REPORTÁŽ HONZY L. Z AKCE KLEKLULI 30.12.2014

30. 12. 2014 se pár hodin před Night Ridem odehrála i jedna povedená akce, která přes svůj čistě běžecký charakter přilákala i spousty cyklistů. Již XV. ročník běhu Klekluli z Českého Krumlova přes Kleť a Kluk do Litvínovic. Dlouho jsem nad účastí v tomto krosovém běhu přemýšlel, ale termín kolem přelomu roku a respektu hodné parametry trati (28 km s převýšením 852 m) mi účast vždy překazily. Letos se ale sudičky sešly a tak jsem se rozhodl zúčastnit.

I přes to že by dalo říci, že poslední dobou trochu běhám, tak s kopci příliš zkušeností nemám a přiznám se tedy, že jsem si byl předem výběh na Kleť a Kluka zkusit, abych věděl, co to se mnou udělá (a dobře jsem udělal). Do kopců mi to šlo překvapivě docela dobře. Zato z kopce to byla tragédie. Nejen že oba seběhy z Kletě pro mě skončily pádem (první cesta dolů dokonce 2x), ale stehna jsem druhý den dost cítil a při cestě na oběd se zoufale přidržoval zábradlí. Ale jak se říká, těžce na cvičišti lehce na bojišti a získaná zkušenost mě naučila, že z kopce to nemůžu rvát full gas, ale hlavně opatrně 🙂

V den závodu, ukazuje teploměr za oknem mínus 12, což mě přivádí k úvahám co na sebe. Teploty v předcházejícím období byly přece jenom někde jinde. Po zralé úvaze zůstávám u původní podzimní varianty a spoléhám (správně), že slunečný den teploty vyžene brzy nahoru.

Druhou maličkostí, kterou musím vyřešit je co si obout. Závod je sice označen jako krosový, ale významná část vede po lesních cestách nebo dokonce asfaltu či betonu  – ano modří už vědí. Je to panelka. Takže klasické lehké silničky by se dost hodily. Obávám se ale seběhu s Kletě a tak volím těžší krosový model.

Ráno se nechám odvézt na start (každý ušetřený metr dobrý), platím startovné, připínám si startovní číslo a nenápadně si všímám, co mají ostatní borci na nohou. Překvapuje mě, že převládají silničky. Zvolil jsem tedy jako nezkušený novic špatně? Znovu zapochybuji nad výběrem bot, na výměnu je však již pozdě. Nasedáme do autobusu a v družném rozhovoru přijíždíme na nádraží do ČK, kde je start – klasicky u vlakového nádraží. Atmosféra i složení borců je opravdu podobná jako na zářijové časovce.

Start v 11:11 a jde se nato. Z Krumlova to ze začátku nijak nehrotím a rozvážným tempem dědy Lebedy se sunu nahoru a postupně ukrajuji výškové metry. Jedu si svoje tempo a i když mě předbíhá pár borců, do kterých bych to neřekl (ať už vzhledem k jejich věku nebo postavě), zůstávám v klidu a říkám si, že závod je dlouhý a kdybych akceptoval jejich tempo, mohl bych za to později „zaplatit“ – Roman dobře ví o čem mluví.

Nahoru na Kleť se dostávám asi za 43 minut nijak nadšen z toho, jak mi jede motor. Kolem chaty se dokonce projdu, abych protáhl nohy a pak se spustím dolů. A tehdy to začalo! Přede mnou se opatrně plácá asi šest borců, ošlapávaje opatrně kam ve sněhu položit své silničky, aby je to neposlalo na zem. Obíhám prvního a zjišťuji, že boty jsem dnes vybral dobře!! Sedí jako přibité. Přidám tedy trochu tempo, resp. pouštím brzdu a tradá dolů. Při předbíhání další skupinky se ozve od postaršího borce uznalý výkřik: „Takhle se běhá z Kletě!“ Nakopnut adrenalinem zapomínám na své předsevzetí, zařazuji full gas a spoléhaje na své gripy valím sněhem dolů. Celkem jsem dolů předběhl fakt snad 15 – 20 lidí. Skáču dropy a vybíhám v tempu zatáčky. Úžasné. Poté, co jsem sjel tuhle sněhovou čáru, jsem jako polit živou vodou a závod si fakt užívám. Přesto nepropadám předčasné euforii, protože vím, co mě ještě čeká a že do cíle to bude ještě chvíli trvat. Už na asfaltu do Krásetína se vracím do reality. Dobíhají mě zase zpátky borci, které jsem předběhl a při stoupání z Holubova na Mříč si již jen opět držím své strojové tempo bez ohledu na ostatní a nohy již začínají cítit únavu.

Po občerstvení u výsypky začínám zdolávat Kluka, ale nohám se do běhu již moc nechce. Asi ve třetině stoupání mě předbíhá slečna v modré šustce. Její tempo ani náznakem neakceptuji a pokračuji dále v kombinaci běhu a chůze dlouhými kroky s pumpování rukou do stehen (pump track 🙂 ). Svým tempem se tedy dostanu v poklidu na vrchol a po známé zelené směle dolů. Zde se vyplatila znalost tratě, kterou jsem získal častými vyjížďkami do této oblasti. Byli i tací (a z vyprávění jsem pochopil, že nejen letos), kteří odbočku přehlédli a běželi dále po červené až k vysílači. V seběhu opět odhazuji strach, nabírám rychlost a předbíhám asi 6 lidí. Ve Slavči už vím, že dnes asi neupadnu, nicméně do cíle pořád zbývá poctivých 10 kilometrů. Nasazuji konstantní tempo, kterému důvěřuji, že mě dovede do cíle a z Hradců po zasněžené zelené, která bývá jinak nepříjemně bahnitá, sbíhám k rozcestí u Kaliště. Zde trasa závodu opouští zelenou a pokračuje po slavné a oblíbené panelce. Zde už mi závod úplně „nechutná“. Cítím i trochu lýtka, ale držím konstantní tempo a běžím do Šindláku. Po výběhu na silnici mě už brzká vidina cíle a asfalt, na kterém se naopak moje krosovky moc nechytají, nedonutí zrychlit a tak mě na závěr ještě asi tři borci zpátky na oplátku předbíhají. Ty už mám ale na párku, v dálce vidím kapličku, fandící děti a Lenku. Zatáčím na zahrádku hostince U Zlaté stoky a jsem v cíli v čase 2:35:20. Hlasatel (ano byl tam i speaker) vyhlašuje nejen mé jméno, ale i příslušnost k oddílu a tak se oslava Nezmarů nese éterem.

Po doběhu využívám blízkosti svého obydlí a nechávám se opět odvézt domů, kde si vychutnám oběd a teplou sprchu. Oblečen v suchém a navoněn vyrážím na kole!! zpět do hostince, zúčastnit se vyhlášení výsledků a zatleskat těm, kteří to přeci jenom běželi rychleji než já. Nakonec jsem skončil 30. ze 149, což osobně považuji neskromně za úspěšnou reprezentaci BK Nezmar. A z holek mě předběhla jen ta šustka na Klukovi 🙂 . Po vyhlášení dávám ještě dvě pivka a odjíždím na Silvestra, což je mi až trochu líto, protože jsem doufal, že na následujícím běžeckém večírku bych se mohl přece jen s nějakou běhnou seznámit. No nic, tak třeba příště.

Tuto reportáž píšu, abych ctěné členy spolku navnadil k účasti na příštím ročníku a to včetně následné předsilvestrovské oslavy. A abych přidal nějakou tu vábničku, tak závěrem připomínám, že se tento závod dá běžet i dvojících – předávka je pod Klukem.

Tak co najde se příští rok někdo?

Další účastníci: Filip Toul, Petr Novotný, Lojza Orgoň a Míra Jiřička na občerstvovačce – velké díky.

Odkaz na web, kde jsou fotky a výsledky

https://cs-cz.facebook.com/Klekluli

Honza L.

P.S. Kromě jiného mě tento závod přivádí i na myšlenku zřídit si Facebook, protože veškeré info o tomto závodě včetně přihlašování a výsledků probíhalo jen přes FB a vypadá to, že Klekluli není v tomto směru bílá vrána.

3 Responses to “KLEKLULI 30.12.2014”