Trasa: 43 km, 21. století – viz GPS

Výškové metry: 512 m

Účast: Ondra, Aleš, Hony, Venóš, Majkl, Míra D., Přemek, Pavel T., Vítek S., Bivoj, Venca D., Zdenál 

Pád: nikdo

Defekt: nikdo

Trackmaker: Ondra

GPS: https://mapy.cz/s/pasucuraze

Komentář: Bouřkové přeháňky před vyjížďkou a přeháňky při vyjížďce krásu neevokují – a přece jsme jí zažili! Celí od bahna, mokří, ale za sociálního smíru (je to specifická zábava ten nezmarský bajk a není pro každého), jsme se schovali po půlce vyjížďky v přístřešku u placek ve Štěkřích. při čekání jsme se jen maličko špičkovali, zda-li je dobré čekat, až přejde déšť či ne, či zda hlasovat o tom zda prší, až přijel majitel a začal se chovat jako rakouský vzor pro české provozovatele pohostinství. Okamžitě navrhl naražení sudu a když viděl prokřehlá holátka, okamžitě zatopil v bývalém bojleru (zavěšený do prostoru na ležato), který dnes místo vody zadržuje oheň a byl to vynález v pravdě neuvěřitelný. Sálat začal asi za 3 minuty a kolečko kolem něj bylo pevně semknuté. Do toho zavolal pán svou zřejmě dceru (či moc pěknou blonďatou sousedku), neb správně vytušil, že hosti budou hladoví a žraví a bude třeba dalších rukou. A to vše mimo otvírací dobu! A kmitali celou dobu doslova jak fretky – zvlášť když někteří se nespokojili s plackou jednou, ale ani druhou (tu jsem si dal už jenom proto, že oči chtěli), ale i třetí 🙂 A těch piv. A ta vymazlená stodola! A hosti hluční, špinaví polosvlečení a někteří i bosí… Šířit slávu pána nutné 🙂 Tak to má v gastronomii vypadat. Když se rozjařená skupina rozdělila na zodpovědnější část (5 ks) aby dojzd do CB proběhl za světla, kladl jsem pánovi na srdce, aby byl on tím, kdo má rozum a poslal i tu druhou méně zodpovědnou a více opivenou část včas domů. Asi to i vyšlo, žádné fotky plné krve se na Viberu neobjevily a dokonce i hlídka PČR v 7.05 ve středu prý provedla při namátkové silniční kontrole negativní dechovou zkoušku  (vidíte všichni ten pánbožkovo zdvižený prst, hoši?)

O.

NO:

“Umění žít není umění hrát s dobrou kartou, ale umění sehrát se špatnou kartou dobrou hru.” Robert Louis Stevenson