Trasa: 52 km, Švábák, tašky, Závraty, Vrábče, přes hřeben Kluka, Křemže, Křemežský louky k pionýráku, část skupiny způsobně s trackmakerem po žluté, část po červené, Aleš po zelené…, Kleť, sjezd s volbou trati podle libosti každého soudruha, parkál, Pavlovo sjezd, Holubov, Mříč, a lesem domů

Výškové metry: 1.106

Účast: Ondra, Přema, Eri, Honza Mareš, Vítek, Venca, Majkl, Petr Šikl, Petr Pokorný, Aleš, Kory, Pepa Vlášek, Sochy, Jirka Habrda, Banán, Láďa AS, Petr AS, Milan AS, Bivoj, Tonda, Kocour,

Pád: Petr Šikl 2x – poprvé to bylo “kvůli nám”, kteří jsme jeli pomalu a on se musel vracet a při čekání na nás nemohoucí se nesoustředil a pohajal si. Říkal jsem myslím Korymu: “Počkej, ten ještě dneska vstoupí do klubu” a to jsem nevěděl, jak moc smutnou budu mít pravdu. Asi po deseti minutách nastala pomatená situace na špici, zaviněná těmi, co nevedou, neví kudy se má jet a přesto to pálí z kopce na prvním fleku, a zahnou blbě, když při pokusu volat a zastavit ony pomatence Peťa začal brzdit a aby to do něj nikdo nenapálil zezadu, se klidil k pravému kraji, kde už jsem byl ale podjíždějící já 🙁 (na pozemní komunikaci jsme v tu chvíli byli a pravidla silničního provozu platily…) a moje dětské kolo rohem řídítek zachytilo Peťovo lyžinu u sedla a provedlo ukázkový judistický chvat. Ipon – hotovo dvacet, odchod z tatami.

Defekt: Peťa Šikl zlomil lyžinu sedla. Při Iponu si Peťa přisedl sedlo které v lyžině prasklo a dál už se mu na buzí Bob bratra jen se sedlovkou v análu jet nechtělo a tak nás opustil.  Petr Pokorný, Láďa AS, Ondra utrh´ patku (a nagelovat, aby fešně držela, nešla)

Triple Gold Club: No jasně, Petr Šikl a i s úctou k hovniválovi 😉 si myslím, že si zaslouží předsednictví v klubu. Natrvalo? Nebo čekáme ještě na většího hrdinu?

Trackmaker: Erotokritos

GPS: www.sports-tracker.com

Komentář: No co říct, mnohé už bylo odhaleno výše, tak snad jen tolik, že již v hospodě ze mě frustrace začala zvolna odcházet a noc proces završila. Ale kurwa i tak! Proč musíme na Švábák vypálit 45 km/hod. Tři na to maj, přijde jim že se jede “pohoda”, ostatní v rámci testosteronu a chlapských ramen vyplazí jazyk a dupou též, já v rámci “zkušeností” a slabé výkonosti tempo fakuju (ale rozhodně se neflákám!), dalších 8 lidí z různých důvodů drží tempo moje, rychlíci čekají až asi za milión kilometrů, vyměníme si pár vět, Eri jako trackmaker řekne, že to nebyl on, kdo to napálil… Děcka, pojďme si říct, že prvních patnáct kilometrů budou ti, co na to mají, shovívavější k těm, co jsou na tom fyzicky hůře, stejně se pak vždycky zvolní, tak proč ne hned od začátku. Když bude kopec, tak je normální, že jede každej podlahu, sejdem se přeci na kopci. Ale od startu? A stačí aby to dva tři lidi posadili do klidu a nestrhávali vlnu testosteronu. No když už jsme u toho, co se třeba domluvit, že kdo je trackmaker, tak pojede první nebo mezi prvníma, nikdo mu nebude ujíždět, budou všichni ctít to, že se jede až když jede trackmaker a ne podle uvážení, zároveň si trackmaker asertivně vořve si ty kokůtky co tempo a jeho vedoucí úlohu nerespektujou a my všichni se mu to budem snažit zpříjemnit tím, že nebudem jezdit dopředu proto abychom se ztratili, neb si opravdu nejde vysvětlit 50 kilometrů kudy se přesně pojede a nebudem se ztrácet. Zní to hezky, ne? Já vím, na to kolik nás jezdí to je vlastně pro někoho až k neuvěření, jak nám to “gruppo compacto” jde – pamatujete jak na Zugspitze rakušácký průvodci čuměli, jak se jim naše skupina drží pohromadě sama od sebe a mají oproti kočírování švajňáků z Bavor půl práce? Ale stále je na čem pracovat!

O.

P.s. Utrhnutí patky nad Krásetínem, mi vzalo včera definitivně vítr z plachet a děkuji těm, kdo mi odmontovali přehazku, sundali řetěz, zatímco já se nezúčastněně uklidňoval s telefonem v ruce. Dotaz v situaci, kdy 3 lidi pracovali na mém kole a já si jich nevšímal: “Hraješ hada?” byl na místě. Prostě jsem nebyl v úplně dobré náladě a děkuji že byly kolem pomocné ruce. Což ovšem neplatilo dále :-), neb můj nápad: “Honza od Volešku taky dojel do CB bez pohonu, tak co kdybychm si to zvopákli?”, nebyl přijat. Lokomotiva Peťa už s náma už nebyla a nikomu se do zapřažení mě jako vagónku na duši nechtělo, ani když jsem nabízel :-), že seženu další dva lidi co mě budou potláčať za prdelku. Takže mě zachránil autem pan bratr a aspoň ho to vytáhlo do Klubu malých pivovarů, kde už byla nálada zase OK a nikdo si na chyby z vyjížďky ani nevzpomněl.

P.s. Ne všichni (viď, Hony?) s volbou příští destinace souhlasí, ale bude hezky, dlouho vidět a Římovská přehrada zakázanou zónou nás čeká.