Trasa: 37 km, Meťák, jez Pláňat, Boršov, kolem řeky, motanice do svahu nad řekou, Vrábečský pískárny, ne úplně zezdola Tři brody nahoru, ke Mříči, čekání na vlak/dámu na kolejeích, do masivu Kluka, Slavče, Hradce, tašky a domů

Výškové metry: 520

Účast: Ondra, Petr Šikl,  Tonda, Honza Mareš, Venca, Přemek, Láďa, Pepa Vlášek, Venca Drbout, Vítek, Pavel Samec, Majkl, Kory, Koubič, Petr Pokorný, Honza Voleský, Eri, Aleš

Pád: Samík, Venca Drbout, Tonda

Defekt:

Trackmaker: Majkl

GPS: www.sports-tracker.com/#/workout/honymari/54341c7ee4b03f8517b7d6d2

Komentář: Počet trasérů rozšířil na hezké číslo 7 (sedm statečných, či kulí, jako v Sarajevu?) Majkl a hnedle to přineslo ovoce. Jednak opravdu co do fyzického výkonu funguje manický syndrom traséra 😉 a jednak nový člověk vždy přinese něco nového – neotřelé propojení ježděných úseků a někdy i nové úseky (alespoň pro mě jich u Vltavy pár bylo!). A když se k tomu ještě i něco nepovede a zabloudí se, tak nevadí, např. Vítek pokládal zabloudění u Mříče (zn. ve stopách lesního harvesteru a s návratem po kolejích) za za hezky vystřižený záměr, Aleš ocenil snahu při hledání nových tras podle bíločerných čar na mapě (jen někteří kartografové ví, že jde o značení kolejí), takže jen milovník drncavých rovin Eri vytkl přespřílišné vysypání prostoru mezi pražcema kamenama (málo drncalo). 🙂 Navrch mě rozesmálo, když je někomu jedno, že ostatní po půl kilometru kolejiště s velkou úlevou opouštějí, protože on vypnul a prostě JEDE a otočí to až když mu přijde divný, že je v tichém lese sám (Venca Drbout: Dojel jsem skoro až na hlavák!) Tedy trasa hezká, včetně kouzla nechtěného.

O.

P.s. Trasa však dost brzy přestala bavit Peťu Šiklů, no ono dost do krve rozedraný obličej od ostružin, asi vžene do tváře jen úsměv alá Joker z Batmana, chi chi. Spíše než poněkud fádní vysvětlení ostružinama doporučuju držet Samíkovo historku o bitce s vyrušeným kancem!