21 února, 2019 | 
Author: Trasa: 23 km, U Špačků, Hodějovice, Srubec, Švajce, Dobrá voda, Dubičák, U Podkovy
Výškové metry: ?
Účast: Petr Šikl, Vítek Sirotek, Pavel Tikal, Honza Mareš, Míra Doležel, Petr Podhola
Vyjížďku nedokončil: Zub (Michal Zoubek), na Steak dorazil Banán
Pád: Vítek Sirotek, Pavel Tikal, Honza Mareš, Míra Doležel, Petr Podhola
Defekt: nikdo
Trackmaker: Petr Šikl
Komentář: O víkendu padaly 30 let staré teplotní rekordy – tohle počasí jsme si užili na běžkovém přechodu Šumavy. V neděli bylo v ČB dokonce 17°C. Na vyjížďku se sice trochu ochladilo, ale začátek byl i tak letní – teplo okolo 9°C a světlo. Letní idyla skončila, jakmile jsme vjeli do terénu. Tam to bylo samé bahno a zbytky sněhu. Dost zábavy nám připravili lesáci – pěšinku kolem Hodějovického potoka jsme ve vykáceném lese několikrát ztratili a z lesa se vymotali jen tak ňák instinktivně. Kácelo se taky nad Švajcema, cesta připomínala spíš cyklokros. Ještě víc zábavy nám připravil tmavý led. Udupaný sníh, několikrát roztátý a zmrzlý, se na hlíně a trávě za plusových teplot proměnil v dokonale kluzký mokrý led. Ten navíc není skoro k rozpoznání. S jistotou ho člověk odhalí bohužel většinou pozdě, často až když ho začne zábst na lokti, kolenu, zádech nebo zadku. Některé pěšinky se nedali vyjet, některé ani vyjít a některé ani sejít. Přechod Dobrovodského potoka nad Švajcema byl neopakovatelným zážitkem. Prudký svah k potoku Peťan sjel, palouček pokrytý ledem přesvištěl bez ztráty rovnováhy a zastavil se až u potoka. Nechápu jak se mu to povedlo. Na tom ledu se nedalo ani stát. Napodobit se ho pokusil Petr Podhola a odvážně tam vjel za ním. Kolo se mu ale podsmeklo a skončil na boku. Já to raději vedl a ani to nebylo jednoduché. Za sebou jsem slyšel ránu a drnčení drátů, ohlédnu se a Míra leží taky – pád při vedení kola. Hony s Pavlem to pro jistotu vzali po druhé straně potůčku, ale ani to nebyla výhra. Terén tam byl prudší, takže si mohli vybrat jen to, jestli se při pádu budou kola držet dál, nebo ho odhodí a upadnou bez něj. Pavel si dal dokonce tobogán, myslím, že tak 4 až 5 metrů po zadku ujel. Dole jsme se dohodli, že celé toto počínání započítáme do statistiky jako jeden pád, rozpočítat by to asi nešlo. Ještě jsme si užili vyhlídku z Dubičáku za svitu úplňku a pak drandili zpátky. Nejvíc zábavy nám nakonec připravil Stenly a stejkový večer v hospodě U podkovy. Nabídka byla stylová, vezmu lístek do rukou a čtu: pupek, slabina, … váleček. Velkoryse jsme tuto narážku přešli a užili si výborné stejky, pivko a na závěr něco ostřejšího na trávení.
V.S.
