Trasa: 31 km,  pravý břeh Vltavy, Hrdějovice, borecká rokla, hosínská zákolejka, Hluboká, Hosín, Hrdějovice, Nemanice a dom

Výškové metry: 407 m

Účast: Ondra, Aleš, Víťa S., Venouš, Hony, Bivoj, Honza L., Zdenál, Přema, Jirka Z., Majkl, Kory, Koubič, Pavel T., Eri, Sochy, Kocour, Vráťa, Vláďa, 

Pád: Majkl 2x

Defekt: Sochy

Trackmaker: Hony

GPS: jde pouze o část, zapnul jsem až po borecké rokli https://mapy.cz/s/metezebojo

Komentář: Jeden z posledních klenotů nezmarské šperkovnice byl vytažen na světlo boží dík Covidu nikoli v obvyklém jarním termínu, ale až na podzim. A opět se setkal s nadšením i s průpovídkami alá “mohla by to být hezká procházka – ale bez kola…”. Jak tak mé zkušené oko počas procházky koukalo, odhadlo, že bude  dobré si počkat na report až po pohovoření si s chlapci o víkendu a odhad to byl správný. Přes léto nám jaksi vycházková trasa za kolejemi lehce 😉 zarostla ostružiním a přišlo to, co každý zkušený čekal. Pomalé defekty z trní. Defekt se za vyjížďky projevil jen u Sochyho a dle pravidel otců zakladatelů ho má jako jediný ve statistikách, ale celkové skóre Ostružiny vs. mord parta Nezmar by se dala zapsat asi takto: Já defekt “jen” předního kola (dom jsem dojel v pohodě, ale tušil a sílu sebral až ve čtvrtek a zlá předtucha se naplnila), Pavel Tíkal defekt obou kol (oprava v pátek se jak už to u trnů bývá nepodařila na poprvé, takže u jednoho kola opakoval lepení v pátek a u druhého kola pro změnu až v neděli), Hony defekt obou kol (přední kolo 7 děr znamenalo už jen odpis duše), Jirka Z. defekt obou kol (lepil ve čtvrtek před výjezdním zasedáním, v pátek opět a zase neúspěšně, a jestli a kolikrát bude ještě lepit to vie len pán boh – Jiří se prozatím omezil jen na rouhání: “Že já v úterý jezdil!”), Honza L. defekt obou kol (k situaci se postavil čelem a defekty odmítl opravovat a přesedlal na strategii průběžného dofukování. Tak jsem zvědav, kdy v této hře přizná ostružiní svou kapitulaci). Takže bez kompletního infa od všech Nezmarů jsem tak na deseti defektech. Jó každej klenot má svou cenu. Ale příště už zase spíš na jaře 😉

O.

NO: A v této podivné době nás snad nad běžné starosti povznese chvilka poezie (kéž by se stát vždy takto hezky uměl postarat).

Měl jsem, měl jsem, měl jsem milou,
uřízl jsem jí hlavu pilou,
za tak těžkou, těžkou práci,
sedím, sedím na Pankráci.

Rok, rok, rok jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
vždyť to za mě platí stát.

V base je vždy a všechno jasné,
je tam, je tam hezky a krásně,
sedím na samotce a sním krásný sen,
o tom, že se už nikdy nedostanu ven.

Osm let jsem seděl v base,
teď, teď, teď tam půjdu zase,
já, já, já mám basu rád,
jsem s ní starý kamarád.