Trasa: 43 km, po modré turistické až do Římova, křížoá cesta, hráz, zbytek křížové cesty od Svtého hrobu, žlutá turistická až k Otmance, úhybný manévr k letišti Doudleby, zelená turistická do Plava, kolem úpravny vody a Malše do Šnytu.

Účast:  Jirka T., Hony, Míra D., Vítek S., Zub

Vyjížďku nedokončil: Vítek  –  bláto za to může a trochu asi i stav převodů

Pád: Míra D. – chtěl se koupat v Malši, ale nevyšlo mu to

Defekt: nikdo

Trackmaker: Vítek, Jirka

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář:

Současné turbulentní dění bylo příčinou nutnosti svolat vyjížďku zakončenou posezením v restauraci. Míra neváhal a zamluvil stůl ve Šnytu, abychom měli jistotu, že se po uvolněném zákazu do restaurace vejdeme. Příslib hojné účasti na vyjížďce se ale nekonal, více než bike, zdá se táhne pivo.

Vrchní trasér se dnes z vyjížďky omluvil, pomyslné žezlo přebral Vítek a vedl malé družstvo po modré turistické značce směrem na Římov. Úzkou betonovou lávku přes stoku za jezem U Špačků zdolal pouze srdcař Míra, ostatní se svezli po lávce nové, široké. Dbaje Lojzových slov o udržování původních cest, ctíme nadále starou úzkou pěšinu. Modrá na Římov je nádherná bajková trasa, dnes je okořeněná blátem, které se postupně stává osudným Vítkovo biku. Opakovaně sukující se řetěz dohání Vítka doslova k šílenství, tichému a nezvratnému, pěkně po Syrotkovsku. Před Noskovým Mlýnem otáčí domů, tedy přesněji do Šnytu na pivo, kde tuší přítomnost ostatního Nezmarstva, zlákaného pivním mokem. Netřeba dalších slov, tyhle věty myslím vystihují to, co probíhalo Vítkovi hlavou.

Traserství přebírá Tuča, tím pádem se výrazně mění tempo vyjížďky, protože Jiří je v tréninku. Střídá kolo s během pod vedením své manželky Jany, a tak jeho nohy i hlava chtějí letět s větrem o závod. Římovská křížová cesta má s blížícím se vánočním časem příjemnou atmosféru, stejně tak tajemně osvícená hráz přehrady. Stoupání od Svatého hrobu pod kostel plné bláta vyžaduje volbu správné stopy a cit v pedálech, jinak hrozí bezmocné šlapání na místě. Míjíme poklidné třpytivě nasvícené náměstí a vydáváme se po žluté z pět k domovu. Úhybným manévrem na Doudlebské letiště chceme objet rozblácené staveniště dálničního traktu, leč jsme nečekaně lapeni do bahna za letištěm.

Začíná se ozývat Míra, čas plyne a Šnyt ne, a ne v dohledu. Hubuje nám při každé odchylce od přímé trasy k pivu. V Plavu ztrácíme Zuba, nepřizpůsobil se Tučovo svižnému tempu, dokončuje po asfaltu. Pouštíme se do trailu po levém břehu Malše, výkřik za zády a mizící světlo ve srázu k řece mě otáčí. Míra nažhaven na orosené pivo, málem ukojil svou touhu v chladivém proudu řeky. Jako zázrakem se po pádu zastavil těsně u vody, nad kterou přesahoval jen jeho baťoh. Kolo takové štěstí nemělo, to jsme vytáhli z vody, srovnali mu potočená řídítka a jelo se, již na pohodu rovnou do Šnytu.

Rychle dohnat s plným půllitrem co se v lese zameškalo, sníst co v kuchyni ještě zbylo a rychle platit, zavíračka se blíží, Dnes již víme, že to letos byla prví a zároveň poslední hospoda po vyjížďce.

Hony

[Show slideshow]