledy, nevíme, jak moc bychom zaplatili za 30° vedra, nevíme, jak chutná pivo na terase Gipfelstube – víme jen, že jsme lepší, než jsme si mysleli. Sebekriticky musím říci, že jsem nevěřil, že to polovina mužstva (včetně mě) vyjede na jeden zátah a hlavně (!!!) že kopec nevzdá nikdo! Tímto se za podcenění Nezmarů omlouvám a doplňuji: To jsme dobrý! To jsme dobrý! A co na tom, že některá fota činil Honza s průpovídkou z historie TdF: Octave Lapize walking up the Tourmalet 🙂 Viz:
https://cyclinguphill.com/wp-content/uploads/2015/05/lapize-tourmalet-70.jpg
Největší kolektivní Nezmaří vrcholové trápení je zaznamenáno dokonce i na animaci:
https://www.relive.cc/view/1717887161
Neděle: 150 km, 1.620 v.m.
Název etapy: Dešťová. Jak moc sobotní předpověď hlásící původně celodenní déšť nevyšla, tak nedělní předpověď hlásící celodenní déšť vyšla plně… Propršené ráno ihned ukázalo, že existuje skupinka, která prostě stůj co stůj nepojede a hlavně: chce se projet vlakem. Takže Peťa P., Ondra, Bivoj a Majk měl den: v dešti do Salzburgu, vlakem na hranice, na kole z hranic dom a já jim prostě tu účast uznám 🙂 Alespoň už teď víme, jak to je s vlakem a kolem v Rakousku 😉 Druhá skupina (“Nezmaří srdce”) vyjela do deště a v dešti skoro celých 150 kilců i strávila. Jednoho dne holt ve Vietnamu začalo pršet a pršelo půl roku. Pršelo zezdola, pršelo ze strany a jak silničáři vědí, pršelo i zespoda. A nejen mě se to vlastně líbilo. Asi ne pro každou vyjížďku, ale pro zpestření proč ne. Nejsme z cukru. A navíc nečas přinutil skupinu k co nejlepší silniční spolupráci a tak to byla, jak poznamenal Honza, vlastně pořádná závodní cyklistika. Lajna 150 km, střídačka, bez žrádla atp. Řečí čísel (jó ty elektrické budíčky…) jsme posledních 22 km jeli průměrem 43,2 km/hod. Příště zase ale v hezčím počasí, jo? Snad. A i Hony si ujasnil, že bude příště jezdit s mlékem v galusce, nedej bože s galuskou náhradní (po v dešti neopravitelném defektu se nedobrovolně připojil k vlakové partě).
Shrnutí: Záměr s krácením etap hodnotím pozitivně. Minulé statistiky 3 x 200 km zní sice dobře, ale člověk se zpotí i při těch 150 km a hlavní devizou je čas. Koupačka, jídlo, pohůdka a když je nebe otevřené, déšť po 6 hodin je také snesitelnější než osmihodinovka. Tak uvidíme, co mě napadne příště. Vaše reakce pod reportem mě potěší a hlavně je budu mít archivovány při příštím plánování.
O.
NO: Trochu poučení, trochu zábavy. Při pátečním dvojité defektu Bivoje parno a čekání do našich hlav přihnalo diskuzi na téma (našim nelékařským jazykem řečeno): “Děvčatům se ve vagině občas dělají cysty a můžou v nich být i zuby.” Spousta hochů informaci nevěřila, a když jí s blahosklonným (k naší terminologii) úsměvem potvrdil i ten nejpovolanější, neskryl své obavy Aleš dotazem: “Když ženský ve vagině může narůst zub, může mě v hubě narůst vagina?” Jó silnice přináší potřebu kvalitních debat. Okénko samotné je sice už odbornější mluvou, ale zas není tak zábavné:
Dermoid neboli zralý teratom je nejčastějším typem nezhoubného nádoru na vaječníku. Vzniká ze zárodečných buněk. Dorůstá velikosti i nad 10 cm a může obsahovat jakoukoli tkáň lidského těla – nejčastěji vlasy, kožní maz, zub, chrupavku či kost.
Post scriptum Petra P.
Začnu NO : Ano, mohlo vše být jinak, jenže pořekadlo zní “kdyby bylo hovno cukr, tak si serem do kafe”
K věci : fakt zajímavé je, že kdybych psal report já, byl by to úplně jiný příběh, resp. jinak viděný. A tím nemyslím “co by kdyby”, viz možnosti v rámci Viber prekomunikace. Jen snad podotknu, že ta “nejsme z cukru” skupina (asi jsou z nerezu?) ráno velmi vážně a usilovně sháněla překladatele, aby pana domácího ukecal, že by jako v těch provazech deště vzal naše řidiče na votočku do Grieskirchenu, kde byla chytře 😉 ustájena vozidla. Dokonce běžela debata, kolik by stál Kroupa taxi. Ta samá (?) skupina pak jela odvážně deštěm 150 km bez zastávky na jídlo a překvapivě (oproti těm srábáckým ranním projevům) si to (údajně) užila. Vlaková sekce si to taky užila, stejně jako třeba ta, která si o pár km navíc nastavila sobotní švih. Bylo to fajn tím jak to bylo různé a vše bylo něčím dobré i horší, byť pro některé je dobré to, co pro jiné to horší. Což je právě zajímavé a správné, že to vzájemně respektujeme. Pospolitost pak dosáhla vrcholu, když jsme se společně složili na Koryho knedlíky 🙂
Toto není kritika nebo rýpání, jen doplnění obrázku, ostatně tak jsi to Ondro chtěl – aby myšlenky nezapadly. Berme vše s nadhledem! Všimněte si ostatně, že všechny akce minulosti, byť byly objektivně sebeblbější, hodnotíme zpětně kladně 🙂 Chytrejch řečí se vedlo i před zájezdem hodně, nicméně jak praví Švejk: “Každej nemůže bejt chytrej. Ty hloupí musej dělat výjimku, protože kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej”…koneckonců, ty naše vejlety, to je buď hančovina nebo švejkovina 🙂
