Personální statistika 9. výročního zasedání: Ondra, Aleš, Hony, Zdenál, Bivoj, Honza, Džony, Kory, Ondra M. a novicové Víťa K., Jirka Z., Duby a Tauby, a na část páteční etapy ještě Majkl a Peťa P. 

Pátek: 160 km, 1584 v.m.

GPS: https://www.relive.cc/view/g37665104441 

Páteční etapa byla naplánována jako rychlý přesun do Kremsu jen na tyčinkách, rychlý oběd, a poznávání sklípků ve Wachau. Jak už to tak bývá, plán se začal bortit poměrně záhy. A ten kdo zlobil 🙂 , byl Ondra Míků. Ještě před hranicema měl defekt a problémy nafouknout již instalovanou náhradní duši, což jsme ještě přešli, ale přejít se však nedala ztráta pružiny v nášlapných pedálech Time, která znamenala, že nemůže nacvaknout tretru, což jaksi není ani pohodlné ani bezpečné. V dnešní době kompjůtrů je však možné vše a tak jsme vygúglili nejbližší cyklokrám ve Zwettlu, Ondra zamával platební kartou, já s Taubym jsme mu jeli dát morální, jazykovou a technickou podporu a ostatní o 60 km dříve než plán usedli k jídlu. V krámě naše trojice s prodavačem sehrála pěknou scénku s neznalostí německého překladu slova “pružina” (my) a pán s nepochopením významu použitého slova Time. Koukal na nás vyvaleně se slovy, že času má skutečně hodně a že nám rád pomůže, jen když řeknem co chcem 🙂 Po pár minutkách pochopil, že používáme slovou Time pro značku pedálů 😉 a opáčil, že “der Feder für Time” nemaj… Tak si musel Ondra koupit Looky a konečně se zařadil do stáda nás, Lookařů. Sjezd k Dunaji byl orgasticky krásný a tak nás napumpoval, že jsme ihned přejeli Dunaj k přívozu se stánečkem a plážičkou, kde Džony počal objednávku slovy: “eine flasche Riesling” a po obdržení lahvinky dodal, že se dnes už nikam nehne 🙂 Bylo jasné, že plán dostal další direkt, ale to vůbec nevadilo, popíjení na břehu Dunaje, chlazení těl v poměrně překvapivě dosti studené vodě, Ondrova taškařice s hledáním děr v obou jeho duších v Dunaji a jeho hlasité spílání osudu nám krásně krátilo odpoledne. Nakonec jsme se i do jednoho vinařství vypravili a někteří i na kolo ještě sedli, aby doplnili kulturní část návštěvou kláštera Göttweig.

Sobota: 210 km, 2132 v.m.

GPS: https://www.relive.cc/view/g37719903869 a https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d33649517683a5924970816

Každý dle plánu věděl, že nás čeká těžkej arbajt, neb 200 km kopcovitým alpským podhůřím v 35°C ve stínu, prostě nepůjde lehko. Jaký byl však můj údiv, že až teprve v půl šesté večer došlo k názorovým neshodám, jak dále s plánem. Do té doby jsme všichni jeli jako jeden muž, na čase i místu obědu se shodli, koupání zařadili, prostě věc nevídaná. Jediné co nás sužovalo (krom kopce za kopcem) bylo ono pekelné vedro, přičemž ke zmírnění následků nepomohla ani alpská bystřina, která Alešáka rozdivočila až tak, že chtěl předvést dokonalou harmonii celeste stroje, jeho nahého těla a ladného šlapání, což projíždějící rakouské důchodkyně na elektrokolech poměrně vyděsilo a nás pobavilo. Vše se tak zdálo být nádherné, leč černého Petra po Ondrovi musel někdo převzít a žial bohu, zase to padlo na Ondru… Pytlíček s občankou, 70 éčkama a kartičkou VZP se mnou prostě celou trasu neodjel, ač jsme se ho s Honzou a Honym ještě jali jet hledat a přidali si neplánovaně nadplán 🙂 Tak jen doufám, že už jsem si nevzal v Rakousku nějakej úvěr, či si nepůjčil auto…

Neděle: 171 km, 2655 v.m 

GPS: https://www.relive.cc/view/g37763214860 a https://www.sports-tracker.com/workout/ondejludvk/5d34a7ed17683a5924ae4167

Když jsem plánoval nedělní etapu, říkal jsem si, že by byla škoda jet jen 130 domů a že bychom si mohli drobet prokřižovat Wachau. Tak jsem to naplánoval párkrát od řeky a k řece a teprve pak až domů. U snídaně Džony zkušeně shlédl itinerář a utrousil, že takhle se správně dělá tréningová pyramida – každý den musí být těžší než ten předchozí! To zejména méně výkonou skupinu lehce znervóznilo a začala trollovat plán, což nám (a pojďme si to říci na rovinu) zachránilo krk. Byli jsme totiž naštěstí v takové touze po harmonii, že když Ondra, Víťa a Bivoj nekompromisně řekli, že první pytlíček od Dunaje a zpět vypustí, přizpůsobili jsme se jim. A hned v následném stoupání jsem je za to rozhodnutí mnohokrát velebil. Ono jet z 200 metrů nad mořem do 900 – což bylo ono stoupání, je tak nějak 700 metrů převýšení, což maj v celé ČR asi tak tři kopce. A jet to dvakrát a vlastně být stále u řeky a teprve začít cestu dom, no nevím nevím 🙂 Alešák se na mě laškovně zubil se slovy: “To se to kliká v kanceláři, co?” Ano kliká se to lehce, ale umím ustoupit! A navrch jsem ještě párkrát vyhodil cestu přes kopec a zvolil cestu údolím a i tak to byla nejtěžší etapa z víkendu a Zdeneček mi několikrát nezapomněl zdůraznit, že “jsme se přece už dávno dohodli, že poslední etapa má být odpočinková!” Dlužno ale dodat, jak moc byla etapa náročná o to více byla krásná a s květinkou uprostřed v podobě obědu na lesním volkfestu mezi rakouskýma vidlákama, s jódlovací kapelou, no extra supr náhled do lidové zábavy místňáků.

Shrnutí a zamyšlení: Myslím, že se tentokráte výlet moc moc vydařil po všech stránkách a ani jsem nezaznamenal nějakou povážlivější třenici. Jsem přesvědčen, že jsme dohromady drželi i celkem dobrou cyklistickou disciplínu a ti, co na tom byli fyzicky nejlépe, skutečně odvedli své síly ve prospěch slabších a nesólíčkovali si, za což jim patří poděkování (you know who you are!). A ti slabší, kteří mohou skupinu rozbít stejně dobře jak ti silnější, se chovali taktéž disciplinovaně. Kdykoli se začali tvořit na čele dvojičky automaticky najeli bez připomínání do formace, ve sjezdech neměli potřebu ukázat, že jim to z háku jede víc něž těm, co to odtáhli do té doby a když jim to ujíždělo, křikli si. Snad příště nedojde na podobenství Petra Chelčického (traktát: Sieť viery pravé)  přirovnávající síť vytahovanou rybářem z vody za prostředek ke spasení, kterou však velké ryby (ať už velcí hříšníci, či preláti) trhají a ostatní ryby potrhanou sítí propadnou a spasení nedojdou. Snad naše síť i příští rok zůstane nepotrhaná.

Zvláštní poděkování: Alešákovi a firmě Garmin, neb nahraná mapička eliminuje orientační přehmaty a limituje prostoje 🙂

O.

[Show slideshow]