Trasa: 47 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 421 m

Účast: Ondra, Majkl, Míra D., Venca D., Aleš, Zdenál, Bivoj, Petr P., Marek L., Sláva, Honza Langmann, Stanley

Pád: Marek L. 2x – ještě boj o padáka roku nevzdává 🙂

Defekt: Samozřejmě že zas budou kecy, ale zase se muselo čekat kvůli mechanickému okénku, byť myslím stejně nevyřešenému, takže Bivoj – něco se řazením, či kýho čerta.

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/jekomokeva

Komentář: Když jsem oznámil, že mám v plánu koupání a pivo, zachytil jsem mnoho podezíravých pohledů, zda si s chlapci ošklivou a lživou hyperbolou jen nepohrávám, ale já jsem seriózní chlapík! V průběhu vyjížďky mi bylo i uvěřeno a Bivoj plán glosoval: “Ty si nás chceš zdá se koupit….” …… “A to se ti zcela jistě podaří!” Jezdivou záležitost jsem tedy nasměroval přímo pod dolní výpusť Římovské přehrady do “vejvaru” kde se voda točí v betonovém bazénku a tvoří zpětný vracák, do kterého když člověk naskočí, vpluje do milého caruselu, ve kterém se bez práce točí a točí a jen to pak chce v příhodném místě párkrát ostře kraulově zabrat a je po kolotoči. K mému překvapení vejvar neznal nikdo a jen asi pět lidí odhadlo akci jako bezpečnou a tak spíše více párků venku bázlivě koukalo na jízdu, než by se koupalo (větší účast zřejmě nepodpořila ani má historka o tom, jak se to jednomu kamarádovi kdysi líbilo až tak, že jezdil kolečko o dost déle, než chtěl 🙂 ). Aleš, nevšimnuv si, že je v koupací menšině při výlezu prohlásil, že sem musí vzít děti, že by se jim to určitě líbilo… Sic! Po vejvaru se jelo na slíbené pivo, které kazilo jen a jen moje 😉 škarohlídství, které se odvíjelo od toho, že jsem jako jediný měl tu odvahu kouknout na meteoradar. Hoši v reakci na celou červenou obrazovku,  kterou jsem jim před obličeje nastavoval, dospělácky zareagovali objednávkou další rundy, kterou uspíšilo jen mé pruďácké a všemi vysmívané zvednutí se od stolu při nedopitém neobjednaném pivu. No tak my teda jedeme, štrašpytle… No a stejně to bylo pozdě 🙂 Těsně předtím, než jsme začali valit na rovině z Roudného po Plavské 57 km/hod hnáni do zad uragánem a šleháni bičem, ke mě přijel Aleš a upozornil mě, že on OPRAVDU NESNÁŠÍ lidi, co používaj větu: Já to říkal… Takže jsem mu řek, že jsem to samozřejmě říkal, ale že já jedu už jen kousek, ale on do Adamova a že mu přeju klidnou cestu. Později na viberu přiznal, že byl rád, že ve zdraví dojel, neb mu prý chybělo uzemnění. Co jen to mohlo být tak nebezpečné??? Ale když se nic nestane (Stanley nás samozřejmě zásoboval historkama, kde všude spadly stromy, hned po tom, co jsme projeli…) tak to byla bžunda. Ještě nikdy jsem nejel v bouři kdy zároveň hlásí extrémní nebezpečí městský rozhlas 🙂 “Haló, haló, hlášení městského rozhlasu. Upozorňujeme všechny občany na extrémní bouřkové nebezpečí….” A do toho mi Markovo otecko a má nejsladší opakovaně celkem asi osmkrát volali a chtěli si zahnat strach. Ne telefon ve Vietnam bouři neberu!

O.

NO: „Základní lidskou slabostí je, že člověk nepředvídá bouři, když je pěkné počasí.“ Niccolo Machiavelli