Trasa: 66 km, 21. století – viz GPS 

Výškové metry: 946 m

Účast: Ondra, Petr P., Kory, Venóš, Venca D., Bivoj, Přema 

Pád: Kory, Venca D.,

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra, Venóš

GPS: https://mapy.cz/s/rebafodore

Komentář: Státní svátek, možnost rozsáhlejšího časového okénka, spousta plánů, chytré hlavy, jedu-nejedu-jedu-nejedu-jedu lidé, mě ještě před startem dost mentálně unavili (zaplať pánbu za pevný řád!!!), ale déšť z jihu a na jednu strunu naladěná grupa, vše obrátili ve skvostné odpoledne. Vícehlavým brainstormem jsme se usnesli jet do Purkarce poněkud nezvykle, kde nás převeze přívoz (Venda má číslo na koho si vzpomenete!) a já že pak zrealizuji dávnou tužbu jízdy po zaniklých obcích kvůli Hněvkovické přehradě (s avizovaným a akceptovaným blouděním jen za cenu nových destinací). Už výjezd na vrch Výštice mne nadchnul, neb jsem tam nikdy nebyl (Venda přesvědčoval mě i ostatní, že už jsme tam byli, ale všichni se tvářili prázdně…), sjezd na Rachačky byl také novinkou, ale pravé novoty začaly od Purkarce. Úterní loď byla Nezmarská premiéra (která druhou posádku potěšila o to víc, že stihla pivo v Purkarci) a dál se s novinkami roztrhl pytel. Po vylodění mi začal Venda šmrdlat na mapách s předpokládanou cestou domů, ale vysvětlil jsem mu, že jsme tady opravdu kvůli objevování a začal šmrdlat prstem na mapě přesně opačným směrem – a to směrem od Budějc, využívaje též fotomapu k prozkoumání reálných tras zemědělců, když na mapě cesty naším směrem nebyly… Venda polknul a s úsměvem dodal, že tedy dobrá, ale musí sníst energetickou tyčinku 🙂 Hoši proti plánu cestou-necestou nic neměli a tak poznali, jak já objevuju 🙂 Těžko to popsat, od zániku obcí už to není úplně turistický region 😉 a tak nás jen občas na břehu rybáři počastovali větou: tudy se nikam dál nedostanete! My však víme, že si běžný občas nedovede představit, jak my rádi trávíme čas, a tak jsme (jsem) vždy větu ignorovali. A jak to bylo krásné! Pravda, třetinu z výškových metrů jsme získali při potláčání bajku, ale nikdo se neškaredil. A do Jaroslavic (1382-1988) jsme se nakonec dostali. A řopík cestou potkali. A při devítibrodí potoku Budáček si chlapci nakonec posteskli, že jsme až příliš brzy začali tlačit na cestu nad námi 🙂 A jednomyslné pivo v Hroznějovicích vyplynulo samo od sebe. Takže: já byl nadšen, ale vždy si kladu otázku: Byli by nadšeni i ostatní? A pravda je, že spíše ne 😉 Tak nevím, jestli se do Jaroslavic ještě někdy kouknem…

O.

One Response to “15. etapa 5.7. 2022 – Pardovice, Jaroslavice”